Svůj věk jsem nikdy neřešila. Až do letošního února. Blížily se moje narozeniny a já se vyděsila: Už třicet? Podrážděně jsem reagovala na všechny rádoby vtipné narážky, úzkostlivě opravovala kohokoliv, kdo i dva dny před narozeninami o mně mluvil jako o třicátnici (Je mi devětadvacet!), nepřidalo mi ani mámino konstatování: "To to uteklo! Už holt nejsi nejmladší".
Nezabíralo ani uklidňování starších, že z toho dělám zbytečnou vědu a jak jsou u ženy po třicítce vyrovnanější, sebevědomější, krásnější... Ať jsou, ale já bych za zakonzervování té sympaticky mladistvé dvojky na začátku číslovky dala cokoliv.
Podobné stavy prožívaly i mé tři kolegyně v redakci, které letos čekalo stejné jubileum. Utvořily jsme soudržnou koalici, ve které jsme se navzájem utvrzovaly, jak těžká rána nás potkala. "Najednou jsem začala řešit, co jsem chtěla do třiceti stihnout. Že jsem kdysi prohlašovala, že v tomhle věku už budu vdaná, mít dítě a vlastní reklamku," říká artdirektorka Jolana, která si příští rok škrtne alespoň první bod ze svého seznamu.
"Navíc jsem v našem ochotnickém divadle poprvé alternovala s herečkami, kterým je přes padesát, to mi v té době opravdu nepřidalo." Módní redaktorka Lenka má narozeniny v prosinci. Jak jinak - netěší se na ně. "Nějak jsem v poslední době začala nosit tmavé oblečení, držím smutek," konstatuje suše.
Přejete si botox?
Možná se teď usmíváte a kroutíte hlavou, protože vy svůj věk neřešíte. Opravdu? Takže vás nerozhodilo, když vás v autobuse poprvé někdo pustil sednout (a nebyla jste těhotná)? Když dávali film pro pamětníky, který byl ze stejného roku, kdy jste se narodila? Nenaštve vás poznámka: Nejsi na to už stará? Hodně z nás rádo tvrdí, jak si z věku nic nedělá, a pak se tetelíme blahem, když nám někdo tipne o pár let míň.
Co si kdy odpustitExistuje několik kousků oblečení a doplňků, které byste od určitého věku měly zavrhnout. Po třicítce Po čtyřicítce Po padesátce Po šedesátce |
Věk řešíme, protože vědomě i podvědomě víme, že ten úsek, kdy jsme žádané, je v poměru k celému životu krátký. Moje prabába pár století zpět byla v třiceti jednou nohou v hrobě. To já při troše štěstí můžu oslavit stovku. Na druhou stranu bych ale měla co nejdřív stihnout něčeho dosáhnout v práci, poprat se s hypotékou, objet půlku světa, sehnat životního partnera, povít děti a k tomu jako samozřejmý bonus dobře vypadat.
Před třemi lety mi jedna dermatoložka nabídla, jestli nechci opíchat čelo botoxem - prý je to nejlepší prevence proti vráskám. V překladu: sotva se zbavíte akné, máte řešit rýhy v pleti. Botox jsem odmítla, ale všelijakými krémy se svědomitě mažu. Jak jinak mám zvládnout, abych v padesáti vypadala stejně jako ty slečny, které vystupují v reklamách na produkty pro ženy ve zralém věku? Smutným faktem totiž je, že padesátnice jako by neobývaly tuhle planetu - o těchto ženách se nepíše, nemluví, zaměstnavatelé o ně nestojí, manželé často už také ne. Kult moudré zkušené ženy se u nás nenosí.
Navždy dospělá, konec srandy
Vraťme se zpátky na internet, třeba na stránky www.zpovednice.cz, kde jedna z žen píše: "Ode dne šestadvacátých narozenin si téměř každý den prohlížím první vrásky a moje koupelna teď vypadá jako kosmetické studio. Na kráse záleží nejvíc. Mám ten pocit, že s každou vráskou stárnu o to víc, aspoň tedy lidi mě tak budou brát, ale duševně se cítím na dvacet. Nechci, aby říkali: Podívej, ona má vrásky, ale chová se jak puberťačka."
Další respondentka upozorňuje: "Bylo vědecky dokázané, že zaměstnavatelé si vybírají podvědomě hezčí mladší lidi, taky u žádné dobré firmy nenajdeš nějakou ošklivou sekretářku. Můj přítel mi říkal, že jsem 'nemocná', přitom se otáčel za dvacetiletými holkami. Po pětadvacítce je prostě nezbytné o sebe pečovat."
Dneska už i dvacetileté holky dobře znají, co je to botox, lifting či kyselina hyaluronová. Pomocníci k věčnému mládí. Možná k tomu, že se více studujeme a hlídáme, přispělo i to, že vlastně nemáme nic moc jiného na práci. Minulá generace na to neměla čas - mezi dvacítkou a třicítkou rodila a starala se o děti.
"Třicítku jsem prožila podruhé těhotná, takže to byla jen záminka k obrovskému mejdanu. Žádné deprese, protože můj život vyhovoval očekávání okolí i mému," vypráví čtyřicetiletá podnikatelka Alena. I čtyřicetiny si pořádně užila.
Viditelně svůj věk nikdy neřešila. Omyl. "Největší zásek jsem měla s dvacítkou. Dokonce takový, že jsem vůbec neslavila narozeniny. Seděla jsem doma v černém mraku deprese a poprvé v životě na mě dolehlo "a léta běží, vážení". Což byl název rozhlasového pořadu pro důchodce a mně najednou symbolizoval stárnutí, které se mě už týkalo. Už nikdy žádné 'náct', už navždy dospělá, konec srandy!"
Koupání bez podprsenky
Ovšem legrace končí i ve chvíli, kdy si svůj věk odmítáte připustit, zamrznete o hodně let níž, než vám skutečně je, a odmítáte jakoukoliv soudnost. "Moje vzdálená příbuzná se ve čtyřiceti opalovala na pláži u rybníka nahoře bez," říká šestatřicetiletá knihovnice Eva. "To si neodvážily ani dvacítky a upřímně - ani ona se už neměla čím chlubit. Ale získala pocit, že má prsa jako zamlada, a tak chodila celé léto bez podprsenky. O pár let později jí došlo, že mladice už rozhodně není, a tak vrazila majlant do produktů a sezení u Leoše Středy. Nebylo jí to nic platné, stejně ale dodnes má pocit, že je jí dvacet, a nikdo jí nemá odvahu říct, že je trapná."
Průšvih je, když většina vašich kamarádek by mohla být vašimi dcerami, coby pětačtyřicátnice si hrajete na roztomilého diblíka, co používá slova jako 'hustý', nebo pro změnu infantilně pošišlává a má za to, že je tím roztomilý. Katastrofou jsou vysolárkované 'mumie' s polomrtvým obličejem od klobásového jedu a se rty havajské domovnice. Mimochodem, všimli jste si, že plastické operace přestaly být přísně střeženým tajemstvím a dovolují si je i ženy, které by na ně před pár lety finančně neměly? Má šestatřicetiletá kamarádka se přibývajícími vráskami nenechá rozhodit. Svému partnerovi oznámila, ať začne šetřit na lifting jejího obličeje.
"Svůj věk si občas uvědomím, když se podívám do zrcadla. Čím dál víc vidím v odrazu svoji starou matku," svěřuje se pětapadesátiletá účetní Ivana. "Do budoucna počítám, že si nechám opravit víčka a vytáhnout obličej." Právě operace spadlých horních víček je dneska tak běžná asi jako vypalování bradavic.
