Monogamní celoživotní vztah je především společensko-ekonomický konstrukt, charakteristický především pro západní křesťansko-židovskou společnost. Podle evolučních biologů je člověk naprogramován na tzv. sukcesivní monogamii. Tedy na pomyslný seriál navazujících monogamních vztahů.
Program gorila nebo šimpanz?Biologické naprogramování má dvě větve. Potomci goril mají sklon ke vztahům harémového typu. Jak známo, gorily jsou skutečně harémoví primáti. Jeden samec a k němu několik samic. Druhou větví jsou potomci nutkavě promiskuitních šimpanzů. |
„Hezká teorie, ale v praxi by se nám kdesi hromadily stárnoucí osamělé ženy, jimž by se nedostávalo adekvátních partnerů. Problém by mohl být i okolo dětí, poněkud zpovykaných z četných změn a z nových a nových tatínků či maminek. Navíc by vše lezlo kapku do peněz,“ glosuje pro OnaDnes.cz psycholog Petr Šmolka konflikt mezi přírodním a společenským.
Že je věrnost v partnerství uměním z největších, dokládá i statistika. Tři čtvrtiny všech problémů, s nimiž přijdou partneři do psychologické poradny, se týkají právě paralelních vztahů jednoho z dvojice.
Také psycholožka Jitka Douchová řeší denně partnerské trojúhelníky i dopad nevěry na vztahy. „Přesto dál věřím, že věrnost na celý život je možná. Jen nesmí do vztahu vstupovat závislost, žárlivost, podcenění stereotypu, lenost vztah stále rozvíjet a kultivovat,“ říká pro OnaDnes.cz
1. Přiměřené předmanželské zkušenosti
Pavel se s Janou seznámil v pětadvaceti letech. Balení holek mu nikdy nešlo a byl už dost zoufalý. Pak poznal Janu. Byla to jeho první holka a Pavel se ocitl v sedmém nebi, o to víc když otěhotněla. Za pět let už měli děti dvě, Pavel dobré zaměstnání a také mladou atraktivní kolegyni. Zatímco doma od manželky na mateřské slyšel obvykle jen „to je dost, že jdeš“, Lucie s ním flirtovala a nevynechala příležitost, jak mu dát najevo svůj obdiv. Až pak jednou Pavel neodolal a po vydařeném večírku skončil u Lucie v bytě.
Kdyby měl Pavel se ženami víc zkušeností, dokázal by zůstat nad věcí a udržet hranici mezi flirtem a nevěrou. „S přiměřenými předmanželskými zkušenostmi je snazší odolat pokušení už proto, že nám v hlavě, či jinde neharaší takzvaný syndrom nevybouřeného mládí. Pocit, že jsme si ještě dost neužili a že to musíme nejpozději ihned dohnat,“ podotýká Šmolka.
2. Zdravé sebevědomí
Martinova maminka je rázná žena, která si se vším ví rady, vše zařídí a zorganizuje. Po sérii víceméně unylých květinek si Martin vzal za ženu Kláru, sebevědomou a schopnou stejně jako maminka. Pár let se měl jako v bavlnce, dokonce mohl zůstat s malým Honzíkem na mateřské, protože Klára vydělávala více. Jenže čím dál intenzivněji cítil, že si ho Klára neváží. Zato si daleko víc rozuměl s maminkami z pískoviště, které obdivovaly, jaký je skvělý otec. Zvlášť Monika byla milá a Honzík si s jejím Kubíkem hrál moc rád. A tak když pršelo, začali se scházet místo na pískovišti u nich doma.
„Zdravé sebevědomí nás zase může chránit před potřebou zvyšovat si je prostřednictvím pomyslných zářezů na pažbě. Zvláště pro málo sebejisté muže - a nejen pro muže - je totiž obdiv navíc v kombinaci s nízkým sebevědomím nejsilnějším afrodisiakem,“ říká psycholog.
3. Vhodný výběr partnera
Michal měl několik známostí, ale pokaždé, když ze zamilovanosti vystřízlivěl, uvědomil si, že si vlastně moc nemají co říct a společné zájmy nemají prakticky žádné. Na jednom z výletů do hor, kam s partou rád jezdil, mu došlo, že má rád Helenu, holku z party. Vždycky si s ní rozuměl, ale nebyl vlastně čas o ni usilovat, protože vždycky tu byla nějaká jiná svůdnice, která se okolo něj točila.
„Nejlepší prevencí proti nevěře je vybrat si za partnera toho, kdo nás přitahuje, kdo je nám milý a koho si můžeme vážit. Pak nemáme potřebu mu zahýbat,“ tvrdí psycholog. Dodává však, že se může stát, že druhého zaženeme do pozice, v níž si ho už vážit nedokážeme. Přimějeme ho, aby se choval až příliš závisle, zamezíme mu v kontaktech s okolním světem. Když nám vyhoví, pak je jen otázkou času, kdy nám začne tak trochu splývat s bytovým zařízením. „A do nás vjede zvláštní neklid a neposednost, ústící v potřebu ozvláštnit si život s někým dalším.“
4. Zabraňte stereotypu a nudě
Do práce, domů, nakoupit, úkoly a nemoci dětí a tak stále dokola. I v rodině Mirky a Tomáše se život točil v kruhu. Oba uštvaní, ve volných chvílích, kdy děti večer konečně usnuly, skončili nanejvýš u televize. Tomáš ještě tak zašel občas s kamarády na pivo a Mirka na jógu, ale ve vztahu už na nějaké společné zážitky a překvapení neměli sílu. Než jednoho z nich zaujal jiný sympatický protějšek, který nabízel atraktivní povyražení, zpočátku třeba úplně nevinné.
„Stereotyp je nebezpečí, které číhá na každý dlouhodobý vztah, proto je třeba takovému stavu předejít. Ve vztahu musí být stálá a udržovaná dynamika, sdílení společných zájmů a věcí a zároveň i udržování si vlastního světa, odděleného od partnera,“ vysvětluje psycholožka Jitka Douchová.
5. „My“ nefunguje, jen „já a ty“
Markétini rodiče žili pro sebe a pro rodinu. Když se uklízelo, tak celá rodina, stejně tak se jezdilo na výlety, na návštěvy chodili jen babičky a dědové. Jenže Markéta si vzala společenského extroverta Karla, pro kterého je rodina jen povinnost, zatímco pravý život se žije mezi kamarády. Výsledek? Markéta se trápila věčně sama doma s dětmi, než pochopila, že Karla nezmění. Oč více dává Karlovi volnosti, o to raději se on vrací domů a jejich vztah klape.
„Neustálé my namísto já a ty, je zabijákem jiskření a těšení se na sebe. Aby mohl mít vztah hloubku natrvalo, je potřeba dodávat mu stále nové impulzy a kultivovat jej,“ uvádí psycholožka Douchová.
6. Nepodceňujte sexuální život
Kristýna se po porodu druhého syna úplně změnila, tvrdil kamarádům její muž Petr. „Vánoce jsou snad častěji, než má Týna chuť,“ svěřil se kamarádovi. Nepomohlo žádné naléhání, žádné svádění, doprošování, ani domlouvání. Kristýna žádný problém neměla, takže co vlastně pětatřicetiletému Petrovi zbývalo? Autoerotika nebo milenka.
„Zanedbávání sexuálního života je dalším spouštěčem toho, abyste zatoužili po někom novém. A není to jen o nechuti k sexu, ale také o stereotypu. Je třeba zkoušet, experimentovat, navrhovat nové věci, nová místa k milování. Intimní život by měl mít stále šmrnc, aby mohl být lákavý,“ shrnuje psycholožka.
7. Udržujte vzájemnou úctu a repespekt
Jirka si Pavlínu namluvil na vysoké škole jako štíhlou atraktivní sportovkyni a ctižádostivou budoucí tlumočnici. Jenomže teď má doma ženu na mateřské, která mu do práce volá, aby nezapomněl koupit pleny, kojeneckou vodu a rohlíky. Když se jí před volbami zeptá, koho bude volit, Pavlína obvykle odpoví, že na takové pitomosti nemá čas. Raději už na ni nemluví vůbec. Jirka těžce snáší, že Pavlína ztratila rozhled i ambice. Přestal si jí vážit a pro ostré slovo nejde daleko. „Už ti snad mlíko vlezlo na mozek?“ pohádal se s ní nedávno a týden pak spolu nemluvili. V té době se Pavlína ještě víc upnula ke kamarádovi, který ocení, že ví, co je pro děti zdravé, jak překonat jejich období vzdoru i to, že s nimi dokáže stavět draka a vyřezávat dýně.
„Je důležité stále držet úctu a respekt k tomu druhému, aktivně si ji uvědomovat, abychom byli schopni velkoryse přehlížet to, co nám na druhém vadí. Nesmírně důležitou součástí kvalitního vztahu, kdy nemá ten druhý potřebu poohlížet se jinde, je i vyjadřování ocenění a uznání,“ doplňuje Douchová.
8. Nezapomínejte na vzhled a kondici
Dokud Zuzka nebyla vdaná, každý si myslel, že se věnuje modelingu. Štíhlá, vždycky krásně upravená a trendy oblečená. Po pěti letech manželství nosí nejčastěji mastné vlasy stažené do culíku, vytahané svetry, trička se skvrnami od dětských kašiček a přesnídávek. Po porodu přibrala dvacet kilogramů. „To máme v genech,“ uzavře každý manželův náznak kritiky.
„Potkáváme-li se jen každý večer doma, oba po celém dni unavení, leckdy už pak vztah postrádá přitažlivost a sexuální atraktivitu. Je proto velmi užitečné si dávat někdy rande mimo domov, na které přijde každý odjinud, nikoliv spolu z domova. Najednou tak vidíme partnera leckdy novýma očima,“ uvádí psycholožka.
Co dělat, když už podlehneme?
Stalo se. Neustáli jsme lákavou situaci a podlehli, ať už momentální náladě, nebo déle trvajícímu pocitu zamilovanosti. Nejste první ani poslední. O to důležitější a také těžší je vzít rozum do hrsti a analyzovat jak praktická fakta, tak naše vlastní emoce.
Je důležité vybalancovat hodnoty a porovnat nové možnosti prudké zamilovanosti s trvalejší a stabilní hodnotou našeho původního vztahu. „Může to být užitečné období k tomu, abychom si ještě včas, když se ocitáme v potenciálním trojúhelníku, uvědomili, kam patříme, proč tam patříme a co můžeme společně dělat pro to, aby se náš vztah zlepšil,“ uzavírá téma psycholožka Jitka Douchová.
Byli jste někdy nevěrní?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 úterý 21. října 2014. Anketa je uzavřena.
