Odjezd čajového expresu stihl s elegantním naskočením do pomalu se rozjíždějící soupravy. Přisedl ke mně do kupé a mně již nezbylo, než se ptát.
Rád bych se tě zeptal na úplně základní otázku, jak vnímáš čaj ve svém životě. Co pro tebe čaj znamená, jak k němu přistupuješ?
J. D.: Jak kdy, podle okolností, podle možností, podle času, podle společnosti, podle nálady. Čaj má velkou výhodu, že obsahuje ohromnou škálu chutí a jeho rozmanitost umožňuje připravit si ho dle naladění. Zatímco zamlada jsem si dával především černý čaj s citronem a medem, postupně jsem objevil možnost vnímat rozmanité chutě čajů zelených, bílých, částečně fermentovaných a černých, případně chutě čajů "nečajů", jako je třeba Rooibos, citronová tráva a tak dále.
Zdá se mi, že u kávy to tolik nejde, i když by mě jistě nějaký milovník kávy obvinil z toho, že jsou různé druhy káv. Ale tam já tu škálu chutí nevidím tak velikou, nezdá se mi tak rozmanitá. U čaje mě fascinuje jeho rozmanitost, to, že si můžete připravit čaj z první jarní sklizně, z druhé sklizně, z podzimní sklizně, můžete ho pít postupně v dalších a dalších nálevech, které se chuťově vybarvují, což zrovna u kávy nejde. Baví mě zkoumat tyto jemné rozdíly.
Ranní rituál lidi rozděluje na kafaře a čajaře. Jak jsi na tom ty po ránu?
J. D.: Po ránu piji mineralizační směs, odkyselovací - dle Kurta Tepperweina. To je můj první nápoj. Dále piji vodu, většinou destilovanou z destilačního přístroje.
Piješ ji teplou?
J. D.: Ano, po ránu si ji většinou přihřeji. Nepiji studenou. Potom piji čistou vodu a dále zapiji Spirulinu anebo Chlorellu pyreneidosu.
To je co?
J. D.: Sladkovodní řasy. Ty piji teď momentálně, ne že bych je pil celý život. Pomáhají v pročištění těla. A potom přichází ke slovu čaj. Připravuji si ho v takovém stroječku, který jsi mi kdysi dal. Takové speciální sítko, které se promáčkne a čaj vyteče.
Ano, tomu říkám budík. Je to šikovná pomůcka při přípravě. Stále jsme ve tvém ránu, nebo už je k poledni? Připadá mi, že jsi toho stihl vypít až moc.
J. D.: To je moje ráno. Po ránu nesnídám, nejím jídlo.
Máš vlastně pitnou snídani. :-)
J. D.: Pitné dopoledne. Čaj si vyberu z široké nabídky, kterou doma mám. Buď podle vůně, nebo podle chuti, tak jak určité druhy čaje znám. Většinou padne volba na zelený čaj. Zvykl jsem si ho připravovat tak, že do stroječku dám více čaje a louhuji krátce. To znamená, že mě zajímá více chuť než přelouhovaná intenzita. Na hotový nálev mám krásnou keramickou misku, kterou mi daroval jeden čajovník z Nymburka, kde je velice příjemná čajovna. Miska je ručně mačkaná, akorát do dlaně,
a přesně odpovídá obsahu ze stroječku. Tímto způsobem dám 3-4 nálevy podle toho, co čaj snese. A tak mé dopoledne končí, vyrážím do centra a záleží na tom, kde se právě vyskytuji. Mám rád čaj sypaný, málokdy si dávám pytlíkový čaj, ale v současné době se objevily sympatická balení čajů v hedvábných pytlících. Po večerech hraji a po představení si tady u Hada dávám Touareg (pozn. zelený čaj s mátou a medem).
Teď se bavíme o každodenním popíjení, ale čaj v sobě skrývá kouzlo rituálu. Máš nějaké vzpomínky na čajový obřad?
J. D.: V této otázce jsou skryté dvě věci. Jednak je pro mě příprava čaje vždy obřad. Hlavně ráno. Proto ho dělám tak, jak ho dělám. Musím u něj být, soustředit se na to. Vždyť záleží téměř na vteřinách, protože dávám čaje relativně hodně, a kdybys ho tam nechal déle, tak se z něj stává trpká záležitost. Při přípravě se spojuje čajový lístek z dálných končin s vodou, která úplně putuje kolem zeměkoule, a obojí je plné informací Matky Země, říkám tomu "místní kódy". V ten okamžik se mi líbí představa, že do mě vstupuje určitá část krajiny. Rád odměřuji porci v dlani a žádám čaj, aby přistoupil ke mně zcela osobně, aby mi poskytl své kódy, které ke mně patří. Tak tohle je můj každodenní rituál, když mám dopoledne čas.
Vedle toho mám vzpomínku na japonský čajový rituál, který nám kdysi umožnila Darja Kawasumi (pozn.: čajová mistryně a majitelka japonské restaurace Miyabi). Setkali jsme se s jejím čajovým mistrem tady v Praze. Bylo to opravdu krásné setkání. Pozorovali jsme misku, kde je jaká prasklinka, toto vše se tam oceňovalo. Pamatuji si moment, kdy mistr sáhl do svého širokého rukávu a něco vytáhl. Nabyl jsem dojmu, že to je čajový pytlík. Rozběhla se mi představa, že ten pytlík „vyskáče“ ve velké misce s horkou vodou, kterou měl připravenou před sebou. Jak bychom na to reagovali my Evropané, kteří vůbec nevědí, jak čajový obřad vypadá?! Uctivě bychom pozorovali, jak vymáchá ten pytlík? Nakonec tam měl pouze ubrousek na otření rukou.
Obřadu se účastnil také Luboš Rychvalský (pozn.: zakladatel sítě Dobrých čajoven, které byly prvními čajovnami v ČR), jeho se týká tato vzpomínka. Přistupovali jsme k mistrovi s velkou úctou. Mistr byl v tradičním oděvu, obřad trval velmi dlouho, připravoval šlehaný čaj z prášku. Jak on se jmenuje?
Jmenuje se Matcha (mača).
J. D.: A bylo to velmi obřadné, všichni jsme klečeli v seize a sledovali všechny úkony hostitele. Mistr připravil čaj a jako prvního vyzval Luboše Rychvalského. Luboš vstal, aby přikročil k mistrovi, a v ten okamžik se skácel na zem, přímo před mistra. Úplně se před něj složil jako dřevo. Všem to bylo velmi nejasné, jestli ho k tomu vedla taková úcta, či to je jistá forma čajového obřadu. A on si jen přeseděl nohy, jak nebyl zvyklý sedět tak dlouho v jedné poloze. Mistr se nijak zvlášť nepodivil. Zvedl obočí a pokračoval v obřadu.
Čaj byl opravdu šílený. Všem se nám rozbušila srdce. Mistr dokonce tvrdil, že čaj připravil pro každého individuálně. Je pravda, že síla čaje a délka přípravy se u každého lišila. A při předávání misky ke každému promluvil a vyhmátl jakousi jeho podstatu. Ty lidi viděl poprvé a bylo zajímavé sledovat, co k nim pronáší na základě své intuice.
Rád cestuješ, tak tě poprosím o vzpomínku na čaj za hranicemi ČR.
J. D.: V Peru se pije Maté de koka. Je to čaj z lístků koky. Chutná osobitě, nedá se říct, jestli je libá či nelibá, ale má svoji specifickou zemitou chuť. Cusco, či v jazyce kečua Qosqo, kam jezdíme s manželkou, je 3300 m n. m. Tento čaj je doporučován k popíjení pro vyrovnání změn ve vysokých nadmořských výškách. Když se dostanete k moři, tak ho tam moc nenajdete, ale ve výškách je běžný.
Jaké jsou účinky kokových listů? Předpokládám, že jsou povzbuzující.
J. D.: Nepozoroval jsem nějaké extrémní změny. Když si dám například silnou kávu, tak hned cítím bušení srdce, i kvalitní zelený čaj vás tak zvláštně roztáčí. Ale u Maté de koka jsem nic tak tvrdě výrazného necítil. On samotný přechod do vysokých nadmořských výšek tě dostává do stavu posunutého vědomí. První den, když jsme přijeli, jsem chtěl z nějakých důvodů přepočítat svoji finanční hotovost a nebyl jsem schopen udržet pozornost. Zkrátka maté de koka ti tam vyrovnává vědomí.
Ještě nějaká místní specialita?
J. D.: Vzpomínám si na zajímavý čaj. Ten se jmenuje Maté di Felicidad, Maté štěstí. Byla to směs bylin, ale domorodci nám recept neprozradili. Ten byl moc dobrý. Jinak tam pijí záhadné nápoje z mléka. Nejzvláštnější mi připadal nápoj z horkého mléka s rozdrcenými arašídy. Byl velmi hutný a sytý. Jinak se pije hlavně voda, 2,5 litru denně, ta tě tam drží na nohou.
Během krátké chvíle jsem připravil Jardovi Duškovi japonskou specialitu, obřadní čaj Matcha, jenž je vyroben rozdrcením lístků zeleného čaje Giokuro na prach. Byla to vysoká kvalita, a proto jsem čekal, zda ho ocení.
Tak jak ti chutná Matcha?
J. D.: Matcha mně chutná velice. Právě jsem dostal 85% čokoládu, která k tomu bude dozajista pasovat. Chuť je velice zemitá, ale vystupuje nebesky vzhůru. Líbí se mi jeho drsnost, která je vyrovnaná závěrečnou lahodností. Má velkou chuťovou škálu a na konci mi připomíná černý kořen, který jsem dnes pojídal syrový. Je to kořenová zelenina, vypadá jako křen, který když oloupete, je bílý, a má velice podobnou dochuť – do lískových oříšků.
Expres pomalu zabrzdil v další stanici a já jsem musel vystoupit. Vřele jsme se rozloučili. Snad budeme mít opět společnou cestu a setkáme se někdy znovu ve stejném kupé. Cestu můžete mít s někým stejnou, můžete sedět i ve stejné vlakové soupravě, dokonce i ve stejném vagónu, ale když nesedíte ve stejném kupé, tak si moc nepopovídáte. Jsem rád, že to s Jardou Duškem vyšlo, a měli jsme společnou cestu v Čajovém kupé.
