Někdo možná řekne, že je to moc, ale podívám-li se do rodiny, tak u nás chlapi byli vždycky pořádní...
Ale i tak jsem z toho neměl nejlepší pocit... Ke všemu mě každou chvíli bolela záda, nohy, kříž... Připadal jsem si občas jak třicátník...
Jako malý jsem rád běhal, čím delší trať, tím víc se mi líbila. Když ostatní házeli obličeje, já se usmíval. Vydrželo mi to však jen do prváku.
Jelikož jsem od 19 pracoval centru Prahy v cestovní kanceláři, každý rok okolo mě proběhl Pražský maraton. Zatímco všichni ostatní zírali na běžce a mluvili o bláznech, já měl chuť běžet s nimi.
A tak jsem to jednou nevydržel (psal se rok 2002) a přihlásil se na Pražský maraton. Všichni okolo mě se na mě koukali jako na blázna, nikdo mi nevěřil, ani vlastní rodina. Trénoval jsem týden, 4x běžel trasu delší 15 km. Zatímco první dva běhy jsem pochyboval a bojoval, 2 další už jsem se cítil o mnoho lépe, výkon byl lepší a už jsem si začínal věřit a poznávat kouzlo běhu.
Maraton jsem uběhl v čase něco přes 4 hodiny a cítil se unaveně, druhý den byl krutý, všechno mě bolelo, ale nedalo mi to a na podzim jsem běžel v Košicích. Uběhl jsem a zlepšil se o bezmála dvacet minut.
Od té doby běhám v celku pravidelně, zima, léto, je to jedno, člověk se musí akorát
dobře obléci a volit čas a místo, ale dá se běhat za jakéhokoli počasí. Loni v lednu večer na mně projíždějící policisté v Praze na Vítkově koukali jako na Marťana, když jsem si to za sněžení v osm večer rozdával sám se sebou.
Na ten jejich udivený pohled nikdy nezapomenu, ale zároveň mě to upevnilo v tom, že dělám správnou věc, všichni jsme líní i já občas bojuji s velkou nechutí, ale zase vím, že pokud se do toho dostanu a běhám pravidelně, tak to má své kouzlo a výhody. Je mi 26, běhám teprve tři roky, ale váha se na devadesáti ustálila...
Maraton si dávám na jaře a na podzim, jen dva za rok, mám cíl nutí mě to udržovat se v tréninku... Od té doby jsem fyzicky fit, pocit únavy přichází mnohem později a znám svoje tělo jak nikdy předtím.
Všichni se bojí kloubů, já s nimi měl v mládí velké problémy, dostával jsem jednu doby i injekce do kolena na podporu růstu chrupavky. Nevím, jak by se k tomu postavil lékař, já se nikoho neptal, ale vím, že od té doby, co běhám, jsme s nimi nikdy problém neměl, ano po dlouhém běhu jsou třeba ztuhlé, trošku bolí, ale jakmile to jednou překonáte, víte, že je to ta zdravá bolest...
