Ona
Cecílie Jílková, výživová poradkyně v pražském centru Hnízdo zdraví

Cecílie Jílková, výživová poradkyně v pražském centru Hnízdo zdraví | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Byla jsem tlustá a divoká, přiznává dcera slavných spisovatelů Cecílie Jílková

  • 60
Je to krásná, štíhlá žena. Cecílie Jílková, dcera spisovatelů Lenky Procházkové a Ludvíka Vaculíka. Těžko uvěřit, že měla po většinu svého dvaatřicetiletého života nadváhu. Před třemi lety začala jíst syrovou, nevařenou stravu, zhubla a dnes se cítí dobře jako nikdy. Stala se výživovou poradkyní.

Jaké jídlo se vám vybaví při vzpomínce na dětství?
Maminka vařila už v osmdesátých letech italskou kuchyni, takže vzpomínám na pizzu z listového těsta, červené rizoto a na špagety - ty obyčejné, co byly k sehnání. Svíčkovou se šesti jsme nikdy neměli, ale je pravda, že když přišel tatínek, který bydlel napůl u nás a napůl u své druhé rodiny, bylo o trochu víc masa.

Cecílie Jílková

v pěti číslech

  • 32 Před tolika lety se 23. srpna 1981 narodila.
  • 85 Tolik kilogramů vážila v rekordních časech.
  • 20 Ve dvaceti letech se vdala, s manželem vychovávají šestiletou dceru Izabelu.
  • 1 Zatím napsala jeden román, jmenuje se Cesta na Drromm.
  • 2014 Pracuje jako výživová poradkyně, od letošního roku v pražském centru Hnízdo zdraví.

Co vařil Ludvík Vaculík?
Jedině kuře na česneku a vždycky kolem toho bylo haló: "Táta se chystá vařit!"

Pokud vím, od roku 1988 jste bydleli na vltavském nábřeží, v domě hned vedle Havlových.
Ano, jsou tam dva identické činžáky, dvojčata, a taky naše byty vypadaly stejně. Jenom s tím rozdílem, že Havlovi měli byt přes celé patro, kdežto my o dva pokoje méně. Ale bohatě to stačilo.

Chodívali jste k nim na návštěvy?
Jasně, a byli jsme nadšení z jejich videotéky. Přátelé emigranti nám poslali video, ale měli jsme do něj jenom pár kazet, s láskou vzpomínám na Hvězdné války s rychlodabingem. U Havlů bylo videokazet mnohem víc, tak jsme si je půjčovali.

Co se jedlo na disidentských večírcích?
Podle mě se moc nevařilo, spíš tam byly slané tyčinky, buráky, víno, pivo a kafe. Jak já ty mejdany zbožňovala! Spousta lidí, zahuleno, jeden mluvil přes druhého o politice nebo o literatuře a na mě byli všichni hodní. Sedávala jsem na klíně ovíněným sedmdesátiletým básníkům a ptala se jich: "Vezmeš si mě, až budu velká?" Oni si to zapamatovali a o deset let později začali svatbu vyžadovat, což byla trapná situace, protože já už si nepamatovala, kdo ti pánové jsou.

Jaký vztah jste měla přímo k Václavu Havlovi?
Byl to ten pán ve vězení, kterému posíláme dopisy - takhle jsem to brala, připadalo mi to normální. Vzpomínám, že když byl krátce prezidentem, potkala jsem ho cestou do školy před barákem a on se zeptal nějak v tomhle smyslu: "Tak co, líbí se ti, jak to vedu?" A já mu řekla: "Super, ale mohl byste zrušit školu." Což bohužel neudělal.

Vedli jste někdy s rodiči spory o jídlo?
Za mého dětství vůbec, tehdy se mluvilo spíš o pití, respektive o alkoholu.

V jaké souvislosti?
Třeba když mě táta vzal jako šestiletou do sklípku a řekl: "Ochutnáš z každé skleničky, kterou si dám, protože každé to víno je jiné." Odmala mě učil rozeznávat.

Co máte po tátovi?
Určitě hlas a lásku ke zpěvu.

Jakou píseň zpíváte nejčastěji společně?
Oba jich máme oblíbených spoustu, já desítky, on stovky, ale táta se mnou chce zpívat hlavně Maryšku, z čehož radost nemám, protože je to hroznej cajdák: Chodila Maryška v zeleném háji, viděla Janoška na samém kraji.

Ještě něco jste po něm zdědila?
Asi i tělesnou konstituci, protože mám velkou kostru a už jako dítě jsem byla poměrně tlustá, ačkoli z máminy strany bývají ženy útlé. No a potom mám po tátovi jistý povahový rys, za který moc ráda nejsem.

A to?
On byl zuřivec. Jak stárne, tak už je lepší, hrany se otupily, ale občas si na tatínka vzpomenu, když jsem naštvaná na vlastní dceru. Opravdu býval cholerik, párkrát nás i seřezal. Když jsem měla binec v pokoji, klidně vyhodil věci z okna ve třetím patře a já pak dole v křoví hledala učebnice.

Vy to dnes děláte taky?
Z okna naštěstí nic neházím, ale když v dětském pokoji začnu vztekle kopat do neuklizených hraček, tak si vždycky při vzpomínce na tátu pomyslím: Uklidni se.

Po mámě máte co?
Té jsem podobná v obličeji, máme stejný vkus na umění a určitě i humor. Takový neženský, výtržnický.

Kdo vás víc inspiruje při psaní?
Oba stejně, ale obrovsky si vážím i dědy, kterého jsem nikdy nepoznala, Jana Procházky - například román Přestřelka je skvělý. Děda mě možná inspiroval víc než rodiče.

Jan Procházka napsal například Ucho, které pak proslavili Radek Brzobohatý s Jiřinou Bohdalovou.
I Ucho je výborné.

Jen trochu depresivní.
Na mě tak už nepůsobí, protože jsem ho odmala viděla stokrát. Dokonce se u něj zasměju - když třeba občas v Bohdalce poznávám vlastní babičku, kterou se děda Procházka nechával při psaní inspirovat.

Tvrdíte, že jste se doma kvůli jídlu nehádali. Jenomže vy se dnes stravujete nezvykle, nepečete ani nevaříte. Nezměnila se situace?
Táta nazývá mé jídlo zvrhlým, ale chutná mu, dobře se mu kouše. Já všechno mixuju, třeba koláč dělám z umletých ořechů a to je pro něj lepší, než kdyby byl pečený a držel pořádně pohromadě. Ale nic to nemění na faktu, že když jídlo není uvařené a chybí v něm maso, tak je podle něj zvrhlé.

VE ŠKOLE JE BOMBA

Štvalo vás, že jste byla tlustá?
Děti mě za tloušťku lehce šikanovaly, ale člověk své tělo začne vážně řešit až v pubertě a já jsem se právě tehdy vytáhla - když jsem šla na gympl, vypadala jsem už normálně. Což se mělo okolo maturity změnit.

K tomu se brzy dostaneme. Jakým stylem jste jedla na gymnáziu?
Příšerným. Peníze na obědy jsem utrácela například za víno, takže jsem ujídala ostatním svačiny. Potom se šlo do hospody, kde jsem si objednala utopence, a pořádné jídlo mě čekalo až někdy v podvečer doma. Ale to je normální, ne?

Běžné... Co jste chtěla dělat po střední škole?
Tehdy jsem měla jediný zájem, flákat se a pařit. Když se učitelé ptali, co mám v plánu, tak jsem odpovídala, že pracovat, protože chci mít peníze, být samostatná a pařit každý víkend. Rozhodně jsem nechtěla dál studovat.

Nabízelo se přece psaní.
A nejmíň ze všeho jsem chtěla psát! Přesto se na to pořád všichni ptali, což mě trošku unavovalo - ačkoli jsem vnímala, že literární talent v genech patrně mám.

Docela se divím, že jste vůbec dokázala gymnázium dokončit.
Já taky, byli jsme příšerná třída, podle profesorů vůbec nejhorší. Myslím, že se nás báli nejen oni, ale taky část studentů z ostatních tříd. Dělali jsme výtržnosti, někdy možná až trestné činy, a na studium úplně kašlali. Však jsem taky odmaturovala napodruhé.

Co jste prováděli?
Za jak dlouho jsou trestné činy promlčené?

Vražda by ještě promlčená nebyla.
O vraždu nešlo. Ale například jsme podpláceli bezdomovce, aby zavolali do školy, že je tam bomba, protože jsme nechtěli psát písemku. Nebo jsme kradli v samoobsluze uzené šproty, a to tím stylem, že jsme je prohazovali přes mříž do průjezdu, kde už čekal komplic.

A potom jste to snědli?
Vůbec ne. Házeli jsme je z nejvyšší části školního schodiště na studenty a profesory, kteří chodili pod námi.

Vaši rodiče museli být zoufalí.
To byli, mysleli, že jsem se zbláznila: "Ty nepůjdeš na vejšku?!" Navíc jsem se velmi záhy, ve dvaceti letech, vdala, na což táta řekl, že mi přestává dávat kapesné. Nezamlouvalo se mu, když jsem si vzala manželovo jméno: "Cože? Ty nebudeš Vaculíková?!"

Kolem maturity se stalo cosi neblahého s vaším tělem. O co šlo?
Najednou jsem si naplno uvědomila, že jsem se čtyři roky neučila a že mě nejspíš čeká průšvih, a tak mě napadlo, že si pomůžu léky, které užíval můj tehdejší přítel. On byl epileptik, užíval medikamenty, po kterých byl nesoustředěný, a proto měl ještě druhé, které naopak zbystřovaly mysl. A mě tehdy napadlo: Ha! Čtyři proflákané roky doženu za týden na těchhle lécích! Jenomže vedlejším účinkem bylo přibírání na váze a já měla za týden o deset kilo víc.

O deset? Nepřeháníte?
Přísahám, oblečení na mně praskalo za chůze. Maturitu jsem stejně nezvládla, a hlavně jsem měla naprosto rozhozený metabolismus, na měsíc se mi zastavilo trávení. Nikomu jsem se nesvěřila, protože mi to bylo trapné, ale měla jsem bolesti a nemohla jíst; nic už se do mě nevešlo. Od té doby jsem žila s nadváhou a těžko si na nové tělo zvykala.

Zkoušela jste držet diety?
Ano, jedla jsem co nejzdravěji a málo, ale v tu chvíli se mi metabolismus zpomalil ještě víc, takže jsem všechno ukládala do tuků.

Jak jste na tom byla psychicky?
O mně se říká, že jsem "taková pohodová", a například ségra si dodnes myslí, že jsem nikdy neměla mindráky, jenže já o nich jenom nemluvila. Na tváři lehký smích, ale trpěla jsem. Od maturity jsem prostě měla jinou velikost oblečení a s tím spojený problém. Pořád jsem se snažila jíst večer saláty, pečivo pouze tmavé, co nejméně smaženého... Dodržovala jsem poučky z časopisů, ale nic mi nepomáhalo.

Metoda Cecílie Jílkové

"Podařilo se mi snížit váhu o dvacet tři kilogramů. Nesportuju, jím hodně a téměř pořád. Můj aktuální jídelníček tvoří maximum čerstvé rostlinné stravy bohaté na živiny. Nejsem ortodoxní vegan ani vitarián (člověk živící se výlučně čerstvou rostlinnou stravou), ale poměr čerstvé stravy vůči vařené zachovávám co nejvyšší. Suroviny pro výrobu jídel vybírám dle pravidla: čím nutričně bohatší, tím lepší. Už dávno nepočítám kalorie a nehladovím po páté hodině večer. Už dávno ale nekonzumuju zpracované potraviny s vysokým obsahem soli, nezdravých tuků, potraviny z bílé mouky, s přidanými cukry, konzervanty a emulgátory. Jím chytře a díky tomu si zachovávám optimální hmotnost, sníženou potřebu spánku, zdravý imunitní systém a dobrou náladu.“ Originální recepty Cecílie Jílkové najdete na webu Najimseazhubnu.cz

Zkoušela jste třeba běhat?
Samozřejmě, ale bohužel jsem typ, který velmi snadno nabírá svalovou hmotu, takže kila šla dolů jen minimálně a konfekční velikost se neměnila.

Jak dlouho se tahle etapa táhla?
Dlouho, do devětadvaceti. Roli v tom hrála i moje zaměstnání, ve kterých jsem toho přes den moc nesnědla a doháněla to večer.

Jaká zaměstnání to byla?
Prodávala jsem boty nebo obleky, pracovala v cestovce, v T-Mobilu... Prostě holka, která má všeobecný gympl a žádnou praxi. Až v pětadvaceti došlo k tomu, o čem jsem tvrdila, že se nikdy nestane. Napsala jsem román a nějaké scénáře.

Proč se dnes psaní nevěnujete naplno?
Romány bych se neuživila, ale scénáře píšu pořád. Mám za sebou několik dílů Kriminálky Anděl a teď dělám na filmu z prostředí sociálních sítí, který má pracovní název Uživatelé.

Co se dělo s vaším metabolismem, když jste v šestadvaceti otěhotněla?
Zhubla jsem šest kilo za první dva měsíce, což je neobvyklé, ale máma to tak měla taky. A metabolismus se zrychlil, protože když živíte plod, spalujete o něco víc.

Po porodu už vaše tělo pracovalo dobře?
Ne, problémy se vrátily a dalších pár let to bylo stejné.

TROCHA MOŘSKÝCH ŘAS

Jakou jste měla v životě rekordní váhu?
Osmdesát pět kilo. Na ženskou je to hodně, a to i na mě, ačkoli mám tu velkou kostru. Opravdu jsem byla při těle a nerada se svlékala do plavek.

Teď vážíte kolik?
Šedesát dva, z čehož asi jedenáct kilo je tuková tkáň. To jsou na ženu slušné hodnoty.

Kde bychom našli okamžik zlomu?
Když mi bylo dvacet devět, řekla jsem si, že už s tím jídlem musím něco dělat, protože se trápím. Viděla jsem, že všichni okolo jedí víc než já a žádné potíže nemají, tak jsem začala výživu studovat a testovat na sobě všechno možné, například nízkosacharidovou dietu.

Co to je?
Nejíte například pečivo, těstoviny, rýži, knedlíky, cukr... A zabíralo to, zhubla jsem deset kilo. Jenže tahle dieta je zároveň zátěž pro psychiku a navíc často přicházíte o svaly. Po čase se mi zdálo, že se rozpadám, tak jsem hledala i jiné možnosti - a dospěla k vitariánství neboli živé stravě, která je pro mě perfektní. Uzdravila jsem se, detoxikovala, zhubla.

Co přesně jíte?
Ovoce, zeleninu, ořechy, semínka, pohanku, klíčené luštěniny, řasy... Což zní jako nuda, ale já to například různě mixuju nebo suším.

Skutečně nikdy nic tepelně neupravujete?
Nemám ráda dogmata. Živé stravě vděčím za to, že jsem krásně zhubla, ozdravila se a udělalo se mi dobře, ale nebudu přece jíst syrová vajíčka. Pokud si mám vybrat mezi tepelně upravenou a čerstvou zeleninou, tak si, pochopitelně, vyberu čerstvou, ale rybu nebo biovejce vařím. Syrové stravy mám dnes v jídelníčku osmdesát procent.

Čtěte ve čtvrtek

Rozhovor s Cecílií Jílkovou vyšel 30. dubna 2014 v příloze MF DNES Magazín+TV

Cecílie Jílková, výživová poradkyně v pražském centru Hnízdo zdraví

Takové jídelníčky dnes nabízíte i svým klientům?
Chci jim ukázat, že se čerstvá, tepelně neupravená strava dá připravit chutně a že je nám dokonce přirozená, protože evoluce nestvořila lidský druh s podmínkou, že jednou musíme používat oheň nebo sporák. Zkuste pár týdnů nevařit a uvidíte, jak se tělo začne uzdravovat a pojede na vyšší obrátky.

Sníte toho za celý den hodně?
Na kilojouly rozhodně víc než kdykoli dřív.

A ani šestileté dceři jídlo nevaříte?
Doma jí totéž co já, ale ve školce nebo u příbuzných může všechno - nechci ji stresovat nějakými zákazy. Ano, radši se mě přijde zeptat, protože ví, že tohle spolu nejíme: "Můžu si dát tu zmrzlinu jako ostatní?" Na což řeknu, to víš že jo, miláčku, i když doma bych jí zmrzlinu udělala z čerstvého ovoce nebo bych třeba smíchala jogurt, banán, nepražené kakao a med.

Dcera je s tímhle stylem spokojená?
Nejen ona, hlavně já mám radost, protože za poslední rok neměla kašel ani větší rýmu. Byla nedonošená a vždycky měla slabou imunitu, ale to už skončilo.

Co si dnes dáte k večeři?
Velký salát s avokádem a ořechy. Do toho konopné semínko, jablečný ocet... A trochu sušených mořských řas.