Lidé se vždy snaží pojmenovávat a škatulkovat. Myslím, že důvodů, proč je někdo single existuje tolik, z kolika důvodů jiní jsou ve vztahu. Někdo je ve vztahu jen proto, že má strach být sám. Někdo proto, že našel ten správný protějšek. Někdo je single, protože musí, jiný protože chce a další protože to neřeší.

To že na ulici neoslovuji každou druhou bez prstýnku neznamená, že aktivně nehledám. Třeba proto, že výběrové řízení na partnera není moc dobrý postup. Nechci ženu s kterou dokážu žít. Chci ženu bez které nedokážu žít. A ve finále jsme všichni stejní. Jakmile nám vstoupí do života ta osudová osoba, tak jdou stranou všechna dosavadní přesvědčení.

A že jsem ji do 30ti nepotkal? Ono to je možná dobře. Do 30ti se člověk hodně vyvýjí a moc opravdu šťastných vztahů, které vznikly ve dvaceti po třicítce není. Hodně lidí řekne, že ten životní vztah je až to druhé nebo dokonce třetí manželství. Kdo může ve dvaceti mít představu o té pravé/tom pravém, když většinou neví kde se za 10 let ustálí. A než se dnes a denně dohadovat s někým s kým nesouzníme jen proto, abych měl vyžehleno, tak se žehlit naučím ne?

Mě tohle přijde přirozenější než dřív. Dnes je spousta lidí kolem šedesátky, kteří se brali v osmnácti, protože si to doba žádala. A pokud nejsou 20 let rozvedení, tak jsou spolu proto, že si prostě zvykli. Jsou nebo byli desítky let v nenaplněném vztahu kvůli dětem, majetku...

Pokud by se to dalo generalizovat, tak spousta lidi je nestastnych, ze nenasli pravy protejsek a je jedno ci jsou prave single nebo ve vztahu :D

Tak to je druhá největší lež hned po "já se také nechci vdávat, nám lépe vyhovuje žít na hromádce"

Všechny single ženy co znám (a je jich celkem dost) ovšem trpí hlubokými psychyckými problémy většinou odvozenými z neutěšených partnerských vztahů. Partnera sice většinou nehledají, ale vlastně ho velmi chtějí. Akorát často nevědí jak na to. Tak se tváří jakože v pohodě. Možná by v partnerském životě nebyly nijak zvlášť šťastné, ale jako single na tom nejsou o moc lépe.

U single mužů spíš vidím, že si to skutečně užívají.

Ony se ty single zeny musi jenom vykaslat na ty kecy, co poslouchaji kolem sebe o tom, jak urcite bez chlapa umrou hlady a na samotu. Proste se staci jen vypravit do telocvicny, pak do hospody, do kina a nebo na vylet. A klidne sama. Nikde nikoho v dnesni dobe neukousnou a budou kamaradi I kamaradky. Proc se trapit kvuli samote. Tu si musime uzivat. Vsechno muzeme.

Ja kdyz pozoruji muze, tak ti nehledaji partnerku, ale nekeho kdo se o ne postara, vypere, uklidi, uvari a podrzi a budou mit doma full servis jako u sve maminky

Mam vsechny kamaradky stastne rozvedene a rikaji chlapa a i nahodou, abych mu prala jeho smradlave fusekle a aby mi doma hekal jak je nemocnej, ani nahodou

Chlapy co jsou samy tak maji nejaky defekt proc je nikdo nechtel

Mam znameho, ktery ma skoro sedmdesat, pozvu ho obcas na obed, no hruza vsechno sezere, krkne si a pak si odvali do postele a jeste peskuje, ze nemam mejkap a ukazujje mi v mobilu jak mam byt namalovana, vysoke podpatky atd

A porad, ze, by chtel nekho kdo se o nej bude starat

Fuj

A není to spíš tím, koho si vybíráte? Nebo jak říkáte: "máte nějaký defekt", že k vám chodí na oběd jen takoví sedmdesátníci?

Nevím, proč strašíte samotou? Naopak, je báječná. Stačí mít bohatý vnitřní citový i duševní život a vystačíte si. Nikdo vás neotravuje, neorganizuje život, nenormuje hodnoty, co je normální a co ne, jste svým pánem. A na sex, to se vždy někdo najde.

Raději bych nepaušalizovala. Je to kus od kusu :-)

Pochopím, že aktivní hledání je obtížné, ale dost často bohužel i ti pasivní single odmítají ty aktivní, z nichž se následkem toho stávají pasivní.

COŽE?

Asi jsem jiná, nedokážu si představit být sama.

Nejste jina. Jen vam zatim osud dopral hezky partnersky zivot.

Prostě existuje řada lidí, kteří neumí žít ve vztahu. A toto umění se ani nikde neučí. A stát navíc zavádí pravidla, která nepomáhají tomu, aby lidé žili spolu. A to nemyslím jenom partnerský život, ale i život rodinný, třeba i vícegenerační.

S první větou souhlas, zbytek hloupost.

Také jsem názoru, že dlouhodobě nezadaný člověk je (pokud nejde o nějaké extrémy) nezadaný proto, že se po partnerovi nijak neshání. A pokud ho někdy má, je to dílem náhody.