Vizitka
|
Nemělo by být volbou každé ženy, kde chce rodit?
Já vnímám porod doma jako obrovské zbytečné riziko a nezodpovědnost. Jestli se chceme vrátit do roku 1918, kdy se oslavovala "pouhá" třináctiprocentní úmrtnost matek a dětí při porodu, tak můžeme rezignovat na fungující zdravotnickou péči. Když se miminko dostane doma do problémů, máte přibližně jedenáct minut na to, abyste ho zvládli resuscitovat. Ale jak se za tak krátký čas chcete dostat k odborné pomoci? Statisticky každý padesátý porod potřebuje zásah lékaře. U mého čtvrtého porodu došlo k takovým komplikacím, že kdyby u nás hned nebyl doktor, nebyl by tu ani Jiřík, ani já. Deset hodin to byl normální porod, který se zvrtnul v poslední půlhodině. Domácí vlídné prostředí, relaxační hudba, vonné oleje, masáže, tyhle příjemné atributy, kterými zastánkyně domácích porodů argumentují, by mi byly v tu chvíli víte k čemu...
Když vypustíme tuhle krušnou část, jak to vypadá, když žena rodí počtvrté?
Mezi kontrakcemi jsem si četla Netopýra od Jo Nesboa a povídala si o knížkách s porodní asistentkou Lenkou. Víte přesně, že teď to bolí, za chvíli to bude bolet ještě víc, a tak je potřeba bolest přivítat, protože vás přibližuje k miminku. Ta bolest má důvod a vy ji můžete zvládat. Porod pro mě nebyl nikdy nic hrůzostrašného, horší je šestinedělí.
Zdeňka Žádníková Volencová s manželem
Herečka a maminka čtyř dětí Zdeňka Žádníková Volencová
Proč?
Hlava vám funguje jinak, než byste chtěla. Zažila jsem to už čtyřikrát a stejně mě to vždycky překvapilo, jak je to nepříjemné. A nedá se na to připravit. Můj porodník mi říkal, že nejhorší šestinedělí mívají ženy, které mají víc dětí a stále pracují. Takže můj případ.
Zažitý model jsou dvě děti, a když jich má někdo víc, budí pozornost. Poznala jste to na vlastní kůži?
Lidé se mě ptají, proč máme tolik dětí a jestli jsme věřící. Můj muž ano, já to mám komplikované, ale věřím, že je nad námi vyšší síla. Jen jsem zvyklá se spoléhat ne na ni, ale sama na sebe, jenom přání a myšlenky nestačí. Když něco chcete, musíte pro to sami hodně udělat. Nejvíc mě ale udivuje, když lidé říkají, že mít víc dětí je ekonomicky náročné. To si nemyslím. Děti po sobě věci často dědí, máme státní školy. Do čeho jsme zainvestovat museli, bylo větší auto.
Dočetla jsem se, že jste se málem stala kulturistkou. Jak jste se k tomu dostala?
Bylo mi osmnáct a z vytáhlého nic se ze mě stala festovní holka. Až později mi kamarád endokrinolog vysvětlil, že je to normální, protože příroda chystá tělo na těhotenství a věk okolo dvacítky je pro mateřství ideální. Jenže dvacetileté holky nejásají, že mají pořádné ženské tvary, chtějí vypadat jako Victoria Beckhamová, která žije nejspíš na fotosyntéze. Tak si naordinují diety. Stejně jsem to udělala já - jedla jsem jogurt, grep a cvičila dvakrát denně. Za měsíc jsem zhubla třináct kilo.
Tehdy jste začala zvedat činky?
Chodila jsem do jedné z prvních pražských posiloven, která byla na Palmovce, v bývalém protiatomovém krytu, stěny byly vymalované červeno-černě. Když jsem tam přišla poprvé a uslyšela hlasité trhané funění a výkřiky uáááááá, na chvíli jsem se vyděsila, než jsem pochopila, že chlapi zvýšili zátěž. Vrhla jsem se na posilování, a jak jsem zarputilá, výsledky byly brzy vidět. Tamější trenéři si mě všimli a vyptávali se, kdo mi píše tréninkový plán. A já, že sama. Začali mě přemlouvat, že by bylo fajn, kdybych se posilování věnovala ještě víc, že mám jemný obličej a ten by dělal žádaný kontrast k svalnatému tělu.
