Ale jen u žen v plodné fázi menstruačního cyklu a zadaných. Proč?
Mnohé studie na hlodavcích potvrdily, že samice dávají přednost pachu dominantních samců.
Tělesná vůně může prozradit o svém nositeli mnohé: genetickou kvalitu, reprodukční schopnosti i zdraví.
Genetická kvalita samců je patrně vyjádřena i nadřazeným postavením ve skupině. Ve zvířecí říši to u samic skutečně vyhrávají dominantní samci.
Jak je tomu u lidí? "U lidí je důležitost čichu poněkud podceňovaná," připomíná vedoucí výzkumu Jan Havlíček z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.
"Přitom takto, byť nevědomky, můžeme získávat řadu informací o psychickém stavu a vyladění jedince, koneckonců i to, zda mají víc sebevědomí, a tudíž mají tendence dominovat. Jinak zřejmě voní vůdčí muži a jinak ti, kteří se prosazují méně."
Výsledky studie potvrzují, že čichové vjemy skutečně mohou hrát výraznou roli při výběru partnera.
Již dříve vědci došli k tomu, že ženy dávají přednost vůni mužů, kteří mají symetrické rysy. Symetrie tváře a postavy je přitom považována za jeden z ukazatelů genetické kvality a zdraví a je i důležitým faktorem pro vizuální přitažlivost člověka.
Cizí geny voní lépe
Stejně tak další výzkumy již dříve ukázaly, že lidé dávají přednost pachům či vůním těch příslušníků opačného pohlaví, kteří mají jiné složení určitého souboru genů, odpovědného za obranyschopnost organismu.
Takzvaný hlavní histokompatibilní komplex (MHC) kóduje bílkoviny, které hrají nesmírně významnou roli v imunitě jedince a zároveň ovlivňují náš přirozený pach.
Jestliže si ženy pomocí čichu zvolí jako sexuálního partnera muže s odlišnými MHC geny, z jejich spojení pak vznikne potomstvo s větším počtem variant MHC genů - a takoví jedinci jsou zpravidla životaschopnější, mají vyšší biologickou zdatnost.
V rámci evoluční hry o přežití je totiž jedním z hlavních triumfů vyšší odolnost potomků vůči nemocem a parazitům. Promíchání genů a jejich nové, různorodější kombinace znamenají výraznou výhodu v nekončícím zápase s parazity.
Mnoho studií se již také věnovalo tomu, zda preference opačného pohlaví závisí na fázi menstruačního cyklu žen. Zjistilo se, že ženy v období ovulace, tedy když mohu být oplodněny, obzvlášť přitahuje odér "symetrických" mužů.
Podobně dopadly, jak připomíná Jan Havlíček ve svém článku, i pokusy, které sledovaly, jakým obličejům a rysům dávají ženy u mužů přednost. Ukázalo se, že v plodných dnech ženy preferují více mužské, maskulinní rysy (a ty jsou rovněž spojovány s dominancí).
Jan Havlíček spolu s evolučním biologem Jaroslavem Flegrem a britským kolegou Craigem Robertsem se tentokrát podívali nejen na to, zda ženy dávají přednost vůni dominantních mužů s ohledem na fázi menstruačního cyklu, ale také v závislosti na tom, zda žijí v dlouhodobém stabilním vztahu nebo zda žijí samy.
Dominantní muži s tampony
K ověření svých hypotéz využili vědci dobrovolníků z řad britských studentů - tento výzkum probíhal ještě během studijního pobytu Jana Havlíčka na univerzitě v Newcastlu.
Míru dominance, kterou projevují v mezilidských vztazích, zjišťovali vědci u 48 mužů mezi 19 a 27 lety pomocí psychologického dotazníku. Zároveň tito muži nosili 24 hodin v podpaždí vatové tampony - po tuto dobu se museli vyvarovat ostrých jídel s výraznou vůní a používání parfémů.
"Ovoněné" tampony pak dostaly k posouzení studentky - 30 ve fázi ovulace a 35 v jiných fázích menstruačního cyklu. Hodnotily, jaké vjemy v nich vůně tamponů vyvolávají co do intenzity, sexuální přitažlivosti, mužnosti. Zároveň badatele zajímalo, zda ženy žijí v dlouhodobém partnerském vztahu, či zda jsou "single".
Ukázalo se, že vůně mužů, kteří prokazovali v psychologických testech vysokou míru dominance, se líbí plodným a zároveň zadaným ženám. Svobodné ženy a ženy v neplodných fázích cyklu byly vůči vůním dominantních mužů netečné a tyto preference nevykazovaly.
Tato zjištění přesně zapadají do evoluční teorie smíšené pohlavní strategie. Ta říká, že ženy, které si v průběhu evoluce vybíraly pro své děti kvalitní geny zdravých úspěšných mužů, měly v dlouhodobé perspektivě více potomků.
Proto si tedy ženy pro krátkodobé či mimopartnerské vztahy vybírají geneticky prvotřídní jedince, zatímco "pro život", tedy pro dlouhodobé vztahy a partnerství si - ač nevědomky - hledají spíš muže ochotné pečovat o společné potomky a investovat do rodiny, tedy méně dominantní, a to je právě případ svobodných žen.
"V reálných situacích však stěží najdeme takto jednoduchá schémata a problematika výběru partnera je značně složitější," vysvětluje Jan Havlíček a dodává rovněž, že ani psychologická dominance, kterou testech u zkoumaných mužů zjišťovali, ještě nemusí odpovídat dominantnímu zjevu ani dominanci v reálných situacích.
"Struktura lidské společnosti je natolik komplikovaná, že muž může být dominantní ve svém sportovním klubu, ale zároveň nemusí být dominantní v práci či v rodině."
Další otázkou je, jak dominantní lidé působí vizuálně. Psychologové dobře vědí, že podle vzhledu jsou lidem přisuzovány určité vlastnosti - velké bradě, širokým lícním kostem a silnému krku maskulinní, agresivní a dominantní vlastnosti - ale spojení vizáže s vlastnostmi psychologickými není rozhodně přímočaré a jednoznačné.
Jak odpovídá psychologická dominance dominantnímu zjevu, to ostatně bude předmětem dalšího zkoumání Jana Havlíčka a jeho kolegů.
Výsledky právě skončeného výzkumu však navozují zajímavé představy a otázky: jsou ženy v schopné se dopustit nevěry s dominantními muži, když touží po dítěti?
Pomáhá jim v tomto záměru i další fakt, který zjistil v rámci jiné studie tým Havlíčka a Robertse, že ženy v období ovulace příjemněji voní a jsou hezčí ve tváři? Souvisí s touto ženskou evoluční strategií i tvrzení Jareda Diamonda v knize Proč máme rádi sex, kde uvádí, že jen 70 až 90 procent dětí vychovávají jejich skuteční otcové?
"K těmto číslům bych byl velmi opatrný, jiné studie ukazují, že to bude spíš jen v řádu procent, jednoho, maximálně pěti, a mohou se výrazně lišit mezi jednotlivými populacemi," namítá Jan Havlíček.
Odmítá také příliš jednoduché interpretace výsledků výzkumu. "Jedna věc je teorie evoluce, a tu naše výsledky podporují, jiná - jak mohou zjištěné tendence fungovat v realitě.
"Určitě to nebude jednoduché schéma typu žena má svého partnera, ale když přicházejí dny, kdy by mohla otěhotnět, mění své chování a bude mu nevěrná. Spíš si myslím, že se to může projevovat ve vyšším sexuálním apetitu či ve fantaziích. Společnost přece jen považuje nevěru za něco nežádoucího, což jsou tak důležité faktory, že reálně nemusí k ničemu docházet." I když...
Nevěrní však jsme
Na druhou stranu, nejnovější výzkum Barbary Husárové, Kateřiny Klapilové a Jana Havlíčka, který se zabývá sexuálním chováním a žárlivostí partnerských dvojic, na nevěru narazil velice brzy.
"Ta čísla jsou hodně vysoká - nejméně polovina dotazovaných připustila, že byla někdy některému ze svých partnerů nevěrná. Muži i ženy bez rozdílu. Mohlo by to tedy s uvedenou evoluční teorií souviset," uvažuje Havlíček.
Výsledky výzkumu nabízejí mnohá vysvětlení, se vší střízlivostí však říkají pouze to, že existují různé preference v průběhu cyklu a životního stavu a jedna volba neplatí za jakýchkoli okolností.
Tendence, které se u nás vyvinuly během evoluce a mohou hrát roli v našem podvědomém chování či výběru partnera, však nelze v žádném případě brát jako návod k chování.
"Znaky nebo typy chování, které vznikly v důsledku evoluce, nesmějí být hodnoceny automaticky jako ty správné," zdůrazňuje však Havlíček.
"Říkají jen, že poskytly určitou reprodukční výhodu a že jedinci, kteří se chovali tímto způsobem, mohli mít víc potomků a daná vlastnost se po generacích v populaci rozšířila. Rozhodně to neznamená, že co bylo vytvořené evolucí, je správné."
A Jan Havlíček uvádí příklad nejbrutálnější - znásilnění. "Někteří autoři poukazují na to, že znásilnění je také reprodukční strategie. Některé výzkumy dokonce ukázaly, že při styku, ke kterému došlo při znásilnění, je šance k početí vyšší než normálně. Asi sotva však najdeme někoho, kdo by tuto reprodukční strategii proto chtěl prosazovat..."
