Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Vředy mi našli v pěti letech. Léčili je šlehačkou

aktualizováno 
Odmalička mě trápily časté bolesti břicha, bývala jsem často unavená a bledá. A na Štědrý den jsem v obrovských bolestech musela do nemocnice. Paní Janina napsala další kapitolu našeho seriálu Můj boj s nemocí.
Vředy jsou dědičné onemocnění

Vředy jsou dědičné onemocnění | foto: Profimedia.cz

Všechny moje zdravotní problémy vyvrcholily právě o Vánocích, kdy mi bylo pět let. Můj žaludek neustál tradiční štědrovečerní pokrm: smaženou klobásu. Určitě jsem si na nich pochutnala a radovala jsem se nepochybně i z dárků. To už si ale tolik nepamatuju.

Zato se mi nikdy nevymažou z paměti chvíle potom. Ležím na posteli, mám obrovské křeče břicha a po čele se mi rojí kapky ledového potu. Kolem nejprve pobíhají rodiče a pak přivolaní lékaři.

Pomohly prášky ze Západu

Strávila jsem mnoho dní v dětské nemocnici, kde díky skvělému primáři celkem brzo objevili na můj věk netradiční onemocnění. Vředy.

Pro předškolní dítě to v té době znamenalo spoustu dní v nemocnici, žádné sportování, dietu. Mamka i taťka mě neustále hlídali a místo na tábory jsem musela jezdit na dlouhé pobyty do lázní.

Po dvou letech se problém opakoval. Jediná léčba v tehdejším socialistickém Československu spočívala v odpočívání a každodenním pití šlehačky (což ani žlučník malého dítě neunese).

Rodiče se rozhodli požádat naše příbuzné na Západě o pomoc. Byli to oni, kdo mi pak posílali prášky, jejichž cenu vždy minimálně z poloviny zabralo clo, což má matka pokaždé oplakala. Ale pomohly.

Předčasně jsem dospěla

Až do osmnácti let jsem nesměla sportovat, musela jsem hlídat každé jídlo a řešila i spoustu dalších problémů, které mi ale díky tomu, že jsem je měla od dětství, vlastně připadaly normální.

I to, že jsem byla nucena předčasně dospět, být svědomitá a spolehlivá, nejvíce sama k sobě. Protože když jsem nebyla, bylo mi velmi zle.

A vím, že na toto období vzpomínám ráda jen díky neuvěřitelné péči svých rodičů a lidí kolem sebe, kteří mi dokázali vytvořit pocit klidu a normálnosti v mém nenormálním životě.

V pubertě se rány zacelily

A pak mi puberta dala jeden velký dar. Vředy samy zmizely a i jizvy se zacelily. Začal normální život.

Ale stejně se dál hlídám. A chudák lékař mých dětí, k němuž jsem chodila s každým jejich bolením bříška. Měla jsem strach, neboť vředy jsou dědičná choroba.

Nyní už vím, že jsem vlastně měla velké štěstí. Ač jsem si prožila dětství takové, jaké bylo. Nyní mohu žít normální život a to je úžasný dar. Myslím, že právě díky těm létům odříkání a bolestí si toho dokážu vážit.

Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Autoři:






Nejčtenější

Martina Formanová
Do mobilu jsem Milošovi nikdy nechodila, říká Martina Formanová

Více než dvacet let žije v Americe, přesto svoji poslední knihu Povídky na tělo situovala spisovatelka Martina Formanová do Česka. „Pořád víc rozumím vztahům...  celý článek

ilustrační snímek
Poradna: Dcera má účes na ježka. Jak reagovat na sexistické poznámky?

Nechala jsem své sedmileté dceři ostříhat vlasy nakrátko a strašně mě překvapila reakce některých lidí z našeho okolí. Nevím vůbec, jak na jejich nemístné...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Od hltače po požitkáře. Osm typů jedlíků, aneb jsme to, co jíme?

Jídlo už dávno nemá jen funkci utišení hladu. Žijeme v době, kdy se z vaření stal módní trend. Jíst musíme všichni a stravování podle současných trendů patří k...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Uši se čistí samy, my to dělat nemusíme. Když už, tak jen jemně

Nahromaděný ušní maz svádí k odstraňování, někdo ho dokonce považuje za znak nedostatečné hygieny. A tak uši čistí víc a víc. Ve skutečnosti tolik pozornosti...  celý článek

Ilustrační fotografie
Co dělat, když tělo zadržuje vodu. Na vině může být špatné jídlo i nemoc

Je to vůbec možné, aby se naše tělo příliš „zavodnilo“, když je vlastně z vody? No ano, je. Nejsme totiž z vody úplně a jak praví staré rčení: všeho moc škodí.  celý článek

Další z rubriky

Ilustrační fotografie
Plodnost mužů se stále zhoršuje. Na vině může být i umělé oplodnění

Mužům mizí spermie. Za posledních pětadvacet let jejich počet klesl o šedesát procent. „A plodnost se bude dál zhoršovat,“ předpovídá v rozhovoru pro páteční...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Meditace umí zmírnit deprese, předcházet infarktu i posílit imunitu

Prastará technika pořád funguje a vědci objevují nové a nové důvody, proč nám vlastně meditace prospívá. Nejen že redukuje stres a zlepšuje náladu, prospívá...  celý článek

Ilustrační fotografie
Přejídání jako zabiják. Skrytě ničí i vaše játra

Znalec gastronomie Pavel Maurer radí: „Nejezte blbě!“ Lékaři by dodali: „A když už, tak se aspoň nepřejídejte.“ Obezita totiž ničí nejen klouby a srdce, ale...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

5 tipů, jak pečovat o ombré a nezničit si vlasy
5 tipů, jak pečovat o ombré a nezničit si vlasy

Vlasy vám zdobí čerstvé ombré, jenže co dál? Na hlavě máte teď hned dvě barvy s rozdílnými nároky a obě se hlasitě dožad... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.