V příštím životě budu zahradní architektkou, říká Daniela Kolářová

  0:07
Na prknech stála už jako dítě a do pražských divadel jezdila později stopem. Kromě hraní chtěla také kudrnaté vlasy a vystoupit coby šerpa na Mount Everest. To se jí nepovedlo, ale při poslouchání zpráv říká: "Můj život je dobrý."

Daniela Kolářová | foto: Lucie RobinsonMF DNES

Začala jste hrát během studia DAMU, byl to váš dětský sen?
Svoji první divadelní roli jsem dostala v karlovarském divadle, bylo mi asi osm nebo devět. Byla jsem očarovaná zákulisím, ale rozhodnutí studovat herectví přišlo na střední škole. Hrála jsem v té době v amatérském divadélku.

Daniela Kolářová

* Narodila se 21. 9. 1946.

* Debutovala televizním snímkem Konec velké epochy v roce 1967.

* Po absolvování DAMU členka divadla S. K. Neumana, od roku 1971 Divadla na Vinohradech.

* Mezi nejznámější filmy patří Léto s kovbojem, Noc na Karlštejně, z TV seriálů například Nemocnice na kraji města. Z posledních snímků jsou to Vratné lahve Z. Svěráka (2007) či Kawasakiho růže J. Hřebejka (2009).

* Účinkovala asi v 80 inscenacích pro Český rozhlas.

* Můžeme ji vidět ve vinohradském divadle např. v Jistě, pane ministře, Věc Makropulos, Vojcek a v divadle Komedie ve hře Nadváha, nedůležité: neforemnost.

* Je předsedkyní Nadace DUHA.

Kde se vám lépe hraje, v divadle, nebo ve filmu?
Při práci v divadle volíte trochu odlišné prostředky než při filmování. Ale u obou je nejdůležitější obsah, vnitřní obsah postavy.

Jsou filmy, které se staly téměř kultovními, poplatné všem generacím i době. Jako třeba Léto s kovbojem, Noc na Karlštejně. V nich vytváříte postavy přirozené, milé, laskavé, spontánní, jak se v nich odráží vaše skutečná povaha?
Každé postavě se dáváte k dispozici, to znamená, že propůjčujete tělo, mozek, emoce. Ale zároveň si je potřeba nechat od ní odstup, tak, abyste jí vládla. Uměla s emocemi hospodařit.

Hrála jste i v seriálech, poplatných době, tendenčně zaměřených, například v Ženě za pultem...
Neměla jsem k dispozici jinou dobu. Ale stanovila jsem si etické meze, za které bych nepřijala nabídku k práci. A také jsem několik seriálových nabídek vrátila. A ráda bych také řekla, že v naší branži není jednoduché odmítat nabídky, může se totiž stát, že další už nepřijde.

Čeho jste jako herečka chtěla dosáhnout?
Přála jsem si nebýt exaltovaná, je mi to protivné. Pokládám za důležité, co se děje uvnitř, to je to podstatné. Postavu, kterou zkouším, se snažím pochopit, rozumět, proč tak jedná. A od toho pak hledat prostředky, jak ji vyjádřit.

Mohla jste hrát vždycky podle svých představ?
Zpočátku jsem ve svatém nadšení ani netušila, jak důležité je mít kliku na kvalitní texty, režiséry a partnery. Ale životní praxe vám míchá tyto ingredience ve zpřeházeném pořadí. Takže procházíte všemi možnými variantami. Měla jsem ale štěstí. Jsem holka z Karlových Varů a do pražských divadel jsem jezdívala stopem. Nemohla jsem ani pomýšlet na to, že dostanu angažmá rovnou do Prahy. Při ohlédnutí jsem zjistila, že za každou mimořádnou práci zaplatíte pěti průměrnými a také několika pořádnými stavy totálního zoufalství. Všechno dohromady to ale potřebujete k něčemu, čemu se říká sebereflexe.

z představení Náměstí bratří Mašínů (Daniela Kolářová)

z představení Náměstí bratří Mašínů (Daniela Kolářová)

Můžete být konkrétnější?
Říkali jsme takovým hrám Autobus do Wollonkongu. Kde byla záchrana v jakékoli situaci prohlásit: Hlavně že nehoří buš! Spadaly tam hry k výročím VŘSR, oslavné hry typu Diamantoví kluci atd.

Zažila jste v souvislosti s takovými rolemi od diváků nějakou negativní reakci, odsouzení?
V tak široké škále se nedá odpovídat. Ti, kterým se to nelíbilo, odešli, předpokládám. Ale jinak, v tom širokém spektru, nevzpomínám si na nějaký protest. Měla jsem představy a naivní sny, že se všeobecně laťka vzdělanosti a kulturnosti bude posouvat k větším nárokům.

Jak vnímáte současnou situaci v kulturním světě?
Realita je úplně jiná. Když zavadíme o veřejnoprávní televizi, a o televizi jako podstatném fenoménu, bylo a je zavádějící ohánět se jenom sledovaností. Veřejnoprávní televize má úplně jiné poslání než televize soukromé. Poptávka po kvalitě nebude, pokud ji nebudeme nabízet jako alternativu k braku. Podobně je tomu i v oblasti urbanistiky a architektury. I tady jsem měla představu o respektu a citlivosti ke krajině. Sečteno, podtrženo: teze "Trh všechno vyřeší" je stejně hloupá jako "Poručíme větru, dešti."

Proč je podle vás realita horší než vaše původní představy?
Prostě jsem si myslela, že jsme kultivovanější a chytřejší, než tomu ve skutečnosti je. Domnívám se, že malý národ, jako jsme my, by měl mít závazné zadání v ústavě, že bude pečovat o vzdělání a kulturu své země. Kultura a kulturnost by tak mohla být naší identitou a odlišovala nás od identit jiných. Mám-li uvést příklad, je všeobecně známo, že děti a mladí lidé čtou knihy málo nebo vůbec. Je to znát i na projevu uchazečů o studium na DAMU, kteří mají omezenou slovní zásobu a fantazii. Absence čtení, které v dětství a pubertě člověka formuje a bezděky obohacuje, je varovný signál do společnosti.

Jaká je návštěvnost divadel?
Lidé chodí, ale chtějí se především bavit, nechtějí závažná témata.

A jak se vám spolupracuje s mladými herci?
Pokud jsou talentovaní, nemám žádný problém. Myslím, že to mají těžší, protože vedle DAMU, JAMU a státních konzervatoří vznikla spousta soukromých hereckých škol. Neumím si představit, že by všichni dnešní absolventi měli možnost získat angažmá v českých divadlech. A přitom je to tak důležité vstoupit do divadelní praxe. Jistě, točí se spousta seriálů a tak jsou z některých hned mediální hvězdičky. Ale je to zároveň nebezpečné... Všechna sláva polní tráva. Divadlo je sice drsná zkušenost, ale vyžaduje vnitřní obsah.

Byly dřív seriály řemeslně a obsahově kvalitnější?
Tak jistě. Ale nezapomínejme, že existovaly pouze dva kanály, ČT1 a ČT2. Na seriály bylo víc času a než mohly předstoupit před diváky, byly podřizovány cenzurnímu dohledu. Ale i přes to celému štábu záleželo na kvalitně odvedené práci. Kameramani nabízeli režii záběry. Dialogy se vybrušovaly. Jaroslav Dietl byl mistr dialogu. A režiséři se snažili získat kvalitní obsazení.

Zkouška na Anežku Českou. Daniela Kolářová

Zkouška na Anežku Českou. Daniela Kolářová

Chtěla jste někdy dělat něco jiného?
Setkáte-li se s inspirující osobou, je to krása. Když ne, je to marnost a následují deprese. V takových chvílích jsem přemýšlela, co bych mohla dělat jiného, přebírat brambory v zelenině, být učitelkou v mateřské školce? V příštím životě vystuduji zahradní architekturu.

Takže práce na zahradě je vaší zálibou?
Ano, je. Jenom si netroufám tvrdit, že je to zahrada. Je to pozemek navazující na les. Snažím se jej propojit s přírodou, která je divoká. Jezdím tam ráda; je tam něco, čemu říkám dobrá stopa.

Máte cit a znalosti pro to, aby rostliny spolu a s okolím ladily?
Deset let jsem celé okolí čistila od plevelů. Obracela drn po drnu, navážela novou zem a sela trávu. Vždycky jsem každý nový kus osetku prožívala jako malé drama. Když vystrčila tráva hlavičky, byla jsem naměkko. A teprve teď by měla nastat nová etapa, naplňování vize.

Čistíte tím svojí duši?
Určitě. Je to cosi, o čem by se dalo mluvit jako o komunikaci s přírodou. Rozhodně je to pozitivní energie.

Jaký máte duchovní život?
Příroda je má duchovní cesta, proto mi tak vyhovuje být v ní, naplňuje mě to smyslem a je mi dobře. Netlačím na pilu, není třeba být hysterická, propojuji se s ní, je to vnitřní zážitek pokory, pohody, míru, smyslu, dochází ke komunikaci. V přírodě se cítím strašně dobře a nedá se a ani to nechci definovat.

Jak jste tuhle vnitřní rovnováhu našla?
Byla jsem vychována jako ateistka. Asi po třicítce jsem se začala hrabat v hlíně. Chtěla jsem pěstovat čerstvou zeleninu pro děti. Měli jsme tehdy chalupu ve východních Čechách. Patřil k ní i velký ovocný sad. Všechny stromy byly vzrostlé normálně, ale jedna jabloňka rostla do L a rodila kožená jablka. Soused usedlík, který nám radil, rezolutně řekl, že by se takového stromu zbavil. Při česání ovoce jsem začala uvažovat, proč měla potřebu růst takhle. Měla jsem intenzivní potřebu ji pohladit a říci jí, že jí neublížíme. Prací v hlíně jsem cítila, že takhle jsme začínali, první starost člověka byl zdroj obživy, a to mě vrátilo k prapůvodu, ke smyslu všeho. Uvědomila jsem si, že je něco mezi nebem a zemí. A to buď jsme, nebo nejsme schopni pochopit, materie je málo.

Daniela Kolářová v hlavní roli inscenace Věc Makropulos v Divadle na Vinohradech

Daniela Kolářová v hlavní roli inscenace Věc Makropulos v Divadle na Vinohradech

Věříte v převtělování?
Věřím v dobrou stopu, kterou po sobě lidé mohou zanechat.

Jakých hodnot si u lidí nejvíce ceníte?
Co jsem po cestě vypozorovala: lidé, kteří toho hodně umí a vědí, jsou většinou pokorní. Nevytahují se na ty, co toho tolik nevědí. Horší je opačná varianta, ta se vyskytuje častěji. Na ulici se často setkáváme s nadutými, zpupnými lidmi, k sobě i k přírodě.

Čím to je?
No, je to možná v hodnotovém žebříčku rodiny, do které se narodíme. To je, myslím, hodně určující. A pak k tomu může napomáhat i setkání s učitelem, kterého si vážíte. Vzdělání je cesta k rozlišování hodnot. Ale stejně tak důležité je společenské klima, které určuje, co je mravné a co ne.

Jaký je váš mravní kodex?
Desatero. Vnímám ho jako základ přesahující náboženství, dítě se s takovým postojem může setkat velmi záhy. Dnes je ale tolerována hrubost, vulgarita, korupce. A funguje nezávislé právo tak, aby jasně definovalo a postihovalo nemravnost, tedy krádeže, korupci a tak dále? Jaké hodnotové priority vyznávají politici? Nemohu si odpustit masarykovské: Nebát se a nekrást!

Máte úspěšný, zajímavý život... Je něco, co se vám třeba trochu nepovedlo?
Někdy zažívám euforii, někdy její opačný pól. Při poslouchání zpráv konstatuji, že je můj život dobrý. Nepovedlo se mi vůbec být kudrnatá jako má spolužačka na základní škole, a to jsem opravdu chtěla. A vystoupit coby šerpa na Mount Everest. (Pod dojmem knihy o Hillariho výstupu se šerpou Tensingem, kterou jsem četla asi desetkrát.)

Co se splnilo?
Chtěla jsem mít děti a narodily se mi dvě zdravé děti, to je velké štěstí. Chtěla jsem hrát divadlo a také se mi to vyplnilo. Jediné přání se mi nesplnilo. Přála jsem si, jako malá, pod stromeček kočárek na mrkací panenku.

Autoři:
  • Nejčtenější

Žena se dvěma vagínami má dva přítele, sexuální potěšení má rozdělené

21. března 2024  7:54

Annie Charlotte se narodila se dvěma vagínami. Ačkoli zprvu pro ni byl její zdravotní stav šokem,...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

26. března 2024,  aktualizováno  8:54

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Obří melouny už nejsou in, i muži mohou kojit a další zajímavosti o prsou

24. března 2024

Ňadra obvykle poutají pozornost mužských očí, jsou ovšem také částí lidského těla, která je...

Dvaadvacetinásobná matka přiznala závislost na těhotenství

22. března 2024  8:15

Sue Radfordová z Velké Británie má dvaadvacet potomků. Třiadvacetkrát byla těhotná a nevylučuje, že...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Žena si vysnila plastiku prsou v Turecku, život se jí změnil v horor

25. března 2024  7:59

Třiatřicetiletá Stephanie Briggsová z Velké Británie roky šetřila na operaci, po které měla mít...

Intersexualita pro mě byl šok, říká žena bez ženských pohlavních orgánů

28. března 2024  8:45

Alyssa Ballová byla od mala vychovávána jako dívka. Ve skutečnosti ale úplnou dívkou nebyla. Pravdu...

KVÍZ: Oslavte den učitelů. Poznejte známé kantory a procvičte si znalosti

28. března 2024

Den učitelů se letos potkal s prázdninami, a k tomu ještě s přípravou na velikonoční svátky. Jestli...

Sex se zajíčkem je super, ale... Sedm důvodů, proč nechodit s mladším mužem

28. března 2024

Vztahy s výrazným věkovým rozdílem jsou stále častější a už dávno nepatří do kolonky „podivné“....

Otékaly a modraly mi prsty. Onemocněla jsem systémovou sklerodermií

28. března 2024

Vždy jsem byla aktivní, jezdila jsem na výlety, fotila a plně se věnovala své práci. Před sedmi...

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...