Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Přiznávejte si chyby a omlouvejte se. Je to důležité

aktualizováno 
Když se stane, že člověk něco zkazí, může na to zareagovat mnoha způsoby. Ze všeho nejlepší je ale chybu přijmout a poučit se z ní, řadí odborníci.
Ilustrační foto.

Ilustrační foto. | foto: Profimedia.cz

Je poměrně těžké říci, co to vlastně je chyba. Samozřejmě: pokud nenatankujete benzin a celá rodina kvůli tomu uvízne na mezi uprostřed Vysočiny nebo pokud smažete prezentaci, na které váš tým pracoval celé týdny, není pochyb o tom, že to je vaše chyba.

V mnoha situacích je ale definice chyby mnohem subtilnější. Manžel koupil ženě k Vánocům novou sadu hrnců a ignoroval její náznaky, že by si přála zlatý šperk; udělal chybu on, že není vnímavější, nebo ona, že to neřekla naplno? Otec se rozčílil a dal dceři na měsíc zaracha, protože pokazila jednu písemku; je to přiměřený trest, nebo chyba?

„Aby něco bylo považováno za chybu, musí to tak někdo vnímat: ten, koho se ten čin dotkl, nebo ten, kdo ho sám udělal,“ upozorňuje psycholožka doktorka Kučerová. Ve chvíli, kdy je něco označeno jako chyba, je potřeba se nad tím zamyslet.

Opravdu jsem udělal chybu, nebo jsou ostatní příliš nároční a zbytečně kritičtí? A i pokud si myslím, že jsem nic špatného neudělal, není možné, že se moje chování druhého dotklo nebo mu nějak zkomplikovalo život? Nemohl jsem se chovat tak, aby můj postup nevnímal jako chybu? Pokud si tyhle otázky položíme, jsme na nejlepší cestě ze své chyby vytěžit maximum. Zpracovat vlastní chyby totiž člověku pomáhá v mnoha ohledech.

Co si pamatovat

* Chyby nás učí, jak přijmout sami sebe a že i s nimi si zasloužíme být milováni. 

* Chybami si ujasňujeme, co doopravdy chceme. 

* Chyby nás učí čelit našim strachům. 

* Chyby nás učí se poznat a být upřímní a otevření. 

* Chybami se učíme, co funguje a co ne. 

* Chyby nás učí přijímat odpovědnost. 

* Chyby nás učí zásadovosti. 

* Chyby nás učí žít naplno. 

* Chyby nám umožňují inspirovat ostatní. 

Člověk, který umí přijmout vlastní chyby, pracuje na otevřenosti k sobě samému a upevňuje si sebevědomí – občas selhat je normální a člověk by to neměl mít za zlé ani sám sobě. Pokud k jeho chybě vedlo to, že nedodržel daná pravidla – například lhal nebo porušil slib, uvědomí si důležitost těchto pravidel. A tak dále…

Chtít být perfektní je chyba

Je potřeba mít také na paměti, že tím, že přiznám chybu, zároveň neříkám: já jsem hrozný. Lidé někdy mají tendenci nepřipouštět si chyby, protože je berou jako příznak svého selhání. Chyby jsou ale normální, a pokud se s nimi umím vyrovnat a využít je ke svému prospěchu, pak jsou i užitečné.

Trvat na své dokonalosti, na tom, že chybu nemohu a nesmím udělat, je totiž pro člověka neobyčejně svazující. Perfekcionista se bojí věci změnit, často i vůbec něco udělat, protože by to nemuselo dopadnout dobře.

Než by se pustil do nové práce, to raději nebude dělat nic, protože by mu to stejně nešlo úplně dokonale. A tak dále… Proto by si zvláště lidé, pro které je důležitá dokonalost, měli dokázat své chyby užívat a naučit se s nimi pracovat.

„Pokud se chyby opakují, je potřeba k nim přistoupit konstruktivně: Co se to vlastně děje? Proč tuhle věc dělám? A co bych měl dělat jinak, aby se už neopakovala?“ popisuje psycholožka, jaké otázky by si měl chybující položit.

Omluva od srdce

S chybováním úzce souvisí i schopnost omluvy. Když udělám chybu, je na místě se omluvit – ovšem to není jen tak. „Sorry, dyť mě znáš, zapomeneme na to, jo?“ – to není omluva, která by mohla splnit svůj účel.

Stejně tak je špatné vysvětlovat, proč jste vlastně chybu udělali: že za ni vlastně nemůžete vy, ale okolnosti. Měli byste také vědět, že někdy je na místě omluva i v případě, že si nemyslíte, že jste něco udělali vyloženě špatně.

„V naší kultuře se lidé omlouvají i v rámci slušnosti. Pokud vidíte, že se něco druhého dotklo, je na místě se mu také omluvit – vyjádříte tím pochopení pro to, jak situaci prožívá, a usnadníte si další komunikaci,“ radí doktorka Kučerová. Omluvou totiž neříkáte „je to všechno jen a jen moje vina“ nebo „v tomhle sporu jsem prohrál“ (a proto se také omluvě nemusíte bránit), ale říkáte: „Vím, že jsem něco udělal špatně, a za to se omlouvám.“

Pokud tím vyvoláte i u druhého potřebu se omluvit, je to pěkné; stát se to ale nemusí, a i to je v pořádku. Stejně tak nespoléhejte na to, že druhý řekne „ano, odpouštím ti, všechno je v pořádku“. Možná na to není připravený, a tak musíte počkat; omluva je maximum, které v dané situaci můžete udělat, a reakce druhého je pak už jen na něm.

S omluvou nečekejte

A na závěr ještě jedno doporučení, tentokrát od zahraničního experta, manželského poradce Guye Greniera. Omluva by měla být rychlá a intenzivní: není na místě s ní zbytečně otálet, a měla by být opravdu prožitá.

Pokud nerozumíte tomu, jak váš protějšek situaci vnímal a proč se ho dotkla, zajímejte se o jeho pocity a pokuste se je pochopit a zjistit, jak byste se měli chovat příště, aby se problém už neopakoval.

Článek vyšel v únorovém vydání časopisu Zdraví.

Autor:






Nejčtenější

Ilustrační snímek
Naše pocity se promítají na našem zdraví, říká psycholožka Janáčková

Veselá mysl - půl zdraví. Platí to ovšem i naopak. Splíny a smutek na nás působí také. Emoce prostě mají na náš organismus větší vliv, než jsme si ochotni...  celý článek

ilustrační snímek
Tři přesvědčení, která získáme v dětství, a neseme je až do dospělosti

I když si to občas nechceme připouštět, naše dětství mělo nepochybně velký vliv na to, jací lidé se z nás později stali. Podle odborníků v dětství vznikají tři...  celý článek

Vínová rtěnka na přehlídce Marca De Vincenza.
Tmavá rtěnka je i pro vás. Zkuste extra lesk i sametově matný vzhled

Rtěnky v tmavých odstínech byly ještě nedávno na přehlídkách i v obchodech spíš výjimka, natož abychom je běžně potkávali na ulici. Během pár let se z nich...  celý článek

Ilustrační fotografie
Hubnutí i výkonnější mozek. Proč se vám vyplatí posilovat

Chcete zhubnout a být ve formě? Potom zařaďte do svého programu posilování. Udělá pro vaší postavu i zdraví mnohem více, než si vůbec myslíte.  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Karolíny: Expřítel nevěří, že je konec. Pořád to na mě zkouší

S přítelem jsem vydržela dva roky a i to bylo až moc. Udělal si ze mě služku, pokladničku a hlídal mě na každém kroku. Pokoj od něj nemám ani po rozchodu,...  celý článek

Další z rubriky

Mirek s Petrou
Běž se oběsit, stromů tu je dost, křičela v hádce vyměněná manželka

Když je něco k řešení, Petra (29) začne křičet, a jakmile už neví kudy kam, tak uteče, popsal svou ženu Mirek (31) z Luk nad Jihlavou. Jejich vztah nefunguje,...  celý článek

ilustrační snímek
Jak sdělit špatnou zprávu? Nechoďte kolem horké kaše, radí vědci

Nikdo nechce být poslem špatných zpráv, ale někdy se tomu nedá ani při nejlepší vůli vyhnout. Nejčastěji je to třeba v případě rozchodu s partnerem, ale třeba...  celý článek

Soukromá Sado-maso mučírna - klec
Erotické sny žen zahrnují nátlak a třeba i znásilnění přitažlivým mužem

Okouzlující cizinec, kterému nelze odolat. Nechat se svázat. Ale také třeba být sledována… Ženské sexuální fantazie jsou často barvitější, než mnohdy samy ženy...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

5 tipů, jak pečovat o ombré a nezničit si vlasy
5 tipů, jak pečovat o ombré a nezničit si vlasy

Vlasy vám zdobí čerstvé ombré, jenže co dál? Na hlavě máte teď hned dvě barvy s rozdílnými nároky a obě se hlasitě dožad... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.