Překrucujeme pravdu
Jestli rodičům něco hodně vadí, tak je to lež, které se dopustil jejich potomek, a která se provalila. „Všechno ti odpustím, ale lež ne,“ chytáme se za hlavu a přemýšlíme, kde k tomu to dítě proboha přišlo. Že by doma?
„Hele, tatínkovi neřekneme, kolik stál ten kabát,“ pojišťuje si maminka cestou z nákupů situaci u desetileté dcery. „Nemusí přece vědět všechno,“ mrká spiklenecky.
„Mámě ani muk, že jsi spadl do rybníka, zatímco jsem s klukama řešil výsledky fotbalu,“ ubezpečuje se taťka, který vzal pětiletého synka na ryby a slíbil, že se mu nic nestane, protože na něj bude neustále dohlížet.
Jsme zkrátka zvyklí neustále upravovat realitu tak, aby nám to lépe vyhovovalo. Nechceme totiž poslouchat výčitky nebo kritiku, nemáme chuť na nepříjemné hádky. Ale to děti také nemají.