Jmenuje se Matyáš, je mu třiatřicet a je o sedm let starší než já. Pracuje jako IT specialista v jedné menší firmě. Na Moravě má garsonku. Máme v tom kraji i spoustu společných přátel, což je ostatně důvod, proč neprotestuji a na víkendy za ním ráda dojíždím.
Přesněji řečeno, dojížděla a neprotestovala jsem. Donedávna. Ale poslední dobou mě náš vztah nenaplňuje, a naopak si stěžuji na všechno možné, hlavně na oddělené bydlení. Vidět se jen o víkendech je po tříletém vztahu prostě málo.
Neustále mi sliboval, že až budu mít hotovou školu, přestěhuje se za mnou do Prahy. Já mám ale školu hotovou již skoro dva roky, v Praze jsem získala výborně placenou práci a s tím i doslova super kolektiv ve firmě. Můj miláček se ale stále nerozhoupal. Vymlouvá se různě, od povinnosti splácet půjčku na auto až po to, že by se mu stýskalo po rodičích a kamarádech na Moravě. Prý se ještě necítí, aby udělal tak zásadní krok a opustil městečko, kde žije od narození.
Marně se mu snažím vysvětlit, že v Praze si jako počítačový odborník jistě najde lépe placenou práci a kamarády samozřejmě pozná nové. Za rodiči by také snad mohl bez problémů kdykoli přijet. Samozřejmě, že dojíždění stojí čas i peníze, ale když člověk chce, pokaždé to nějak jde vyřešit. Teď například dojíždím hlavně já a také to zvládám.
Kamarádky se mi buď nenápadně posmívají, anebo radí, ať se na náš vztah vykašlu. Prý bych si v Praze našla jinou velkou lásku, která by se společnému soužití nebránila. Ba naopak to, dle slov mých kamarádek, každý inteligentní a opravdu zamilovaný muž ocení. Z mé strany mohu sice říci, že Matýska miluji a je mi s ním dobře, ale vídáme se opravdu málo. Pochopitelně s odloučením souvisí i upadající sexuální život a vzájemná komunikace. Je sice hezké si každý večer telefonovat a každé ráno psát esemesky s pozdravem a přáním hezkého dne, ale fyzický kontakt je fyzický kontakt. To ani největší "romantik na dálku" nemůže nahradit.
Mates má pravdu snad jen v jedné věci: ještě to nehoří, protože zatím nezakládáme rodinu. Ale kdo mi může zaručit, že až budu za tři nebo za pět let chtít dítě, že se Mates rozhodne se přestěhovat?
Už mě to takhle nebaví, ale přítel si nedá říci. Pohrozit mu rozchodem si netroufám, abychom se třeba nepohádali a neskončilo to hloupým a zbytečným rozchodem. Prosím poraďte mi:
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 13. března 2009. Anketa je uzavřena.
