Příprava... a nemoc
Cesta na start však začala daleko dříve. Fakticky jsem se jí věnoval od 1. ledna letošního roku, přičemž jsem plánoval skutečně významně (o čtyři minuty) snížit svůj dosavadní osobní rekord z této trati 2:50:00. Příprava byla náročná, ale zúročil jsem ji, když jsem si na jaře zlepšil osobní rekord na 10 km. I na půlmaratonské trati v Praze čtyři týdny před Londýnem jsem zvládl o tři minuty překonat svůj dosavadní rekord a začal věřit, že maraton dopadne taky dobře.
Stejně jak v životě, tak v době, která je nejméně vhodná, přijde nepříjemná změna. Po pražském půlmaratonu, kde jsem prochladl, mě na týden z tréninku vyřadila viróza. S provinilým pocitem z nedostatku tréninku jsem se nedoléčil a o následujícím víkendu zaběhl plánovaných rychlých 32 kilometrů. Viróza se za odměnu připomněla zánětem vedlejších dutin. Následující dva týdny jsem protrpěl a sledoval, jak moje forma mizí v nenávratnu. Ve středu maratonského týdne ale naštěstí nemoc ustoupila, rozhodl jsem se tedy, že do Londýna nakonec poletím, i kdybych měl závod jen odklusat.
Maratonský Londýn
Nečekal jsem však sílu toho, co následovalo. Londýn a maraton - to je magické spojení. Město se naplnilo běžci, návštěva EXPA byla pro našince jako výlet do vesmíru. V porovnání s Pražským EXPO je Londýnské ne o stupeň, ale o sto stupňů výše. Nejžhavější novinky, prezentace značek, které u nás na trhu vůbec nejsou, nepřeberný výběr a nabídka potravinových doplňků... Prostě jen sama návštěva EXPA by stála za výlet do Londýna.
Kamarád, který zde závod již běžel, mi stále opakoval, že fanoušci jsou v Londýně všude a hlasitě dávají najevo, jak tomuto sportu fandí. Oponoval jsem mu, že jsem již dvakrát běžel Berlínský maraton (další ze seriálu World Marathon Majors) a že lepší už to být nemůže. Jen se usmíval a věděl proč.
Londýnský maraton startuje ze tří různých míst, až na pátém kilometru se jednotlivé proudy slijí do jedné maratonské řeky. Musím říct, že organizace startu v parku byla perfektní, líbilo se mi i důstojné řešení problému s toaletami. Zprvu jsem se trochu obával značení vzdálenosti v mílích, pro Evropany však byly uvedeny i kilometrové ukazatele - kromě pětikilometrových měřících bran jsem zahlédl i malé cedulky s touto mírou. Zkušenosti s GPS na závodní trati mě naučily, že ve městě se na ni nemůžu spoléhat, protože vždy naměří větší vzdálenost a tempo na hodinkách potom neodpovídá skutečnosti.
Výborná věc byly občerstvovací stanice, které se objevovaly ve dvoukilometrových intervalech a pití se zde podávalo v malých lahvičkách místo obvyklých kelímků. Místo nalívání vody do nosu jsem mohl dostatečně pít i při vyšší rychlosti, což jsem ocenil zejména ke konci závodu, kdy mě síly na zvedání kelímku a trefování do pusy už opustily.
Virgin Money London Marathon
|
Atmosféra, která mi nedovolila vzdát
A teď k tomu hlavnímu. Na rozdíl od jiných závodů je atmosféra londýnského maratonu umocněna průběhem relativně úzké trati, kdy v jakémkoli tempu nad 3:30/km pořád běžíte v davu a podél neuvěřitelného množství fanoušků, kteří stojí v několika řadách tak, že není vidět nic jiného, a stále fandí. Ne jako na jiných závodech, kde všichni jen koukají a občas někdo křikne „hurá“, londýnští fanoušci pořád řvali, jako bychom běželi v gladiátorské aréně. I díky nim jsem maraton dokončil. Fyzický výpadek z tréninku se na mě totiž nakonec projevil.
Už na začátku jsem se rozhodl, že klusat nebudu a poběžím podle původních plánů, čili tempem asi 3:55min/km. Sám jsem byl překvapen, že se mi ho dařilo držet až do 28.-30. kilometru. Pak mi ale odešly nohy, které jsem v poslední době používal jen na chození. Kolem 35. kilometru jsem si vzpomněl na jednoho brněnského spoluběžce, který rád vzdává maratony, a chtěl jsem ho následovat. Hledal jsem místečko, kudy se dostat z trati ven, ale fanoušků bylo tolik, že blokovali všechny únikové cesty. První možnost se mi naskytla až v cíli.
PŘIHLASTE SE NA ZÁVODPřijďte 13. června na RUNGO závody 5 a 10 kilometrů do Plzně. Budeme rádi, pokud právě tyhle závody budou třeba vaše úplně první. Protřelí harcovnící jsou samozřejmě vítáni taky! Tyhle závody pro vás připravila celá redakce a fanoušci webu - TAK SE TĚŠTE.  |
Navíc jsem zjistil, že ač pomalejší, i kilometr před cílem mám stále náskok na osobní rekord, a rozběhl jsem se s nadějí, že mám pořád šanci se pod něj dostat. Konečným časem 2:49:52 jsem jej vylepšil, i když jen o osm sekund. Byl jsem trochu zklamaný, že na posledních deseti kilometrech jsem ztratil těch pár minut, na které jsem v minulých měsících dost trénoval, jsem ale rád, že jsem se na start vůbec postavil.
Londýnský maraton je tak neskutečně silný zážitek, že ho stojí za to běžet skoro za každou cenu. Letos jej dokončilo rekordních 37.675 běžců. Já sám se rozhodně do Londýna vrátím a doufám, že zdravý. Jestli totiž existuje nějaký závod ideální na překonávání osobních rekordů na hobby úrovni, je to tento. Tak za rok!
(Jan Havránek dokončil Londýnský maraton jako nejrychlejší Čech, pozn. red.)
