Zatímco píšu tenhle článek, snaží se mi moje nejmladší dítě nenápadně sebrat bezdrátovou počítačovou myš a po xté zkusit, zda z ní vypadne baterka nebo se alespoň uvolní kryt téhož, když se myš hodí na zem.
A teď vážněProč byste se neměla stavět do role té, co všechno vydrží Sebeobětování se má totiž i ne zrovna pěkné praktické dopady, které navíc neodnášíte jen vy, ale třeba také vaše děti. Proto se naučte ozvat se, třeba v následujících věcech. Výživné: Věděla jste, že průměrné výživné se v Česku pohybuje stále kolem 1 500 korun, i když poslední roky soudci matkám přiznávají spíše dva až tři tisíce na dítě? Možná dostáváte roky mizivé alimenty, protože se vám nechce do sporu s otcem potomků. Ale měla byste to udělat, nejde přece o peníze pro vás, ale pro děti. Nižší platy: Ženy v Česku stále berou v průměru o čtvrtinu nižší platy a dílem je to i proto, že se neumí ozvat. Firmy vycházejí z toho, že rodinu více živí muž, a proto chlapům dávají platy za stejnou práci vyšší. Není to lehké, ale zkuste to změnit. Nová partnerství po rozvodu: Rozvedení muži se znovu žení asi dvakrát častěji než rozvedené ženy. Mimo jiné proto, že ženy často nemají kvůli dětem ve vlastní péči na nový vztah čas ani pomyšlení, případně se bojí, že by jím potomkům ublížily. Nebojte se chtít po otcích, aby se do péče o společné potomky více zapojili, a nebojte se ani nových vztahů. |
Většinou se to povede. Za tuhle a spoustu podobných radostí, jako jsou třeba kruhy pod očima od synova častého nočního probouzení se, vděčím tomu, že jsem se rozhodla neobětovat se dětem.
Když sobec, tak sobec
Zní to nelogicky, ale abyste tomu rozuměli – před několika lety jsem se rozvedla. Mohla jsem strávit mnoho a mnoho dalších let péčí o starší syny a prací s pocitem, že na nic dalšího už nemám čas ani nárok. Ne že bych podobný přístup hned u několika svých známých neviděla.
Jenže mně se nechtělo ploužit se světem jako naštvaná a uštvaná samoživitelka, a když se člověk novým vztahům nebrání, většinou se nějaký objeví. Ještě pořád bylo možné vzít na starší děti ohled a obejít se bez sourozence, ale když sobec, tak sobec.
Našla jsem si nového partnera a posléze povila další dítě. A doporučuju to všem. Nechoďte přes mrtvoly, ale nevzdávejte se kvůli dětem studií, cestování, koníčků, práce ani jim neobětujte své vztahy. Důležitá připomínka: za své kroky se jim neomlouvejte, není potřeba, aby synové či dcery věděli, že vás občas přepadnou výčitky, zda je náhodou neodsouváte na druhou kolej.
Máma do pokojíčku, táta na gauč
Pokud jde totiž o budoucnost vašeho zatím funkčního vztahu, mohl by vzít za své, kdybyste na druhou kolej odsunula otce dětí. Přiznejte se, kolik z vás opustilo manžela a odstěhovalo se do dětského pokoje, protože tak se přece lépe vyspíte vy i kojenec či batole? Občas je to skutečně praktické, ale jak dítě roste, většinou tahle potřeba slábne.
A případ známé, která spala s mladším synem v pokojíčku i v jeho šesti letech, zatímco ještě o dva roky starší dcera bydlela v jejich manželské posteli a otec většinou na gauči v obýváku, považuji za poněkud exemplární.
"Někdy se matka příliš upne na dítě a poodsune partnera, který pak hledá podporu jinde. Častější to bývá u dětí s problémy. Přitom základem dobré rodiny je pevný vztah mezi oběma rodiči, kdy se oba navzájem staví na první místo, a teprve pak mohou být bezpečným zázemím pro děti," věcně radí dětský psycholog Jaroslav Šturma, kterého znám roky a rozhodně bych ho nepodezírala z toho, že by radil něco, co by šlo proti dětem.
Devatero trpitelekTaky vyznáváte víru, že matka by se měla pro děti, rodinu či partnera obětovat, ať to stojí, co to stojí? A to i v případě, že to není nutné, natož aby to někdo ocenil? Pak byste si měla nejméně jednou denně přečíst následující devatero. Možná vám dojde, co je špatně. 1. Nezastavíš se. Musíte v každém případě stihnout všechno – počínaje svačinami pro děti přes nakrmení slepic, sehnání dárku pro spolužáka, rozvezení dětí do kroužků, navaření teplých večeří, a to vše vedle běžného chození do práce a péče o domácnost. 2. O pomoc si říkat nebudeš. Velmi důležitá zásada, jejímž porušením se navždy vyřadíte ze společenství nejvýkonnějších. 3. Neustále uklízet budeš. Vysoký lesk nábytku stejně jako podlaha, z níž se dá pojíst v jakoukoli denní dobu, dokazují vaše lidské kvality mnohem přesvědčivěji než třeba vaše schopnost konverzovat ve třech jazycích. 4. Na lásku zapomeneš. Jste vdaná více než pět let? Pak není třeba se zabývat nějakou romantikou, s manželem se k sobě chovejte jako kamarádi. Jste rozvedená? Tím líp, vrhněte se do výchovy dětí a do budování kariéry, láska by vás zbytečně rozptylovala. Užila jste si v minulosti, teď už nemáte nárok. Pokud například dostanete od nějakého muže kytku, rychle mu u řekněte, že za ni neměl utrácet, protože to je škoda peněz. 5. Spánek si zkrátíš. Že vám je den krátký? Není důvodu, abyste chodila spát před půlnocí a vyvalovala se déle jak do šesti. Po večerech se dá výborně žehlit. A když si přivstanete před svítáním, můžete dětem napéct buchty. 6. V jídle se odbývati budeš. Najezte se během ochutnávání jídla pro ostatní, nebudete se pak muset at zatěžovat s tím, že byste si s nimi sedala ke stolu. Dejte si svých pár soust oust ve stoje nebo si sedněte na stoličku v koutě kuchyně. Přes den vám stačí čí něco malého z papíru z lahůdkářství na rohu. 7. Volný čas na nicnedělání si odepřeš. Ať vás ani nenapadne si třeba v neděli odpoledne lehnout a jen tak si číst. Určitě nejste tak utahaná jako partner, který zalehl hned, jak dojedl poslední vámi usmažený řízek. Vy byste mohla zatím třeba vyplít záhonky nebo alespoň zaštupovat ponožky, při tom si s dětmi opakujte slovíčka z němčiny. 8. Na svůj vzhled dbáti nebudeš. Jdete si něco koupit a vracíte se s tričkem pro dceru? Jedině dobře. Podobně neutrácejte ani za permanentky na plavání pro sebe či snad za kadeřníka. Stejně by vám účes nedržel víc jak dva dny. 9. A vyčítat vše budeš. Chcete-li si sebeobětování se pořádně užít a ještě proložit záchvaty sebelítosti, nezapomeňte zejména dětem alespoň dvakrát týdně mírně plačtivým hlasem říci, že vám kvůli nim zůstalo velké břicho, nemáte žádný čas na sebe a ještě si pro samé výdaje s nimi spojené nekoupíte ani nové punčocháče. Když manželovi vyčtete, že na rozdíl od něj nemáte čas ani na paličkování, bude vám ještě líp, a vůbec nejlíp, když do lamentací zahrnete i fakt, že jste roky nebyla v kině, divadle či u moře. Co na tom, že většinou tvrdíte, že se vám nikam nechce. |
Podobně rizikové jako otázka společného spaní s dětmi jsou i partnerské debaty. Chcete-li chlapa otrávit, mluvte s ním výhradně jen o tom, co zažily, snědly, rozlily, ve škole provedly či v obchodě shodily plody vaší lásky. Pak už máte hezky nakročeno k tomu, aby příště šel radši po práci na pivo, a vy se zatím můžete doma užírat svým obětováním se pro rodinu.
Když syn prověřuje nové tatínky
Nechtěla jsem skončit ani jako další moje známá Petra, která se kdysi po rozvodu upnula na svého tehdy pětiletého syna – nejdříve mu říkala, že je pro ni vším na světě a že už nikdy domů žádného tatínka nepřivede. Pak měla období, kdy nějakého pána domů moc přivést chtěla, ale vědoma si slibu synovi, ptala se ho na názor na všechny nápadníky, kteří krátce po setkání s dítětem, světe div se, prchali a ani se nenamáhali slibovat, že ještě zavolají.
Dneska je jejímu synovi patnáct, s rozhodností své všeznalé puberty matce vztahy zatrhl (to tak, aby vařila ještě někomu jinému!) a z Petry se stává zahořklá hádavá ženská, podle níž jsou všichni chlapi světa na nic. A stále tvrdí, že své volby nelituje, protože syn ji přece jen potřeboval a potřebuje nejvíc. Hádám, že mu bude mazat svačiny ještě na vysoké.
Na značky!
Nedávno se zase v televizní Výměně manželek předvedla žena, která by si za obětování se dětem zasloužila metál. Dvě malé dcery oblékala i na doma od hlavy k patě do značkových hadérků, a jelikož si to ze své rodičovské dovolit nemohla, nahnala manžela hned do dvou zaměstnání.
Krom činčání dcerek věnovala čas ještě uklízení domácnosti a zřejmě ji to bavilo, nicméně vsadím se, že se po pár letech klidně může ocitnout v klubu těch, co remcají, že od nich rodina čeká jen servis počínající nažehleným oblečením a končící naleštěnou podlahou.
Děti totiž mají tu kouzelnou vlastnost, že nikdy nemají dost, a jak jednou neprozíravě ukážete, co všechno pro ně dokážete udělat, stane se z toho už na věky věků norma.
Navíc se z roztomilého batolete může časem stát nesnesitelný předškolák a tak dále. Co je ve dvou letech okouzlující, je v pěti otravné a ve dvanácti na zabití. Počínaje drzostí přes laxní vztah k pořádku až po očekávané služby. Pokud jste se do té doby prezentovala jako mistryně světa ve zvládání domácích povinností včetně třeba taxikaření pro děti, gratulujeme, máte tuhle funkci předplacenou i na další léta. Těžko můžete čekat, že potomek zvyklý na,all inclusive‘ od zítřka ochotně vyrazí na MHD, vlak či autobus.
Přece ho nebudu nutit spát
Počítejte také s tím, že výsledkem hesla "Vše pro děti" je třeba to, že přijdete o večery, které byste v příčetnějších dobách věnovala četbě, koukání se na filmy s hvězdičkou, popíjení vína s manželem či třeba hovorům s kamarády o ničem.
"Přece ho nebudeme nutit spát, když nechce," hájila pro mě nepřípustnou strategii Bohunka, matka jednoho dle mého poněkud rozcapeného syna. V její interpretaci však šlo o dítě od narození zvídavé a mimořádně inteligentní, jehož rozletu není vhodné klást jakékoli překážky či mantinely.
Chlapeček tak chodil spát tu v deset večer, tu až o půlnoci a rodiče se kochali tím, jak skvěle mu jde ovládání počítače, čtení a společenská konverzace. Ta u nich však časem poněkud uvadala, protože návštěvy si podobný zážitek začaly víc a víc rozmýšlet. Uznávám, uměl mluvit i číst mnohem dříve než ti moji chudáci, co chodili spát nejpozději v devět, ale jeho rodičům to nezávidím. Poznámky, které jejich vše okecávající výtržník nosí ze školy, jsou pro mě vlastně malinkým zadostiučiněním.
Dítě v kanceláři
S budováním kariéry je to u matek trochu ošemetné, protože tady i můj oblíbený psycholog Jaroslav Šturma doporučuje v pracovní sféře zvolnit, jelikož potomkům plyne čas úplně jinak než nám.
"Pro vás je například rok jen zlomkem života, zatímco pro dvouleté dítě je to půlka," připomíná, ale zároveň nevidí důvod, proč by žena, která má doma malé dítě, nemohla pracovat alespoň na částečný úvazek. Protože pak bude spokojenější ona i dítě.
Možná to nevíte, ale svěřit občas dítě otci, babičce nebo dokonce hlídací slečně totiž není hřích, ať už je to kvůli práci, hodině v bazénu nebo proto, že si chcete jen tak pokecat s kamarádkami.
Někdy se naopak předveďte
Takže shrnuto: Máte děti? Fajn, milujte je a pečujte o ně, ale myslete také na sebe. Pokud se potomkům obětujete, nikdo to nikdy neocení. O to víc vynikne, když se jednou za čas překonáte a uděláte pro ně něco, co nečekají a z čeho si ostatní rodiče zaťukají na hlavu.
Můj přítel třeba takhle jednou z naší vsi za Prahou vezl stovku synovi, který pozval spolužačku na limonádu a pak zjistil, že na to nemá. Ještě že existují mobilní telefony. Nebo vezměte potomky na koncert kapely, na který je ještě nechcete pustit samotné, i když předem víte, že vás tam odkážou do kouta a vy ty dvě hodiny protrpíte s myšlenkami na špunty do uší.
Výjimečná oběť pro mladší děti je naštěstí snazší – stačí například v neděli v sedm ráno povolit velkou polštářovou bitvu ve vaší ložnici.
P. S.: Víte, proč musí rodiče v letadle v případě nebezpečí nasadit masku nejdříve sobě a až pak dětem? Protože naopak by to nefungovalo.
