V posledních letech je už i v České republice časté, že v rodinách se běžně používají nejen dva, ale dokonce i více jazyků. Tatínek přijel z Francie, maminka je Češka dlouhodobě žijící v Anglii, nyní oba zakotvili u nás a mají děti… Nic tak výjimečného, stejně jako skutečnost, že dvouletý prcek bude žvatlat trochu česky a trochu francouzsky a pejsek pro něho bude zásadně "dog".
Vícejazyčná výchova jako přínos
Bilingvní výchova má v podobných případech své opodstatnění, leč i přísný řád. Odborníci tvrdí, že asi do dvou let věku děti nejlépe vnímají jazyk a velmi rychle se učí novým slovům.
Jenže jejich výuka by měla mít jasná pravidla – každý na dítě hovoří důsledně vlastní mateřštinou tak, aby dokázalo logicky přecházet od českého povídání s maminkou k francouzskému vyprávění s tatínkem. A připraví se na to, že zpočátku bude slovíčka míchat, vytvářet francouzsko-české věty a v některém z jazyků třeba více chybovat.
Marie Bednářová vyrůstala na slovenské Spiši. Od narození na ni doma hovořili maďarsky (oba rodiče měli maďarské kořeny), zčásti pak německy (maminka byla poloviční Němka) a zčásti slovensky (žili přece na Slovensku). Dnes říká: "Vícejazyčná výchova je ten největší přínos, který dítěti můžete dát. Dítě nasává jak houba a naučí se jazyků třeba deset."
"Mně stačilo, že na mě mluvili rodiče jen lámanou slovenštinou a o ostatní se přičinily malé kamarádky na hřišti," dodává paní Bednářová, která žije už třicet let v Čechách, kde učí i český jazyk. "Do první třídy jsem šla suverénně s dobrou slovenštinou, perfektně mluvila maďarsky a rozuměla německy. S jedinou výhradou jsem se setkala v páté třídě. Ruštinář mi vytýkal, že mám v té ruštině maďarský přízvuk…"
Vychováváme bilingvně, i když jsme Češi
"Přirozený" talent dětí na osvojení více jazyků potvrzuje i Pavlína Srncová z Prahy, taktéž učitelka. "Nevím, jestli je to náhoda nebo fakt, ale k mým tradičně nejlepším češtinářům patří děti vietnamských rodičů. Mají skvělou výslovnost, výbornou gramatiku, někteří se dokonce úspěšně účastnili literárních soutěží. Mám často co dělat, abych se na rodičovských schůzkách vůbec domluvila s jejich rodiči, ale děti jsou přitom v češtině dokonalé, byť doma mnohdy hovoří vietnamsky."
Na druhé straně stále přibývá rodin, kdy vícejazyčná výchova není dána kulturními a národnostními odlišnostmi rodičů, nýbrž prostou snahou učit od narození dítě též jinému jazyku než mateřskému.
V jedné internetové diskusi se objevil i tento příspěvek: "Zrovna jsem se vrátila z chaty znechucená svými sousedy. Otec čtyřleté holčičky, Čech jak poleno, na ni celé odpoledne mlel anglicky, hustil do ní anglické věty, navíc s hroznou výslovností a chybami. Po chvíli jsem nevydržela a šla se ho zeptat, proč na to dítě mluví anglicky. Samolibě odpověděl, že žil půl roku v Anglii a dceru vychovává bilingvně."
Autorka neopomněla dodat, že podle ní jsou podobní rodiče jen snobové, co si nevidí na špičku nosu a místo toho, aby svým dětem pomáhali, jim brutálně škodí.
Ať si o tom myslíme cokoliv, jisté je, že takový přístup dnes není ojedinělý. Vladimír K. z Prahy je ekonom a na obě své dcery mluví od prvního dne výhradně anglicky, byť je Čech bez zkušeností například se zahraničními pobyty. Z angličtiny maturoval, skládal vysokoškolské zkoušky, bez problému hovoří i čte. "Vím, že možná nemám dokonalou výslovnost, ale i tak si myslím, že dcery budou v budoucnu určitě zvládat angličtinu velmi dobře."
Zvládnout hlavně vývojové úkoly
V rodině Kateřiny H. mluví pro změnu na patnáctiměsíční dceru anglicky matka. "Angličtinu sice nemám bůhvíjakou, ale domluvím se s drobnými chybami. S Terezkou se tak vlastně učíme spolu. Samozřejmě na ni hovořím i česky, ale máme své anglické dny, anglické pexeso, pojmenováváme anglicky zvířátka, barvy, aby jim rozuměla v obou jazycích," říká.
Podle odborníků však může mít podobný přístup za následek spíš zmatení a neurotizaci dítěte. Bilingvní výchova má totiž přes veškerá pozitiva i své stinné stránky. Podle některých průzkumů dochází k opoždění řečového vývoje mnohdy až o dva roky. Logopedi si stěžují na horší výslovnost, šišlání, někdy zmatený slovosled.
"Nevidím důvod, proč českým dětem připravovat toto více méně zátěžové prostředí uměle," tvrdí například dětská psycholožka docentka Lenka Šulová. "Podle mého soudu má pro řečový vývoj dítěte z hlediska jeho celkového dlouhodobého vývoje mnohem větší efekt, je-li dítěti v jednotlivých fázích raného vývoje poskytnuta přiměřená opora ze strany rodičů, aby dobře zvládlo své vývojové úkoly, mezi které také nesporně patří kvalitní ovládnutí mateřského jazyka," píše na stránkách odborného časopisu E-psychologie.
"Pokud se toto rodičům podaří, aniž by dítě zbytečně přetěžovali či předbíhali ve výchovných nárocích, připraví dostatečně sebevědomého, zvídavého a zdravého člověka pro nástup do školy, kde se už samo dobře vyrovná s výukovými nároky, mezi které patří i ovládnutí dalších jazyků," dodává psycholožka.
