Heslo číslo 1: Vaše město, naše ložnice!
Irský dokumentární film Pyjama Girls sleduje partu kamarádek, které se ráno převléknou do "pyžama na ven" a v něm stráví den – ve škole, ve městě, kdekoliv.
Trend nosit noční oděv na ulici prý vznikl v Dublinu na začátku nového tisíciletí a rozšířil se mezi chudšími obyvateli města – hlavně mezi ženami. Momentálně proniká i do dalších měst, třeba Liverpoolu a Manchesteru.
Ve filmu vystupují obyvatelé a obyvatelky dělnických paneláků na Basin Street. "Mezi lidmi, co tu bydlí, vládne přesvědčení, že jejich domov nekončí u jejich dveří. Tak nějak si udělali z celého města svoji ložnici," vypráví režisérka filmu Maya Derrington. "Samozřejmě to má i jiné příčiny, třeba vysokou míru nezaměstnanosti. Kdo nejde do práce, může celý den courat v pyžamu."
Heslo číslo 2: Lenost není zločin!
Přesně před rokem vyvěsila jedna pobočka Teska v Cardiffu ceduli: "Abychom zabránili trapným a obtížným situacím, žádáme své zákazníky, aby k nám chodili řádně oblečeni. Bez bot a v nočním oděvu nebudete vpuštěni."
Může se hoditVyužijte široké nabídky a vyberte si kvalitní dámská pyžama za skvělé ceny na Modissimo.cz. |
Jedna z těch, kteří vyvěšení zákazu způsobili, je čtyřiadvacetiletá matka dvou synů Elaine Carmody. Do supermarketu chodí v pyžamu a pantoflích už dlouho, a když ji teď odmítli obsloužit, rozčililo ji to.
"Tepláky tady nikomu nevadí! Já se nepředvádím, nikde mi nic nepadá, nechápu, proč neobslouží člověka, který jim nese peníze."
Splývavé hedvábné či saténové košilky se hodí pro ženy, které chtějí vypadat sexy i v posteli. Zvolený materiál je příjemný, ideální do horkých letních nocí. V zimě možná zase nedáte dopustit na praktičnost bavlněné košilky.
A není to jediná máma, která se rozhodla, že si zjednoduší život. U některých škol to ráno a odpoledne vypadá jako na pyžamové party. Maminky vykládají děti z aut a doprovázejí je do školy ve volných flanelových kalhotách od pyžama a domácích pantoflích. A to přesto, že ředitelům a ředitelkám škol se to nelíbí a berou to jako neúctu ke vzdělání.
Heslo číslo 3: Neberte nám tradice!
Když se vloni v čínské Shanghaji chystali na nával návštěvníků výstavy EXPO, rozhodlo se vedení města, že vymýtí z ulic tolik populární pyžama. Na rozdíl od Velké Británie a Irska, kde jsou to přece jen výjimky, v Shanghaji chodí v pyžamu po ulici skoro každý.
Kromě materiálu a střihu, který vám vyhovuje, si pohrajte i s barvou a vzorem. Všeobecně se nejčastěji pro pyžama volí jemnější odstíny barev, protože ty působí klidně a tlumivě. Bílá symbolizuje čistotu a modrá zase vyjadřuje pocit svobody.
Po městě visely cedule "Pyžamo nesmí z domu, chovejte se během EXPO jako civilizovaní občané". Dobrovolníci najatí jako pyžamová policie hlídali v jednotlivých čtvrtích a posílali opyžamované obyvatele zpátky domů se převléct.
Jenže u hodně obyvatel Shanghaje nepochodili. Volná pyžama z bavlny nebo polyesteru jsou v jejich městě populární už od sedmdesátých let, kdy se čínská společnost snažila modernizovat a otevírat se světu.
Bavlněné kalhoty jsme si kdysi "vypůjčily" od našich mužských protějšků a už jsme jim je nevrátily, naopak se pro mnohé z nás staly nejoblíbenějším oblečením na spaní. Není divu, jsou pohodlné a v zimě je v nich krásně teplo.
Tehdy Číňani adoptovali evropské pyžamo, aniž by tak úplně pochopili jeho účel. Bohatí ho nosili jako symbol toho, že mají vlastně pořád volno, bohémové a umělci si ho oblíbili jako vnější projev své nonkonformity a uvolněnosti.
Protiheslo: Co bude dál? Plavky?
Asii nechme na závěr stranou a vraťme se do naší, západní civilizace. Jako občanku země, která zatím nebyla pyžamovou vlnou zasažena, mě napadá spousta povrchních otázek na tělo. Nosí vyznavači flanelového trendu spodní prádlo? Kontrolují se, než vyjdou z domu, jestli se jim na nohavici neobtiskla noční svačinka? Nebojí se maminky, že si před školou zabouchnou klíčky v autě a budou muset domů pěšky v pyžamku s medvídkem Pú a papučkách s bambulkou?
Snad máme víc vkusu a taktu, snad je to tím, že nevozíme hromadně děti do školy v autech, v jejichž bezpečí se pyžamo snadno schová. Ať je důvod jakýkoliv, jsem poměrně ráda, že se nemusím v obchodech dívat na lidi, kteří vypadají jako náměsíčníci netušící, kde vlastně jsou, případně dobrovolníci testující nábytek v oddělení postelí.
