Typickým jevem všech závislostí je, že začínají velmi nevinně a nepozorovaně. Stejně tak u Ivany, která začala na počátku nového milénia pracovat v jedné počítačové firmě.
"Nastoupila jsem do super firmy na pozici marketingové manažerky. Nedá se říct, že bych předtím byla počítači nepolíbená, ale dovedla jsem si představit, že se třeba dva týdny o dovolené na svoji e-mailovou schránku ani nepodívám."
Ve firmě se Ivaně zalíbilo. Ačkoliv její kolegové byli praví "ajťáci", byli komunikativní a do všech možných tajů počítačové branže ji zasvětili. Brzy zjistila, že je možné komunikovat nejenom pomocí e-mailu, ale i pomocí rychlého komunikačního programu ICQ, volat si pomocí Skypu nebo psát na různá diskusní fora.
Práce byla zajímavá, doba rychlá, v počítačové firmě se stále něco dělo. Ivana se tak z marketingové manažerky brzo posunula na funkci vedoucí projektu, což ji velmi bavilo: "Moje práce byla neskutečně pestrá, měla jsem neustálý přístup k různým technologiím a jako žena jsem byla za jistého exota."
Ačkoliv měla svoji práci skutečně ráda a v prvním období se o ní nedá říci, že by byla workoholička, stále si dokázala užívat své známé. Stýkala se s kamarády, s přítelem doma vše klapalo a hlavně práce a kontakt s internetem skončil, když kolem páté šesté vypnula v práci počítač.
Práce posloužila jako lék
"Tehdy jsem chodila s člověkem, který také dělal v počítačové branži. Doma hodně času proseděl u počítače a musím říct, že jsem to nedokázala pochopit a dost často jsem mu to zazlívala," vzpomíná Ivana. Vztah se rozpadl a Ivaně posloužila práce jako lék na depresi.
"Svůj vlastní počítač jsem doma neměla, tak jsem zažádala o služební notebook a připojení a dostala ho." Nejdřív zapnula počítač a připojila se jenom občas. "Prostě jsem někdy měla pocit, že potřebuji ještě něco dodělat a hodinku dvě jsem si nad tím poseděla."
Brzy se však zapnutý počítač stával normou a vlastně základnou jejího bytí. Její první kroky po příchodu domů vedly k počítači, od něj chodila spát a zapínala ho ještě předtím, než si šla ráno vyčistit zuby.
Změnou prošla také její aktivita s počítačem. Zatímco dřív se soustředila na svoje pracovní povinnosti a pak počítač vypnula, později práce samotná zabírala stále méně času. Vždyť co když jí někdo napsal něco do fóra jejího internetového deníku - blogu? Neposlal jí někdo e-mail? A neobjevil se na ICQ někdo, s kým by mohla prohodit pár vět? Nepřibyl nějaký příspěvek na oblíbenou internetovou stránku?
Ivanu plně zasáhl také fenomén Facebook, kde si můžete neustále přečíst tolik nového o svých přátelích… Zkrátka její pozornost se dala přirovnat k pozornosti rybky v akváriu, soustředěná maximálně na pár vteřin v jednom okně programu. Navíc si pořídila chytrý mobilní telefon, se kterým šlo jak chatovat, tak "sjíždět" e-maily nebo oblíbené stránky třeba cestou v tramvaji. Ivana tak byla připojená prakticky neustále.
Čím dál víc také dávala přednost virtuálním kamarádům z internetu před živými, s nimiž se předtím scházela. Trpět začala i její práce. Ačkoliv si totiž myslela, že pracuje celé dny, na vlastní práci vlastně moc času nezbylo.
Nedokázala číst ani se soustředit
"Pozvolna jsem zjišťovala, že zdaleka nepodávám dobré pracovní výkony, ale že si neužívám vlastně prakticky nic. Třeba ani čtení článků na internetu nebo pokec s kámoškou po ICQ." Po jisté době začala pociťovat určité znepokojení: "Nedokázala jsem si třeba přečíst kousek z oblíbené knihy nebo časopisu, moje koncentrace byla ta tam. Uvnitř sebe jsem začala pociťovat nepěkné tlaky, když jsem měla být třeba pár hodin nebo nedej bože dnů bez internetu. Notebook i připojení jsem si vozila prakticky všude."
Svým chováním začala být Ivana zbylým kamarádům dost protivná a o novém příteli nemohla být ani řeč, protože každý viděl, že je až na druhé koleji, až za "známými" z internetu.
"Po čase mi moje samota začala připadat smutná a kde jinde jsem se měla seznamovat než na internetových seznamkách? Přesto jsem se ani nechtěla s nikým doopravdy seznamovat, stačilo mi, že spolu chatujeme."
Zlom nastal, když Ivana po naléhání kývla na třídní sraz po letech a ocitla se na místě, kde přes předchozí ujišťování nefungovaly mobily, natož internet.
"Byla jsem celá bez sebe a okamžitě jsem chtěla odjet, co kdyby mi přišlo něco velmi důležitého do mailu? Nakonec jsem zůstala, ale nedokázala se bavit, usnout. Spolužáci se mi smáli a žertovali, jestli nejsem závislá." Ivana si říkala, že jde o hloupost, ale po příjezdu domů se nad vším zamyslela a zjistila, že má problém.
Návrat zpět do reality
Vypravila se k psychologovi. "Když psycholog poprvé zmínil termín závislost, rezolutně jsem vše popřela. Když jsme ale probírali veškeré příznaky, začala jsem si uvědomovat, že asi není daleko od pravdy..." Ivana si měla udělat malý test: celý volný den mít počítač vypnutý a odolat pokušení podívat se, kdo jí třeba napsal… Když zjistila, že odolávala slabou hodinku a půl, uvědomila si, že je v tom až po uši...
"Společně s odborníkem jsme hledali příčinu toho, proč jsem se uzavřela do on-line světa. Zjistili jsme, že jsem zdaleka nepřekonala rozchod s přítelem a velmi jsem se bála osamění, takže jsem se obklopovala přáteli virtuálními, kteří byli jistí."
Ivana docházela k psychologovi ještě několik dalších týdnů a počítač zapínala ve svém volnu čím dál méně. "Začala jsem víc chodit do společnosti a víc si vážit živých známých. Nového přítele sice dodnes nemám, ale osamělosti se už tak křečovitě nebojím."
Jste závislá na internetu?Závislost na internetu je dnes jako nemoc diagnostikována jedině v Číně. V ostatních zemích se o uznání této závislosti začíná teprve jednat. Pokud máte pocit, že by se mohla týkat i vás, odpovězte na následující otázky a případně se poraďte s někým blízkým či odborníkem. Není to sice zabiják typu závislosti na heroinu, ale přesto je to něco, co vás může významně omezovat. Termín závislost na internetu prvně použila americká psycholožka Kimberly Youngová. Vypracovala několik základních otázek, které naznačují, zda se závislost na internetu může týkat i vás: 1. Cítíte se často ponořen do on-line záležitostí, i když jste zrovna off-line? |
