Já jsem studoval v 50 letech min. století a zažil reformu. Ze základky vyšly dva ročníky. Na vysoké se setkaly tři vyšlé ročníky. Z průmyslovek o rok starší, normálně vyšlí a o rok mladší. Studijně na tom byli nejlépe ti nejstarší, nejhůře nejmladší. Na technice jedničkáři nedopadali dobře, byli zvyklí se učit nazpaměť a to v technice nejde, musí se umět improvizovat a věci si domýšlet. Totéž v praxi. Poměry se evidentně změnily. My měli studium na ČVUT podstatně těžší než dnes. Materie ke zkoušce někdy bylo tolik, že se ani nedalo ji jen přečíst. Dnešní vysoké školy mnohdy nedosahují ani úrovně dřívějších středních škol. Porovnávání studentů podle prospěchu je proto zavádějící. Lepším měřítkem je jméno školy, kterou student úspěšně absolvoval, ani dosažený titul dnes nic nevypovídá.

Záleží co je úspěch, pojišťováka,finančního poradce může trojkař dělat lépe než jedničkář... U vědců, lékařů, konstruktérů to až tolik neplatí..

Ono taky finanční poradce nebo pojišťováky ti trojkaři dělají. A je pravda, že jsou určitě drzejší v tom vnutit se mi do bytu, než bych byl já. Ale končí, když mi předvedou, že neumí trojčlenku nebo procenta. Mají nazupané nějaké poučky od vedoucího oddělení, co je výhodné a co není, ale zdravý rozum nezapnou, protože ho nemají. Takže mi nezbývá, než z nich vyrazit ty poučky od šéfa, sám si zjistit něco na infolince, sám si to spočítat a pak si je zavolat znovu na vyplnění a odeslání formuláře.

Premianti se často dostanou na dobré VŠ a pochybuji, že potom mají horší uplatnění.

On je titul předpokladem, že jmenovaný něco umí?

Ano, to je to, co presne nekoho motivuje, znamka :D vratte se na zem.

Praci taky delate za pochvalu od sefa, nebo co?

I ten jazykove nadany by mel byt schopny si spocitat aspon trojclenku a procenta, jestli se chce uzivit...

Máte naprostou pravdu. Nehledě k tomu je i skutečné studium jazyka spojeno s drobnostmi typu lingvistika, které mají k matematice mnohem blíž, než si mnozí samozvaní odborníci na všechno myslí.

Jsem ve škole nechápal, že někdo může mít ze VŠEHO jedničky. Před X lety to ještě na některých školách i základkách byl záhul. Učitelé podobní chemikáři z básníků.

To já radši byl vynikající ve 3-4 předmětech (matematika, dějepis, zeměpis, fyzika) co mě bavily a zbytek at nejsem zoufalec.

Dobré známky jsou dobré pro to, že pak člověk nemusí dělat přijímačky. Takže na ZŠ a SŠ jsem se celkem o známky snažil, na VŠ mi už stačila E. Proč tam se honit za Áčkama... Pro mě je důležité, co se naučím, ne jakou dostanu známku. Takže asi tak...

Měl jsem to taky tak. Však "E" znamená "efektivně". Tzn. neučil jsem se zbytečně moc.

Deti se dobrym hodnocenim uci, ze jejich usili je nejak oceneno. Pokud dostanou horsi znamku, nauci se ji si opravit vlastni praci. Pokud maji dobre vysledky ve skole, mohou si ony vybrat dalsi skolu a potom i praci, kterou chteji delat a ne se o neco doprosovat nebo se nekam dostavat protekci. Takze vymysl, ze jakekoli hodnoceni je k nicemu, je postavene na hlavu a vymluva flakacu.

Ano, to je to, co presne nekoho motivuje, znamka :D vratte se na zem.

Praci taky delate za pochvalu od sefa, nebo co?

A ze zkusenosti, zamestnavatel se Vas nepta na znamky ze skoly. Zajimaho jestli a jakou skolu mate. Vite co je zajima? Co umite...

článek jako všechny podobné zcela k ničemu. Určitě se dá souhlasit s tím, že k úspěchu je nutná i schopnost vyjednávat či určitá sociální inteligence. Tyto věci však patří do kategorie dovedností, které se dají sice rozvíjet, ale vždycky bude mít navrch ten, kdo dostal "naděleno" od pána boha.

Při srovnatelných ostatních parametrech jsou jedničky prostě výhoda stejně, jako když ze dvou jedničkářů bude asi úspěšnější ten průbojnější.

Odmítám a upřímně řečeno přímo nesnáším ten alibistický přístup líných rodičů k dětem, které potřebují se školou pomoct, kdy místo pomoci dávají rady typu "dívej Lojza, 3x propadl a jakej má barák". Dobré výsledky jsou prostě vždycky výhoda.

No... rodiče s argumentem "Lojza 3x propadl" patří většinou do sociální kategorie, která na to, aby dítěti dokázala nějak se školou pomoci, prostě nemají. Ne že by byli líní. A u těchto dětí rozhodně nejde o dobré výsledky, ale spíš o to, aby vůbec dokončily základní školu a pak i snad nějaký učební obor.

"Jedničky jsou výhodou" už je úplně jiná kategorie - tak nejvýš horních deseti procent. A jestli v tomto rozmezí hraje nějak významnou roli, jestli je z toho či jiného předmětu jednička či dvojka - pochybuju.

Spousta rodičů tlačí své děti do něčeho, co ony samy nechcou. Podle mě je lepší dobrý řemeslník, než špatný absolvent maturitního oboru.

Zase lepší špatný maturant než špatný řemeslník.