Vynikající článek a velmi přínosný a objektivní rozhovor. Jsem cvičitelka zdravotní tělesné výchovy a tvůrce patentované zdravotní a rehabilitační pomůcky Daflex a metody Daflex System. Určeno mimo jiné, právě pro lidi o kterých se ve článku mluví. Daflex má funkci pomocníka pro správně provedený pohyb, zajímavý i pro " lenochy ". Ještě jsem nikde nepotkala opravdu tak všeobecný přístup a náhled ze stran poradců přes výživu. Děkuji za tento článek.

A já místo běhání a jiného "zbytečného" pohybu doporučuji zásaditvornou či veganskou stravu cca za 2měsíce (13kg dolů)sem měl zpátky ideální váhu kterou si držím už půl roku bez posiloven či běhání..Stačí procházky nebo víc makat v práci kde jste za to placení a ne jen tak ničit si kolena a klouby

Tak otázka je co jste shodil. Bez pohybu to byly pravděpodobně zejména svaly.

zajímavý článek, s nímž lze velmi dobře souhlasit - přijde mi nicméně poněkud kostrbatý. velmi mnoho informací a skáče se od jednoho tématu ke druhému, některé dobré myšlenky jsou sice nastíněny, ale nejsou ani trochu rozvedeny - třeba ta o VO2max a proč je ve stáří důležitější než hmotnost, resp. obecně se trochu rozepsat o tom, proč nízká hmotnost automaticky neznamená zdravé tělo, nebo pořádně vysvětlit zmíněný jojo efekt a neplácat prostě že "tělo si na dietu zvykne".

on vůbec ten titulek "Mírná obezita může být výhodou" v kategorii "Běhání" je dost zavádějící! v čem je prosím mírná obezita výhodná pro běžce? v článku o tom každopádně není ani slovo.

že je mírná obezita obecně lepší (zdravější) než výrazná hubenost, o tom se nepřu. ale docela by mě zajímalo srovnání mírně obézního člověka s aktivním (sportovcem), jenž má tuk spíše při dolní hranici 'normálu' (mám na mysli rekreačního sportovce, resp. závodníka někde na úrovni okresních přeborů, který systematicky nehuntuje tělo tak jako profesionál)

Moc zajímavý článek. Existuje ovšem zaručený a ověřený způsob, jak vše  vyjádřit - prostě pro zhubnutí je třeba přestat žrát ... Co by nám ale potom dělalo radost ?

tak mě třeba dělá radost pohyb a "žeru" z donucení - abych kompenzoval ten energetický výdej 

ono jestli pro zhubnutí stačí přestat žrát není tak jednoznačné - dokud nadváhu nemáte a aspoň trochu se hýbete, tak pro udržení váhy opravdu stačí nežrat. pokud ale již nadváhu máte a přitom v těle jen nezbytné minimum svalů, tak hubnutí bez pohybu nepůjde.

Byla jsem od mládí velký čtenář, pohyb mě nebavil, bylajsem tlouštík. Od února, kdy jsem ve svých 57 letech absolvovala plikaci žaludku při váze 109kg, jsem naprosto nenásilnou formou zhubla 23kg. Jím šestkrát denně, 150ml objem potravin. Nemám hlad ani chutě. Sama bych to nikdy nedokázala! Navíc jsem to vylepšila chůzí z práce, odpoledne 3,5km svižně a kondice je úžasná. Díky za rozhovor, nezatracení operací pro ty, kdo nedokáží jít jinou cestou, nemají dlouhodobou vůli. Hezký den

Ja si zase myslim, ze se vice kil shodi v kuchyni, nez v telocvicne.

S panem doktorem jsem se setkal letos v květnu při natáčení jednoho dílu pořadu "Máte slovo", který se věnoval hudbnutí. On tam byl jako odborník, já jako člověk, který dokázal sám bez pomoci odborníků zhubnout během 11 měsíců 90 kg. Musmím říci, že pan doktor na mě působil sympaticky, problematice rozumí a ví, o čem mluví.

Jinak z rozhovoru bych vypíchl jednu věc, která mě hodně zaujala: "A potom, ne každý umí žít v hubeném těle. Když je člověk dvacet, třicet, čtyřicet let v obézním těle, naučí se s ním žít. Najednou má ale o padesát kilo méně – a to nemusí být jednodušší."

Přesně tímhle jsem si prošel. Odmala jsem byl tlusté vykrmované dítě a celý život jsem žil s obezitou nejvyššího stupně, nevhodné stravovací návyky a nezdravý životní styl jsem si přenesl i do dospělosti a dlouho pro mě bylo těžké se pokusit s tím něco udělat. Ale pak jednoho dne přišel ten zlom, kdy jsem si řekl dost. Hubnout jsem začal sám bez jakéhokoliv dohledu odborníků ve svých 27 letech při hmotnosti 190 kg, po 11 měsících  jsem se dostal na nějakých 101 kg (dnes mám kolem 106 kg, což přičítám i tomu, že jsem začal chodit do posilovny a nabral jsem svalovou hmotu). A opravdu asi nejtěžší věcí bylo srovnat se s jinak vypadajícícm tělem. Kdo nezažil, nepochopí. Měl jsem pocit, že tohle tělo není moje, že jsem ho někomu ukradl, myšlením jsem byl pořád v tlustém těle, ale reálně jsem byl v normálně vypadajícím těle. Nevěděl jsem, jak se k tomu tělu najednou chovat, jak s ním zacházet. Jasně, uznání okolí, chvála ze všech stran, to bylo fajn. Ale myšlení nelze změnit ze dne na den. Nikdo a nic vás nedokáže připravit na to, jaké to bude, když se to nakonec povede. Určitou roli mohou také hrát nesplněná očekávání. Je snadné svalovat své problémy na tlusté tělo, ale když zjistíte po zhubnutí, že vlastně v těle problém nebyl a že je to ve vás, může nastat kruté vystřízlivění. Myslím však, že i toto jsem zvládl a dnes se cítím jako vyrovnaný spokojený člověk, kterého baví život.

Sympaticky doktor, navic sam ve forme, takze nekaze vodu, ale jde vzorem.

Enem esli to nemá z těch génů.

Ve zdravém těle zdravý vzduch .

...zdravý DUCH 

Skvely rozhovor, jen v jedne malickosti nesouhlasim - ze nema smysl studovat slozeni potravin. Urcite nema z pohledu jesti to ma o kJ vice nebo mene, ale domnivam se, ze stoji zato sledovat, zda potravina neobsahuje nejaky karcinogenni bonus. Ono se sice rekne, ze potravina ho ma mnozstvi, ktere je male a vejde se do limitu, jenze kdyz takto "obohacene" potraviny clovek sni za den dve nebo tri (a muze jit o zcela odlisne vyrobky), tak najednou uz ten celkovy prijem uplne pod limitem nemusi byt.

Máte pravdu. Problém ale je, ale ikdyž máte napsáno nějaké složení, skutečnost může být taky naprosto jiná