To mi bylo 24 let, vrátila jsem se z dovolené ze Španělska hrozně "rozežraná" - kdo byl, asi pochopí, švédským stolům se dá odolat jen velmi stěží. Ale vzhledem k tomu, že bylo léto, nosily se plavky a já s hrůzou zjistila, že na svých 166 cm mám skoro 68
kg, byl opravdu nejvyšší čas s tím začít něco dělat. Ale jak?
Nejdůležitější bylo získat informace, podporu. Tak přišel ke slovu Internet - nejrychlejší a nejlevnější zdroj informací. Samozřejmě, že jsem se dočetla samé známé pravdy - omezit přísun jídla, začít se víc hýbat, ale podařilo se mi zapojit se do různých debat na netu a zjistit, jak to dělají ostatní. A tak jsem skutečně začala.
První věc byla úprava jídelníčku - vyloučit veškeré oplatky, brambůrky, čokoládu, nugety, bílé pečivo. Zařadit více syrové zeleniny, ovoce. Porce i zdravých jídel, které jsem doposud jedla, zredukovat na polovinu.
V praxi to třeba znamenalo jeden celozrnný rohlík na snídani místo dvou. Jeden plátek sýra na něj místo čtyřech. Máslo a margaríny nepoužívám vůbec. Salámy a uzeniny mi nic neříkají, jen velmi zřídka je zařadím do jídelníčku.. Na oběd si většinou připravím něco zdravého - vařenou brokolici nebo květák se sýrem, celozrnnou rýži s hrachem a kukuřicí, těstoviny s fazolemi, nebo vařené brambory posypané sýrem.
Všechno zajídám vydatnými porcemi syrového zeleniny - zelím, rajčaty, okurkami, popřípadě mrkví... Maso téměř nejím,výjimku tvoří kuřecí a rybí, ale párkrát do roka si pochutnám i na takových dobrůtkách jako je opékané selátko.
Na večeři - do 17:00 hod jím jogurt s müsli, nebo mrkev s rozinkami, v průběhu dne se "šidím" přiměřenými porcemi jablek, hrušek, hroznového vína - to pokrývá moji
chuť na sladké. Vypiji nejmíň 3 litry tekutin denně - v tomto sychravém počasí především neslazený ovocný čaj.
Druhá věc - neméně důležitá byl pohyb. Jelikož jsem změnu životního stylu započala v létě, nejlepším prostředkem bylo kolo. Denně jsem najezdila kolem 20 km. Přemýšlela jsem, jak to budu dělat v zimě a následně jsem investovala do šlapacího stroje. V září se u nás začíná na školách cvičit aerobic - mám ráda moderní hudbu a tanec, tak je to pro mě perfektní odreagování s příznivým efektem na postavu.
Pak jsem začala pravidelně chodit plavat. Prostě každý den něco - 2x týdně aerobic, 2x týdně plavání a ve zbytku šlapu na stroji.
V současné době je to již dva a čtvrt roku co jsem nastoupila tuto nikdy nekončící cestu. Za dobu pouhého roku se mi podařilo zhubnout 13 kg, ovšem pak zase nějakých 6 kg nabrat zpátky, ale pak je zase "sundat". Proto teď už mohu velmi fundovaně říci, že ta cesta opravdu nikdy nekončí.
Člověk si nikdy nesmí říci, že má všechno zvládnuto a může se přestat hlídat. Ale i přesto, nemusí být život jen o dietách, jen o stresech, že si nemůže nic dopřát. Může se všechno, jen to musí být v rozumných mezích. Nejdůležitější je překonat nechuť změnit svůj životní styl.
Mně se to snad podařilo. A i když občas vybočím ze zaběhlého stereotypu, tak se pak zase vrátím. Důležité je aby to nebylo naopak - nárazovitě se "chovat" zdravě a žít nezdravě. Zjistila jsem, že k tomu abych plnohodnotně žila, nepotřebuji každý večer k televizi sníst sáček brambůrek nebo arašídů. Ani si na oběd dát dvě porce hranolek. A necítím se být o nic ochuzena.
Naopak to, že jsem tohle všechno dokázala, zvyšuje moje sebevědomí a hlavně si za to vážím sama sebe. Nehledě na "vedlejší efekty" mého snažení - zdravou stravou a pitným režimem se mi báječně spravila pleť, takže se už nemusím schovávat za nánosy make-upu a postava se mi cvičením zformovala natolik, že se nemusím stydět vyjít v plavkách, můžu si dovolit nosit pěkné, moderní oblečení, což je důležité i pro mé zaměstnání.
Je to báječný pocit vyhrát sama nad sebou. Moc bych to přála každému. Je teď ze mě optimistická, mladá žena, plná úsměvů a sebevědomí. Navíc jsem se na "stará" kolena dala na studia a věřím tomu, že lidé, kteří jsou se sebou spíše spokojeni, dokáží v životě víc, než Ti, kteří nad sebou lámou hůl.
