Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Věřili jsme, že spolu budeme navždy, říká Marsha Kocábová

  1:12aktualizováno  1:12
Po třiceti letech v Česku se Marsha Kocábová chystá zpátky do Spojených států. Přiznává, že je to útěk. Útěk po rozpadu manželství. "Byla jsem až příliš tolerantní. Michael byl sólista a já nebyla schopná ho kontrolovat," vysvětluje.

Marsha Kocábová. | foto: Lucie Robinson

Co by vaši spolužáci ze střední školy řekli o vašem životě, kdybyste se setkali na třídním srazu?
Řekli by si: "Marsha odjela za komunismu do Československa? Oh, jak typické." Nikdy jsem nebyla standardní. Mnohem víc by je překvapilo, kdybych zůstala v našem malém městě a pracovala třeba v bance.

Musím říct, že to nedokážu pochopit: jak jste se tehdy mohla přestěhovat ze Spojených států do Československa? V roce 1982, probůh?
Kvůli Michaelovi přece. Zamilovala jsem se do něj v Mnichově, říkal mi, Pojď, budeme spolu žít, půl roku tady a půl roku tam. Věřila jsem tomu.

Vy někoho potkáte v Mnichově, zamilujete se do něj a rozhodnete se s ním žít v zemi, ze které lidé utíkají?
Nebylo to hned. Po dvou měsících v Československu jsem odjela zpátky domů, abych si rozmyslela, jestli se vrátím nebo ne. Ale nikdy jsem si nemyslela, že bych zůstala dlouho.

Jak dlouho jste se rozmýšlela?
Pět měsíců.

Musel vás strašně přemlouvat.
Mýlíte se. Tehdy to nebylo jako dneska, že zvednete telefon nebo vytočíte Skype a slyšíte vašeho člověka na druhém konci světa. Volali jsme přes spojovatelku, museli kvůli tomu chodit na hlavní poštu a rychle běžet do budky, když vám přepojila hovor. Každá minuta byla strašně drahá, a tak jsme museli říkat všechno hrozně rychle. Během těch pěti měsíců jsme spolu mluvili možná jednou. Michael to prostě bral tak, že přijedu a je to.

Být vaším rodičem, nepustím vás.
Taky byli úplně zoufalí. Jejich přátelé jim taky říkali, že mi to prostě mají zakázat a v odjezdu zabránit. Jenže jak to měli udělat? Zabarikádovat mě v domě?

Vy jste si byla jistá, že do Československa chcete odjet?
Nebyla. Pořád jsem o tom přemýšlela. Dokonce jsem si napsala seznam pro a proti.

VIZITKA

* Marsha rozená Crew se narodila 26. 5. 1954 ve Wilmingtonu v Severní Karolíně jako jedno ze čtyř dětí.
* Vystudovala tanec na University of North Carolina a moderní tanec na North Carolina School of the Arts.
* V roce 1981 se seznámila s Michaelem Kocábem v Mnichově. O rok později se přistěhovala do Československa a později se vzali.
* Má tři děti Natálii (26), Jessiku (24) a Mikiho (13) a vnuka Vincenta (7).
* Je cvičitelkou pilates.
* Letos jí zemřel otec.
* O svém životě za komunismu napsala knihu Ani tady, ani tam (2009).

Co na něm bylo?
To už si dneska nepamatuju, ale odjíždím teď na půl roku do Ameriky, tak se po tom seznamu schválně podívám.

Co bylo tady lepší než v Americe?
Mně se vždycky líbilo, jak si lidé dokázali v každé situaci pomoct. Spoustu věcí si sami vyráběli, všechno si vařili. V amerických receptech to bylo samé - dejte jednu plechovku toho, jednu toho a máte uvařeno. Naučila jsem se ocenit jednodušší věci a jednodušší život. V Americe, když se lidé sejdou, vždycky musí něco dělat. Tady ne, lidi si jen tak sednou a povídají si.

Kdy jste zjistila, že už tu zůstanete navždycky?
V roce 1990, těsně po revoluci. Z toho, jak jsem Michaela pozorovala, jsem pochopila, že on odtud nikdy neodjede. Ta země a dění v ní pro něj příliš znamenaly. Jenže v té době já už tady měla rodinu, dvě děti, život, a nemohla jsem to jen tak zahodit.

Když jsem vás v březnu žádala o rozhovor, jednou z věcí, na kterou jsem se vás chtěla zeptat, bylo tajemství dlouhého a dobrého manželství.
V té době jsem na něj ještě věřila.

Co byste mi bývala řekla?
Že si musíte jeden druhému dávat prostor.

A co mi řeknete dneska?
Že toho prostoru nesmí být příliš a že nemá cenu spolu zůstávat jen kvůli dětem.

Jak to?
Když je váš vztah příliš stresující, děti to vždy do sebe nasáknou. Dokážou vycítit napětí, vyčerpávají je hádky - víc, než si uvědomujete. Tehdy je lepší se raději rozejít.

Marsha Kocábová.

Vy jste dávala manželovi příliš prostoru?
Asi ano. Bylo dost časté, že se mě kamarádi ptali: "A kdy se Michael vrátí?" Já jim odpověděla: "Nevím." "A kde vůbec je?" "Taky nevím." "Ty nevíš? Jak to, že nevíš?" nechápali. Nikdy bych ho nedokázala donutit, aby mi řekl, kde je, kam jde nebo kdy se vrátí. To bychom se bývali rozešli hned. On byl prostě vždycky sólista a já nebyla schopná nad ním stát a kontrolovat ho.

Bylo to dobře?
S tím, co o tom dneska vím, si myslím, že nebylo. Byla jsem tolerantní až příliš. On se věnoval sobě, své kariéře, svému životu, a já byla doma a starala se o děti, vozila je do školy, psala s nimi úkoly, chodila na třídní schůzky. Když holky povyrostly a byly samostatné, narodil se Miki, když bylo Mikimu sedm, narodil se Natálce syn Vincent a já jí s ním dva roky pomáhala, aby mohla chodit do školy. A teď, když je Mikimu třináct a Vinnie půjde do školy, začneme se rozvádět.

Jak dlouho jste v manželství zůstávala kvůli dětem?
Vlastně to šlo z kopce od té první milenky. (Se Zlatou Emily Kinskou, zpěvačkou ve své kapele, chodil Michael Kocáb sedm let, pozn. red.) Ale víte, my se nechtěli rozvádět. Rozvod nebylo slovo, se kterým bychom počítali, já rozvod nemám ve své DNA. Věřili jsme tomu, že spolu zůstaneme navždy, i když jsme měli problémy, protože kdo je nemá.

Jak jste se dozvěděla o té první ženě?
Řekl mi to opravář. Přišel ke mně a ukázal mi noviny: "Vy to víte?" ptal se mě.

Co byla první myšlenka?
Spojily se mi všechny ty pochybnosti a podezření a najednou mi to došlo: "No jo vlastně, tak takhle to je," říkala jsem si.

Muselo to bolet.
Bolelo to strašně. Ale nedokázala jsem se rozejít. Neuměla jsem si představit, že bych vzala tři děti, kufry a odešla. Ať jsem si to před tím myslela a byla přesvědčená, že to přesně tak udělám, když na to došlo, nebyla jsem schopná. Bylo mi padesát, měla jsem šestiletého syna a čekala jsem, až to teda přejde.

Nepřešlo.
Přešlo, pak se to zase vrátilo, on seděl doma a nekomunikoval, pak zase doma nebyl...

Dostala jste se z toho někdy vy?
Určitá část mě se z toho nedostala nikdy.

Je to vůbec možné?
Dokážete to. Musíte si najít nový život nebo nového partnera. Pak jste si schopná říct: To je jeho problém. Nedokážete to, když ho pořád potřebujete. Když jste vůči němu zranitelná, když ho pořád hodně milujete. Potkala jsem tolik žen, kterým se to stalo taky a byly na dně. Pak si našly někoho nového a vyrovnaly se s tím.

Ale jak to zvládnout a zároveň zůstat v manželství?
Když se oba rozhodnete, že chcete manželství zachovat, a ty vedlejší vztahy spolu uklidíte do minulosti. Myslím. Pár lidí to už dokázalo. Musíte zůstat racionální.

V něčem tak emotivním, jako je milenecký vztah?
Proto je to tak těžké a ne všichni to dokážou. Jakmile si ale připustíte emoce, nedostanete se z toho. Musíte uvažovat logicky a nenechat se odnést pocity. Říkejte si dokola: Chci zůstat s tímhle člověkem? Chci s ním vychovávat svoje děti? A vždycky musíte najít svoji vlastní sílu. Mít ráda sebe a svůj život a nedovolit, aby byla důležitost vašeho života závislá na něm. Po čtyřicítce si navíc tak nějak přirozeně uvědomíte, že už nejste tak emocionálně závislá na tom, co si o vás váš manžel myslí.

Vážně? Tak na to se těším.
Je to velká úleva, to vám teda řeknu. Já vůči němu bývala tak zranitelná. A pak se najednou dostanete do bodu, kdy si řeknete - Ber mě, nebo neber, mně to je jedno.

Marsha Kocábová.

Co teda jsou ty opravdu důležité věci v manželství?
Nedopusťte, aby se mezi vás dva dostaly nepodstatné maličkosti. Dejte tomu druhému dostatek svobody - nenuťte ho jezdit za vašimi rodiči a nenechte se nutit jezdit za jeho rodiči, ale prostě si každý jeďte za těmi svými. Já těžko můžu být autoritou na dobré manželství, ale řekla bych, že máte vždycky vědět, že rodina je vaše základna. Základna pro život, základna, ze které vyrážíte být svobodný. Nevlastníte toho člověka, ani nemusíte být stejní, ale je to základna, kterou máte vy dva spolu.

Vy teď z té základny odcházíte.
To je asi to nejtěžší: opouštím svůj domov. Musím se odstěhovat z domu, kde jsme se všichni scházeli a který byl taková naše centrála.

Proč se musíte odstěhovat vy, když milenku si našel manžel?
Protože bych nezvládla celý dům platit. Rozdělili jsme majetek na půl a mám ještě velkou chalupu. Mně bude stačit, když se dohodneme, že dá každému dítěti kus pozemku, který ten dům obklopuje. Oba jsme v klidu a chceme zůstat v dobrém vztahu.

Dávají mu děti za vinu, že rozbil rodinu?
Ony viděly, že jsme měli vždycky problémy, a já říkám, že v manželství jsou pokaždé na vině dva lidi. Třeba jsme se měli rozvést dávno a vyhli bychom se tak skandálům. Jenže my se vzali v kostele a považovali jsme manželství za slib Bohu, který nesmíme za žádnou cenu porušit. To je těžká situace.

Pro koho je to nejtěžší?
Asi pro Mikiho.

Jak jste se o Lejle Abbasové dozvěděla?
Michael si ode mě půjčil auto a já v něm našla telefon. Myslela jsem, že to je telefon někoho z kamarádů mých dětí, a nechala ho doma na stole. Pak jsem telefonovala s Natálií a ptala se jí, jestli někdo z jejích přátel nehledá telefon, ona se na něj šla podívat a zjistila, čí doopravdy byl.

Byla jste překvapená?
Byla. Nečekala jsem to.

V kinech nedávno běžely dva filmy, které jako by popisovaly vaši situaci. Ženy v pokušení je první díl a It's Complicated je druhý díl.
Ženy v pokušení jsem neviděla, ale It's Complicated ano a tomu teda rozumím.

Celý život jste se starala o rodinu, byla jste jejím středobodem. Teď se vám rozpadá a s ní váš život tak, jak ho znáte. Jak dokážete být veselá?
Zkouším se dívat na všechno z té dobré stránky.

To je klišé.
Zní to tak, já vím. Ale představte si to na situaci: odjíždím na půl roku se dvěma dětmi do Ameriky. Pohled z té špatné stránky je, že mi bude chybět Natálie. Pohled z té dobré stránky je, že Jessika i Miki možná začnou jiný život a já s nimi.

Není to útěk?
Je to útěk.

Váš manžel souhlasí s tím, že si vezmete děti s sebou?
Víte, my to měli v plánu už vloni v září, jen jsme to nestihli. Miki tam bude chodit do školy a Jessika na univerzitu. Možná i proto tu svoji aféru Michael nebral jako něco, co mu rozbije rodinu. On věděl, že tady nebudeme.

Vrátíte se?
To teď vůbec nedokážu říct.

Co byste opustila, kdybyste se už do Česka nikdy nevrátila?
Ze všeho nejvíc Natálii a Vincenta. Kvůli nim si i myslím, že to nedokážu, ale uvidíme. Budou mi strašně chybět lidé - přátelé, naše hovory, ta jejich česká hloubka, které se Američané nevyrovnají, a taky pilates, na které sice budu chodit, ale nebudu ho učit. A samozřejmě kultura, protože budu v malém americkém městě.

Je to třicet let vašeho života.
Ale já to neodstřihuju! Vůbec nevím, jestli se tam dokážu vrátit. Na jednu stranu to bude všechno tak známé a jednoduché, na druhou stranu už dávno nejsem jen Američanka. Jak říká moje kamarádka Harriet: Dělí nás jen jedna cesta letadlem.

Překvapilo by vás, kdybyste tam zjistila, že bez Česka nemůžete být? Že se musíte vrátit?
Tak napůl s tím počítám. Asi bych tady nechtěla zůstat na stáří, protože život je tady pro starší lidi mnohem těžší než v Americe. Bude záležet na tom, kde budou moje děti - tam budu i já.

Pokud mají na rozpadu vztahu vždycky podíl oba, co byl ten váš?
Měla jsem být šťastnější, netlačit tolik na to, abychom jeli do Ameriky, neměla jsem být tak naštvaná, když jsme se vrátili zpátky a já tady tolik věcí nenáviděla. Udělala jsem spoustu chyb. Michael mi vyčítal, že jsem každé léto odjela a nechala ho tady jako kůl v plotě, a tím pádem jsme nebudovali rodinnou historii.

Neříkáte si někdy, že jste byla příliš submisivní?
Určitě. Michael je nesmírně dominantní člověk. On by vám řekl, že jsem se s ním hodně hádala, což je možná pravda, ale nikdy jsem ho nepřekonala. Je to citlivý, hluboký, ale nejvíc dominantní člověk, jakého znám. Proto dělá to, co dělá. Někdo, kdo by byl o něco méně dominantní, by odtud nedokázal vyhnat Rusy tak jako on.

Autoři:






Nejčtenější

Jane Fondová (Cannes, 17. května 2015)
Představuji si, jak umřu. Smrti se nebojím, říká Jane Fondová

Americká herečka Jane Fondová (79) na svůj věk vypadá neuvěřitelně skvěle a vitálně. Filmová legenda však přiznala, že přemýšlí o smrti. A dodala, že se jí...  celý článek

ilustrační snímek
Poradna: Dcera má účes na ježka. Jak reagovat na sexistické poznámky?

Nechala jsem své sedmileté dceři ostříhat vlasy nakrátko a strašně mě překvapila reakce některých lidí z našeho okolí. Nevím vůbec, jak na jejich nemístné...  celý článek

Ilustrační fotografie
Hubnutí i výkonnější mozek. Proč se vám vyplatí posilovat

Chcete zhubnout a být ve formě? Potom zařaďte do svého programu posilování. Udělá pro vaší postavu i zdraví mnohem více, než si vůbec myslíte.  celý článek

ilustrační snímek
Tři přesvědčení, která získáme v dětství a neseme je až do dospělosti

I když si to občas nechceme připouštět, naše dětství mělo nepochybně velký vliv na to, jací lidé se z nás později stali. Podle odborníků v dětství vznikají tři...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Uši se čistí samy, my to dělat nemusíme. Když už, tak jen jemně

Nahromaděný ušní maz svádí k odstraňování, někdo ho dokonce považuje za znak nedostatečné hygieny. A tak uši čistí víc a víc. Ve skutečnosti tolik pozornosti...  celý článek

Další z rubriky

Gabrielle Unionová (Beverly Hills, 26. února 2017)
Devětkrát jsem potratila. Dítě pořád chci, říká herečka Unionová

Americká herečka Gabrielle Unionová (44) se s manželem Dwaynem Wadem (36) snaží delší dobu o potomka. Devětkrát podstoupila umělé oplodnění, ale pokaždé...  celý článek

Tváří Nákupů Ona Dnes je Jana Stryková
Nákupem psa z množírny napomáháte týrání zvířat, říká herečka Stryková

Diváci si ji zapamatovali jako zdravotní sestru ze seriálu, teď se jim herečka Jana Stryková představí v jiné roli – stala se moderátorkou pořadu o bydlení....  celý článek

Charlize Theronová, Ashley Juddová, Goldie Hawnová a Megan Foxová
Cesta k roli přes postel. Herečky promluvily o sexistickém Hollywoodu

Nechvalně proslulá hollywoodská praktika „obsazování rolí přes postel“ není mýtus. V posledních letech o svých zkušenostech se zvykem mocných filmových...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

11 makeup podvodů: Líčení, ve kterém vás jen tak někdo nepozná
11 makeup podvodů: Líčení, ve kterém vás jen tak někdo nepozná

Trocha řasenky, rtěnky, pudru a najednou si říkáte, že vypadáte i jako člověk. Tak toho zkuste někdy nanést trochu víc, ... celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.