V Česku všechny legislativní návrhy zakázat kouření v hospodách zatím ztroskotaly. Ilustrační foto

V Česku všechny legislativní návrhy zakázat kouření v hospodách zatím ztroskotaly. Ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Zákaz kouření si razí cestu Evropou. Česko odolává

  • 237
Kuřáci, podívejte se na mapu Evropy. Geografická oprátka kolem vás se stahuje. Sednout si do baru a zapálit si už nelze ve Skotsku, Irsku, Finsku, Itálii, Norsku, Švédsku. Za měsíc bude zákaz částečně zaveden v Rakousku. V dubnu přijde na řadu Wales, poté Anglie a nakonec Francie a Německo.

INFOGRAFIKA:
Jak Evropa bojuje s kuřáky

Zejména Rakousko a Německo byly dosud považovány za ráj vyznavačů nikotinu. Pamatujete ještě na letošní fotbalový šampionát v Německu? Jedním z velkých vedlejších příběhů, které plnily stránky novin, byla radost fanoušků, že si mohou v hospodě u piva zapálit jako za starých časů.

Německá a rakouská benevolence má příčinu i v tom, že nacisté za třetí říše kouření tvrdě potírali. Byl to stín, který tam po desetiletí diskreditoval hnutí proti kouření. Právě možnost zapálit si bez obav byla jedním ze symbolů poválečné tolerance.

Německá ministryně zdravotnictví Ulla Schmidtová však minulý pátek se slovy, že se jedná o "velký pokrok pro celé Německo", uvítala návrh, podle nějž by kouření bylo zakázáno v nemocnicích, veřejných prostorách a částečně i v restauracích. Tam by hostinští museli kuřákům vyhradit separátní salonky. V barech a pivních stanech by se však nadále kouřit smělo.

Až dosud platila v Německu zásada dobrovolnosti. Hostinští se směli sami rozhodnout, jestli prostory nějak oddělí. Velký úspěch to však nemělo. Podle údajů agentury AP dnes nekuřácké prostory nabízí jen třetina německých restaurací.

Podobně se na věc chystají už od ledna v Rakousku. Hostinští budou muset 40 procent svých prostor vyhradit nekuřákům. Nepodaří-li se to, chtějí vládní sociální demokraté vše vyřešit zákazem jako v Itálii.

Ostré spory v tisku
Na stránkách vídeňského deníku Standard vyšly nedávno dva redakční komentáře, jeden argumentující pro italskou přísnost, druhý proti.

Autorka prvního textu Barbara Tóth říká, že by se každý člověk měl do Itálie vydat, aby zjistil, jak nesmyslné jsou argumenty, že zákaz ruinuje ekonomiku. "Dolce Vita" coby synonymum pro schopnost užívat si života po italsku rozhodně prý nezmizela. Kdo chce, může prý vždy vyjít na ulici a zapálit si.

"Naprostým zákazem se šluk cigaretového dýmu jen stává tím, čím by být měl: vědomě prožívanou rozkoší, nikoli všeobecně trpěným návykem," píše Barbara Tóth.

Odpovídá jí Samo Kobenter, rovněž redaktor Standardu. V Itálii byla prý kultura pohostinnosti dána v plén "hysterii kolem zdravého života". Kdo žije ve městě, stejně vdechne tolik zplodin, že je "divné", když se znepokojuje "několika u vedlejšího stolu vykouřenými cigaretami".

Podle Kobentera nelze věc řešit prohibicí, jak ukazuje známý příklad z USA. Tamější zákaz alkoholu v 30. letech minulého století se stal živnou půdou pro růst kriminality. "Já nechci dávat ze svých daní více peněz ještě na boj s kriminalitou," uzavírá Kobenter svou stať.

Podle jiného textu ve Standardu je však jasné, kam míří trend. Kuřáků v Rakousku rychle ubývá, za poslední tři roky sedm procent. Poprvé je tak nekuřáků v zemi většina.

A Česko? Všechny legislativní návrhy zakázat kouření v hospodách zatím ztroskotaly.