4. Jak reagovat na žárlivého partnera?
Jana Šmolková: Je třeba rozlišovat, zda jde o žárlivost situační - reaktivní, tedy stav při odhalené nebo správně tušené nevěře, anebo o žárlivost chorobnou.
V případě odhalené nevěry je potřeba objevit, co nevěrného partnera „vehnalo do náruče“ někoho jiného. Je dobré nově nahlédnout na vztah, někdy s pomocí nezávislé osoby. Je užitečné zjistit, jaké potřeby partnerů nejsou uspokojovány. Čili co kdo z partnerů potřebuje, aby byl ve vztahu spokojen.
Často se setkávám s dvojicemi, které to berou z opačného konce: „Sedneme si a řekneme si, co jednomu na druhém vadí.“ Pak s překvapením zjišťují, že to téměř nikdy nevede ke zlepšení. Spíše naopak. Po sérii výčitek se oba stáhnou, cítí se ukřivděni a ještě víc se pohádají… Někdy se pak objednají do poradny.
V případě chorobné žárlivosti jsou dvě možnosti: rozchod, anebo si žárlící partner připustí, že žárlivost je jeho osobní problém, nikoliv reakce na chování partnera, a bude se léčit. Léčba žárlivosti není snadná, pravděpodobně se neobejde bez pomoci psychofarmak, jde zejména o léky snižující úzkost v kombinaci s psychoterapií.
Rozchod je jedinou možností v případě, že žárlivec nemá nadhled. Odloučení je pro partnera takového chorobného žárlivce vysvobozením z „vězení“. Šancí, jak znovu plnohodnotně žít. Opustit žárlivce je však někdy velmi těžké, neboť si jeho partner dlouho myslí, že partnera přesvědčí „logickými argumenty“. Ty ale u chorobné žárlivosti nefungují.
