První rodina vlastní rodinný dům na Českolipsku v obci Zákupy. Blanka (37) je v domácnosti a její manžel Mirek (34) pracuje jako opravář forem. Společně vychovávají dcery Blanku (14) a Gabrielu (8) a syna Mirka (7). Přihláška do Výměny byla prý jen vtipem Blančiny kamarádky, kterého se manželé rozhodli využít, aby vyřešili některé problémy.
„Manžel chodí na dvanáctky, takže ten si od dětí odpočine v práci, a celá domácnost je na mně,“ stěžuje si Blanka. Mirkovi zase vadí závislost dětí na mámě. „Ráno nevstanou ani samy do školy,“ přiznává jeho manželka. Aby toho nebylo málo, před třemi lety si pár prošel krizí vztahu a od té doby spí Blanka na matraci na zemi u dětí v pokojíčku. „Tehdy jsem se asi upnula na děti a už to takhle zůstalo.“ Mirek si proto přeje, aby k nim přijela nějaká přísnější žena, která by děti postavila trochu do latě.
Tahle žena neví, co dělá
Jeho přání se nevyplnilo. Prodavačka Jana (34) sklízí i od svého manžela kritiku, že ji víc zajímá mobil než vlastní děti. Už při seznámení si Mirek všiml, že jeho dočasná partnerka je velmi tichá. „Je taková přiťápnutá, bych řekl.“ Hned druhý den ráno ho nepříjemně překvapilo, že na jeho vkus příliš dlouho spí. Sám se tak vydal budit děti, kterým podle jejich přání připravil bílou kávu a kakao. „Čekají na všechno, jsou tak naučený od maminky,“ posteskl si, když každému dítěti zvlášť servíroval buchtu.
Po odchodu dětí do školy se Jana rozpovídala o svém vztahu k mobilu. „Byla jsem dlouho závislák. Slyšela jsem i od holek, že jim maminka něco nepřipravila, protože byla na telefonu.“ Se slzami v očích se pak Mirkovi svěřila se svými obavami. „Mám strach, aby třeba manžel při osmi očích neřekl, že během výměny to u nás doma klapalo a já prostě nefunguju. Aby mi neřekl čau.“
Její obavy se ukázaly jako oprávněné. Pomoc děvčatům s domácím úkolem týkajícím se vyjmenovaných slov jí zabrala tolik času, že nestihla připravit večeři. I s úkolem nakonec musel pomoct tatínek, který přišel z práce. „Tahle žena vůbec neví, co má dělat, a čeká, až někdo zavelí. Tak si to udělám sám,“ prohlásil mimo Janin doslech.
Přístup aplikoval i další den dopoledne. Jana dala péct k obědu kuře, ale s domácím knedlíkem si už rady nevěděla. „Když vidím, že někdo dá kuře péct na pokličku místo do pekáčku, tak je mi jasné, že umí udělat tak akorát kafe,“ popíchl ji Mirek. „Zavolám šéfovi, aby mi dal volno ještě v pondělí a v úterý, protože sami to tady nezvládnou.“
Janu mezitím poslal uklízet, nejdřív ji však musel naučit zacházet s mopem, na který prozatímní manželka nebyla zvyklá. Nakonec se i přesto rozhodla povytírat obyčejným hadrem. „Teď tady vypadám jako trubka, která neumí s mopem,“ postěžovala si. Při vytahování kuřete z trouby se navíc ošklivě popálila.
Aby toho nebylo málo, Mirek jí sdělil, že si bere dovolenou a z jakého důvodu. „Teď si přijdu jako trubka. Já si věřím, že bych to tady dala.“ „Já si myslím, že ne, promiň,“ opáčil Mirek a jedním dechem manželce oznámil, že vařit hodlá i nadále. „Bránit se nebudu,“ řekla mu na to Jana. Kromě toho se Mirek musel pustit i do praní, což také obvykle dělá manželka.
Následující den však Janě aspoň dovolil uvařit. Ta se rozhodla připravit řízek a bramborovou kaši, z nějakého důvodu však kvůli tomu rozmrazila čtyři a půl kilogramu masa a kaši začala připravovat už o půl desáté. „Manželka se mi pomstila, že mi tu poslala takovou hospodyni. Dneska to vypadá, že bude brzký oběd, nebo studený oběd,“ okomentoval situaci Mirek. Hodiny ukazovaly jen něco po desáté, když Jana svolávala rodinu k obědu. Kaše ale byla už tou dobou studená a Mirkovi v ní chybělo máslo. Místo vepřového navíc dostal řízek kuřecí. „Myslel jsem, že se na tom nedá nic zkazit, ale očividně dá.“
Večer se vydal upustit páru do hospody, zatímco Jana se rozhodla zůstat doma a dávat pozor na děti. Ty však v otcově nepřítomnosti začaly zlobit a s malým Mirkem si náhradní maminka zakrátko nevěděla rady. „Už mě tahaj domů. Dcera psala, že mám přijít, tak co mi zbývá,“ krčil rameny manžel donucený k předčasnému návratu.
Žádné změny nebudou
Janiny výzvy ke změně režimu se nedočkaly valného ohlasu. Malý Mirek a Gábina se uvolili udělat další den snídani, ale proti přání, aby děti víc používaly slovíčko „prosím“, se důrazně postavil otec. „Děti by měly poděkovat, když pro ně někdo něco udělá, ale prosit určitě ne.“
Dalším požadavkem Jany bylo, aby mohla znova uvařit oběd. „Dělala jsi dvakrát oběd, poprvé ses spálila a podruhé jsi připálila jídlo. Takže bych to udělal spíš tak, že ty si budeš hrát s dětma, což zvládáš dobře, a já se postarám o všechno ostatní,“ navrhoval místo toho Mirek. Zatímco kamery ukázaly divákům záběry, jak Janinu kaši z předchozího dne dostávají psi, nechal se Mirek slyšet: „Žádné změny nebudou, protože to tady nefunguje. Úklid na prd, oběd na prd, takže si to vezmu na starost já a holky mi pomůžou.“
Šestý den výměny se pořádal dětský karneval. Veškeré přípravy měl opět na starost tatínek. Tomu později nešlo do hlavy, proč Jana jen sedí u stolu a nejen že si neužívá zábavu se svou prozatímní rodinou, ale také vůbec nemluví. „Užívám si to po svém, pro mě je tohle úplně normální, prostě nemám potřebu komunikovat,“ divila se Jana.
I přes přání prozatímního manžela se rozhodla sedmý den uvařit rýži k obědu. „Nebudeš ji dělat, protože já se chci naobědvat,“ spustil Mirek. „Já vařím výborně, manželovi moje kuchyně chutná,“ bránila se Jana a nakonec dostala povolení rýži uvařit, ale ne dřív než o půl dvanácté.
I zbytek výměny se nesl ve znamení přetahování se o povinnosti. Tím, že je Mirek vzal všechny na sebe, se však zlepšily jeho vztahy s dětmi. V noci se všechny přestěhovaly k němu na gauč. „Udělaly mi radost, že si všimly, že jsem vůbec tady,“ usmíval se ráno Mirek. „Do půl jedné ráno jsme si povídali,“ prozradil jeho syn.
Jana měla mezitím možnost přehodnotit některé své postoje. „Budu asi důslednější v tom úklidu, aby manžel byl se mnou spokojený. Spokojený manžel je spokojený život.“