Možná to máte také tak: Stojíte nerozhodně před skříní a nejste si jisti, zda právě nevytahujete módního kostlivce.
Přemýšlíte, jak dostát diktátu paní Módy, která letos velí do legín, ale vy se na ně necítíte. Nebo se chcete blýsknout ve značkovém oblečení, ale průvanu v peněžence, který takový nákup zákonitě vyvolá, by si rodina neměla všimnout. Či při každém otevření své skříně vidíte šatník sicilské vdovy, ovšem když se rozhodnete pro nákup něčeho pestřejšího, stejně si domů přinesete (pokolikáté už?) černou sukni. A doma navzdory všem předsevzetím být vždy za dámu nejraději vletíte do tepláků nebo županu. Možná to máte také tak jako známé ženy, jimž jsme nahlédli do šatníku.
Představujete-li si byt modelky jako jednu velkou skříň, která praská ve švech, nejste - s trochou nadsázky - daleko od pravdy. Alespoň v případě topmodelky Simony Krainové.
„Módou jsem samozřejmě velmi ovlivněná, pohybuji se v ní už více než osmnáct let. Navíc jsem přesvědčena, že se jí dá hodně vyjádřit - vaše osobnost i momentální nálada,“ říká modelka, která preferuje ležérní oblečení, jež musí být zároveň elegantní a sexy.
„Ráda rozbíjím styly. K džínám s teniskami si vezmu elegantní top, ke společenským šatům a botám na jehle rockerskou bundičku. Nemám ráda, když je něco hezké jen prvoplánově. Žena je krásná, když je svým způsobem stále přirozená. Umí vnímat věci, které se kolem ní odehrávají a nachází si v nich svůj vlastní styl. Nestačí jen přesně kopírovat diktát módy. V oblečení je třeba se dobře cítit. A pokud se v něm dobře cítíte, dobře také vypadáte.“
ZNAČKA AUTOMATICKY NEZNAMENÁ KRÁSU
„Razím teorii, že žena by měla mít hezké boty, kabelku a šperky, a pak klidně může chodit v oblečení ze second handu,“ prohlašuje Simona Krainová a přiznává, že sama má ze sekáčů v Paříži a New Yorku pár skvělých kousků - třeba kožený křivák nebo boty ze šedesátých let. „Téměř antická díla,“ směje se.
Nejraději nakupuje v malých buticích nezávislých módních návrhářů v letoviscích v Toskánsku, Saint Tropez, Paříži nebo Itálii.
„Jejich modely mívají nápad, nejsou to sezónní záležitosti a klidně přežijí tři, pět let a pořád mě baví. Ve velkých značkových obchodech nakupuji jen občas, když se nechám strhnout nějakou novinkou. Snažím se však vybrat ji v klasických, přírodních odstínech, aby to nebyla investice jen na jednu sezonu. Nerada totiž své věci opouštím. Odhodlat se k čistce šatníku mě stojí značné úsilí. Většinou k ní dojde až v okamžiku, kdy stojím před nacpanými skříněmi a hystericky křičím, že nemám co na sebe. Je totiž známé, že čím víc věcí máte, tím méně jich vidíte.“
ŠATY NEJSOU INVESTICE
K nejdražším šatům, které má Simona Krainová ve svém šatníku, patří večerní toaleta od Alexandra McQueena vyšívaná Swarovského kamínky v hodnotě dvanáct tisíc eur a několikery šaty od Dolce & Gabana. Dostala je od návrhářů.
„Když si koupím večerní šaty, je to pro mě ta nejhorší investice. Mohu se v nich ve společnosti ukázat jen jednou, protože podruhé by mě upozorňovali, že už je na mně viděli. Jsem proto ráda, že šaty dostávám, nebo si je půjčuji. Peněz mi však není líto za hodinky a šperky. Ráda nosím značku Roberto Cavalli nebo Dolce & Gabana, z klenotů Aurum,“ říká Simona.
Přiznává, že po pracovních povinnostech nejraději vklouzne do froté županu a hrubých ponožek. „I když to moc sexy nevypadá.“
Až donedávna platilo, že pokud Kateřina Neumannová nepřebírala korunku královny zimní stopy, viděli jste ji jen ve sportovním oblečení. Jak radikálně musela změnit svůj šatník poté, co na hřebík pověsila závodní kariéru?
„Šatník jsem neměnila, ale doplnila o oblečení vhodné na pracovní jednání a do firmy,“ říká olympijská vítězka, která má ráda klasickou eleganci a přiznává, že nakupování nepatří k jejím silným stránkám.
„Módní trendy sice jedním okem sleduji, ale spíš sázím na klasiku, která je použitelná víc než jeden rok: nic divokého, zato si potrpím na kvalitní materiály. Při větších nákupech raději dám na rady módní návrhářky Věry Kocové, která mi také většinu kostýmů a večerních toalet šije. Ze sportování mám široká ramena a konfekční velikosti mi až na výjimky nesedí.“
Přesto v šatníku lyžařky najdete i oblečení značek Max Mara a More & More. „Kabátem od Max Mary jsem si splnila svůj velký módní sen,“ dodává Kateřina.
Díky aktivní sportovní kariéře nikdy nemusela řešit problémy s postavou. „Nemám dva druhy oblečení - pro období, kdy pár kilo shodím, a pro dobu, kdy je zase naberu,“ konstatuje Kateřina Neumannová. „Mám jen kalhoty, které jsou někdy víc a někdy méně pohodlné.“
UKÁZAT SE V NÍ NEMOHU, ALE VYHODIT JI?!
Pravidelný úklid šatníku má už roky Kateřina Neumannová naplánován na jaro, na ,mrtvé dny‘, kdy zimní sezona skončila, medaile byly předány a pomalu je třeba myslet na další přípravu. Nezměnilo se to ani letos. Ve velkém balíku, z něhož pak většinou maminka rozdává známým a kamarádům, skončilo některé sportovní oblečení, kalhoty i sukně, které však Kateřina nosí, až když se může vyjít ven naboso.
„Sukně jsou pro mě oblečením na dovolenou, v kalhotách chodím do firmy a šaty považuji za vstupenku na společenské akce.“
Letošní šatní čistku přežil oblíbený smoking a ve skříni zůstal i Kateřinin ,módní kostlivec‘ - barevná sportovní bunda. „Přivezla jsem si ji ze své první cesty na Západ, tehdy ještě za železnou oponu,“ vzpomíná lyžařka. „S bráchou jsme vyrazili do západního Německa a já si tam za sto dvacet marek koupila bundu. Tehdy byla obrovským hitem. Hezká je i dnes, ale pro mě absolutně nepoužitelná, protože dostávám sportovní oblečení od sponzorů a partnerů. Vyjít v bundě jiné značky je vlastně nemožné. Jenže ta moje se mi pořád líbí a neodvážila bych se ji vyhodit.“
MODRÁ JE DOBRÁ
Říká se, že modrá je barvou naděje. Možná právě proto si ji Kateřina Neumannová tak oblíbila. Nejraději jezdí v modrých autech a také její šatník je víceméně laděný do modra.
„Poslední společenské šaty, které mi Věra Kocová šila, jsou tyrkysové. Prý je to módní barva. Upřímně řečeno to však moc neřeším. Hlavní je, abych se v tom, co mám na sobě, cítila opravdu dobře. Maximální pohodlí pak preferuji u domácího oblečení,“ říká česká olympionička.
Nepřekvapí proto, že Kateřinu doma zastihnete nejčastěji ve sportovním. „Když řeknu, že nejspokojenější jsem v teplákách, naštěstí to dnes už neznamená vytahaná kolena na kalhotách a triko neurčitého tvaru. Firmy specializované na sportovní oblečení vyrábějí i pěkné věci pro volný čas.“
Každé jaro herečka Zlata Adamovská provětrá svůj šatník, míněno doslova i obrazně. Jen letos jí seriálová role doktorky Páleníkové z Ordinace v růžové zahradě udělala škrt v plánech.
„Na každoroční rituál, kdy ze šatny vyndám všechny věci, vyzkouším je, jestli se do nich vejdu, a zhodnotím, zda už nemají definitivně po sezoně, letos ještě nedošlo,“ usmívá se zaneprázdněná herečka. A tak saka, sukně, kalhoty a šaty většinou sportovněelegantně laděné zatím čekají na svůj další ortel.
„Ráda nosím oblečení jednodušších, ale výrazných střihů a méně zdobené. Tohle všechno jsem našla ve značce Infinite, která patří české firmě Miroslava Kandra sídlící v Říčanech. Dnes už má síť prodejen po celé republice. Její výtvarnice Mirka Kolářová mi každoročně navrhuje společenské šaty a příští rok je firma zařadí do své prodejní kolekce.“
MÁM SVŮJ STYL
Spíš než poslední módní trendy preferuje Zlata Adamovská svůj vlastní styl a šatník v jeho duchu doplňuje a obměňuje.
„Když se člověku blíží padesátka, měl by už sakra vědět, co mu sluší. Nedovedu si představit, že bych stále hlídala, co je v oblékán,in‘ a co ,out‘. Myslím, že jsou důležitější věci v životě. Navíc, když vím, že mi nesluší fialová, nevezmu si ji na sebe, i kdyby byla tisíckrát módní. Raději si obleču černé šaty a připnu si výrazné náušnice. Je svobodné mít vlastní styl a každému bych to radila.“
Radikálně změnit šatník musela Zlata Adamovská jen dvakrát - při každém těhotenství, kdy, jak říká, přibrala dvaadvacet kilo a z porodnice si vezla čtrnáct: „Tehdy jsem chodila ve volných halenách, což bylo dost příšerné a donutilo mě to rychle zhubnout, abych zase mohla nosit věci, které jsem měla ráda. Od té doby si naštěstí udržuji pořád stejnou konfekční velikost.“
ŠATNA NENÍ NAFUKOVACÍ
... a právě s touto filozofií přistupuje Zlata Adamovská k pravidelným ,čistkám‘ svého šatníku.
„Věci, s nimiž se musím rozloučit, si rozeberou kamarádky, příbuzní, lidi v divadle, něco dávám na charitu, kterou organizuje naše sousedka,“ vypočítává herečka a přiznává, že nejdéle měla schované svoje dvoje svatební šaty: „Trvalo mi patnáct let, než jsem dospěla k tomu, že nebudu lpět na něčem, co je zabalené v novinách a jen mi zabírá místo v šatníku. Dnes si raději schovávám korálky, které jsem si přivezla z Filipín, Brazílie, Nového Zélandu… Mám-li pak ,nudnější‘ svetřík, stačí po nich sáhnout.“
V KIMONU SE ŠPATNĚ PRACUJE
„Tepláky a tričko, někdy bavlněný župan,“ reaguje Zlata Adamovská na otázku, co nejčastěji nosí doma.
„Speciální domácí obleček ani dlouhý hábit se širokými kimonovými rukávy nemám. V tom se špatně oplachuje nádobí, věší prádlo nebo kypří hlína na zahrádce.“
Řekne-li se elegantní politička, většině automaticky naskočí jméno Petry Buzkové, i když z postu ministryně školství už před časem odešla do advokacie. Konzervativní prostředí paragrafů se však na jejím stylu oblékání nijak nepodepsalo.
„Ráda nosím pohodlné oblečení, které mi sluší. Někdy je to kostým, jindy džíny a tričko, záleží to i na náladě,“ říká doktorka práv, která v módě vsadila na značku Max Mara. „Základem mého šatníku jsou věci právě této značky.“
KE MNĚ PATŘÍ TEMNÉ BARVY
Petru Buzkovou můžete nejčastěji potkat v tmavém kostýmu nebo tmavých šatech. „Černá je moje nejoblíbenější barva. Kromě toho, že zeštíhluje, mám pocit, že mi temnější odstíny sluší nejvíc. Proto také černou kombinuji s temnými odstíny modré, šedé, fialové. V létě sice nosím světlejší barvy, ale necítím se v nich tak uvolněně.“
I první šaty, které si pořídila v roce 1992 coby novopečená členka českého parlamentu, byly černé. „Do parlamentu jsem se od začátku snažila chodit v klasickém oblečení, i když dnes lehce pozvedám obočí, hodnotím-li zpětně některé své módní kreace. Dokázala jsem zkombinovat strašlivé věci. Omlouvá mě snad jen to, že začátkem devadesátých let u nás přece jen nebyl takový výběr oblečení a také moje finanční situace byla odlišná. Nemluvě o tom, že módu samozřejmě ovlivňovala i takzvaná obecná přijatelnost. Pamatuji se, jak jsem v roce 1993 byla s českou delegací v Evropském parlamentu. Bylo léto, horko a já měla pocit, že dáma musí mít uzavřené lodičky, punčochy a dlouhý rukáv. A tam jsme potkali poslankyni - mimochodem velmi elegantní dámu - v hedvábných šatech bez rukávů, v sandálech a naboso. Tehdy jsem to brala jako absolutní skandál, dnes to považuji za normální.“
PRÁVO PRVNÍ NOCI MÁ MAMINKA
„Oblečení je moje jediná neřest, za kterou utrácím docela dost peněz,“ přiznává Petra Buzková.
Cílené nákupy, na které ráda vyráží nejen v Praze, ale třeba i ve Vídni, v drtivé většině končí tak, že si z nich přináší úplně něco jiného, než původně chtěla. A protože místo v šatníku bývá omezené, dvakrát až třikrát do roka je třeba rozhodnout, co už musí z domu.
„Vyřazené šaty dám do veliké tašky. Právo první noci má pak moje maminka, další na řadě jsou kamarádky… na charitu nejsou šaty, které dávám pryč, ještě připraveny,“ usmívá se Petra Buzková. „Myslím, že by těžko někdo něco vyžebral v kostýmu po mně.“
Naopak ona má z druhé ruky zase domácí oblečení. „Doma chodím nejraději v dlouhých pánských košilích. Kradu je manželovi.“
