Vyčerpal váš vztah svůj potenciál? Možná je čas na změnu

Některé vztahy s léty zrají jako víno nebo se aspoň z vášnivých milenců s léty stávají pohodoví parťáci. To ale pouze v ideálním případě. Mnohem častěji začne soužití dvou lidí dříve či později haprovat. Možná máte pocit, že takhle jste si svůj život nepředstavovala. Ovšem udělat zásadní rozhodnutí, že sobě (nebo jemu) sbalíte kufry a půjdete si každý po svém, není žádná legrace...

Zůstat, nebo odejít? Čím déle jsme spolu, tím těžší je říct navždy sbohem... (Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Patříte k sobě snad věčnost, máte společnou hypotéku, dítě nebo kočku, tykáte si s jeho mámou a k smrti vás děsí představa, že po odchodu od něj zůstanete úplně sama (kočka ani dítě se nepočítá).

Ale zároveň cítíte, že to takhle už dál nejde, protože a) vás rozčiluje i to, jak drží vidličku, b) je vám úplně ukradený, c) otravuje vám den co den život nesnesitelnou prudou nebo vás dokonce uráží či napadá, d) vyklubal se z něj alkoholik, gambler nebo děvkař... Další možnosti si doplňte podle vlastních zkušeností.

Nechci mu ublížit

Suma sumárum máte dvě možnosti: buď s ním zůstanete, nebo od něj odejdete. Zní to docela banálně a jednoduše, ale ve skutečnosti je to dilema vskutku Hamletovské. Což potvrzuje i čtyřiatřicetiletá Veronika: "S přítelem jsme už skoro deset let. Začali jsme spolu chodit na vysoké, potloukali se po podnájmech a nakonec před pěti lety začali společnými silami i penězi rekonstruovat dvoupokojový byt, který zdědil po tetě," vypráví.

"Mám ho ráda a i s jeho rodiči a sestrou vycházím skvěle, jenže nejsem šťastná. Přítel je inteligentní a hodně citlivý, což se bohužel projevuje tím, že si sice rozumíme, co se týká hudebního nebo literárního vkusu, ale jinak máme často spory. Je totiž přehnaně náročný a má ve zvyku mě peskovat za to, že je špatně umytý talíř, proč jsem nekoupila ten a ten sýr, že tento se nedá jíst, že účes, který jsem si nechala udělat za hromadu peněz u kadeřnice, je otřesný a podobně... Nemohu takhle dál žít, ale na druhou stranu se nedovedu rozhoupat, abych ho opustila. Máme přece tolik společného a nechci mu ublížit."

Myslete hlavně na sebe

Můžeme mít spoustu důvodů, proč setrvávat ve vztahu, který už nám nedává to, co od něj čekáme. Ale ať už nás k váhání nutí obavy z budoucnosti nebo ze samoty či toho, že dětem vezmeme iluzi spořádané rodiny, soucit s partnerem nebo pocity viny a selhání, měli bychom hlavně a především myslet na sebe. Není to sobecké, je to logické - nikdo jiný to totiž s námi nemyslí tak dobře jako my sami a především, nikdo druhý za nás žádné radikální rozhodnutí neučiní.

"Vztahy, které skončí, nekončí proto, že selhaly, ale prostě proto, že vyčerpaly svůj potenciál," upozorňuje americký psycholog Michael S. Broder v knize Zůstat spolu, nebo se rozejít? Podle něj je nejlepší vzít do ruky papír a tužku a sepsat si do dvou sloupců subjektivní důvody, proč bychom měli ve vztahu pokračovat a proč bychom z něj naopak měli odejít.

Vyčerpal váš vztah potenciál?

Podle Michaela S. Brodera byste měli brát vážně kterýkoli z následujících příznaků:

• Vy a/nebo váš partner ve vztahu nechcete zůstat a jeden z vás nebo oba netoužíte pracovat na vyřešení vašich problémů.
• Už netoužíte trávit čas spolu a ani jeden z vás není dost motivovaný k tomu, aby se naučil být vůči druhému tolerantnější, aby pracoval na změně vaší vzájemné lhostejnosti nebo se víc účastnil života toho druhého.
• Stres z vašeho vztahu je tak velký, že vám působí fyzické nebo emocionální problémy.

Zdroj: Michael S. Broder: Zůstat spolu, nebo se rozejít? (Portál)

Snažme se však o co nejrealističtější přístup a buďme spravedliví. Podle Brodera bychom třeba nikdy neměli srovnávat mimomanželský poměr s naším dlouhodobým vztahem nebo manželstvím. "Srovnávat vášeň, kterou v takovém vztahu prožíváte, s manželstvím, je jako srovnávat jablka a hrušky nebo fantazii a realitu," upozorňuje psycholog. "Velmi málo dlouhodobých vztahů by z takového srovnání vyšlo dobře..."

Muka váhavých střelců

Mnoho z nás má sklon k odkládání důležitých rozhodnutí na neurčito v naději, že SE TO nějak vyřeší samo. Je však na čase uvědomit si, že odpovědnost za svůj život nese každý z nás sám, že ve většině případů neexistuje jedno správné rozhodnutí, ale že pokazit si život můžeme spíš tím, že se nechceme rozhodovat, než tím, že si občas na křižovatce vybereme špatnou cestu.

"Když nerozhodnost překračuje rozumnou opatrnost, bude vás omezovat, a to v jakékoli oblasti vašeho života," připomíná Broder.

Každý den se počítá

"Pokud jste nerozhodní, je ve vašem vlastním zájmu, abyste se všemi možnými prostředky pokusili váš vztah zachránit, pokud má přinejmenším potenciál přinést do vašeho života přijatelný stupeň štěstí a kvality života," radí psycholog. "Ale pamatujte si, že každý den vašeho života, který strávíte v nešťastném vztahu, znamená o jeden vzácný den vašeho života, který vám mohl přinést naplnění, vášeň, pohodu a štěstí, méně."

Pojďte si povídat do Kavárničky

Řešily jste někdy dilema, zda zůstat nebo odejít? Jak jste se rozhodly a proč? Napište ostatním zde.

S tím souhlasí i jednačtyřicetiletá Eva, která se před šesti lety, jak říká, "úspěšně" rozvedla. "Nebyla jsem v manželství už léta šťastná. Manžel mě bral jako domácí inventář, domů si chodil jen pro čisté prádlo a aby si na mně vylil zlost. Jinak si užíval s milenkami a utrácel naše společné peníze. Tak jsem si řekla dost! Přece takhle nechceš fungovat do konce života?"

Eva podala žádost o rozvod a i přes počáteční manželův odpor začala zase žít. Dnes má nového partnera a dvouletou dceru, je šťastná a spokojená a říká: "Ze začátku jsem cítila pochybnosti a pocity viny, že jsem naše manželství rozbila. Stále více si ale uvědomuju, že to bylo nejlepší rozhodnutí v mém životě. Na štěstí přece máme právo všichni a život je příliš krátký na to, abychom jej promrhali s někým, kdo si nás nezaslouží."