Vím, jak moc mě v dětství štvalo, když rodiče při některých mých spontánních aktivitách protáčeli panenky a nakonec nervově nevydrželi a odstrčili mě s tím, že si to raději udělají sami. Případně mi sáhodlouze vysvětlovali, že takhle se to nedělá a že se mám radši pořádně dívat… Výsledek?
Domácí práce a veškeré činnosti spojené s chodem domácnosti se mi zprotivily a nechtělo se mi dělat vůbec nic. A trvalo pak poměrně dlouho, než jsem překonala pocit, že jsem na všechno „levá“.
Podobně svazujeme ratolesti i přehnanou rodičovskou úzkostí. K čemu bychom tedy rozhodně měli děti pustit a co by si měly samy si „osahat“, abychom je nebrzdili v rozvoji?
Umět si hrát sám
Vezme si barvičky, štětce a s kreativní náladou natěšeně usedá ke stolu s tím, že si bude malovat.
V tu chvíli do toho dítku zasáhnete se všemožnými nápady, co by vám mohlo namalovat, popřípadě mu rovnou vezmeme štětec z ruky a zkušenými tahy předvádíte, jak na to? Co se stane? Váš Honzík nebo Anička se začne tvářit otráveně a chuť malovat je pryč.
Proto se my dospělí držme pravidla, že dětem se do tvoření ani do hry nepleteme. Dokud ovšem nehrozí nějaké riziko. Váš potomek se svobodným tvořením sehrává se světem, učí se využívat vlastní impulzy, sám si krok po krůčku vyšlapává životní cestu a buduje si svoje vlastní „já“.
Dokázat se vyjádřit
Osobně se tomuto nešvaru snažím zuby nehty bránit, ale často si ho všímám ve svém okolí: Někdo z okruhu mimo rodinu položí dítěti náhodnou otázku, a než se malý dotazovaný rozhoupe k odpovědi, maminka už se za něj pohotově ujímá slova. Dítko už žádný prostor nedostane.
To je špatně! Rodiče nejsou žádní tiskoví mluvčí svých dětí. Nesmí je připravovat o situace, které jsou ideální půdou pro rozvíjení sociálních interakcí. Nesmí jim likvidovat sebevědomí tím, že jim zatarasí možnost, aby se projevily.
Dojít na nákup
Je vašemu potomkovi šest a už by si moc přál jít sám do obchodu a koupit třeba rohlíky? Pokud je to možné a bezpečné, dovolte mu to. Samozřejmě že ho nepošlete do supermarketu přes frekventovanou silnici. Ale do menšího krámku v blízkosti vašeho domu či bytu zajít určitě může. Nebo zvolte kompromis a počkejte před obchodem.
Než potomkovi svěříte peníze a tašku, poučte ho, jak by se měl v obchodě chovat, jak se v něm orientovat, kde zboží najde a kolik mincí by mu měl prodavač vrátit. Když to zvládne, nezapomeňte ho chválit. I to je důležitý krok na cestě k sebedůvěře.
Samostatně se vzbudit
Moje kamarádka byla svého času na nervy z toho, že se její patnáctiletý syn není schopen probudit se zvoněním budíku. A jelikož opravdu z postele nevylezl, pokud ho neprobudili rodiče, měl pak ve škole velké trable s absencí.
Rozhodně nečekejte až do puberty, veďte včas ratolesti k tomu, aby se zvládly probouzet samy. Ze začátku budou pod vaším dozorem, ale za pár týdnů dovedou převzít odpovědnost za včasné vstávání. A kdy začít? Klidně už v první třídě.
Nést odpovědnost za školní povinnosti
Každodenní vštěpování zodpovědnosti se vám jednou jako rodiči vrátí i s úroky. V pozitivním slova smyslu. Začněte drobnostmi. „Pokud budete důslední a dítko hned v první třídě naučíte, aby si po příchodu ze školy vyndalo z tašky svačinovou krabičku a lahev na pití, samo je umylo nebo dalo do myčky, stane se pro něj tenhle postup samozřejmostí a vy budete mít příštích pár let o jednu otravnou starost méně. Samozřejmě je třeba dohlížet na plnění domácích úkolů a kontrolovat, zda v penálu nic nechybí, ale vyplatí se přípravu dětem neusnadňovat a nedělat za ně práci jen proto, aby už byla hotová,“ doporučuje Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík, která je zároveň čtyřnásobnou mámou. Povinnosti zkrátka do života neodmyslitelně patří.
Pozvat si návštěvu
Touží vaše dítě ukázat kamarádům svůj pokojíček? Dovolte mu, aby si pozvalo domů návštěvu. Ale dříve než se tak stane, se domluvte na konkrétních pravidlech. Určete, do kterých místností děti smějí, kdo a čím je pohostí, kdo uklidí hračky a dá pokoj do původního stavu.
Abyste se vyhnuli dohadování s potomkem před kamarády, je dobré si vše říct předem, nejlépe už ve chvíli, kdy mu akci povolujete.
Vyplnit dokument a odpovědět na e-mail
Dotazníky a nejrůznější formuláře se na nás valí celý život. Čím dříve se děti naučí s podobnými dokumenty zacházet, tím lépe pro ně. Plácněte se v duchu přes ruku, pokud už saháte po propisovačce, případně dítě odstrkáváte od počítače, a chystáte se formulář vyplnit za ně. Prokazujete mu tím medvědí službu.
To samé platí pro vyřizování jednoduchých e-mailů od učitelů a trenérů. Jakmile má školák svůj počítač a přístup na internet, není důvod, aby za něj běžnou poštu vyřizovali rodiče. Připomeňte mu, jak je důležité oslovení na úvod i pozdrav na závěr, zkrátka mu vysvětlete pravidla slušné korespondence.
První druhou odpověď mu můžete pro jistotu zkontrolovat, další už hravě zvládne samo.
Vyprat si běžné prádlo
„Mami, proč nemám vypranou tu mikinu? Vždyť víš, že jsem si ji chtěl(a) vzít.“ Slyšíte to často? Předejděte podobným větám pronášeným vyčítavým tónem. A jak? Jednoduše ukažte synovi či dceři, jak se s pračkou zachází, jak správně roztřídit prádlo a zvolit program. Pak už pro podobné slovní výpady nebude prostor. Kdy je na to ideální věk? Každé dítě ve čtvrté třídě by to mělo hravě zvládnout.
Vybrat dárek
Také jste kupovali tátovi k narozeninám žiletky a mámě nějakou ostře růžovou rtěnku? Nějak se zkrátka začít musí. Nechte děti o dárcích přemýšlet, ty na druhém stupni základní školy by si na ně měly i samy našetřit. Učí se tím empatii, nesobeckosti, trénují si schopnost trefit se někomu do vkusu – a také zažijí hřejivý pocit, jak je hezké udělat druhým radost.
Zvládnout hygienu
K zodpovědnosti za vlastní zdraví bychom měli děti vést od chvíle, kdy dokážou vnímat fakt, že zuby, které se pořádně a pravidelně nečistí, se mohou začít kazit. „Návyk pravidelně si čistit chrup je jedním z prvních, které bychom měli u dětí vypěstovat tak, aby se pro ně stal naprosto rutinní záležitostí, stejně jako třeba mytí rukou po příchodu domů nebo před jídlem. Nemá cenu strašit děti nemocemi, mnohem lépe funguje, když potomka upozorníte, o co všechno by mohl přijít, kdyby nastydl třeba jen proto, že se odmítá pořádně obléknout,“ radí odbornice Štěpánka Štrougalová, kdy, jak a čím je vhodné začít na poli osobní hygieny.
