Václav Vydra | foto: MF DNES

Václav Vydra o své ženě: Žijeme každý svůj život spolu

  • 3
„Je spousta žen, které ctím a s nimiž se rád potkávám. Ale nerad bych některou jmenoval, abych na jinou nezapomněl,“ říká herec Václav Vydra.

STAROSTLIVÁ MAMINKA

Máma mě samozřejmě ovlivnila už jen tím, že jsem se narodil, a pak také tím, jaká byla. Byla skvělý člověk, člověk, kterému jsem mohl naprosto důvěřovat, člověk, který mě nikdy nezklamal, nezradil, což je hrozně důležité nejen ve vztahu maminka - syn, ale v jakémkoli jiném vztahu.

V zásadě jsem byl hodný syn, i když každý asi občas své rodiče zlobí nebo je něčím štve. Ale pokud jsem něco provedl a máma z toho byla smutná, tak to byl pro mě ten největší trest. Určitě jsem jí způsoboval starosti svým stylem života a smyslem pro dobrodružství. Závodil jsem na kole a vracel jsem se pozdě v noci. Bylo mi sedmnáct osmnáct a ona o mě měla strach. Chodila mi naproti, vyhlížela mě.

Byla ke mně celý život upřímná. Tvrdila, že když uvidí, že moje herectví k ničemu není, řekne mi to. Měla mě natolik ráda, že mě nechtěla nechat trápit u divadla zbytečně. Protože nic neřekla, tak předpokládám, že se mnou byla spokojená. Dnes už tu není, ale já mám pocit, že ví všechno, co se děje.

VYTOUŽENÁ JANA

Seznámili jsme se na začátku školního roku v prvním ročníku na konzervatoři. Tuším, že to bylo v roce 1971. Za dva roky jsem se do ní zamiloval, ale ona mě nechtěla. Dával jsem jí za okno každý večer jeden karafiát.

Několikrát jsem si spletl okno a dal jsem ho jejímu tatínkovi. Ona ani nevěděla, od koho to je. Pak se dovtípila a řekla mi, že mě chce jen jako kamaráda. Za dalších deset let už mě chtěla. Myslím, že když člověk něco hodně chce, tak se mu to splní, a já jsem ji hodně chtěl.

Těžko říct, jestli bych šel jinou cestou, kdybych ji nepotkal. Asi ne. Spíš jsem měl někdy dojem, že jsem ji částečně stáhl na svou cestu. Dneska žijeme každý svůj život spolu.
Nikdo by se neměl snažit toho druhého předělat k obrazu svému, strkat ho tam, kam nechce. Pokud spolu žijí dva svobodní lidé, kteří se navzájem respektují, dokážou si vyhovět a umějí pochopit potřeby toho druhého, pak je to podle mě základ pro to, aby spolu vydrželi.

Nerad rozpitvávám vztahy, takže ani nemůžu říct, co mám na Janě nejraději. Mám ji rád takovou, jaká je. Nemůžu říkat, že se mi na ní nejvíc líbí zelené oči nebo že je dobrá hospodyňka, která skočí pro pírko přes plot, anebo že je čestná... Pokud by nebyla v určitých hranicích toho, co je mi sympatické nebo co ctím, tak bych s ní přece nežil.
Vážím si jí nejenom jako své ženy, ale i jako herečky. Nejsme spolu ve stálém angažmá, potkáváme se jen při zájezdových představeních a je to pro nás oba příjemné zpestření. Možná by to byl problém, pokud bychom spolu byli v jednom divadle, protože herecký soubor je svébytný živý organismus, ale tím, že máme každý své angažmá, a tím i své problémy, je to jednodušší.

Nerad jí způsobuji starosti, i když občas má asi dobrý důvod, proč mít o mě strach, jezdím na motorce, na koni... Ale jsme spolu už dvaadvacet let, a tak dobře ví, zač je toho loket.

VÁCLAV VYDRA se narodil 7. ledna 1956 v Praze. Je synem herců Václava Vydry a Dany Medřické. Po studiu pražské konzervatoře hrál v divadle Kladno, poté v Městských divadlech pražských. Nakonec zakotvil v Divadle na Vinohradech, kde hrával jeho dědeček a rodiče. Zahrál si také mnoho televizních a filmových rolí, třeba ve snímcích Tankový prapor, Černí baroni nebo v seriálech Bylo nás pět či Život na zámku. Je autorem knihy o své matce Daně Medřické.