Dobrovolně bezdětná

Dobrovolně bezdětná | foto: Profimedia.cz

Že mám porodit a vychovat děti? Ne, děkuji!

  • 2659
Nechci děti. Ne teď. Nikdy. Z plných plic to řekne jen málokterá žena. Nestojí o nálepku sobecké a nedospělé kariéristky. Bezdětných žen ale bude v české společnosti přibývat.

"Po dětech jsem nikdy intenzivně netoužila, i když se do cizích kočárků ráda podívám a prckové se mi líbí. Děsí mě ale představa, že bych se musela vzdát své práce a koníčků. Nechci život obětovat někomu jinému, i kdyby to bylo vlastní dítě. Prý je to sobecké. Není ale sobecké přivést na svět dítě, které možná nebudu dost milovat? Mít potomka není jen radost, ale i dřina. Jsem nemocná či divná, když ji nechci podstoupit?" říká knihovnice Andrea (28) z Prahy.

V miminkovských debatách ji nejvíce vytáčí argument: kdo se prý o ženu postará, když bude stará a nemocná. "Je to ale ten pravý důvod, proč mít děti? Ty by se přece neměly rodit kvůli rodičům, ale kvůli nim samým," myslí si Andrea.

Svému okolí nic neřekla. Tváří se, že dítě vlastně chce, ale stále čeká na nejvhodnější okamžik. "Zatím to stačí. Bojím se ale chvíle, kdy mi bude čtyřicet a na kariéru se už nevymluvím. Nemít děti je právo každé ženy. Jenže žijeme v určité společnosti, která dobrovolně bezdětnou ženu nemilosrdně odsoudí, a já nevím, zda to ustojím," obává se. Je tady ještě jeden problém. Andrein přítel. On totiž dítě chce. Zatím Andrea kličkuje, chce si ho udržet: "Říkám mu, ať ještě chvíli počká. Vůbec ale nevím, jak to celé skončí."

Vysokoškolačky bez závazku

Za socialismu bylo bezdětných celkově jen asi šest procent žen. Nejpesimističtější odhady říkají, že v  budoucnosti by to mohlo být už kolem dvaceti procent. Společnost se tak paradoxně vrátí o století dozadu. Na přelomu 19. a 20. století bylo naprosto běžné nemít děti. Příčinou byla hlavně nezaměstnanost a špatné sociální podmínky.

Dnes se lidé mají dobře, a přesto se do zakládání rodin mnohé ženy nehrnou. V minulém režimu byla úplná rodina takřka jedinou možností seberealizace. Ženy jsou úspěšné, nezávislé a dítě už pro ně nemá takovou hodnotu. Nejvíce bezdětných žen se "rekrutuje" z řad vysokoškolaček. Nemít potomka se nejčastěji rozhodují absolventky společenských a humanitních věd. Po nich následují právničky a ženy vzdělané v oblasti politologie. Na opačném konci řebříčku jsou absolventky pedagogických fakult, uvádějí studie Sociologického ústavu akademie věd ČR.

Děti mi vadí

Eva (33) z Prahy pracuje jako projektová manažerka velké firmy. A představa, že by měla dítě, je jí naprosto cizí. "Kariéra v tom ale nehraje žádnou roli. Děti mi nic neříkají. Dokonce mě odpuzují. Vadí mi jejich neustálý pláč a křik, že jsou věčně špinavé, jaksi neohrabané. Nechápu, proč se nad nimi všichni tak rozplývají. Když třeba v metru řve mimino, ostatní ženy se usmívají. Nebo jim to minimálně nevadí. Já bych vraždila," přiznává.

Až do své třicítky čekala, kdy zatikají biologické hodiny. Nevylučovala, že dítě jednou přece jen porodí. O vysazení antikoncepce uvažovala, když jako na povel rodily její kamarádky. "Pak mi došlo, že by to byla ta největší hloupost. Říká se, že po narození dítěte se i z té největší odpůrkyně mateřství stane milující máma. Nevím, je to možné. Riskovat to rozhodně nebudu," tvrdí. Stálého partnera Eva nemá. Zatím nenašla nikoho s podobnými názory.

Je žena bez dítěte méněcenná?
Každý může mít život tak hodnotný, jak sám chce. Není na okolí, aby to posuzovalo. A měřit hodnotu člověka tím, kolik má dětí? Co když je třeba mít opravdu nemůže, zvažuje adopci či pěstounství (anebo taky ne) a zároveň pravidelně přispívá ze své mzdy nějaké organizaci, která se stará o postižené, staré či jinak znevýhodněné lidi? Je hodnota takového člověka pořád nesrovnatelně nižší než matky se dvěma dětmi? Jde to vůbec srovnávat? A jak se vlastně měří hodnota muže? Takové argumenty nejsou založeny na ničem než stereotypech a škatulkování a vůbec nezohledňují rozmanitost voleb a rozhodnutí, kterou život přináší.
                            Gender odbornice Alena Králíková

Sobecké a sebestředné?

"Obávám se, že u nás stále přetrvává pocit, že dokud nejste matkou, nejste ženou. Vztahuje se to i na ženy a muže, kteří objektivně děti mít nemůžou z různých zdravotních důvodů," říká Alena Králíková, odbornice na gender problematiku, která v současnosti působí jako fundraisingová manažerka organizace Slovak-Czech Women's Fund. Bezdětné ženy podle ní společnost považuje za sobecké a sebestředné. "Což pravda být může, ale nemusí. Jde ale o čistě individuální volbu, kterou ženy i muži velmi vážně zvažují. Tím jsem si jista. Není proto jediný důvod je odsuzovat," uvádí.

 

Maminka už nemaluje

To si myslí i Lucie (36) z Prostějova. "Myslím, že si dnes už svůj názor obhájím. A jsem velmi vděčná, že dítě nechce ani můj partner. I bez potomků máme bohatý život. Hodně cestujeme, běžné jsou tři dovolené ročně, o prodloužených víkendech ani nemluvím. Chodím také na jógu a na salsu. A tento rok jsem si naplánovala jazykový kurz v zahraničí. S miminem bych nic z toho dělat nemohla. Děti sice vyrostou, ale přesto je k nim matka připoutaná až do jejich dospělosti. Chodila jsem s jedním klukem. Jeho maminka za mlada krásně malovala, pak toho kvůli svým synům nechala. Její nádherné obrázky jsem našla ve sklepě a přišlo mi to hrozně nespravedlivé," říká Lucie. Připouští ovšem, že k bezdětnosti má i další důvod. Šílený strach z těhotenství a porodu. "Může nastat tolik komplikací. Porod má blízko ke smrti. V okamžiku se to může zvrtnout a to nechci," uzavírá.

Volba z rozumu

PhDr. Magdalena Frouzová z Institutu pro výzkum rodiny má na bezdětnost žen ale poněkud jiný názor. Drtivá většina si podle ní mateřskou roli přeje, nakonec se ale někdy rozhodnou pro život bez potomka: "Ve své praxi se spíše setkávám s tím, že ženy dítě chtějí, ale mají problém najít partnera, který je ochoten převzít dlouhodobější zodpovědnost." Ženy si totiž uvědomují až padesátiprocentní pravděpodobnost, že s dítětem nakonec zůstanou samy. "Váhání žen tak spíše souvisí s nechutí vyrábět si již předem obtížnou životní situaci, ve které jim stát ani morálka ve společnosti moc nepomůže," uzavírá.