S touto myšlenkou přišel tým výzkumníků z newyorské Stony Brook University vedený Edem Guanem a s výsledky svých experimentů seznámil zasedání Americké společnosti přírodovědců, které se konalo v závěru března v Montrealu.
Podle odborníků ze Stony Brook University zmapování svalů, které se podílejí na "tvorbě úsměvu", může přispět k vylepšení identifikačních systémů obličeje.
Ed Guan a jeho kolegové tvrdí, že dosavadní techniky při určování totožnosti lze relativně snadno obejít. Počítače mohou v zásadě porovnat dva digitální portréty jedné a téže osoby doslova pixel po pixelu, bod po bodu, či vypočítat vzdálenosti mezi hlavními obličejovými rysy, jako jsou například nos, ústa či oči.
Ostatně tento počítačový systém je již od ledna využíván americkými úřady při kontrole návštěvníků USA, kdy jsou porovnávány nejen fotografie, ale i otisky prstů cizinců s databází možných teroristů či jinak podezřelých osob.
Podle Guana může kontrolovaný člověk uniknout identifikaci jednoduše - třeba silným nánosem make-upu, černými brýlemi nebo kosmetickou operací. I když skenovací systémy nyní používané na hraničních vstupech do USA jsou považovány za spolehlivé, rychlé a přesné, přece jen nejsou stoprocentní.
"Nynější počítačové algoritmy pro automatickou identifikaci tváře mají pro přesnost katastrofické následky. Stačí malá odchylka v póze osoby, úhlu pohledu, výrazu tváře a vše je jinak," varoval například před časem profesor John Daugman z britské univerzity v Cambridge. Podle něho současné identifikační systémy chybují z pěti až čtyřiceti procent.
Ale i kdybychom vycházeli teoreticky z toho, že systém je spolehlivý na 99,9 procenta, pak třeba při 60 milionech návštěvníků USA ročně nedokáže určit a odhalit 63 000 jednotlivců. A to není zase tak málo. Proto se pracuje na řadě způsobů, jak tuto mezeru zaplnit, například doplnit spolehlivé otisky prstů ještě spolehlivější identifikací podle duhovky.
Nový způsob spočívá v tom, že osoba je požádána, aby se usmála do kamery. Ta v rychlém sledu udělá dva snímky a potom přijde na řadu počítač, který analyzuje, jak se pohnula kůže kolem úst mezi oběma fotografiemi. Příslušný software dokáže vysledovat jemné změny vrásek na kůži, a to i velikosti zlomku milimetru.
Nashromážděné údaje vytvoří počítačový snímek tváře překrytý sítí malých šipek, které naznačují, jak se při úsměvu pohnou různé části kůže. Tento pohyb je kontrolován stahy svalů pod kůží a nijak se do něj nepromítá ani nános make-upu, ani "šíře" úsměvu. Systém je natolik citlivý, že vytvoří mapu svalových stahů i v případě, že kontrolovaná osoba se snaží zachovat "pokerovou tvář" a vůbec nehnout ani brvou.
Tým z univerzity Stony Brook se domnívá, že mapa úsměvu každé osoby je jedinečná. V laboratorních zkouškách tento systém dokonce předčil klasickou počítačovou metodu analýzy pixel po pixelu a dokázal naprosto správně přiřadit totožnost osob.
Nicméně úspěch v laboratoři ještě neznamená masové nasazení... Nová technologie může najít využití i v lékařství. Některé nervové potíže způsobují výraznou asymetrii v pohybu lícních svalů. Lékaři by tak mohli analýzou obličejové mapy určit včas diagnózu nemocné osoby.
