1. Kde se bere žárlivost, z čeho pramení?
Jana Šmolková: Žárlení je negativní emoční stav vyvěrající z obav ze ztráty lásky, pozornosti blízké osoby. Žárlící člověk prožívá úzkost a strach, že přijde o někoho, na němž mu záleží, k němuž je emočně připoután.
Je to obvykle člověk, který není vnitřně natolik vyrovnaný, aby se smířil s faktem, že každý vztah může jednou skončit a že jej nelze definitivně pojistit. Tento fakt ho ochromuje natolik, že hledá rádoby pojistky vztahu. Trápí se, že není pro svého partnera dost dobrý.
2. Může být žárlivost něco jako „koření“ vztahu, anebo nikdy nemůže vztahu přispívat?
Jana Šmolková: Pokud takovou myšlenku připustíme, můžeme si představit jídlo chuti zcela mdlé, nebo okořeněné tak, že ho vůbec nemůžeme pozřít. Na jednom pólu by byl partner zcela lhostejný, který se o nás nezajímá, na pólu druhém chorobný žárlivec.
Ve vyváženém vztahu je kořením vzájemná důvěra, ohleduplnost, otevřenost v komunikaci - chcete-li upřímnost. Ale pozor! Nezaměňovat s neomaleností! Zároveň je však nutné respektovat soukromí partnera.
3. Jak přestat žárlit, když už se takovými emocemi užíráme?
Jana Šmolková: Jsou situace, že máme reálný důvod si zažárlit, tedy mít pocit zrady, křivdy, sebelítosti, vzteku a hněvu na partnera, na soka ve vztahu, pochybnosti o sobě samém.
Především je užitečné uvědomit si svoji vlastní hodnotu a nesrovnávat se se sokem (sokyní), nesnažit se mu (jí) vyrovnat nebo ho (ji) dokonce předčít.
Nevracet se v rozhovorech s partnerem k jeho nevěře, nedovolit mu, ale ani nevyžadovat, aby nás informoval o detailech nevěry. Zde platí absolutní STOP v komunikaci na toto téma.
Místo toho otevřeně mluvit o tom, co je v našem vztahu dobré a co by si zasloužilo změnu.
4. Jak reagovat na žárlivého partnera?
Jana Šmolková: Je třeba rozlišovat, zda jde o žárlivost situační - reaktivní, tedy stav při odhalené nebo správně tušené nevěře, anebo o žárlivost chorobnou.
V případě odhalené nevěry je potřeba objevit, co nevěrného partnera „vehnalo do náruče“ někoho jiného. Je dobré nově nahlédnout na vztah, někdy s pomocí nezávislé osoby. Je užitečné zjistit, jaké potřeby partnerů nejsou uspokojovány. Čili co kdo z partnerů potřebuje, aby byl ve vztahu spokojen.
Často se setkávám s dvojicemi, které to berou z opačného konce: „Sedneme si a řekneme si, co jednomu na druhém vadí.“ Pak s překvapením zjišťují, že to téměř nikdy nevede ke zlepšení. Spíše naopak. Po sérii výčitek se oba stáhnou, cítí se ukřivděni a ještě víc se pohádají… Někdy se pak objednají do poradny.
V případě chorobné žárlivosti jsou dvě možnosti: rozchod, anebo si žárlící partner připustí, že žárlivost je jeho osobní problém, nikoliv reakce na chování partnera, a bude se léčit. Léčba žárlivosti není snadná, pravděpodobně se neobejde bez pomoci psychofarmak, jde zejména o léky snižující úzkost v kombinaci s psychoterapií.
Rozchod je jedinou možností v případě, že žárlivec nemá nadhled. Odloučení je pro partnera takového chorobného žárlivce vysvobozením z „vězení“. Šancí, jak znovu plnohodnotně žít. Opustit žárlivce je však někdy velmi těžké, neboť si jeho partner dlouho myslí, že partnera přesvědčí „logickými argumenty“. Ty ale u chorobné žárlivosti nefungují.
5. Lze už na začátku vztahu poznat chorobného žárlivce?
Jana Šmolková: Zpočátku nemusíme u partnera pohotovost k žárlení rozpoznat. Její projevy mohou imponovat jako velký zájem o nás, jeho chuť být co nejvíce spolu nám může lichotit. Časem zjišťujeme, že se dusíme, že nás partner svazuje. Hlídá bezmála každý náš krok, kritizuje naše blízké: příbuzné a přátele, aby nás od nich odříznul. Naše koníčky jsou zbytečné a zbytečně nákladné. Chorobní žárlivci často argumentují, že cvičit - koukat na fotbal - se dá i doma, nač utrácet za kino, když ten film budou brzy dávat v televizi, proč chodit do práce, když muž rodinu uživí a děti mámu potřebují. Signálem může být i věta: „No možná si s ní (ním) nic neměl(a), ale chtěl(a) bys…“
Ve zdravém vtahu je přirozené, že každý z partnerů má prostor pro své soukromí, pro svůj volný čas, zábavy, koníčky… Tomu se říká „otevřené“ manželství, kdy část volného času trávíme společně, část odděleně - na rozdíl od takzvaného „manželství volného“, kdy dvojice už nemá kromě střechy nad hlavou nic společného.
Téma zájmy a volný čas: příští týden 10. 10. odpoví psycholožka Magdalena DostálováKaždou středu nabízíme odpovědi odborníků na pět otázek na vztahové téma, které často probíráme s přáteli i v partnerských poradnách. |
