Plavovlasou Polku do pořadu přihlásila maminka jejího muže Honzy (34), které připadalo jako dobrý nápad, že si oba zkusí, jak to chodí v jiných rodinách. Mladá dvojice spolu s čtyřletým synem Alexem žije v nizozemském Leidenu, kde Magda pracuje ve výrobě a Honza ve skladu květin.
Mají vlastní byt 3+kk a ačkoliv si žijí spokojeně, mají oba výhrady k tomu druhému. Ona si stěžuje, že je Honza „výbušný“ cholerik, on zase nemá rád její nespokojené „ksichtíky“, jimiž ho vytáčí. Nemůžou se také shodnout na výchově. Když Jan něco synovi zakáže, maminka mu to hned dovolí. „Chtěla bych mu dát všechno, co já jsem doma neměla,“ hájila se Magda.
Druhá rodina žije v centru Plzně, v malém nájemním bytě 1+kk, ze kterého se chystá stěhovat. Tereza je na mateřské dovolené s Martínkem, kterému je rok a půl, Martin pracuje jako malíř.
Soužití není zrovna harmonické, hádky jsou na denním pořádku, nejen proto, že Tereza nemůže manželovi zapomenout několikaměsíční nevěru, které se dopustil, když byla těhotná. „Jdu se projít, zapálit si, nebo jí pošlu do prd..e,“ popsal Martin svůj recept na rodinné rozepře. Tereza mu také vyčítá, že nechce být s rodinou, odmítá jezdit na výlety a je buď v práci, nebo v hospodě.
Zklamání v Plzni
„Jsem nadšená, že jsem v Čechách, miluji to tu a chtěla bych tady zůstat,“ libovala si Magda, když se autem blížila k místu svého desetidenního pobytu. Při příjezdu do Plzně jí ztuhl úsměv na rtech. „Tak to je mi líto, já myslela, že bude baráček, ale je to malý byt,“ přiznala.
„Ježišmarja, tady to smrdí, jako kdyby se tady kouřilo,“ zarazila se hned u dveří do malého bytu. „My ho máme modernější, ale každý žije tak, jak může,“ snažila se o smířlivý komentář. Moc se jí nelíbilo, že mají všichni tři spát v jedné místnosti. „Nejde to jinak udělat,“ krčil rameny Martin. „První pocity jsou dobrý, až na to, že cizince moc nemusím. My jich v ulici máme tři prd..e,“ poznamenal.
Magda žije s manželem a syn v nizozemském Leidenu. Na deset dní se přestěhovala do Plzně.
Když ho Magda později poprosila, aby doma nekouřil ani z okna, ale chodil na cigaretu ven, kvůli malému, slíbil, že to bude dodržovat. Hned po seznámení vyrazil do hospody, což vyměněnou manželku zaskočilo. „To jsem nečekala, že tady budu sama,“ divila se s uplakaným Martínkem v náručí. „To Honza by něco takového v životě neudělal,“ dodala.
Ačkoliv měl být Martin druhý den v práci, oznámil Magdě, že si vyřídil půl dne volna. „Já tu nemám co dělat, já se nudím, když jsem doma,“ stěžoval si pak. A když mu Magda navrhla, aby se věnoval malému, tak jen podrážděně odpověděl: „Vždycky jen dítě, dítě, dítě...“
Návštěva z daleka pak projevila přání podívat se po městě, nebo jet na výlet, třeba na piknik, jako se to dělá v Nizozemsku „Já na výlety nejsem, mě nebaví nikde chodit. Hrady, zámky, to jsou pí.oviny,“ odsekl Martin. „A najíst se můžu doma.“
Povídali si také o tom, jak došlo na svatbu s Terezou. „Já jsem byl chlastat s klukama a vrátil jsem se druhej den. Abych měl doma klid, tak jsem se jí zeptal, jestli si mě vezme,“ vyprávěl Martin. „Podle mě je to jen kus papíru, úplně k ho.nu,“ dodal své hodnocení manželství.
Jedna z věcí, která Magdě hodně vadila, bylo to, že malý Martínek neuměl jíst u stolu. Nechával se krmit ve stoje, za běhu, u televize, jinak se vztekal a plakal. Magda ovšem při úklidu našla dětskou stoličku a trpělivě učila neposedného chlapce v klidu jíst.
Rozčilovalo ji také, jak Martin mluvil o své ženě. Byla pro něj kráva nebo „moje stará“. „Každá ženská je po dvou měsících stará, to už je starý maso,“ prohlašoval.
„Dělá si, co chce, občas je doma, občas si zapíchá, protože on neříká, že se miluje se svojí manželkou, ale že se píchá, vůbec si jí neváží. Ona je pro něj jenom věc, já bych s takovým člověkem nemohla vůbec žít,“ nedovedla Terezu pochopit Magda. „Jsem ráda za to, co mám doma. Myslím, že Honza je úplně skvělý,“ dodala.
Když se Martinovi nechtělo na procházku do města, vypravila se tam Magda sama a nechala ho se synem doma. „Já se půjdu projít, na kafíčko, potom na oběd,“ plánovala vyměněná manželka, zatímco otec, který měl celý den nečekaně na starost syna, válčil s oblékáním neposedy.
Magda se snažila zavést v Plzni nové pořádky, šlo to ale ztuha.
Nad dortem v kavárně pak Magda přemítala. „Je mi líto Terezy, když to tak funguje každý den. Já nevím, proč ona s ním ještě je. Jestli jen kvůli tomu dítěti? Doufám, že si něco uvědomí a změní. Bo když ne, tak je blbá,“ uzavřela.
Teď velím já
Když Magda dostala příležitost „rozkazovat“, na prvním místě si přála, aby Martin dodělal rozkopaný záchod. Přála si také, aby ji podpořil ve snaze naučit malého jíst ve stoličce a nedával mu jídlo u televize. S tím ještě Martin problém neměl.
Jsi děvka, seřval svou ženu ještě před výměnou. Na konci ji žádal o ruku |
Ovšem když chtěla na výlet do Prahy, setkala se s jasným odmítnutím: „Ne, já jsem Plzeňák a Praha se mi nelíbí. Nemám důvod tam jezdit!“ Nakonec mu Magda věnovala kasičku, kam má dát pět korun za každé sprosté slovo, které doma vysloví. „To bude pro malého. Pak mu za to něco koupíš.“ „Klidně,“ krčil rameny. „Akorát ta kasička je malá,“ dodal.
Do opravy záchoda se opravdu pustil, ovšem neobešlo se to bez kaskády sprostých slov a komentářů o tom, že ho to nebaví a chce mít doma po práci hlavně klid.
Když se Magda nedočkala společných výletů, naplánovala si aspoň návštěvu kadeřníka. Martin se synem zůstali doma, na což tatínek nebyl zvyklý. „Ty vo.e, ty jsi protivnej,“ oznámil plačícímu Martínkovi. Čekání na návrat vyměněné manželky ho zmáhalo, byla to prý nuda.
Chtělo by to cigaretu, jenže slíbil Magdě, že doma kouřit nebude. „Ze slušnosti jí vyhovím, protože je cizí člověk. Tereza ne, ta chce moc pí.ovin,“ vysvětlil. Jenže předsevzetí mu dlouho nevydrželo. „Nejde, tak budu kouřit tady,“ rozhodl se.
Magda to samozřejmě po návratu zjistila a vyčetla mu, že nešel s cigaretou ven, jak slíbil. „Tak nenechám tady malýho samotnýho, ne?“ bránil se Martin, na což mu dočasná partnerka odpověděla, že dát dítěti bundu a boty není takový problém. „Neděláš to kvůli mně, ale kvůli němu,“ zlobila se. „Já když si tu zapálím, tak to každýmu může být u prde.e,“ oponoval Martin.
Náročné soužití Magda dost špatně snášela, a proto jí doslova rozplakalo, když dostala od svého manžela kytici, kterou jí zdálky objednal, protože jí chtěl dát najevo, že ji miluje. „To jsem nečekala, ve správnou dobu to poslal,“ slzela mladá žena. „Už chci domů.“
Žasla nad tím, že za deset dní toho člověku tolik dojde. „To snad není možné,“ kroutila hlavou. „Uvědomila jsem si, že mám nejúžasnějšího chlapa a rodinu na světě. To je to nejlepší, co mě mohlo potkat.“
Zato Martin na výměně manželek žádné plus neviděl. „K ničemu mi to nebylo dobrý. Já se nepotřebuju měnit a nechci měnit. Jediný, co bych změnil, je na Tereze to ječení,“ dodal.
Pohodička v Nizozemsku
Tereza zažila první šok už na letišti, kde se dozvěděla, že letí do Amsterdamu. „Tak to je na cigaretu nebo na panáka,“ oznámila s tím, že ještě nikdy letadlem neletěla. Byt, ve kterém měla dalších deset dnů bydlet, se jí líbil, už proto, že byl o dost větší než její domácnost. Radost jí zkazily jen schody bez výtahu.
„Ložnice krásná, koupelna, všechno takový voňavoučký,“ libovala si. „U nás je koupelna rozkopaná, všude mokro, do toho odešel kotel. Takže tam to paní bude mít náročnější.“
Uspokojení z toho, že v rodině je jen jedno dítě, jí přešlo, když zjistila, že bude Alexe vozit do školy na kole. „Ne, to ne, na kolo já nevlezu,“ bránila se. Honza jí byl sympatický, a také jemu spadl kámen ze srdce. „Čekal jsem něco horšího,“ přiznal.
Tereza žije v Plzni s manželem a synem. Na deset dní se přestěhovala do nizozemského Leidenu.
Shodli se i na televizním programu. „Tak to je první chlap, co se se mnou bude dívat na Ordinaci,“ smála se Tereza, jejíž manžel seriály nesnáší a podle svých slov bývalce několik televizí vzteky rozbil.
Pohoda pokračovala i ráno, kdy Honza skočil pro pečivo, aby udělal Tereze snídani. „Já to takhle doma nemám, nezažila jsem za ty dva roky, že by mi manžel udělal snídani,“ kroutila hlavou udiveně. „Společná snídaně u nás nefunguje ani o víkendech. Je tady klid, nekřičí se tady hned po ránu, je to příjemný,“ chválila si.
Příjemné překvapení pokračovalo i při přípravě oběda, kdy Tereze Honza nabídl, že budou vařit společně. „Poprvé v životě vařím s chlapem,“ nevycházela z údivu. Honza navíc přiznal, že Magdě doma běžně pomáhá. Když ovšem „neprudí“.
Zatěžkávací zkouškou byla pro Terezu jízda na kole, ale s Honzovou podporou se do toho po letech zase dostala. A dokonce zvládla i bez nehody dopravit Alexe domů.
Tereza trpí fóbií z oslav, protože ty v podání jejího manžela a jeho bratra vypadají tak, že alkohol teče proudem v jejich malém bytě, kde není soukromí ani šance se vyspat, když se část osazenstva veselí. Něco jiného zažila na narozeninovém večírku Honzova bratra, kde se sešla česko-polsko-nizozemská rodina. „Atmosféra úžasná, je hezký poznat, jak to funguje, když rodina drží pohromadě,“ popsala Tereza.
Ráno viděla i druhou Honzovu tvář, když se rozčílil, že se mu Alex počůral do postele. „Dostal vynadáno, mám ho snad pochválit?,“ ohradil se rozčilený otec. „Překvapilo mě, že dokáže až takhle zvýšit hlas,“ přiznala Tereza. „I když u nás je to horší. Tam se řve ještě třikrát tolik.“
Dnes velím já
Po zkušenostech s dopravou Alexe do školy, kdy ji bolel zadek i ruce z kola, využila Tereza toho, kdy na ni přešlo velení rodiny. Zeptala se Honzy, jestli by nemohl Alex jet příště na svém kole. Což se ukázalo jako ne zrovna dobrý nápad, protože chlapec byl na malém vozítku s přídavnými kolečky tak pomalý, že přijeli pozdě o 20 minut.
Také projevila přání podívat se k moři, do Amsterdamu a projet se po kanále lodí. „Martin mě nikam nevezme,“ stěžovala si. Ve městě se jí líbilo, zarazilo ji ovšem, že ke kávě si musí ve většině podniků dát ještě marjánku. „Všude tráva, fuj, smrdí to,“ dávala najevo svou nespokojenost. Společně s Honzou se vydala také na pouť a vyzkoušela adrenalinové atrakce. Vzal ji k moři, ale zaskočilo ji, jaká je tam zima.
Když zjistila, že Honza posílá Magdě na dálku kytici, dost se divila. „To já bych se nedočkala, Martin na kytky není,“ přiznala s tím, že žádnou nedostala ani k svátku nebo narozeninám. „Musela jsem si na to zvyknout.“ „Ty si nemáš co zvykat, máš mu říct, že chceš kytku a hotovo,“ měl jasno Honza.
Tereza v Nizozemsku poznala, jak to chodí v jiných rodinách.
„Uvědomil jsem si, že je potřeba vnímat pocity toho druhého, budu Magdě víc naslouchat,“ chytil se po desetidenním experimentu Honza za nos. „Mně výměna dala to, že je fajn trávit hodně času s rodinou, což my doma nemáme, to bych chtěla změnit,“ prohlásila Tereza. „A co se týče mě, tak jsem si uvědomila, že nemůžu být nepříjemná každý den.“
Závěrečné setkání
Na Terezinu otázku: Jak se ti u nás líbilo? odpověděla Magda emocionálně: „To bylo hrozný! Když jsem vešla do bytu, tak tam byl hrozný smrad. A tady máš pokladničku, protože byl hrozně sprostý,“ podala mladé ženě chrastící krabičku. „Takového manžela bych fakt nechtěla,“ uzavřela.
Zato Tereza si jen libovala. „Hele po psychický stránce úplná dovolená. Já jsem se ani jednou nerozčílila, byla jsem úplně v klidu,“ shrnula. „U Honzy je dobré to, že on ti pomůže, že ten život je společný,“ vypíchla klady soužití rodiny v Leidenu.
„Já jsem slyšela, že vy se i fackujete,“ nadhodila Magda. „No, to je u nás normální,“ odpověděla Tereza. „To ti přijde normální? Já jsem mu chtěla dát facku, když říkal, že jsi kráva, že jsi jeho stará,“ dodala Magda. „Mít takového chlapa, tak sbalím kufry a jdu.“
