Žárlivost, hádka

Žárlivost, hádka

Žárlivost zabíjí náš vztah

  • 217
S přítelem žijeme v jedné domácností přibližně jeden rok. Přistěhovala jsem se k němu jako spolubydlící a za čtvrt roku se z nás stali partneři. Přítel se mi líbil, ještě když jsme spolu nechodili, byl to fajn kluk, pohodář, usměvavý a vtipný, vždycky mi dokázal pomoci, když jsem něco potřebovala, byl na něj spoleh.

Neviděla jsem ho takového jen já, ale i okolí, takže růžové brýle na nose opravdu nemám.

Napište i vy

Napište, co jste zažila nebo co právě řešíte, s čím si nevíte rady. Na konec vašeho příběhu uveďte konkrétní reálné možnosti řešení vaší situace. Nejlepší příběhy zveřejníme a čtenáři v hlasování pod článkem poradí, co byste měla udělat. Pište na adresu . Nejlepší příběhy odměníme.

Po čase jsme se spolu sbližovali, měli jsme si pořád co říct, chemie mezi námi zapracovala a dali jsme se prostě do kupy. Z mého jednolůžkového pokoje se stala ložnice a jinak celkem zůstalo vše při starém. Nějakou dobu.

Přítel začal žárlit, nebo spíš mu začaly vadit věci, které dřív neřešil. Přikazoval mi, s kým se mám setkávat, o čem se můžu s lidmi bavit a o čem ne, zakazoval mi, abych chodila s kamarádkami ven.

Prostě strašně žárlí, což ale nepřizná. Jako poslušná holčička mu oznámím, že půjdu příští týden na kafe s kamarádkou. Kafe mi povolí a řekne, že v tom nevidí problém, ať si jdu. Jenže nastane den setkání s kamarádkou a on záměrně vyvolá konflikt kvůli naprosté hlouposti. Takže se pohádáme a já mám zkažený celý den. Další dny je všechno v pořádku, zase je to ten úžasný milý kluk, do doby, než chci opět nějaký "nadstandard" - vyjít si mezi lidi.


Odměna

Za dnešní příběh posíláme čtenářce knihu Tomáše Nováka z nakladatelství Grada: Žárlivost- jak ji zvládat.

On sám se stýká spíše se svou rodinou, s kamarády zajde ven jednou za čtvrt roku, jinak komunikuje přes ICQ. Jak říká, nemá potřebu se stýkat s ostatními. Jednou mi přiznal, že se bojí toho, že půjdu s kamarádkou někam do baru, napiju se, seznámím se s cizím mužem a skončím s ním v posteli. Přijde mi to schizofrenní. Nikdy jsem mu nedala záminku, aby žárlil, neflirtuju s cizíma chlapama.

Tohle se opakuje pořád dokola a on je už i zlý a nevrlý. Dokola to spolu řešíme, radím mu, ať se nad sebou zamyslí, ať třeba změní zaměstnání, protože není se současnou pozicí v práci spokojen, ale je to bezvýsledné.

Nejradši by mě měl přivázanou doma s neustálým dohledem. Přiznává, že vyvolává hádky, ale že jsou prostě věci, které mu vadí a nedokáže je překonat. Prostě to tak bude a já se mám podle toho zařídit.

Jsem samostatná, svobodu milující žena, a tento vztah mi začíná přerůstat přes hlavu. Miluju ho, ale trápím se čím dál víc. V období, kdy máme létat v sedmém nebi, rozpoutáváme peklo. Poraďte mi prosím:

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 1735

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 10. srpna 2009. Anketa je uzavřena.

1. Mám ho opustit a naučit se zase žít sama?
1. Mám ho opustit a naučit se zase žít sama? 1161

3. Mám si s ním ještě promluvit a dát mu ultimátum?
3. Mám si s ním ještě promluvit a dát mu ultimátum? 489

2. Je problém ve mně? Měla bych se pro lásku obětovat a přizpůsobit se?
2. Je problém ve mně? Měla bych se pro lásku obětovat a přizpůsobit se? 47

3. Mám si o této situaci promluvit s jeho kamarádem, aby mu domluvil?
3. Mám si o této situaci promluvit s jeho kamarádem, aby mu domluvil? 38