Příběh Lady Proč to nikam nevede?
Zůstala jsem po rozvodu sama a dost mě to mrzelo, vztah se nerozpadl mou vinou, manžel si v záchvatu druhé mízy odkráčel za mladší. Nejdříve jsem o novém chlapovi nechtěla ani slyšet, ale stačilo pár měsíců a mně bylo jasné, že to nedám.
Jsem prostě takový ten typ člověka, který je ve dvou šťastnější a potřebuje s někým sdílet život. Jenže najít někoho, to bylo těžké. Zralé ženy, které hledaly „normálního“ partnera, by mi asi potvrdily, že je to téměř nemožná mise. Jedna polovina takových pánů je šťastně zadaná a druhá absolutně nepoužitelná.
Když se tedy objevil ON, bylo to jako zázrak. Milý, vtipný, chytrý, k tomu sportovní typ a úspěšně rozvedený, jednoduše dokonalý muž ve všech směrech.
Myslela jsem, že má rakovinu, ale byla to milenka. Odchod muže Jitku šokoval |
Problém je v tom, že ač dělá všechno, co se dělat má, od nošení květin až po vymýšlení dokonalých romantických schůzek, je stále velmi rezervovaný. A hlavně o mně nemluví jako o partnerce, milence či třeba budoucí snoubence, ne, jsem prostě jen jeho kamarádka.
Brala jsem to, když jsme spolu začínali, jenže teď už spolu „kamarádíme“ skoro tři roky a mě to přestává bavit. Přestože mě neustále přesvědčuje, že jsem ta nejlepší ženská na světě, a našeho přátelství si prý hodně váží, drží si svůj byt a jistý odstup. A především se k ničemu dalšímu nemá.
Nechápu to, spíme spolu, rozumíme si, všechno je fajn, ale něco jako společné bydlení nebo uznání toho, že spolu vlastně chodíme, zůstává tabu. Já chci ovšem víc než jen kamaráda, chci partnera. Mám ho moc ráda a nedokážu jednoduše zahodit ty společné tři roky, má však tohle nějakou budoucnost?
Lada (49)
Co by měla Lada dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
