Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Válka mužů. Jsou lepší Češi, nebo cizinci?

  • 919
Voňaví, galantní a ochotně pomáhající v domácnosti i s dětmi. Takoví jsou podle představ mnoha českých žen "západní" muži. Zatímco čeští stále o sebe příliš nedbají a za pomoc partnerce vyžadují v tom lepším případě děkovné ódy.

V tom horším se tváří, že žijeme v 19. století. Máme opravdu tiše závidět ženám z vyspělých zemí, nebo můžeme být rády za ty naše milé, hodné a stále se zlepšující české muže?

Pavlína žije se svým manželem Dánem v Dánsku. A říká, že rozdíly mezi tamějšími a českými muži jsou obrovské. „Při první návštěvě jsem byla překvapena, kolik mužů je venku s dětmi, ať už s kočárkem, na pískovišti nebo v parku,“ vypráví . Pro tamní chlapy je úplně normální dělit se s partnerkou o veškeré povinnosti. „Práce nedělí na typicky ženské a typicky mužské a stejný přístup platí i v péči o děti,“ přibližuje dánské zvyklosti.

Bez výhrad s ní souhlasí i Dagmar Rakušanová, která bydlí v Kanadě. Manžel je sice také Čech, s Kanaďany se ale žena potkává každý den. „Podle mých zkušeností jsou kanadští muži k ženě více pozorní. Hlídání dětí, úklid nebo nákupy zajišťuje ten, kdo není zrovna v práci. Muži neříkají, že něco dělat nebudou, protože je to ženská práce. Bere se jako samozřejmost utřít zadek malému dítěti nebo navařit.“

Máte pocit, že si vás manžel či partner příliš neváží? Pak se honem odstěhujte právě do Kanady. „Tady si žen hodně váží a jsou tak vychovaní od malinka. Slyšela jsem jednoho Kanaďana říkat větu: When mom is unhappy, nobody is happy, tedy když je máma nešťastná, nikdo v rodině není šťastný. A přesně tohle si čeští muži neuvědomují,“ myslí si Dagmar. A hned přidává k dobru historku, nad kterou by se asi většina českých mužů jen ušklíbla. Její kamarádka, žijící také v Kanadě, se ráno na Valentýna probudila a od postele až do kuchyně byly na zemi růže. Na stole ležel čerstvě upečený voňavý koláč s nápisem Miluji Tě. „Kanaďani jsou velcí romantici, vyznají vám lásku třeba na fotbalovém zápase. Nestydí se dát najevo své emoce.“

A postřeh do třetice. Z nám blízkého Německa, kde žije Češka Klára Kubíková: „Není výjimkou, že má německá rodina ženu na uklízení, žehlení nebo na péči o děti. Češky mají ve srovnání s Němkami mnohem více práce.“ Také prý nezná německého muže, který by neuměl alespoň trochu vařit.

Není to tak zlé

Čeští muži vycházejí z tohoto srovnání opravdu žalostně. Jenže, čím jsou Dánové či Kanaďané pro Češky, tím jsou čeští chlapi pro ženy z východněji položených zemí. Slovenky nebo Ukrajinky, které u nás žijí, si Čechy často nemohou vynachválit. Jako třeba Slovenka Zuzana: „U nás podle mě stále vládne tuhý patriarchát a mám pocit, že se to ženy ani nesnaží změnit, že to vnímají jako něco přirozeného, jako svůj úděl, který prostě musejí protrpět. Nikdy jsem neviděla, že by muž pral, věšel prádlo nebo snad navařil pro celou rodinu nedělní oběd, jsou to jen naprosté výjimky. Zato tady to podle mě muži dělají docela pravidelně, i ten můj, i když žehlit ho asi nikdy nepřinutím,“ směje se.

Ani Češky ale koneckonců nejsou ke svým soukmenovcům přehnaně kritické. Postupně se v jejich očích zlepšují. Již zmiňovaná Pavlína říká: „Mnoho českých mužů se dnes ke své roli manžela a otce staví moderně. Nestydí se za to, že ženě pomohou s domácností a dětmi. Postoj, že nemohu jít s dítětem ven, protože by se mi chlapi smáli, už vyšel z módy, což považuji za velkou změnu.“ Tak snad to s českými chlapy nebude tak zlé!

České ženy navíc oceňují tradiční kutilství, které není v zahraničí tak rozšířené. „To Němec, ten je schopný pozvat řemeslníka i na zatloukání hřebíků. Čech si skoro vše doma opraví sám, opravář nebo technik se volá jen v krajním případě,“ vypráví Klára Kubíková. Její manžel je také Čech a když si v Německu kupovali nějaké přístroje do domácnosti, prodavač byl vždy šokován, že si chce její partner vše doma namontovat sám.

Krém? Fuj!

I když se čeští muži stále lépe vyrovnávají s faktem, že domácnost a děti nepatří jen na bedra žen, na svůj vzhled si stále sáhnout příliš nedají. Jistě, bílé ponožky do černých bot už dávno nenosí. Deodoranty se také více méně staly pevnou součástí ranní hygieny. Oproti „zápaďákům“ je to prý ale stále jako kapka v kosmetickém moři. „Za jeden z největších českých nešvarů považuji špinavé boty. Češi vůbec nejsou zvyklí si obuv čistit. Lze se vymluvit na špinavé silnice, ale je třeba rozlišovat momentálně a trvale špinavé boty. Což lze mimochodem na první pohled rozeznat,“ říká vizážistka a divadelní a filmová maskérka Aneta Daňková. Další problém vidí odbornice na krásu v neupravených a nečistých nehtech. „A to nemluvím o dělnických profesích, ale o manažerech, rektorech univerzit a jiných vysoce postavených mužích,“ nebere si servítky Daňková.

Vizážistka Kateřina Vitáková souhlasí, že cizinci z vyspělých zemí o sebe mnohem více a lépe pečují. Nestydí se využívat služeb kosmetiček či stylistů. „V posledních letech mě ale oslovuje stále více mužů, kteří chtějí poradit, jak o sebe pečovat, jaké barvy nosit, zkrátka jak lépe vypadat. Přestože jde o velmi malé procento oproti ženám, určitě je to na dobré cestě. V naší společnosti se bohužel stále ještě tak trochu odsuzují muži, kteří se starají o svůj vzhled, holí se nejen na obličeji, nebo mají doma stejné množství kosmetiky jako partnerka. Nevím, jestli jde o prostý znak nízkého sebevědomí, nebo strach z výsměchu, ale podle mého názoru je na čase toto tabu překonat!“ tvrdí rezolutně Vitáková.

A doporučuje českým mužům navštívit třeba odborníka, který jim poradí, jak pečovat o svou pleť, co si udělat s účesem nebo zda si třeba nechat upravit obočí. Mimochodem, pleť. Snad s výjimkou fotbalistů reprezentace a první ligy nepoužívají naši muži žádné, ale vůbec žádné krémy. Maximálně si namažou ruce indulonou, když se vrátí z garáže nebo ze sklepa. A když jim chcete osvětově nějaký krém namazat na obličej, brání se zuby nehty a „tu hnusnou hmotu“ si štítivě smazávají. Odborníci se ale domnívají, že tabu pleť padne už brzy. Vždyť i ty nešťastné bílé ponožky se jednoho dne podařilo vymýtit!

Kritizujeme tady sice jen muže, ale Klára Kubíková navrhuje posvítit si i do vlastních řad: „Když jdete po malém městě nebo vesnici a vidíte ženy jen v teplákách, všechny se stejným střihem vlasů nebo s odrostlou trvalou, obtloustlé a neupravené, nelze čekat, že muži budou jiní. Každý muž je odrazem své ženy a naopak.“

Sprcha dvakrát denně

A jak jsou na tom s péčí o sebe cizinci? „Je to velmi individuální, ale možno říct, že osobní hygiena je na velmi vysoké úrovni. Pro dánské muže je úplně přirozené o sebe hodně pečovat. Používání deodorantů je běžné, zejména s ohledem na ostatní. A jsem nucena konstatovat, že jsem od severských mužů již několikrát slyšela názor, že naši muži jsou poněkud cítit a proč také nepoužívají deodoranty, když jsou všude k dostání,“ říká Pavlína. Přidává ale jednu zajímavou zkušenost: dánští muži už tolik nedbají na celkový dojem, hlavně na oblečení, které je sice čisté, ale poměrně nedbalé. V tom jsou podle ní naši muži jednoznačně vepředu: „V Česku dnes vidíte mnoho mužů v obleku či kvalitním oblečení, čímž čeští muži vytvářejí dojem těch upravenějších,“ podotýká.

Na péči o tělo si podle Dagmar Rakušanové dají záležet třeba i Kanaďané. Běžný standard je sprcha dvakrát denně, denní mytí vlasů nebo čištění zubů po každém jídle a perfektní manikúra. „Samozřejmě, že nemohu mluvit o všech mužích, ale takových je většina,“ říká Dagmar.

Kde jste, cizinci?

Natrefit na zajímavého cizince je někdy těžké, zvlášť když nežijete v Praze. Šance se jmenuje mezinárodní seznamovací kancelář. Několik jich funguje i v Česku a zaměřují se téměř výhradně na muže z vyspělých a civilizovaných zemí.

„V databázi máme kolem dvou tisícovek českých žen. Každá má svůj vlastní důvod, proč hledá partnera ze zahraničí. Většinou jsou to úspěšné ženy, které dosáhly jisté profesní úrovně. Muži ze západní Evropy, USA či Kanady snáze po svém boku ocení samostatnou ženu. Dále jde o ženy pracující u nadnárodních společností či ty, které studovaly nebo žily v zahraničí a kultura západního světa jim vyhovovala. Do další skupiny patří rozvedené Češky s dětmi, které mají větší šanci najít si partnera ze zahraničí než z Česka. A do poslední skupiny patří ženy, které měly několik negativních zkušeností s českými muži,“ popisuje své klientky Gabriela Justinová, majitelka seznamovací agentury Flying Hearts. Většinou přitom nemají konkrétní požadavek na národnost muže. Nejvíce zájemců o českou krásu je ale z USA, Kanady, Velké Británie a až pak dalších zemí Evropské unie.

Seznamování s cizincem probíhá celkem jednoduše. Agentura zhodnotí profil muže a podle něj vyhledává vhodné kandidátky na seznámení. Pokud se žena rozhodne pro schůzku, agentura naplánuje nezávazné posezení při obědě či večeři. A dále se uvidí. Může být tento způsob seznámení úspěšný? Gabriela Justinová tvrdí, že samozřejmě: „Každý rok se nám podaří navázat mnoho vztahů a párkrát do roka proběhne i nějaká ta svatba.“

To, že Češky dávají v některých případech přednost cizinci, chápou i majitelé mezinárodní seznamky Planet Romance Ludmila a Michal Fajmonovi: „Pro naše ženy jsou zajímaví svým chováním, přístupem, vzděláním a také sociálním postavením. V české ženě hledají především životní partnerku a oporu, což je ve většině případů u českých mužů jinak. Ti k tomu všemu ještě očekávají full service.“

Pohled psychologa

A co si o výhodách či nevýhodách života s cizincem myslí psycholog? Rodinný poradce Petr Šmolka varuje, že ne každý západní cizinec musí být až tak dobrá partie. Náš pohled může být podle něj zkreslený tím, jaký vzorek mužů posuzujeme. Zda bohaté a vzdělané muže z velkých měst, nebo ty ostatní. „Pak by možná mnohá žena změnila názor a vzala ráda zavděk Pepou z vedlejší ulice,“ myslí si odborník.

Na druhé straně připouští, že český muž má opravdu co dohánět. Podle něj totiž česká mužská populace ve druhé polovině minulého století značně zdegenerovala, a to především ve vlastnostech, které ženy očekávají. „Od schopnosti zajistit a ochránit rodinu přes přiměřenou dávku rozhodnosti až k obecnému umění chovat se k ženám. Na obranu nás nebohých mužíčků je snad možné dodat, že jsme skutečně mnohdy ani neměli možnost si nic z toho osvojit. Chyběly nám totiž imponující mužské vzory. V řadě rodin otec zcela absentoval, ve zbývajících byl často v jakési okrajové pozici a výchova spočívala především na ženách,“ popisuje.

„Dílo zkázy pak dokonala kolektivní zařízení – jesle, školky, škola, kde pravděpodobnost setkání s imponujícím mužským vzorem byla zhruba stejně velká, jako že se tam potkají s ET mimozemšťanem.“ V posledních letech však přece jen podle Šmolky dochází k mírnému pokroku. „Resuscitovaný skauting a pár dalších volnočasových organizací nabízí klukům vzory, jimž by se mohli chtít podobat.“