Členem americké komory zubních lékařů, který každoročně sleduje nejnovější trendy v zubním lékařství na mezinárodních kongresech, je zubní lékař MUDr. Štěpán Gála. Nové poznatky přináší do pražského zdravotnického zařízení Canadian Medical Care.
Stomatologii máte přímo v genech. Váš otec i děd byli zubaři. Co se během generací v zubním lékařství změnilo?
Oproti minulosti věda pokročila a dnes o zubech, možnostech a kvalitách léčby víme mnohem více. Metody se zdokonalily a stále jdou dopředu. Chybějící zub lze například nahradit implantátem, což je šetrnější k okolním zubům a v dlouhodobém horizontu i levnější než překlenutí mezery pomocí můstku. Dnes je ale především důležitá prevence a správná péče o chrup. Vykročilo se cestou šetrnosti, bezpečnosti a snahy o maximální prodloužení životnosti zubu a jeho zachování až na sklonek života.
Jakou máte zkušenost ze zahraničí?
Na Západě jsou už dlouho ceny zubní péče nastaveny vysoko, takže pacienti všech příjmových skupin se o svůj chrup dobře starají. Dovedou si totiž spočítat, že prevence a správná péče o zuby je levnější a časově méně náročná než léčba či náhrada chrupu. A čas jsou peníze, v tomto případě ušetřené! I pojišťovny tam motivují klienty-pacienty, aby chodili na preventivní prohlídky. V Česku, bohužel, stále převládá názor, že k zubnímu lékaři se chodí až s bolestí. Neuvědomujeme si, že jsme to hlavně my, kdo musíme být za své zdraví sami odpovědní.
Otázka je, zda si může každý dovolit kvalitní zubní péči.
Základem je opravdu prevence, která stojí na pravidelném a správném čištění zubů. A čistit zuby nic nestojí. Jen čas a motivaci provádět tuto činnost opakovaně a dobře. Pokud pacient péči o svůj chrup zanedbá, pak musí s nějakými náklady počítat. Kvalitní materiály nejsou zadarmo a pojišťovna na ně plně nepřispívá. A pokud to dojde tak daleko, že skončíte s celkovými náhradami, ty sice pojišťovna hradí, ale moc se s nimi nenajíte. Osmdesát procent pacientů si na umělé zuby velmi obtížně zvyká.
Je zubní péče na soukromých klinikách, jako je třeba CMC, hodně drahá?
V nestátních a soukromých zdravotnických zařízeních jsou ceny zubní péče samozřejmě vyšší. Používáme kvalitní materiály, máme moderní přístroje a poskytujeme takovou péči, která dává dostatečný čas na provedení potřebného zákroku. Ačkoliv nás k tomu pojišťovny svým systémem nutí, v zubařině se nedá nic uspěchat. Třeba na vzniku zánětů dásní se nedbalá a rychlá práce okamžitě projeví. Pokud zubař ve spěchu zhotoví převislé výplně zubů či korunky, usazuje se pak pod nimi jídlo, dráždí dásně a problém je okamžitě na světě. Zubař musí být odpovědný a dát své práci tolik času, kolik zákrok vyžaduje. A čas něco stojí. Mým mottem je: "Pacient se musí spolupodílet na své léčbě." Proto mu vše podrobně vysvětlujeme. Ovšem v dnešní době by měla být dobrá, kvalitní péče i v běžné zubní praxi. Bohužel z doslechu od některých svých nových pacientů vím, že tomu tak mnohde není. Stále často chybí i úplný základ jako pravidelné kontrolní rentgeny či soustavná spolupráce s dentální hygienistkou.
Jsou návštěvy u dentální hygientistky hrazené ze zdravotního pojištění?
Bohužel ne, ale na druhou stranu rozhodně vyjdou laciněji než následné léčení zanedbaného či nemocného chrupu. I když si to většina z nás nechce připustit, investovat do svého zdraví je to nejlepší, co může člověk udělat. To se každému mnohonásobně vrátí zpět. Jenže bohužel, v dnešní uspěchané době "všechno chceme hned". Na trvanlivost a kvalitu se moc nehledí. I u lidí s vyššími příjmy není prevence prioritou a často převládá názor: "Mám dost peněz si zaplatit péči, až to budu potřebovat a v jakémkoliv rozsahu." V západní Evropě jsou ceny zubní péče nastaveny tak vysoko, že se pacienti všech tříd o svůj chrup starají. Vědí, že léčba či náhrada chrupu je příliš nákladná záležitost. Nejen finančně, ale i časově. Systém zdravotního pojištění je tam totiž hodně postaven na prevenci. Součástí pojištění jsou preventivní programy, které opravdu umožňují onemocnění dásní a zubů včas předejít.
Můžete uvést příklad?
Pacientovi jsou hrazeny pravidelné prohlídky. Když je dodržuje, je mu stoprocentně hrazena veškerá preventivní péče, jednoduchá léčba z osmdesáti procent a náročná alespoň z padesáti procent. V případě, že pacient zanedbá pravidelnou péči a prevenci, pak si vše platí sám a pojišťovna se podílí minimálně nebo zvýší povinnou platbu pojištění. V Česku nic takového neexistuje. Pojišťovny nás nenutí být zodpovědnými. Neaplikují žádné pomyslné sankce na ty, jež péči zanedbávají, ani neodměňují ty, kteří zodpovědní jsou.
Jak situaci mohou řešit pacienti s nižším příjmem?
I pro ně je prevence levnější než léčba. Navíc je prokázáno, že choroby v dutině ústní souvisejí s celkovým zdravím člověka. Pečuje-li člověk o svůj chrup a dodržuje pokyny, jak správně čistit zuby, kazy se neobjeví. Je to opravdu takhle jednoduché. Stačí jednou za půl roku návštěvy u zubní hygienistky a pojišťovnou hrazená správná preventivní kontrola u lékaře, včetně zhotovení preventivních rentgenových snímků v pravidelných intervalech. A samozřejmě správné pomůcky – kartáčky, pasty, zubní nit, mezizubní kartáčky a tak dále. Podívejme se, kolik lidé vyhází peněz za cigarety, alkohol, různé zbytečné a nezdravé fastfoody. Srovnáme-li to s běžným životem, investice do zdraví by měla být automatická, jako jsme si zvykli, že chodíme pravidelně ke kadeřníkovi či na jaře a na podzim měníme u aut pneumatik. Takže podle mě prevence zas tak drahá není, abychom si ji nemohli všichni dovolit.
Pacienti ale často argumentují, že když si platíme zdravotní pojištění, neměli bychom už za zubaře nic připlácet.
Spousta pacientů bohužel neví o přerozdělování prostředků ze zdravotního pojištění do jiných oblastí. Proto místo toho, aby se občané zlobili na "přerozdělovatele", zlobí se na ty "předstrčené" – nás, lékaře. Proto jsme nuceni se stále více osamostatňovat, abychom nebyli na našem zdravotnickém systému závislí. Ten totiž dnes nezaplatí zdaleka ani standard. My však chceme pacientům nabídnout co nejlepší dobrou moderní péči. Třeba při komplexní vstupní prohlídce už dnes musí být neodmyslitelnou součástí preventivní rentgen chrupu, kdy lékař odhalí všechny stávající i potenciální potíže. Jenže spousta pacientů neví, na co má nárok. Mnozí rentgen u zubaře nikdy neměli. Při tom rentgen by měl být standardně součástí každé ordinace.
Proč je tak důležitý?
Zubní kazy pod výplněmi nebo v mezizubí se pouhým okem odhalit nedají. A právě tam, na místě nepřístupném lidskému oku a hlavně i zubnímu kartáčku, vzniká kaz nejčastěji. Bakterie totiž nenapadají sklovinu tam, kde je nejtvrdší, ale právě třeba pod výplněmi nebo v nevyčištěných mezizubních prostorech. Proto je třeba rentgen jednou za rok opakovat, problematické zuby stále "hlídat". A také je nutné poctivě odstraňovat zubní plak. Všude. Nejen od trojky po trojku tam, kde je to vidět, jak říkáme "čistit Hollywood".
Za jak dlouho se zub zkazí?
Kaz putuje do nitra zubu dva až čtyři roky. U akutních kazů to může být i šest měsíců. Když napadne sklovinu, to ještě nebolí, protože sklovinou neprocházejí nervová vlákna. Postupně však zub může začít citlivě reagovat na sladké, studené, teplé. A když opravdu začne bolet, znamená to, že kaz napadl nerv či tkáně uvnitř zubu. A to už bývá na záchranu většinou pozdě. Nerv musí ven a ošetření kořenových kanálků je finančně a časově velmi náročné. Navíc životnost mrtvého zubu je kratší než životnost zubu zdravého. Právě proto je důležité kaz včas odhalit a zahájit léčbu. Třeba počáteční stádium kazu na sklovině se dá snadno vyhojit správným čištěním a používáním pomůcek ústní hygieny – pasty, gely, kartáčky, nit nebo fluoridováním.
Co je takový základní standard v zubní péči?
Upřímně řečeno, v Česku je tenhle pojem velmi mlhavý. V Americe je přesně dané krok za krokem, co je standard a na co si musí pacient připlácet. U některých náročných zákroků si pacient doplácí i na standard. U nás se nikomu z odpovědných do takových pravidel nechce. Tím ale nechci říci, že naše stomatologie je horší. Není. Naši špičkoví lékaři jdou s dobou, vzdělávají se, sledují trendy. Máme vynikající zubní lékaře, kteří cítí odpovědnost vůči sobě i svým pacientům. A samozřejmě narazíte i na fušéry, kterým za velké peníze naběhnete. Ale i ty naleznete kdekoliv na světě a v kterémkoliv oboru.
Byl jste na několika dlouhodobých stážích v zahraničí. V Kansasu, v Coloradu, v Kalifornii, v Kanadě a v Německu. Co vás tam nejvíc zaujalo?
Každá zkušenost byla pro mě obrovským přínosem, ale nejvíce mě ovlivnily pobyty v USA. Novinky, přednášené na konferencích v Americe, se v Česku objeví nejdříve po devíti měsících, po roce. Určitě nejvíce mě zaujal systém fungování zubní ordinace. I když vše vypadá velmi jednoduše, je vymyšlen do posledního detailu. Velmi zajímavá je také práce zubních asistentek. V Americe je to specializovaný vysokoškolský obor. U nás se v běžné zubní praxi provádí takzvaná dvouruká stomatologie.
Co to je?
Lékař ošetřuje a sestra vybírá peníze, zvedá telefony, objednává, vypisuje účtenky, občas namíchá nějaký cement nebo podložku. Lékař pracuje sám. Moderní stomatologie musí být "čtyřruká". Taková, kdy je zubní asistentka plně zapojena do ošetřování pacienta a provádí lehčí, hlavně přípravné lékařské zákroky. Musí být schopna podávat všechny pomocné nástroje a materiály, polohovat pacienta, dokonale odsávat ústní dutinu, aby se na operačním poli udrželo suché pracovní prostředí. To je zárukou, že do "otevřeného" zubu neproniknou bakterie a infekce.
Co ještě?
Moderní stomatologie je bezbolestná. Pracuje se s místním, lokálním i svodným znecitlivěním, ale i s dalšími prostředky, aby pacient měl při výkonu nejen komfort, ale eliminovalo se riziko ohrožení čistoty zákroku. Určitě je nutné používat lupové brýle se zvětšovacími skly, kdy zubař vše vidí v mnohonásobně větším detailu. Ale to nejdůležitější je věnovat ošetření potřebný čas. Zhotovovat zubní výplně v klidu a tak, aby byl pod nimi veškerý kaz opravdu odstraněn, aby výplň seděla a nikde nevytvářela převisy, pod kterými se ukládají neodstranitelné zbytky jídla. Právě ty jsou pak totiž příčinou uměle vyvolaného kazu nebo zbytečného nastartování paradentózy. Jenže taková práce vyžaduje čas a revizi v systému hodnocení zdravotních pojišťoven. České pojišťovny totiž nerozlišují při ošetřování zubů časovou náročnost zákroku, tedy jak velká bude zubní výplň nebo plomba. Pokud se zubař za každou cenu pokouší vejít do nepřiměřeného časového limitu, výsledek pak tomu odpovídá. Takže i když péče bude něco stát, je užitečné do zdraví investovat. Je to nejlepší, co člověk může udělat.
Proč to neděláme?
Češi si často mylně myslí, že zdraví - a to je pozůstatek z minulého režimu - je něco, co nám musí garantovat stát. Jenže za totality byly výrobní a nákupní ceny lékařských materiálů regulované, dostupnost materiálů omezená. Neexistovalo tolik moderních přístrojů, nestály tolik peněz jako dnes, kdy podléhají normálnímu tržnímu prostředí. Státem garantované zdraví je tudíž velký omyl. Až na některé výjimky všichni neseme odpovědnost za své zdraví sami a neměli bychom se bát ji přijmout. Finanční podíl pacientů na zdravotní péči je podle mě nutný. Zvlášť tam, kde pacient svým lehkovážným přístupem prevenci zanedbává a pak si odmítá přiznat chybu. Měli bychom se naučit sebereflexi. Ta, bohužel, v našich zeměpisných šířkách chybí.
