Studie uveřejněná na webové stránce nejnovějšího vydání časopisu Nature pomáhá vysvětlit, proč týž upocený člověk může někomu vonět po vanilce, zatímco jinému po moči. A přibližně třetina dospělých prý nemá vůbec žádný čichový vjem.
Chemie potu
Vědci z Dukeovy univerzity v Durhamu v Severní Karolíně a Rockefellerovy univerzity v New Yorku se zaměřili na látku zvanou androstenon, na kterou podle nich lidé reagují různě. Tato chemikálie vzniká, když tělo uvolňuje mužský sexuální hormon testosteron.
Androstenon je obsažen v potu mužů i žen, ale ve větší koncentraci se vyskytuje u mužů. Zdá se, že to, jak člověk vnímá jeho odér, do značné míry souvisí s variantami genu nazvaného OR7D4 v čichovém receptoru.
"Je dobře známo, že lidé vnímají androstenon různě. Nevědělo se ale proč," řekl v telefonickém rozhovoru pro agenturu Reuters Hiroaki Macunami z Dukeovy univerzity.
Vůně, nebo zápach?
Ve snaze zjistit to, testovali badatelé v Macunamiho laboratoři chemické látky obsažené v potu na většině ze 400 známých čichových receptorů, jichž využívá nos ke zjišťování pachů a chemikálií. Objevili, že gen OR7D4 silně reaguje s androstenonem. Poté začali zjišťovat, zda varianty tohoto genu mají vliv na to, jak lidé vnímají pach androstenonu v mužském potu.
Vědci odebrali vzorky krve a seřadili DNA 400 lidí, kteří se v laboratoři Rockefellerovy univerzity podrobili testu vnímání odéru. Zjistili, že nepatrné genetické obměny určují, zda má androstenon pronikavý zápach, sladkou vanilce podobnou vůni, nebo nemá vůbec žádný odér.
Úloha androstenonu v lidském těle není tak zcela známa, ale u prasat vysílá mocný sexuální signál, který u prasnic vyvolává touhu po páření.
"Existují náznaky, že tato chemická látka může u lidí modifikovat náladu nebo hormonální hladinu," řekl Macunami. "Nevíme však, zda receptor, který jsme objevili, se nějakým způsobem podílí na tomto procesu." On a jeho kolegové hodlají tento aspekt dále studovat ve snaze pochopit, jak by čichání těchto chemických látek mohlo ovlivňovat společenské a sexuální chování lidí.
