První rodina Výměny žije v řadovém domku v Karlových Varech. Romana (26) je momentálně v domácnosti a Ondra (34) pracuje jako obchodní zástupce v zahraničí. Společně mají syna Honzíka (3). Hlavním důvodem, proč se na pohled šťastná rodina přihlásila do Výměny, je Ondrova neustálá nepřítomnost. Romana by si přála, aby si vážil toho, co má doma, a více se zapojoval.
„Tím, že je víc než půl měsíce v práci, tak bych si přála větší kontakt po telefonu. Abychom si více volali.“ Ondřejovi se její požadavky příliš nelíbí. „Já ten mobil nemusím mít. To mi vymyslela žena. Volá mi pětkrát, desetkrát za den.“ A i když se zjevně jedná o nadsázku, z jeho výrazu je jasné, že z toho není příliš nadšený. „To se mi asi bude líbit, že nebudeme vůbec v kontaktu,“ dodává.
Tolik času jsem nikdy neměla
Náhradní manželkou se Ondrovi stala Petra (32), která bydlí v Orlové a momentálně je na rodičovské dovolené. Také ji dohnala do Výměny manželova neochota zapojovat se do chodu domácnosti a nadto jeho kladný vztah k alkoholu. Ondřej byl z manželky nadšený. „Vyhrál jsem jackpot,“ radoval se.
Druhý den ráno oba dočasné manžele zaměstnaly chybějící brambory. Po dlouhém hledání je našli v lednici. „Já nevím, kde tady věci jsou. Kuchyň, to není moje místo. Ani s úklidem tady nemám moc společného, to všechno dělá manželka,“ prozradil kamerám Ondra. „Budeme ho muset nějak zapojit,“ rozhodla se už v této chvíli Petra.
Petra (32) je zvyklá na nikdy nekončící povinnosti a hodně dětí v domácnosti. V Karlových Varech se proto brzy začala nudit.
I když si nejdřív libovala, že si užije desetidenní dovolenou, brzy ji začala zmáhat nuda. O úklid se staraly robotické vysavače, Honzík byl ve školce a Ondřej venku se psem. Po utření prachu a pověšení prádla už neměla náhradní manželka do čeho píchnout. „Jsem zvyklá, že na mě pořád někdo mluví, křičí se... Takový život už bych si asi nedokázala představit.“ Z nudy se pustila do háčkování, které si s sebou prozíravě přivezla. „Tolik času jsem neměla snad nikdy. Možná, když jsem byla mladá a ještě jsme neměli děti. Nebo pak v porodnici, vždycky když jsem šla rodit.“
Po návratu ze školky se Honzík okamžitě pustil do hraní s plastelínou. „Prý má telefon i tablet, ale ani si s nimi nechce hrát, takže super,“ ocenila ho Petra. „Kdybys to viděl u nás, asi by ti vlasy stály hrůzou na hlavě. Tam to jede od rána do večera,“ poznamenala směrem k Ondrovi. Její děti prý mají dovoleny dvě až tři hodiny denně koukání na obrazovky. „Musíme to omezit, bylo by to lepší. Musím přitlačit i na manžela, protože ho v tomhle ohledu děti hodně využívají,“ přiznala.
Ukázalo se, že velkým tématem v karlovarské rodině je plýtvání jídlem. „Mně se to občas stává, že něco musím vyhodit, ale ta Romča je v tom ještě horší než já,“ vykládal Ondřej. „Včera jsem hledal něco sladkého pro malého a našel jsem tohle,“ ukázal divákům celou sbírku více než rok propadlých veganských tyčinek. „To už nikdo nebude jíst. A veganské tyčinky nekoupíš za korunu.“
Zapláče a je po jeho
Život obou dočasných manželů sice probíhal klidně a bez hádek, nový režim však přinesl řadu změn. Petra si přála, aby dávali Honzíka spát do jeho pokoje, zatím totiž spal u rodičů v ložnici. „Chtěla bych taky, aby sis doma vyzkoušel roli své manželky. To znamená, že bys uklidil a uvařil,“ vypočítávala dále náhradní manželka. Jejím posledním přáním byla návštěva Prahy, kde ještě nikdy nebyla. Ondřej jí vše bez námitek odkýval.
Požadavek, aby Honzík spal sám, se však ukázal jako nesplnitelný. Když se blížila večerka, spustil nářek a tatínek se podvolil: „Dobře, budeš spát se mnou.“ Když se zavřely dveře do ložnice, vyjádřila svůj názor na celou věc Petra. „Malý tady hodně vládne. Zapláče nebo zadupe a je po jeho. Já bych ho sprdla na dvě doby, dostal by po ři*i.“
Ráno se neslo úplně v jiném duchu. Ondřej se Petře svěřil, že před rokem investoval do kryptoměny. „Kamarád, kterému hodně věřím, mi řekl, abych dal všechny peníze do krypta. A já jsem fakt všechny peníze, co jsem měl, i účet, který jsme založili malému, investoval. A teď to snad bude hodně dobrý.“ Pokud podle něj bude následující rok stejně tak dobrý jako předchozí, nemusel by už nikdy pracovat.
 |
Práci, kterou mu doma naordinovala Petra, se ovšem vyhnout nemohl. Uklidil celý byt, na vaření se však už nevzmohl a raději objednal hotové jídlo. Petra nezastírala zklamání. „Jsem myslela, že nám připravíš překvapení, že uděláš aspoň nějakou čínu.“ „Jakou čínu? Já prostě neumím vařit a už se to nenaučím,“ opáčil Ondřej, zatímco servíroval svíčkovou.
Osmý den se uskutečnil Petřin vysněný výlet do Prahy, který však poněkud zkazila Honzíkova trucovitost. Velkou část výletu tak zabralo shánění barevného lízátka, které si poručil. Nakonec ho rodiče sehnali, Ondřej však za něho zaplatil 150 Kč. „Tolik? To bych asi v životě nedala,“ hrozila se Petra, která však jinak byla nadšená střídáním stráží i procházkou po Karlově mostě.
Před odjezdem zpět domů věnovala Petra Honzíkovi tři čepice, které upletla během výměny. „Moc děkuju, všechno jsi zvládala jako žena, takže jsem spokojený,“ poděkoval jí Ondřej. „Nic se tady měnit nebude. Víme akorát, že musíme být trochu přísnější na malého,“ dodal poté.
„Já myslím, že to, co mám doma, je mnohem lepší. Sice jsme jezdili i na výlety, ale jinak jsem se tu nudila. Těším se, až vypadnu a budu zase u dětí. Manžela mám suprového, sto a jedna oproti tady tomuto,“ hodnotila výměnu Petra.
Po alkoholu funguju dvakrát více
Romana se v úvodu vyjádřila, že by si chtěla zkusit život ve větší domácnosti. Její přání se splnilo do puntíku. Rodina, která žije v Orlové v panelovém domě v bytě 3+1, se skládá kromě maminky Petry z dalších sedmi členů: tatínka Vládi (40), který pracoval jako horník, ale momentálně je na nemocenské, Věry (10), Lukáše (9), Terezky (7), Davida (6), Vendulky (4) a Elišky (7 měsíců).
První dojem Romany z nového bytu nebyl zrovna ideální. Vylekaly ji špinavé chodby v domě a hned po vstupu do bytu šlápla do psího výkalu. Nakonec však přiznala, že je v rámci možností spokojená. „Čekala jsem, že to bude nějaké ghetto, že tady budou lézt švábi po zemi, takže nakonec docela ok.“
Romana (26) nejdřív těžko rozdýchavala život na sídlišti, největším trnem v oku jí ale nakonec byla zanedbaná péče o mazlíčky.
Seznámení proběhlo v pořádku, i když Vláďa nedokázal zastřít své překvapení, když se dozvěděl, že Romana nejí žádné potraviny živočišného původu. Ostatně kvůli tomu si dovezla tři kufry vlastních zásob. Naštěstí náhradní manžel je u plotny jako doma a byl tedy schopný se o své početné potomstvo v tomto ohledu postarat.
Hned ráno druhý den všem nachystal snídani, sám si ovšem otevřel láhev piva. „Já snídám tekutý chleba,“ přiznal. Romaně dělalo zprvu problém brzké vstávání. Celá rodina se totiž sama od sebe budí už v pět hodin ráno.
Další šok nastal před polednem, kdy se Vláďa a nejstarší Věra chopili smažení řízků. Bylo jich několik pekáčů, podle Vláďova odhadu celkem asi čtyřicet kusů. „Nikdy jsem tolik masa neviděla. Zdá se mi to zbytečné, takové plýtvání,“ neudržela se Romana. Zatímco si připravovala tofu, popíjel Vláďa rum. Nakonec i on ochutnal Romanino jídlo. „Chutná jako lančmít,“ poznamenal.
Po obědě šla celá rodina bobovat. Tedy až na otce Vladimíra, který se společných aktivit údajně neúčastní. Mladá maminka jen tak tak zvládala celou početnou skupinu dětí uhlídat, vrásky jí přidělával také fakt, že se děti do chladného počasí špatně oblékly. „Řekly mi, že to zvládnou samy. Ale já už jim nevěřím, od zítřka oblékám já,“ konstatovala, zatímco nasazovala Vendulce své vlastní rukavice. Pro příští procházku už všem raději nakoupila nepromokavé rukavice. Tatínek jako úplatu dostal lahev rumu.
Třetí den se vaření opět ujal manžel, jak je v orlovské domácnosti zvykem. I tentokrát si neodpustil oblíbený rum. „Já když se napiju, tak funguju dvakrát více,“ holedbal se. „Já na něm po alkoholu rozdíl nevidím. Je pořád stejný, chová se pořád stejně. Mít šest dětí, tak asi piju taky,“ smála se Romana, mimo jeho doslech ale obrátila. „Ve své rodině bych to netolerovala. Kdyby můj chlap takhle chlastal, asi bych ho zabila.“
Rodinná idylka se nedlouho na to začala rozpadat. Dopoledne děti zápasily s připojením na online výuku a Romana jim neuměla pomoct. Večer jim nadto zakázala mobily. Nejvíce protestoval devítiletý Lukáš, který nakonec skončil bez večeře. Tatínek začal pomalu ztrácet nervy, zatímco se Romana dětem snažila spíše domluvit. „Maminka jde na to jemně,“ konstatoval Vláďa. Její taktika se začala vyplácet, protože po zákazu televize se děti sesedly v pokoji na zem a hrály deskové hry. Od náhradního manžela za to Romana sklidila pochvalu.
Měla bys do chomoutu
Elektronika hrála velkou roli i při změně režimu. „Když kdokoli z vás bude chtít koukat na televizi, tablet nebo telefon, nepůjde za tatínkem, ale za mnou. A bude to čistě za zásluhy,“ zavelela Romana. Dočasnému manželovi dále kladla na srdce, aby se neuchyloval k fyzickým trestům. „Bude mě to bolet, ale zvládnu to,“ odvětil Vladimír.
Největším problémem se ukázal být až poslední požadavek náhradní manželky: den bez alkoholu. „Jako správný havíř, pivo a štamprle musí být. Ale vydržím to,“ podvolil se nárokům Romany, která mimo jeho doslech prozradila, že z něj předchozí i tento den alkohol začala cítit.
Další omezení přišlo následující den. Romaně se nelíbilo, že Vláďa mluví před dětmi sprostě, a nakázala mu za každé nevhodné slovo dělat patnáct dřepů. „Já jsem sprostý havíř,“ bránil se manžel. „Jsi, jaký jsi, ale já fakt nemám ráda, když se před dětma mluví sprostě,“ kvitovala Romana. Řeč během debaty opět došla i na alkohol. „Havíř je havíř, postará se o rodinu, vydělá a pije.“
Posilněn pivem a rumem vyjádřil později Vladimír svůj názor na Romanu a její osobní život. „Pro mě jsi anděl a chlap, který si tě zaslouží, ten tě musí mít a musí si tě hodně vážit. A potřebuješ jít už, kurnik, do chomoutu.“ Když si náhradní manželka dovolila nesouhlasit, pokračoval dál. „Já být tvým chlapem, tak si tě připoutám k topení, dávám ti jíst a pít a nehneš se odsaď. Já nebýt ženatý, já bych tě odsud nepustil.“
Další ráno po vystřízlivění se Vladimír rozpovídal o svých šesti dětech. „My jsme s mým miláčkem, s Petrou, proti potratům. My to uživíme, ošatíme, mají všechno, co chtějí.“ „Uživit šest dětí, dva dospělé a dva psy plus já nevím kolik morčat, to je prostě finančně náročné,“ přemýšlela Romana, zatímco si šel Vláďa zakouřit na balkon. „Já bych chtěla mít tolik dětí, abych je nejen uživila, ale mohla jim dopřávat.“
Následujícího dne přišel Vláďou obávaný den, kdy se zavázal nepít a společně s rodinou vyrazit ven. „Nejsem zvyklý chodit na procházky, já jsem takový domácí pecivál.“ Nakonec však pookřál. „Není to taková hrůza, možná by Petra ocenila společné procházky.“ Po návratu přiznal, že ho procházka úplně vyřídila, a musel si jít lehnout. „Já myslím, že kdyby si mohl dát toho panáčka, tak tady lítá,“ zhodnotila situaci Romana.
Na předposlední den výměny naplánovala Romana holčičí seanci s malovátky. Kluci a otec měli jít společně na procházku. Náhradní manželce však neuniklo, že odešli sice v bundách, na nohou ale měli bačkory. „Nejspíš šli jen nahoru k sousedům. Tam si tatínek může dát panáčka.“
Posteskla si také nad zanedbávanými psy, které jejich majitelé údajně venčí jen na nejnutnější dobu a jinak musí být celé dny zavření doma. „Pejsci se pak tady počurávají a kadí.“ O chvíli později se stalo přesně to, co popisovala. Jeden ze psů po sobě nechal na chodbě bobek. „Ti psi to dělají natruc, protože se jim nikdo nevěnuje.“ Zatímco opečovávala děvčata pomocí obličejových masek a jiné kosmetiky, stihl se druhý pes na podlahu i vymočit.
„Bylo to tady opravdu těžké. Došla jsem k názoru, že bych chtěla jen dvě děti a svého chlapa bych za Vláďu nevyměnila za nic na světě. Odsuzuju, že se dokáže za bílého dne, když jsou tady děti, opít. Takže radši ať ten můj doma milionkrát nepomáhá, ale nám jako rodině se věnuje,“ reflektovala poslední den výměnu Romana.
Také Vladimír se zamyslel nad uplynulými deseti dny a svým vztahem k manželce. „V životě bych svoji manželku Petru nevyměnil. Zpočátku jsem měl z Romany pocit, že bude v pohodě, ale náš život na Ostravsku, šest dětí, je to pro ni velké sousto, nedala by to. Ať si tam žije, jak jí to vyhovuje, ale my budeme furt Baník, p*čo.“
Méně alkoholu, více procházek
Setkání obou párů proběhlo relativně klidně. Z Romaniny strany zazněla kritika elektroniky. „Vládík je hodný chlap, ale na ty děti nemá trpělivost. Lepší jim šoupnout tablet, televizi, počítač. A pak jako co? Tak si nedělám šest dětí, udělám si méně dětí a věnuju se jim.“ Petra s jejími výhradami souhlasila. „Jak ty bereš Vláďovo pití?“ ptala se dále Romana Petry. „Nevadí mi, my jsme se tak i poznali. Když je to v normální míře, tak je to dobré,“ opáčila druhá manželka. Když manžel není agresivní, je podle ní vše v pořádku a existují i mnohem horší případy. „Ale změny budou, s tím musíš počítat,“ obrátila se na manžela.
„Honzík je hodně rozmazlený. Nevím, jestli je to tak i u tebe, ale u tatínka strašně,“ obrátila téma Petra. „Já to dělám proto, že ho vidím jen deset dní v měsíci, a proto mu pak všechno kupuju a dávám, co chce,“ vysvětloval Ondřej. Ten také nakonec uznal, že musí být stresující, když je jeho manželka na všechno sama. Prý udělá vše proto, aby byli více času spolu.
Posledním tématem byli psi orlovské rodiny. Romana popisovala situaci, kdy podroušený Vladimír utíral psí moč ručníkem pro děti. „Byl to zkrat,“ omlouval se Vladimír, který se dočkal káravého pohledu manželky. „S manželem budeme muset začít trochu více fungovat, budeme ho muset více popohánět,“ uzavřela setkání Petra a Vladimír slíbil, že se pokusí trochu omezit svou lásku k alkoholu a bude s rodinou více chodit na procházky.
