To video nemá chybu! 

Ještě že jsem vždy po prvních několika stech metrech přestal. 

Váš učitel psychologie byl s prominutím hlupák, jakých jedeset za každým stromem. 

Závislost jesynonymum života, jsme závislí na vodě, potravě, teplu, jiných lidech a namilionu dalších věcí, je to normální a správné, špatné jsou pochopitelně pouzezávislosti na věcech, lidech a zvycích, které nám škodí.

Muj manzel zacal behat na skole (Eastern Michigan University) a behal zavodne nekolik let, byl druhym nejlepsim bezcem v USA v jeho kategorii, ale nepodlehl tomu, neni zavisly ...nastesti!

http://youtu.be/dhfzDcK5Qz4

Už delší dobu nechápu, proč diskuze pod články na RUNGO.cz čtou lidé, kteří s běháním nemají nic společného. Ba co hůř, proč mají potřebu přispívat svými nezasvěcenými a často hloupými příspěvky?

Ale že Pavlovo video nepochopila jako recesi i spousta běžců, mne znervózňuje snad ještě víc. Nadhled než cokoli jiného asi měli dostat pod stromeček!

Jsem obdobně konsternován zabedněností některých lidí. Nejvíc mě překvapuje, že se to týká většiny zdejších příspěvků 

Hodně nepřesvědčivé video. Nevěřím tomu.

Kdo něco pořádného umí a jeho život není jedna velká prázdnota, ten nebude propadat závislosti na běhání. Tečka.

Jsem ročník 1949 a běhat jsem začal 5.9.1980 s cílem redukovat nadváhu, což se mi podařilo a zároveň se běh pro mne stal nezbytnou součástí mého života. Zhruba po 9 měsících jsem uběhl 1. maraton (3:01) a mé nadšení pro běh se ještě zvýšilo. Chtěl bych zdůraznit, že boty ve kterých jsem tehdy běhal by si dnes nikdo ani neodvážil vyzkoušet (gumotextilové kopačky, hadrové tenisky a všelijaké typy tehdejších "botasek" , vrcholem byly maratónky ze Slovenska -Partizánske).  Trika a trenýrky z bavlny, které po delším běhu dřely - po jednom z maratonů jsem měl kolem krku šrám jako by mne někdo škrtil. Postupně jsem běhal více a více a 10 let jsem se zlepšoval v maratonu až na 2:38, což bylo mé životní maximum. Získal jsem mnoho nových přátel a kamarádů, každý rok jsme se pravidelně scházeli na tzv. "Ukončení sezóny", kde jsme koncem roku probírali ten uplynulý, trochu popili a zpívali s kytarou.

     Postupně jsem redukoval účast na závodech,  honit se na závodech už mi nepřipadalo tak zajímavé. Začal jsem běhat pouze pro potěšení a to mi zůstalo dodnes. Běhám zlomek toho, co jsem běhával, ale mám z pohybu pořád radost. Jednou za rok se zúčastňuji půlmaratónu, celý bych asi už neuběhl. Všude kam přijedu tak běhám.

     Líbí se mi nové prostředky jak svůj běh monitorovat, hlavně uběhnutou vzdálenost a tempo (používám Nike+). To mne dokáže motivovat, nemusím myslet na to kam poběžím a i když se mi zrovna nechce tak vyrazím a cca po 3 km už jsem rád, že jsem počáteční lenost překonal. Vlastně jen pozoruji jak krajina okolo mne ubíhá, nohy nevnímám, spíše mám pocit, že na něčem "jedu". Závislost jak vyšitá, ale krásná. Doufám, že mi ještě dlouho vydrží a přeji autorovi článku, aby na tom byl v budoucnu obdobně.

Jsi takovej Forest Gump.