Během přípravy na tento článek jsem pozorovala svoji osmačtyřicetiletou sestru, jak vzdychá před zrcadlem: „Ach jo, to je hrozný, jaký mám ďolíky na zadku. Ať cvičím, jak cvičím, vždycky ho budu mít v kalhotách takovej rozkydlej. Jenže kvůli křečovkám se stydím nosit sukni. A po dětech si prsa do podprsenky normálně roluju!“
Za nízké sebevědomí si můžete sama. Naučte se mít se znovu ráda |
Na podobné lamentace jsem u ní zvyklá a nereaguju. Ale že jsem se zrovna chystala na článek o vztahu k tělu, zavolala jsem k zrcadlu švagra. Postavil se k němu bokem, zatáhl břicho a povídá: „Tuhle mám trošku milánka, ale jinak vypadám furt k světu.“
Podotýkám, že můj švagr nemá milánka, ale pořádného milana. Zato vlasy už dvacet let žádné a zuby mu pomalu, ale jistě také řídnou. Ale proč by si kvůli tomu měl proboha nadávat do zrcadla?
Naše tělo je nádherný nástroj, který nám matka příroda propůjčila. Nechovejme se k němu macešsky.
Test: Jaké máte sebevědomí? |
Srovnávání je skok po hlavě do temných vod špatné nálady. Modelky, herečky, kolegyně, sousedka, kamarádka, ale třeba i vy sama před dvaceti lety – kdo chce sebevědomí bít, důvod si vždy najde. Všimla jste si, že tělo vaše pocity vnímá? A určitě si moc přeje, abyste se v něm cítila dobře. Protože pokud se cítíte bídně, věřte, že jemu je ještě hůř. A o to hůř pak taky vypadá. Vážně si myslíte, že když budete mít o deset centimetrů v pase méně, vyřeší to vaše životní problémy?
Na negativně porovnávací přístup funguje jednoduchý recept – buďte vděčná. A že je za co! Jen namátkou: co třeba dokáže naše tělo v těhotenství nebo jak se regeneruje po nemoci. To je přece všechno zázrak! Uvědomte si, že vy ani vaše tělesná schránka tu už víckrát nebudete. Fakt to tady chcete protrpět a proporovnávat?
Co se pamatuju, jsem naštvaná na svůj žaludek. Mám pocit, že mi jeho potřeby a nálady příliš ovlivňují život. Před dvěma lety jsem s psychoterapeutkou simulovala podle mě nijak závažnou, ale jak se poté ukázalo, zřejmě důležitou životní situaci. Nebyla jsem totiž schopná scénku dokončit. Po pár sekundách jako by mi na solar dopadl šutr a těžkl. Strhl na sebe veškerou pozornost, hlava nebyla schopna myslet. Zas jsem se chystala svému žaludku spílat, když v tom ze mě vypadlo: „Chudák, on to vzal na sebe…“ Byl to pro mě velký aha-moment, který nasvítil spoustu dřívějších i budoucích zážitků úplně jiným světlem. Když je toho prostě na moji psychiku moc, nastupuje žaludek jako obětní beránek.
Popřemýšlejte, co máte kde po těle zabudováno vy. Nenabádám vás, abyste se hypochondricky pozorovala. Ale je fakt, že i za náznakem tělesné nepohody se může skrývat výstražně zvednutý prst. A je lepší zareagovat na něj než na důraznější varování v podobě nemoci.
Dotýkejte se…
Vyšší level je autoerotika. Ale dotýkat se sama sebe můžete i jinak, jaksi průběžněji. Už natřít se olejem nebo voňavým pleťovým mlékem zahrnuje rituál láskyplného doteku. Tím nemyslím takové to koupelnové šup šup.
Zkuste někdy namísto povinného rychlomazání zpomalit a věnovat pozornost každé části těla. Jak vnímá krém? Dělá jí dobře větší, či menší tlak? Jak reaguje? Výzkumná pleťová výprava vám může přinést zajímavé pocity. A taky informace o vlastním těle, o němž jste si myslela, že ho alespoň zvenku do poslední pihy znáte.
… a přijímejte doteky
„Léčivý dotek ženy ženě je velmi vyživující a posilující. Když se děje v bezpečném rámci plném důvěry a otevřenosti, má nesmírně léčivou a ukotvující sílu,“ říká lektorka partnerských vztahů a vědomé sexuality Denisa Říha Palečková. Zařazuje proto tento způsob doteku na své ženské semináře.
Za podobně mocný považuje i dotyk od muže – pokud je vědomý a láskyplný. Doporučuje zaujmout k němu následující postoj: „Základem je přijímat jej s otevřeností, zhluboka dýchat, pouštět tu lásku a respekt do sebe. Pokud sama sebe nemáte ráda, vaše tělo bude mít tendenci se napnout, vrtět, ztlumit dech. Po chvíli však obranné mechanismy poleví a vy se té lásce a hřejivosti v doteku otevíráte a necháváte své tělo, aby se nasytilo.“
Podívejte se na sebe očima jiných
„Tys vždycky bývala kočka. Jeden čas jsi měla větší zadek, ale i tak se na tebe hezky dívalo.“ „Větší zadek? Blbost!“ Toto je prosím pěkně rozhovor mé bývalé spolužačky a spolužáka na gymnazijním srazu po dvaceti letech. Bavili se o mně s takovou lehkostí! Přitom mé bytelné pozadí jako by mě v pubertě táhlo k zemi. Ovládala jsem hromadu vesměs pytlovitých způsobů, jak jej maskovat. Podobně jako své jemné vlasy, které ne a ne narůst do délky, aniž by se mi po krku plazily jako myší ocásky.
Sebevědomé ženy jsou nejvíc sexy. Naučte se mít ráda sebe samu |
A dnes? Můj manžel je dolňák, takže topy se posunuly směrem k pasu, kam patří, a na své vlasy jsem od doby, kdy jsem myší ocásky ufikla nakrátko, tolik chvály nikdy neslyšela.
Stoupněte si před zrcadlo a představte si, že ten odraz je vaše kamarádka. Co byste o ní řekla? Hanila byste její tělo, nebo vyzdvihla jeho přednosti? No tak vidíte.
Chválit, chválit, chválit!
Tak zní častý recept na to, jak z dítěte vychovat sebevědomého člověka. Proč by to nemohlo zafungovat i u dospělého? Můžete si samozřejmě opakovat například: „Jsem šikovná holka.“ Pro alternativce něco na způsob mantry, pro skeptiky důkaz, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Lépe však funguje dodat konkrétnější informaci: „Včera jsem byla opravdu odhodlaná a vyběhla ven, i když mžilo. Jsem na sebe hrdá, že jsem to nevzdala.“
Účelovější je chválit snahu nebo proces. Přehnané „jsem sexy tanečnice!“ s sebou nese hned několik břemen. Zkuste namísto toho třeba: „Trénování té otočky před zrcadlem se vyplatilo, už se na parketu nemotám jako nudle v bandě.“ Buďte prostě uvěřitelná… a upřímná. Nechvalte se automaticky a rutinně. Máte-li objektivně nohy do „O“, těžko budete obdivovat jejich dokonalý tvar. Ale třeba máte hezká lýtka. Či na svůj věk slušný tonus kůže. Nebo jste si dopřála sklerotizaci metliček, takže vaše odhalené nohy vypadají mnohem lépe.
Ještě k oslovení: některé ženě víc vyhovuje mluvit sama o sobě („Mám na sobě ráda…“), některá lépe vnímá oslovení jménem („Mám na tobě, Eliško, ráda…“), například v zrcadle. A vždy je lepší chválit nahlas. Zároveň se tak učíte přirozeně přijímat pochvalu. Takže příště, až vám kamarádka či nějaký muž pochválí třeba zadek, řeknete prostě jen: „Díky.“ Žádné: „No není to, co to bývalo.“ „Ale prosím tě, máš vlčí mlhu.“ Podobné sebeshazovací řeči mají vstup do vaší hlavy zakázán!
Zavřete oči a řekněte si: „Nebudu myslet na slona.“ Na co myslíte? Na slona, že? No a s bůčkem a větrníkem se to má úplně stejně. Proto diety dlouhodobě nefungují. Nehledě na to, že jde o trýznění, po kterém následuje selhání a vina. Odborníci na výživu konečně zvedli pohled od kalorických tabulek k psychice klientů. Nadváha se sice týká těla, ale pramení v hlavě, kde neonový nápis „Dieta“ bliká u vstupu do mnoha třináctých komnat.
Pro začátek, místo abyste si nezdravé jídlo zakázala, se zamyslete, co vašemu tělu konkrétně dá. Není toho moc, že? Zní to jako paradox, ale i člověk s nadváhou může být podvyživený, chybějí mu vitaminy a minerály. Takže ačkoli třeba máte plný žaludek, vaše tělo hladoví a žádá další přísun živin.
Stejné je to s pohybem a spánkem. Myslíte, že vaše tělo chce sedět celý den u počítače a večer u televize? Že mu to prospívá? A že chce ponocovat a přes den se stimulovat litry kávy?
Kdyby vám v autě svítilo několik červených kontrolek, špatně brzdilo, kouřilo se z něj a pořád chcípal motor – nechala byste si ho? Jenže vaše tělo je jediný vůz, který jste do života dostala. Jiný si nekoupíte. Tak se podle toho k němu chovejte. Napumpujte do něj kvalitní pohonnou hmotu, vyluxujte interiér, naleštěte kapotu a nenechte ho moc dlouho stát v garáži.
