Zároveň však dodal, že svou roli při vysvětlení ženské nevěry hraje také prostředí a výchova.
Spector a jeho tým z londýnské nemocnice St. Thomas studovali odpovědi šestnácti set párů jednovaječných a dvojvaječných dvojčat o jejich sexuálním chování včetně celkového počtu jejich partnerů a pohledu na nevěru.
Zároveň odpovědi žen pocházejících z dvojčat porovnávali se skupinou žen, které se narodily jednotlivě. Celkově výzkum zahrnoval přibližně 5000 žen. Jejich průměrný věk činil 50 let, nicméně se jednalo o ženy ve věkovém rozmezí 18 až 80 let.
V průměru měly čtyři až pět sexuálních partnerů, každá čtvrtá byla rozvedená a jedna z pěti (22 procent) přiznala nevěru vůči svému pravidelnému partnerovi. Ženy, které zachovávaly věrnost, měly zhruba čtyři partnery, zatímco ženy ve "skupině nevěrných" jich přiznaly osm.
Tato čísla přibližně odpovídají jiným studiím, i když se velmi často objevují výhrady, že počty nevěr jsou zřejmě vyšší, protože řada žen ani v anonymních výzkumech nepřizná své skutečné chování v intimním životě.
Jak se chovají dvojčata?
Tim Spector poukázal na to, že pokud genetická výbava má svou roli v chování žen, dá se předpokládat, že identická dvojčata budou vždy pravděpodobně více sdílet charakterové rysy než neidentická dvojčata.
"Proto je studium dvojčat ideální, můžeme tak oddělit přírodu od výchovných vlivů," poznamenal Spector. "Zdá se, že existuje silná závislost mezi genetickou výbavou ženy a možností, že se dopustí nevěry," citoval jej list Sunday Times.
Chování žen nepocházejících z dvojčat Spectorův tým porovnával s chováním žen dvojčat. Zjistil, že pokud jedna žena z dvojčat vykazuje tendenci k nevěrnému chování, pak statistická šance, že se její sestra bude chovat podobně, činila asi 55 procent. A to je číslo podstatně vyšší než průměrně vykázaná nevěra u celé sledované skupiny žen (22 procent).
Podle studie je nejpravděpodobnější věk pro nevěru mezi 31. až 40. rokem. Tendence chovat se podobně byla nejsilnější mezi jednovaječnými dvojčaty, která mají identickou genovou výbavu.
Většina: Nevěra je špatná
I když tým konstatoval, že genetické faktory ovlivňují nevěru žen, na druhou stranu, jak zjistil výzkum, u sledovaných žen se to výrazně neprojevilo v názorech na ni. Většina z nich včetně těch, které připustily nevěru, uvedla, že nevěra je vždycky špatná.
Další skupina se přiklonila k názoru, že nevěra je většinou špatná a pouze dvě procenta sledovaných žen nepovažuje zradu partnera za nic špatného. Zhruba 90 procent žen přiznalo, že na nevěru někdy pomyslely.
Výsledky profesora Spectora vycházejí ze statistické analýzy chování dvojčat a z porovnání s intimním životem ostatních žen. Jeho tým nenalezl zvláštní gen či kombinaci genů, které by předurčovaly "ženskou nevěru". Nicméně, jak Spector konstatoval, jeho tým se domnívá, že odpověď na sexuální chování by mohly dát chromozomy 3, 7 a 20.
Jen a jen geny?
Myšlenka, že geny mohou ovlivnit chování stejně jako fyzický vzhled i zdraví, je jednou z nejkontroverznějších a nejrychleji rostoucích oblastí moderního genetického výzkumu. Kontroverznost vyplývá z ideje, že lidská svoboda volby by mohla být až příliš závislá na individuální DNA, tedy na tom, s čím jsme již přišli na svět.
Je nepochybné, že Spectorovy závěry vyvolají ve vědecké veřejnosti podobně zuřivou debatu jako před jedenácti lety tvrzení amerických odborníků, že homosexualita je dána především genetickou výbavou.
Tehdy - v roce 1993 - dokonce americký genetik Dean Hamer oznámil, že objevil na chromozomu X gen nazvaný Xq28, který odlišuje homosexuální a heterosexuální muže.
|
Gen homosexuality přenáší matka - čtěte ZDE |
Nyní jsou odborníci podstatně opatrnější. I když vliv genetického faktoru na sexuální život nezpochybňují, domnívají se, že to není záležitost jediného genu, ale ani samotných genů. To ostatně tvrdí i Spector, jinak uznávaný genetik a odborník na výzkum dvojčat, když říká, že za ženskou nevěrou mohou být geny, ale jen částečně.
 Dvojčata - ilustrační foto. |
