Týrá vás partner? Poradí vám socioterapeutka Zdena Prokopová

Náklady na vzdělání do dne právní moci rozsudku o rozvodu manžeství tvoří společné jmění manželů. Jakékoli další platby po tomto dni jsou platbami a závazkem toho manžela, který studuje. Druhý manžel (již bývalý) nemá samozřejmě povinnost mu přispívat. Oněch 180.000,-Kč bude muset zaplatit ten manžel, který studuje, a to za podmínky, že povinnost uhradit tuto částku (splatnost) vznikla po dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství.

Z Vašeho dotazu předpokládám, že předmětný dům jste dostala darem, tudíž tento dům netvoří sumu tzv.společného jmění manželů a tudíž se jeho hodnota nevypořádává. Váš manžel má pouze nárok na 1/2 hodnoty, která byla za doby manželství do Vašeho domu vložena a o kterou byl Váš dům zhodnocen. Nikoli 1/2 celého domu!! Žaloby na vypořádání společného jmění manželů jsou pro žalobce (zde manžela) vždy krajně tíživé a nepříjemné, protože musí prokazovat o kolik a kdy se majetek zhodnotil, jak vypadala nemovitost před manželstvím apod. Prosté účtenky skutečně nestačí. I když má v ruce účtenku, tak dá velkou práci prokázat, že např.konkrétní materiál byl na rekonstrukci nemovitsti skutečně použit.... Máte skvělou výchozí pozici a proto nepřistupujte na jakékoli návrhy manžela. Zvolte si pro jednání s manželem advokáta. Určitě Vám dobře poradí. Uvědomte si, že pro samotný rozvod není nutně zapotřebí, abyste měli vypořádán majetek !! Toto je třeba pouze u tzv.nesporných rozvodů u nichž se nezjišťují příčiny rozpadu manželství.

Za jakýcch okolností by se otec nemohl vídat se svým dítětem? Nejlépe kdykoli, dlouhodobě a stále.... "Zříci" se otcovstcí jde pouze v těchto případech, které specifikuje zákon o rodině: § 59 (1) Manžel má právo popřít otcovství vůči dítěti a matce, jsou-li oba na živu, a nežije-li jeden z nich, vůči druhému. Není-li na živu ani dítě ani matka, toto právo manžel nemá. (2) Také matka může do šesti měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte je její manžel. Ustanovení o popěrném právu manžela platí tu obdobně. § 60 Bylo-li pravomocně rozhodnuto, že pozdější manžel není otcem dítěte znovu provdané matky, počíná šestiměsíční lhůta k popření otcovství pro dřívějšího manžela dnem, kdy se dověděl o tomto pravomocném rozhodnutí. § 61 (1) Muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, může je před soudem popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte a dokud neuplyne šest měsíců ode dne, kdy bylo takto otcovství určeno; tato lhůta neskončí před uplynutím šesti měsíců od narození dítěte. (2) Také matka dítěte může ve stejné lhůtě popřít, že je otcem dítěte muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů. (3) Ustanovení § 57 odst. 2, § 58 odst. 2 a § 59 odst. 1 platí tu obdobně. § 62 (1) Uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství jedním z rodičů, může nejvyšší státní zástupce, vyžaduje-li to zájem dítěte, podat návrh na popření otcovství proti otci, matce a dítěti. (2) Není-li některý z nich naživu, může nejvyšší státní zástupce podat návrh na popření otcovství proti ostatním z nich; není-li naživu nikdo z nich, může podat návrh proti opatrovníkovi, kterého soud pro tuto věc ustanovil. § 62a Nejvyšší státní zástupce může, a to před uplynutím lhůty stanovené pro popření otcovství, podat návrh na popření otcovství muže, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, ale který nemůže být otcem dítěte, je-li to ve zřejmém zájmu dítěte a v souladu s ustanoveními zaručujícími základní lidská práva.

Oficiální vzorec neexistuje. Je to vždy na úsudku soudu. Mimo Vašeho platu se zjišťují další okolnosti Vaší životní úrovně. Nájem, poplatky s bydlením, automobilem, pojistkami, případným spořením ve prospěch dcery, měsíčními výdaji na její ošacení - výživu - léky - kroužky - sporty apod. Nebylo by pro mne žádným překvapením, pokud byste byl na základě rozhodnutí soudu povinen hradit měsíční výživné okolo 10.000,-Kč. Neznám ale samozřejmě veškeré podrobnosti. Proto jde skutečně o hrubý odhad.

Pokud je dcera zletilá, může si nástroj koupit sama a není zde jakýkoli problém. Pokud je nezletilá, též nevidím problém. Protože půjde o dar od Vás ve prospěch dcery a jde o věc, kterou potřebuje ve škole, považuji za vyloučené, aby exekutor takovouto věc zahrnul do exekuce. Je možné, aby nástroj koupili babička s dědečkem a dcera si ho formálně propůjčovala. Může též nástroj dostat darem od Vás jak sami uvádíte. nejvhodnější bude, pokud hud.nástroj bude používat dcera, ale oficiálně bude mít doklad o koupi třetí osoba a bude v případě potřeby prokazovat své vlastnictví.

Nejde o procenta. Jde o to, aby soud zjistil jaké má otec příjmy a případně movitý a nemovitý majetek. Zkrátka se zkoumá celková životní úroveň otce. Jak často jezdí na dovolené, jak a kde si kupuje oblečení, zda má drahé koníčky, auto apod. O délku společného soužití též nejde. Rozhodující je poue to, že ze zákona má otec vyživovací povinnost vůči dítěti a to do okamžiku, nežli je dítě schopno se samo živit. Max. do 26 let věku dítěte. Samozřejmě současného splnění dalších mnoha podmínek. Do 18 let věku dítěte ale otcova vyživovací povinnost vůči dítěti trvá bez jakýchkoli diskuzí. Při řízení o výživném otec na výzvu soudu vždy předkládá výplatní pásku od zaměstnavatele šest měsíců zpětně. Dítě může požadovat výživné i tři roky zpětně ode dne podání návrhu k soudu. Návrh není nijak zpoplatněn.

Podat návrh na zvýšení výživného můžete kdykoli a je to samozřejmě bez soudních poplatků. Výživné požadujte např. ode dne, kdy nabyl rozsudek o rozvodu Vašeho manželství právní moci. Otec soudu bude muset doložit na prvním ústním jednání své výdělky půl roku zpětně. Soudu v návrhu popište Vaší situaci a veškeré náklady na ošacení, bydlení, výživu, léky, kroužky dětí, mimoškolní aktivity apod. Vypočtěte, koik činí náklady na každé dítě měsíčně. Děti mají ze zákona nárok na stejnou životní úroveň jako jeho rodiče. Pokud má vyšší životní úroveň otec, bude muset soud v tomto směru provést dokazování. Pokud je otec podnikatelem, podívejte se, prosím, na předešlou odpověď.

Chování otce je neodpustitelné a je samozřejmě v rozporu se zájmy dítěte. To je zjevné každému. Výše výživného je skutečně směšná a v tomto místě se omlouvám za takovýto výraz. Podejte návrh na zvýšení výživného a určitě využijte služby advokáta. Pokud nebylo rozhododváno déle jak před třemi roky, požadujte výživné tři roky zpětně. V návrhu podrobně rozepište chování otce a ověřte si v centrální evidenci nemovitostí, do které má přístup každé katastrální pracoviště, dle rodného čísla otce, jaké má nemovitosti. Dále si ověřte dle rodného čísla otce výpis z obchodního rejstříku na adrese http://www.justice.cz/xqw/xervlet/insl/index?sysinf.@typ=or&sysinf.@strana=searchPerson zda otec vlastní nějaké obchodní podíly. Na následující adrese http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_es.html.cz si ověřte délku podnikání a počet předmětů podnikání (jde o databázi ministerstva financí ČR). Níže Vám uvedu judikáty, které by se Váma VAšemu synovi nepochybně mohly hodit při podávání návrhu na zvýšení výživného k soudu. ________________________________________________________________ Rozsudek 10 Co 361/95 Krajského soudu v Ostravě : 1. Jestliže je zjištěno, že příjmy rodiče, který je podnikatelem, po odečtení výdajů (nákladů) na jejich dosažení, zajištění a udržení jsou mimořádně nízké či dokonce vznikla daňová ztráta, je třeba provést další dokazování ke zjištění schopností a možností tohoto rodiče z hlediska ustanovení § 85 odst. 2 a § 96 odst. 1 zákona o rodině. Zejména je nutno zabývat se tím, jaký charakter mají jednotlivé výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů uplatněné rodičem v daňovém přiznání a zda k některým z nich při zkoumání možností takového rodiče k plnění jeho vyživovací povinnosti k dítěti nelze přihlédnout stejně jako k jeho ostatním příjmům po odečtení zbylých výdajů na jejich dosažení, zajištění a udržení. 2. Protože fyzická osoba provozující podnikatelskou činnost, která prokazuje pro daňové účely své výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů, je jako účetní jednotka povinna vést peněžní deník obsahující mimo jiné údaje o výdajích celkem a v členění požadovaném pro daňové účely, je možno potřebná zjištění o charakteru výdajů rodiče zjistit z tohoto peněžního deníku, který si soud od rodiče vyžádá. ______________________________________________________________ Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp.zn. 8 Co 213/92 : Při stanovení výživného, které je povinen platit oprávněným osobám povinný, jenž je podnikatelem, je nutno vycházet při úvaze o jeho možnostech a schopnostech ze zjištěných příjmů z podnikatelské činnosti. Od takto zjištěných příjmů však nemusí být zpravidla odečteny všechny výdaje, spočívající v podstatné části v investicích do podnikání, neboť prvořadou povinností osoby povinné výživou je dostát této zákonné vyživovací povinnosti k dětem a teprve zbývajících finančních prostředků je možno použít k rozvoji podnikatelských aktivit. ______________________________________________________________ Rozsudek Krajského soudu v Č.Budějovicích 7 Co 1388/92 Jde-li o rodiče, který je podnikatelem, vychází soud při posuzování jeho výdělkových možností pro účely stanovení výživného ze stavu příjmů, kterých dosáhl tento rodič podle svého daňového přiznání a jak je uvedl ve své výpovědi účastníka řízení (§ 131 o.s.ř.), potvrzené pak i zprávou vyžádanou od příslušného daňového orgánu k doložení správností výpovědi rodiče. Je ovšem třeba provést i další dokazování ke zjištění schopností tohoto rodiče z hlediska ustanovení § 85 odst. 2 a § 96 odst. 1 zák. o rod., aby byly objasněny jeho celkové majetkové poměry. _______________________________________________________________ Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. 10 Co 23/2005 : Při rozhodování o určení vyživovací povinnosti osobě vykonávající podnikatelskou činnost soud přistoupí k ustanovení znalce zpravidla tehdy, kdy výsledky dosavadního dokazování neumožňují soudu dostatečně určitě stanovit základ sledovaného profitu osoby povinné výživou při výkonu její podnikatelské činnosti, resp. zjistit v úvahu přicházející profit, který by taková osoba - vzhledem ke svým schopnostem a možnostem - mohla z podnikatelské činnosti, pokud by jí vykonávala, dosáhnout. ______________________________________________________________________

Zákon o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy dává lhůtu soudci na vyhotovení rozsudku a jeho zaslání účastíkům lhůtu 30-ti dnů. Většinou však soudci formálně žádají předsedu soudu o prodloužení této lhůty o další dva měsíce. Vámi uváděná lhůta není nic překvapivého a nejde o lhůtu nijak výjimečně dlouhou. Jakmile Vám rozsudek bude doručen, tak ode dne následujícího (po dni doručení) máte lhůtu k podání odvolání v délce 15-ti dnů. Nebojte, na konci rozsudku je vždy podrobné poučení, které tam ze zákona musí být uvedeno.

Nemáte zač. Přeji Vám hodně sil a úspěchu ve věci.

.

Vážená Evo, Váš manžel samozřejmě musí plnit svoje povinnosti, mezi kterými je v první řadě vyživovací povinnost ke všem 4 dětem, a to bez ohledu na to, zda jste v rozvodovém řízení či nikoli. Zletilá dcera má právo požadovat výživné po otci ode dne, kdy podá žalobu na výživné zletilého k soudu. Za Vaše nezletilé dcery můžete návrh na určení výživného podat Vy sama a požadovat ho až tři roky zpětně. V tomto případě tedy "jen" jeden rok. Návrhy k soudu v těchto případech nepodléhají žádné poplatkové povinnosti. I když mu byla určena vyživovací povinnost soudem až nyní, jde o vyčíslení povinnosti pouze proto, aby soud v řízení o rozvod Vašeho manželství mohl Vaše manželství rozvést a byla tak splněna zákonná podmínka zákona o rodině, že manželství lze rozvést pouze tehdy, pokud je pravomocně rozhodnuto o výživném a způsobu výchovy a výživy nezletilých. Co nejrychleji se tedy rozveďte a pokud nedoplatí dlužné výživné, požadujte 1) ve zvláště zahájeném řízení výživné pro všechny nezl.děti zpětně ke dni kdy přestal platit. 2) Podejte trestní oznámení pro spáchání tr.činu Zanedbání povinné výživy dle § 213 tr.zákona. Jako poslední důležitou věc je nutno uvést, že pokud platí nájemné a el.energii, tak se mu tato okolnost sice tzv. "přičítá k dobru", ale je nutné na druhou stranu zmínit tu okolnost, že Vy sama jste na mateřské "dovolené" a Vy sama potřebujete, díky péči o děti, výživné!!!. Vy sama můžete tento návrh samostatně podat a požadovat po Vašem "bývalém" výživné rozvedené manželky. Předchozí dotazy jste pravděpodobně četla, takže snad nemusím vše dále rozvádět.

ještě jsem se chtěla zeptat pokud jsem dům nabyla darem od rodičů během manželství ma manžel nějaká práva k tomuto domu? Investoval do něj peníze ještě v době kdy patřil mým rodíčům. doklady na to nemá s tejně jako já že jsem mu dala peníze na koupi bytu i když ve smlove ze stav. spoř. je uvedený jako můj druh jinak by mi na byt nedaly peníze, ale jako kupující na smlouvě s městem byl uvedený on, a jako prodavající také .Děkuji za odpověd _______________________________________________ V současnosti je pro Vás podstatné pouze následující : 1) Dar – ve Vašem případě dům, netvoří předmět společného jmění manželů právě proto, že jste ho za doby manželství nabyla darem. Toto je důležité proto, že na žádnou část tohoto domu Váš manžel nemá jakýkoli právní nárok. 2) Poté co se bude Vaše manželství rozvedeno, bude pouze na Vašem „bývalém“ manželovi jakým způsobem dokáže, že peněžní prostředky v konkrétní výši skutečně vložil do Vaší konkrétní nemovitosti. Vy máte sice povinnost mu vrátit to, co do Vaší nemovitosti vložil, ale a) pouze ½!, tedy méně nežli 200.000,-Kč. b) Máte možnost vznést námitku tzv. promlčení bezdůvodného obohacení, které se promlčuje ve lhůtě 2 let ode dne vzniku bezdůvodného obohacení. 3) Pokud nebudete nic podepisovat, k ničemu se přiznávat a ponecháte vše pouze na jeho snaze prokázat konkrétní zhodnocení Vaší nemovitosti (domu) pak budete velmi pravděpodobně úspěšná. Potřebuje totiž prokázat, v čem zhodnotil Vaši nemovitost, kdy a za kolik. Jelikož asi nemá relevantní důkazy jak vypadala Vaše nemovitost před oním zhodnocením, bude téměř nemožné svůj nárok u soudu prokázat. On má totiž tzv. důkazní břemeno. 4) Na žádné dohody nepřistupujte a nic mu nepodepisujte. 5) Vy sama sice bez jeho souhlasu nemůžete (i jako vlastník nemovitosti) změnit údaj o jeho trvalém bydlišti, ale máte právo, abyste mu den následující po dni, kdy nabude právní moci rozvodový rozsudek Vašeho manželství, zamezila Vaši nemovitost užívat. Zanikne mu tzv. odvozené právo manžela užívat nemovitost ve Vašem výlučném vlastnictví. 6) Ohledně tzv. trvalého pobytu se před případně přivolanou hlídkou příslušníků Policie ČR braňte zněním § 10 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel č. 133/2000 Sb. : Z přihlášení občana k trvalému pobytu totiž nevyplývají Vašemu „bývalému manželovi“ žádná práva k Vaší nemovitosti ani k Vám jako k vlastníku nemovitosti !!! Nikdy mu totiž ani nevyplývaly. Údaj o trvalém pobytu totiž nikdy nebyl nic jiného nežli údaj bez jakékoli návaznosti na právo na dané adrese bydlet !!! Měl a má pouze smysl pro finanční úřady, obecní úřady, soudy a určení jejich příslušnosti apod…

.

V takovýchto případech se vůbec nezohledňuje vyrovnávání životní úrovně před rozvodem. V případě rozvodu se bude vypořádávat 1/2 na 1/2 suma společného jmění manželů. Společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. (2) Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev. Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti. Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. Manželé mohou dále smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, pokud nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Manželé se mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám. Pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů. Majetek, který tvoří společné jmění manželů, mají užívat a udržovat oba manželé společně. Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný. Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně. Z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně. Majetek ve společném jmění manželů nebo jeho část může jeden z manželů použít k podnikání se souhlasem druhého manžela. Souhlas je třeba udělit při prvním použití majetku ve společném jmění manželů nebo jeho části. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela není třeba. Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit správu společného jmění odchylně. Po rozvodu za podmínky, že bude i zároveň vypořádáno společné jmění manželů ...(rozvádět se můžete i bez takovéhoto vypořádání), může být velmi obtížně, Váš "bývalý" manžel, úspěšný se žalobou na výživné rozvedeného manžela. Podle § 92 zákona o rodině rozvedený manžel (který není schopen sám se živit!!!), může žádat od bývalého manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Nedohodnou-li se, rozhodne soud o výživném na návrh některého z nich. Takovýto návrh Vašeho "bývalého manžela", by za těchto okolností byl, s velkou mírou pravděpodobnosti, zamítnut.

Doporučuji co nejdříve navštívit odbor sociální péče dle bydliště dítěte a informovat soc.pracovnice o poměrech v rodině. Požádal bych každopádně o sepis úředního záznamu, aby měla matka doklad, že její snahou byla konsolidace rodinných vztahů a nikoli pouhá snaha zamezit otci v péči o nezletilé dítě. Matka by měla uvést, jak se otec chová a jak je situace v rodině tíživá. Měla by každopádně sdělit kam s dítětem míní odjet a uvést na sebe kontakt (mobil i adresu). Též bych podal návrh na zahájení opatrovnického řízení, kde bych se domáhal svěření dítěte do výlučné péče matky a určení povinnosti otci platit výživné. za těhto poměrů nepochybuji o úspěšnosti takovéhoto návrhu matky. Takovýto návrh není kolkován a podává se u soudu dle bydliště dítěte.

Vaše šance subjektivně odhaduji na velmi malé. Abyste měla vůbec přehled o judikatuře v takovýchto případech, přečtěte si, prosím, následující judikáty, které doplní moji odpověď. Uvedu u nich, které jsou ve Váš prospěch a popř.ve Váš neprospěch. První z nich je ale bohužel nejpádnější... : Ve Váš neprospěch : Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5.10. 2005 sp.zn.10 Co 459/2005 : "Jestliže rozvedený manžel pracuje, dosahuje z výkonu své pracovní činnosti mzdu, z níž je objektivně schopen uspokojovat své životní potřeby (slovy zákona o rodině: "sám se živit"), není tím splněn obligatorní předpoklad pro určení výživného ve smyslu ust. § 92 odst. 1 zák. o rod.". Částečně ve Váš prospěch : Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR 1 Cz 5/75 ze dne 28.2.1975 - "Neschopnost rozvedeného manžela sám se živit (§ 92 odst. 1 zák. o rod.) není dána jen jeho zdravotním stavem a neschopností pracovat, ale může spočívat i v jiné objektivní okolnosti, jakou je např. péče o invalidní dítě nebo o dítě vyžadující stálou péči." Částečně ve Váš prospěch : Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR 1 Cz 85/74 ze dne 23.12.1974: "Nutnou výživou rozvedeného manžela ve smyslu ustanovení § 92 odst. 1 zák. o rod. se nerozumějí jen nutné náklady na stravování, ale také na uspokojení dalších nezbytných životních potřeb rozvedeného manžela vyplývající z jeho věku, zdravotního stavu, způsobu života apod."

Ad 1) Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit. Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti přihlíží se k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost. Pokud sama má výdělkové možnosti, můžete si dovolit o jí vydělanou částku výživné ponížit. Nesmíte však porušit Vaši povinnost vyživovat Vaši dceru tak, aby měla stejné životní podmínky jako Vy. AD 2) O zvýšení samozřejmě požádat můžete a doporučuji nechat vyslechnout přítele matky k majetkovým možnostem a vyživovacím zvyklostem rodiny. AD 3)Jakmile Vaše dcera dovrší 18 rok, bude zletilá a s její matkou se nijak dohadovat nemusíte. Pokud Vaše dcera s poskytováním výživného na její účet souhlasí, její matka do tohoto názoru Vaší dcery nemá právo jakkoli ingerovat. ____________________ Pouze pro Váš přehled.... Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn.10 Co 188/2007 (K otázce obnovení vyživovací povinnosti rodičů k dítěti, které po čtyřech letech pracovní činnosti a od ukončení středoškolského vzdělání začalo studovat vysokou školu): "Přijetím dítěte ke studiu na vysoké škole až po čtyřech letech od ukončení jeho středoškolského vzdělání se vyživovací povinnost rodičů k tomuto dítěti (studentu) již neobnovuje.". Rozsudek Krajského soudu v Č.Budějovicích : "Za pokračování přípravy dítěte na budoucí povolání lze, s přihlédnutím k nedostatku vhodných pracovních příležitostí pro absolventy škol, považovat i dvouleté pomaturitní studium, jehož ukončení umožní absolventu najít si zaměstnání i v jiném oboru, než na který byla příprava dítěte dosud zaměřena."

Velmi se Vám omlouvám, ale z obsahu Vašeho dotazu je patrno, že odkazujete na předchozí dotaz. Nemám jistotu který to je, proto si Vás ještě jednou dovolím zdvořile požádat o specifikaci Vašeho dotazu i s tímto doplněním. Je to totiž pro mne velmi složité a vyžaduje to poměrně velké úsilí, číst zpětně všechny dotazy a odhadovat, který by to asi mohl být. Moc se omlouvám.

Na Vašem místě bych podal písemné trestní oznámení na Vámi uváděného člověka pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu pomluvy. Abyste se byla schopna alespoň trochu orientovat jak v těchto případech rozhodují soudy, uvedu Vám pár příkladů. Myslím, že jsou pro Vás důležité i proto, abyste z nich mohla některé části uvést v trestním oznámení. 7 Tdo 726/2004 K trestnému činu pomluvy (§ 206 tr.zákona) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 7 Tdo 726/2004 I. Aby mohl být údaj označen ve smyslu § 206 odst. 1 tr. zák. za nepravdivý, musí jít o údaj ověřitelný. Nelze za něj považovat taková tvrzení, která jsou hodnotící povahy a jsou prezentována jako subjektivní úsudek jejich autora. II. Ustanovení § 3 vyhlášky č. 150/1958 Ú.l. (platná do 31. 12. 2005) sice chránilo stěžovatele před tím, aby byl za svou kritiku postihován, ovšem za podmínky, že k této kritice zvolil odpovídající prostředky. Odpovědnost podle občanského, správního či trestního práva však není vyloučena, pokud by byla použita kritika prezentována vulgárně, urážlivě, či kritika založena na nepravdivých tvrzeních s úmyslem kritizovanou osobu poškodit. ________________________________ (Rozsudek Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 873/2002) I. K naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 trestního zákona nepostačuje prokázání skutečnosti, že se v konkrétním případě jednalo o sdělení hanlivých, neověřených a nepravdivých údajů, které byly způsobilé přivodit ohrožení napadených osob, jelikož uvedený závěr představuje pouhé konstatování objektivní skutečnosti, přičemž zavinění obviněného musí zahrnovat i skutečnost, že sdělený údaj je nepravdivý a současně způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost osoby dotčené pomluvou u spoluobčanů, přičemž vzhledem k ustanovení § 3 odst. 3 tr. zák. musí být zavinění ve formě úmyslu. II. Osoba, která najde odvahu zastávat funkce v systému místní samosprávy, musí také najít odvahu čelit kritice někdy i málo věcné, nekonkrétní, přičemž je nutno najít správné postoje a nelze souhlasit s řešením podobných problémů prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení. ___________________ (Rozsudek Nejvyššího soudu ČR 5 Tz 99/69) U trestného činu pomluvy podle § 206 tr. zák. se vyžaduje, aby mezi jednáním pachatele a následky uvedenými v písm. a) až c) tohoto ustanovení byla příčinná souvislost. _______________________ Ochrana občanské cti a lidské důstojnosti jednotlivce je jednou z nejdůležitějších úloh demokratického státu. Při ochraně těchto hodnot však nezřídka dochází ke střetu práv a zájmů zaručených čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (déle jen "Listina") ve spojení s čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva") s právy a zájmy zaručenými čl. 15 odst. 1 a čl. 17 odst. 2 týž Listiny ve spojení s čl. 10 Úmluvy, o jehož obsahu Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 19.04.2004, č.j.: IV. ÚS 606/03 uvedl, že tento článek je aplikovatelný nejenom na "informace" nebo "ideje", které jsou vnímány příznivě či neutrálně, ale také na ty, které uráží, pohoršují, šokují, rozhoršují stát nebo jakoukoliv část populace. V České republice byla ochrana práv zaručených čl. 10 odst. 1 Listiny zakotvena především v § 11 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění, kdy zásah do občanské cti a lidské důstojnosti posuzuje a hodnotí na návrh napadeného nezávislý a nestranný soud a rovněž určuje i výši a způsob případného odškodnění či satisfakce. Platný právní řád České republiky však nevylučuje v rámci ochrany občanské cti a lidské důstojnosti ani použití jiných způsobů ochrany těchto hodnot a k těmto účelům určil především § 49 (Porušení občanského soužití) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích v platném znění a § 206 (Pomluva) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon v platném znění, které na ustanovení § 11 občanského zákoníku těsně navazují. Použití zákona o přestupcích a trestního zákona však nepřichází v úvahu vždy, ale pouze pokud to umožňuje intenzita a povaha útoku a jestliže sankce pro útočníka, jíž lze dosáhnout použitím patřičných ustanovení občanského zákoníku, se jeví jako zjevně nedostačující. Je při tom nutné, aby skutková podstata přestupků definovaných v § 49 zákona o přestupcích nebo trestného činu definovaného v § 206 trestního zákona obligatorně naplňovala formální a materiální znaky jednoho z těchto činů. Nesporným při tom je, že jednání naplňující skutkovou podstatu jednoho z přestupků definovaných v § 49 přestupkového zákona nebo trestného činu definovaného v § 206 trestního zákona je vždy rovněž v hrubém rozporu s § 11 občanského zákoníku. Proto pokud jednání osoby (úmyslně ji v tomto případě neoznačuji za pachatele) není v rozporu s ustanovením § 11 občanského zákoníku, tak nemůže odporovat ani § 49 zákona o přestupcích ani § 206 trestního zákona pro nedostatek naplnění formálních a materiálních znaků přestupku či trestného činu. Pro naplnění materiálního znaku trestného činu Pomluva je tedy zapotřebí, aby stupeň nebezpečnosti dosáhl úrovně více než nepatrné u dospělého pachatele a více než malé u pachatele mladistvého. Pro naplnění formálních znaků trestného činu Pomluva je zapotřebí, aby se jednalo o sdělení pachatelem nepravdivého údaje (objekt činu) o napadeném ("jiném") třetí osobě (objektivní stránka). Sdělený nepravdivý údaj musel být sdělen s úmyslem poškodit napadeného (protiprávnost) a musel by být způsobilý takovouto škodu způsobit, tedy buď značnou měrou ohrozit vážnost napadeného u spoluobčanů anebo způsobit mu jinou vážnou újmu (subjektivní stránka). Postačuje při tom, když nepravdivý údaj je pouze způsobilý následky popsané v § 206 vyvolat, nikoliv že je vyvolá, a to i když o napadeném byl sdělen pouze jeden nepravdivý údaj a pouze jedné třetí osobě. Třetí osoba při tom nesmí být nejen totožná s napadeným, ale ani příslušná nepravdivý údaj o napadeném prošetřovat v rámci kontrolní činnosti, pokud byl této osobě sdělen v rámci stížnosti, oznámení, podnětu k prošetření atp. Subjektem trestného činu Pomluva je vždy osoba pachatele, která musí být trestně odpovědná (viz. §§ 11 a 12 tr. zák. - věk a příčetnost). K naplnění skutkové podstaty trestného činu Pomluva musí být obligatorně naplněny všechny shora uvedené znaky, kterými jsou: 1. Nepravdivost sdělovaného údaje; 2. Sdělení nepravdivého údaje třetí osobě; 3. Způsobilost sděleného nepravdivého údaje značně ohrozit vážnost napadené osoby u spoluobčanů anebo způsobit mu jinou vážnou újmu; 4. Nepravdivý údaj musí být třetí osobě sdělen s úmyslem poškození napadeného; 5. Jednání musí být protiprávním; 6. Čin musí být nebezpečný pro společnost. Ke každému ze shora uvedených obligatorních znaků trestného činu Pomluva je důležité dále uvést: K ad. 1: Sdělený údaj musí být nepravdivý. Za takový však, při posouzení jeho obsahu, není ani nemůže být považován zejména údaj o něčem, k čemuž někdy před lety sice došlo ale pak to z právního hlediska zaniklo (například pravdivou bude informace o odsouzení někoho, kdo byl skutečně odsouzen i přes to, že odsouzení již bylo zahlazeno). Rovněž za nepravdivý není a ani nemůže být považován hodnotící úsudek (komentář) o něčem, co je výsledkem logického uvažování autora takového sdělení a hodnocen byl přitom pravdivý údaj. Sdělený úsudek však musí mít oporu v zjištěných skutečnostech a pravidlech logického myšlení, protože v tomto případě se jedná o oprávněnou možnost sdělení výsledků hodnotícího úsudku (komentáře), u kterého nelze pravdivost či nepravdivost prokázat z důvodu, že se nejedná o empiricky ověřitelná fakta, ale pouze názory autora sdělení. K ad. 2: Pod pojmem "jinému sdělí" se vždy myslí pouze osoba odlišná od napadeného a musí se vždy jednat o sdělení nepravdivého údaje jinému, přičemž pokud se jedná o sdělení nepravdivého údaje o činnosti napadeného, nikoliv o jeho osobních vlastnostech (zejména napadený není označen jako hlupák, psychopat atp.), a to v rámci podání, které lze označit za upozornění, podnět k řešení nebo žádost o objasnění a prošetření určitých okolností atp., kde v roly jiné (třetí) osoby, tedy osoby, které nepravdivý údaj byl sdělen, vystupuje osoba oprávněná podání obsahující nepravdivý údaje řešit či prošetřovat, nelze tvrdit o naplnění skutkové podstaty trestného činu Pomluva i přesto, že sdělený údaj může být skutečně nepravdivý. O takovémto projevu totiž nelze tvrdit, že je šířen a je způsobilý ohrozit hodnoty chráněné § 206 trestního zákona, protože i když sdělený údaj se ukazuje jako nepravdivý, není způsobilý napadeného čímkoliv ohrozit v návaznosti na princip presumpce neviny a neveřejnost takovýchto řízení (viz. k tomu rovněž Sborník III. Nejvyššího soudu ČR, vydaný nakladatelstvím SEVT, Praha 1980, str. 174, kde sice je hovořeno o § 11 občanského zákoníku, avšak nic nebrání tentýž výklad použít při hodnocení jednání definovaného v § 206 tr. zák.). Podotýkám, že pokud nepravdivá tvrzení byla pronesena za okolností vylučujících jejich šíření, pak nemohly být jakkoliv ohroženy ani hodnoty chráněné § 206 trestního zákona a jednání autora obsahující nepravdivý údaj z tohoto důvodu nenaplňuje ani skutkovou podstatu trestného činu Pomluva definovaného v § 206 trestního zákona (viz. k tomu Sborník III. Nejvyššího soudu ČR, vydaný nakladatelstvím SEVT, Praha 1980, str. 1777, kde je rovněž hovořeno o právech chráněných § 11 obč. zákoníku, avšak ani v tomto případě nic nebrání použít tento výklad při hodnocení jednání definovaného v § 206 tr. zákona). Za těchto okolností může někdy přicházet v úvahu pouze použití patřičných ustanovení o křivých obviněních buď v rámci trestního anebo přestupkového zákona, avšak ani tam nesmí být opomenuto naplnění formálních a materiálních znaků definovaných jednání. Jako příklad takovéto ochrany oznamovatele může zejména posloužit ustanovení § 1 odst. 3 vládní vyhlášky č. 150/1958 Sb., o vyřizování stížností, oznámení a podnětu pracujících v platném znění, kterým je výslovně zakázáno činit jakékoliv přímé a nepřímé zákroky vůči stěžovatelům. Toto ustanovení vyhlášky se dá odůvodnit právě tím, že stížnost, oznámení nebo podnět pracujícího je vždy podán právě v prostředí oprávněném věc řešit, řízení o tom není veřejné a za použití principu presumpce neviny nelze tvrdit, že sdělením nepravdivého údaje ve stížnosti obsaženého mohl být napadený jakýmkoliv způsobem ohrožen na právech chráněných § 206 trestního zákona nebo § 49 zákona o přestupcích, i když si tak může cítit. Předpokládá se totiž, že napadenou osobu nic neohrožuje do ukončení prošetření došlého upozornění, podnětu k řešení nebo žádosti o objasnění a prošetření určitých okolností a pokud by toto podání bylo prošetřeno objektivně a nezaujatě, byl by nepravdivý údaj buď zjištěn anebo alespoň nepotvrzen a podání by bylo odloženo bez jakýchkoliv následků pro napadeného. Pokud by však k stíhání napadené osoby došlo, nemohlo by to jít k tíži autora podání nýbrž k tíži orgánu, který došlé podání neověřil dostačujícím způsobem. Rovněž nemůže jít k tíži sdělujícího nepravdivý údaj ani situace, kdy při sdělení nepravdivého údaje osobě, jíž se tyto údaje týkají, se třetí osoba k tomuto údaji dostane svévolně anebo ze souhlasem napadeného, avšak bez vědomí autora nepravdivého údaje, protože od autora nepravdivého údaje nelze právem očekávat, že by o vzniku takovéto situace mohl předem vědět. K ad. 3: Sdělený nepravdivý údaj musí být buď způsobilý ohrozit vážnost napadeného u spoluobčanů, zejména poškodit napadeného v zaměstnání, narušit u napadeného rodinné vztahy anebo být způsobilý způsobit napadenému jinou vážnou újmu. K ohrožení vážnosti nebo vzniku jiné vážné újmy přitom nemusí přímo dojít a postačí pouze možnost, aby sdělený nepravdivý údaj mohl toto ohrožení způsobit. V učebnici trestního práva je k tomuto účelu jako příklad popsána situace, kde je hovořeno o zřejmé nesmyslnosti pomluvy pro neotřesitelnou vážnost napadené osoby. Dle mého názoru však zřejmá nesmyslnost pomluvy a neotřesitelná vážnost napadené osoby způsobilost ohrožení naopak vylučují, proto se domnívám, že lepším příkladem by v této situaci mohlo být naopak napadení osoby, o které by bylo lze předpokládat, že to, co je v nepravdivých údajích sdělováno, je pravdou. K tomu, že postačí pouhá způsobilost nepravdivého údaje ohrozit vážnost napadeného u spoluobčanů nebo způsobit napadenému jinou vážnou újmu rovněž podotýkám, že trestní zákon v definici trestného činu Pomluva sice nevyžaduje přímý vznik tohoto ohrožení a uvádí, že k naplnění skutkové podstaty postačí pouhá způsobilost jeho vzniku, avšak ke vzniku trestní odpovědnosti pachatele v žádném případě nemusí stačit existence pouhých subjektivních pocitů napadeného, pokud tyto pocity nemají oporu v objektivní situaci, což je, dle mého názoru, dostačujícím způsobem definováno v § 43 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád v platném znění. K ad. 4: Obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu je rovněž zavinění pachatele, ke kterému postačuje i eventuální úmysl pachatele definovaný v § 4 písm. b) trestního zákona v platném znění, který je vykládán tak, že pachatel při sdělení nepravdivého údaje ví, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení chráněných zájmu napadeného, a pro případ, že takovéto porušení práv či ohrožení napadenému způsobí, byl s tím srozuměn. Uvedený závěr o úmyslném zavinění pachatele se však ve vztahu k nepravdivosti sděleného údaje musí opírat o skutková zjištění, která by měla být vyjádřena pouze ve skutkové větě nikoliv v hodnotícím úsudku. Je-li však subjektivní stránka problematicky prokazatelná a v pochybnostech nelze související skutečnosti vyhodnocovat v neprospěch obviněného, nemůže být autoru nepravdivého údaje sděleno obvinění ze spáchání trestného činu Pomluva pro nedostatek podkladů, tedy pro nedostatek zákonem požadovaného zavinění a nenaplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu. K ad. 5: Protiprávnost jednání definovaného v § 206 trestního zákona spočívá v tom, že autor o napadeném sděluje nepravdivý údaji s úmyslem způsobit mu škodu na právech definovanou v § 206 trestního zákona, a to i přesto, že každý si má počínat tak, aby svým jednáním nezpůsobil škodu na majetku a právech jiných. O protiprávnosti tedy lze hovořit pouze pokud bylo prokázáno úmyslné zavinění a byly naplněny i jiné formální znaky tohoto trestného činu. Pro úplnost připomínám, že protiprávnost jednání vylučují taková jednání, kterými jsou zejména nutná obrana (viz. § 13 tr. zák.), krajní nouze (viz. § 14 tr. zák.) a oprávněné použití zbraně (viz. § 15 tr. zák.), avšak jen stěží si lze představit, že by se někdo domáhal jejich použití v rámci trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu Pomluva. K ad. 6: S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.11.2002, č.j.: 5 Tdo 873/2002 podotýkám, že neposlední roli při kvalifikaci jednání označovaného jako trestný čin Pomluva hraje rovněž hodnocení společenské nebezpečnosti jednání pachatele (materiálního znaku). Toto hodnocení však přichází v úvahu pouze pokud byly naplněny formální znaky tohoto trestného činu, protože bez jejích naplnění se nelze zabývat ani materiálními znaky tohoto trestného činu. Protože hodnocení materiálních znaků trestného činu Pomluva má svůj význam též z hlediska všech souvislostí ovlivňujících nedostatek subjektivní stránky pachatele, je nutné zvlášť pečlivě posuzovat naplnění všech znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu, zejména hodnotit úmysl pachatele ve vztahu k nepravdivosti sdělených údajů a ve vztahu k způsobilosti těchto údajů značnou měrou ohrozit vážnost napadeného u spoluobčanů a vážnost jiné újmy ve smyslu § 3 odst. 3 trestního zákona v platném znění. Orgány činné v trestním řízení proto při prošetření oznámení o spáchání trestného činu Pomluva jsou povinny zjistit nejenom to, zda se jedná o údaje hanlivé, neověřené a nepravdivé a současně způsobilé přivodit ohrožení napadené osoby, ale rovněž to, jaký je vnitřní a psychický vztah pachatele k povaze jím sděleného nepravdivého údaje. Pokud nepravdivý údaj není způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost napadeného u spoluobčanů nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, nemůže ani nesmí být kvalifikován, jako trestný čin Pomluva pro nepatrnost společenské nebezpečnosti jednání pachatele a napadený by měl hledat ochranu svých práv v rámci občanského soudního řízení nebo zákona o přestupcích bez ohledu na to, že jinak jednání pachatele vykazuje znaky trestného činu. Podotýkám, že § 206 trestního zákona pouze napomáhá ochraně občanské cti a lidské důstojnosti, jejichž ochrana byla a je v první řadě svěřena § 11 občanského zákoníku chránícímu tyto hodnoty jednotlivce stejně tak, jak chrání jeho život a zdraví a tím jejich hodnoty vyzvedává na stejnou úroveň. Poukaz na § 11 občanského zákoníku v této souvislosti není marný a má za cíl upozornit, že použití § 206 tr. zákona může přicházet v úvahu pouze pokud ochrana občanské cti a lidské důstojnosti v rámci § 11 občanského zákoníku se jeví jako zjevně nedostačující s ohledem na všechny skutečnosti a okolnosti případu. Dle mého názoru toto je dalším důvodem, proč za trestný čin Pomluva nelze označit jednání neodporující § 11 občanského zákoníku. Zásahy do hodnot chráněných § 206 trestního zákona a § 11 občanského zákoníku musí být hodnoceny vždy individuálně a orgány činné v trestním řízení musí vždy odlišovat neoprávněný zásah do těchto hodnot učiněný vůči řádovému jednotlivci od oprávněné kritiky osob veřejně činných, i když kritika na adresu těchto osob se může jevit jako hanlivá, nepravdivá a neobjektivní. Je při tom zapotřebí mít na paměti, že čím více je osoba veřejně známá a veřejně činná, tím více lze tolerovat zveřejňování o ní dokonce i nepravdivých kritických informací a nelze souhlasit s možností trestního stíhání těch, kdo měl odvahu takovouto kritiku na adresu veřejně činných osob pronést, pokud veřejně činné osoby měli odvahu své funkce zastávat (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.11.2002, č.j.: 5 Tdo 873/2002). Rovněž by se mělo pamatovat, že osoba veřejně činná nemusí být vždy veřejným činitelem a tyto dva pojmy by se neměly spojovat v jeden i přesto, že by kritiku měli snášet obě tyto skupiny osob.

Samozřejmě že nikoli. Vaše péče je zcela obvyklá, normální a pokud je zajištěn náležitý dohled nad dětmi (i prostřednictvím babičky) nelze aVámi zvolenému postupu nic vytknout. Závažným zanedbáváním rodičovských povinností je zejména dlouhodobé neplnění rodičovských práv a povinností (rodičovské zodpovědnosti), trvalé ponechání dítěte ve výchovném zařízení spojené s nezájmem o toto dítě a s neprojevením snahy převzít je do rodinné výchovy, nemorální způsob života rodičů, soustavné neplnění vyživovací povinnosti k dítěti, trestní postih pro zanedbávání povinné výživy apod. Závažným zanedbáváním rodičovských povinností je např. případ, že rodič o dítě po dlouhou dobu neprojevil jakýkoliv zájem, neposílá mu žádné dárky, nad rámec běžného výživného mu neposkytuje ničeho, neinformoval se o jeho zdravotním stavu ani prospěchu ve škole a nepokusil se s nezletilým navázat kontakt.

Velmi se omlouvám, ale mohl poprosit o specifikaci Vašeho dotazu? Váš dotaz obsahuje sdělení, velmi konkrétní, ale na jeho konci či v jeho obsahu chybí Vaše otázka.

.

Podejte návrh na výkon rozhodnutí, neboli návrh na zahájení exekuce. Obecně je třeba říci, že návrh na nařízení exekuce je možné podat jak přímo soudnímu exekutorovi, tak příslušnému okresnímu (obvodnímu) soudu. Označení soudu je nutno v návrhu uvádět, pouze podává-li se návrh soudu. Označení exekutora v návrhu je povinné vždy. Soudy nezpoplatňují návrhy na nařízení exekuce. Soudní poplatek za tento návrh tedy není soudy požadován. Přílohou návrhu na nařízení exekuce musí být zpravidla exekuční titul (tj. většinou rozhodnutí, které si přejete vykonat), a to jeho ověřená kopie. Návrh podejte k soudu, který vydal Vámi zmioňované rozhodnutí o výživném. K níže uvedeným návrhům je třeba ještě dodat, že návrhy č. 1 a 2 jsou návrhy, které se podávají za předpokladu, že žádný výkon rozhodnutí ohledně plnění, které chce oprávněný vymoci dosud neprobíhá. To, co je ve vzorových návrzích vepsáno kurzívou je alternativní (mění se podle Vašeho konkrétního případu) nebo fakultativní (může být v návrhu obsaženo, ale nemusí). VZOR 1) Okresnímu soudu Plzeň - město Veleslavínova 40 306 23 Plzeň Návrh na nařízení exekuce rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, číslo jednací 9C 120/2000, ze dne 9. 2. 2001, které nabylo právní moci dne 15. 3. 2001 Oprávněný: (jméno, příjmení a bydliště fyzické osoby nebo obchodní firmu a sídlo právnické osoby a IČO, pokud jde o věc v podnikatelských vztazích) Povinný: (jméno, příjmení a bydliště fyzické osoby nebo obchodní firmu a sídlo právnické osoby a IČO, pokud jde o věc v podnikatelských vztazích) Výše označeným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni bylo povinnému uloženo, aby oprávněnému zaplatil částku 10 000,-- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 10. 3. 1998 do zaplacení a náhradu nákladů nalézacího řízení ve výši 6 000,-- Kč. Důkaz: Rozsudek Krajského soudu v Plzni, č. j. 9C 120/2000 Z této dlužné částky povinný dosud nezaplatil ničeho. Pohledávka oprávněného též nebyla dosud uspokojena ani ve výše označeném řízení o výkonu rozhodnutí. Vzhledem k výše uvedenému navrhuji, aby soud vydal toto u s n e s e n í Nařizuje se exekuce rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, č. j. 9C 120/2000, ze dne 9. 2. 2001, které nabylo právní moci dne 15. 3. 2001, za účelem upokojení pohledávky oprávněného v částce 10 000,-- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 10. 3. 1998 do zaplacení a náhrady nákladů nalézacího řízení v částce 6 000,-- Kč. Povinný je povinen zaplatit náklady exekuce ve výši určené příkazem k úhradě nákladů exekuce. Provedením exekuce se pověřuje Roman Vytejček, soudní exekutor, se sídlem Táboritská 1000/23, 130 87 Praha 3. Doručením usnesení o nařízení exekuce povinnému se pověřuje Roman Vytejček, soudní exekutor, se sídlem Táboritská 1000/23, 130 87 Praha 3. V Praze dne 7. 7. 2001 _____________________________ VZOR 2) Okresnímu soudu Plzeň - město Veleslavínova 40 306 23 Plzeň Návrh na nařízení exekuce rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, číslo jednací 9C 120/2000, ze dne 9. 2. 2001, které nabylo právní moci dne 15. 3. 2001 Oprávněný: (jméno, příjmení a bydliště fyzické osoby nebo obchodní firmu a sídlo právnické osoby a IČO, pokud jde o věc v podnikatelských vztazích) Povinný: (jméno, příjmení a bydliště fyzické osoby nebo obchodní firmu a sídlo právnické osoby a IČO, pokud jde o věc v podnikatelských vztazích) Výše označeným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni bylo povinnému uloženo, aby oprávněnému zaplatil částku 10 000,-- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 10. 3. 1998 do zaplacení a náhradu nákladů nalézacího řízení ve výši 6 000,-- Kč. Důkaz: Rozsudek Krajského soudu v Plzni, č. j. 9C 120/2000 Z této dlužné částky povinný dosud zaplatil částku 2 000,-- Kč dne 16. 4. 2001. Na zbývající části dluhu povinný nezaplatil ničeho. Pohledávka oprávněného též nebyla dosud uspokojena ani ve výše označeném řízení o výkonu rozhodnutí. Vzhledem k výše uvedenému navrhuji, aby soud vydal toto u s n e s e n í Nařizuje se exekuce rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, č. j. 9C 120/2000, ze dne 9. 2. 2001, které nabylo právní moci dne 15. 3. 2001, za účelem upokojení pohledávky oprávněného v částce 8 000,-- Kč, 16 % úroku z prodlení z částky 2 000,-- Kč od 10. 3. 1998 do 16. 4. 2001 a 8 000,-- Kč od 10. 3. 1998 do zaplacení a náhrady nákladů nalézacího řízení v částce 6 000,-- Kč. Povinný je povinen zaplatit náklady exekuce ve výši určené příkazem k úhradě nákladů exekuce. Provedením exekuce se pověřuje Roman Vytejček, soudní exekutor, se sídlem Táboritská 1000/23, 130 87 Praha 3. Doručením usnesení o nařízení exekuce povinnému se pověřuje Roman Vytejček, soudní exekutor, se sídlem Táboritská 1000/23, 130 87 Praha 3. V Praze dne 7. 7. 2001 (jméno a příjmení nebo obchodní firma a podpis oprávněného)

Zcela určitě podejte návrh na zvýšení výživného pro Vaši dceru. Návrh by měl obsahovat požadavek min.5.000,-Kč. Argumentujte vším, co jste uvedla ve Vašem dotazu a použijte též níže uvedený rozsudek : "Při rozhodování o určení výživného pro dítě lze přihlédnout i k peněžním prostředkům, které osoba povinná výživou uspořila z vyplacených a nespotřebovaných cestovních náhrad." (Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10.9. 2003). Vaše výdělkové poměry se budou též zjišťovat, neboť taková je zákonná povinnost soudu. Partneři rodičů jako ve Vašem případě se vyslýchají u soudu též, ale je to spíše výjimka nežli pravidlo. Většinou jde o požadavek (návrh na provedení důkazu výslechem svědka) advokáta protistrany. Nezastoupení účastníci o tomto postupu obvykle nejsou informováni. Soud každopádně musí objektivně přešetřit výdělkové možnosti otce a musí zjistit, kolik mu zaměstnavatel vyplatil na tzv. "dietách" neboli cestovních náhradách. Dále musí soud zjistit jaký má otec další majetek.

Váš problém vyřeší vhodně sepsaná závěť. Předpokládám, že Vy jste jediným členem družstva. Doporučuji sepsat závěť u notáře, neboť dle § 479 občanského zákoníku se nezletilým potomkům musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků. Dle § 473 občanského zákoníku totiž v první skupině dědí Vaše děti (a případný manžel), každý z nich stejným dílem. Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci.

Je mi velmi líto, ale předběžným opatřením lze vykázat z bytu pouze manžela v případě, pokud se dopouští na jakémkoli členu rodiny domácího násilí (fyzického či psychického). Viz.část odpovědí v této poradně, které se týkají institutu vykázání. V opačném případě ho vykázat nelze, neboť má ze zákona stejá práva jako Vy. Těžko mohu posoudit správnost odpovědi na první Vaši otázku, ale vím zcela nepochybně, že zvláště za situace, kdy máte na starost dvě malé děti, jste vytížena natolik, že sama takovouto situaci prostě nemůžete dlouhodobě zvládat. Doporučuji proto vyhledat advokáta specializujícího se na vypořádání SJM, rodinné právo, rozvody. Vše naleznete na www.cak cz - viz.odkaz "seznam advokátů" a návodný webový formulář.

Jedinou a nejdůležitější podmínkou je skutečnost, zda jste nabyli členský podíl v družstvu během manželství a zda jste oba členové předmětného družstva. Pokud ano, je příslušný podíl v družstvu, se kterým je spojeno právo užívat konkrétní bytovou jednotku, Vaším společným majetkem a máte identická práva jako Váš manžel. Případné "vstupní" investice jsou irelevantní. V opačném případě platí, že pokud nevzniklo společné členství manželů v bytovém družstvu, pak bytová jednotka ve smyslu § 2 písm. h) zákona č. 72/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou nabyl do vlastnictví podle § 23 odst. 1, věty první, uvedeného zákona a podle § 24 zákona č. 42/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ten z manželů, který se stal členem družstva, není ve společném jmění manželů. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2004, sp. zn.22 Cdo 1668/2003).

Jste velmi laskava, ale na tomto místě skutečně nejde o zdržování.

Tento souhlas (prohlášení) s jeho ověřeným podpisem budete potřebovat nejen pro sebe do budoucna, ale též bych ho z opatrnosti učinil přílohou předmětné dohody, která později bude předložena Katastrálnímu úřadu. Bude tedy nedílnou součástí tzv.sbírky listin a s tím již těžko něco udělá. Takovéto prohlášení nemůže vzít později zpět. Důležité je, aby prohlásil a souhlasil s tím, že předmětnou bytovou jednotku (či členský podíl v družstvu - omlouvám se, již si do detailu nevzpomínám na Váš dotaz)nabýváte do svého výlučného vlastnictví a že jste (předmětnou bytovou jednotku či členský podíl v družstvu) nabyla z prostředků, které byly od počátku výlučně Vaše.

Obecně platí že zákon nemůže pamatovat na vše. Zákon je připraven pouze na předvídatelné situace a toto předvídatelná situace prostě není. Domnívám se, že Vaše dcera potřebuje co nejrazantnější zpětnou vazbu svého chování, kterou nebude mít, pokud budete i nadále dopady jejího chování zmírňovat tím, že jí budete dávat "zadarmo" peníze. Je dospělá a proto si dovolím navrhnout, abyste ji poskytovala ubytování, stravu a možnost praní ošacení. Musí si prostě uvědomit, že nic není zadarmo a že má nejen vůči sobě, ale též vůči Vám závazky. Připomněl bych jí, že i děti mají povinnosti vůči rodičům, které jsou od roku 1964 obsaženy v zákoně o rodině. Jako zletilá si musí svůj případný nárok na výživné vymáhat u soudu sama.

Splnění závazku smluvně přijatého pouze jedním z manželů nelze vymáhat na druhém z manželů, přestože tento závazek náleží do společného jmění manželů. Toto je velmi podstatné rozhodnutí občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12.9.2007 31 Odo 677/2007, a to zejména pro vašeho přítele. Exekuci, neboli výkon rozhodnutí, může ukončit pouze návrh samotného věřitele nebo bez jakékoli závislosti na vůli věřitele skutečnost, že dluh byl celý vymožen. Pokud je dluh celý uhrazen, včetně nákladů řízení, úroků z prodlení a nákaldů exekutora, urgujte, aby exekutor co nejdříve podal k přílušnému Katastrálnímu úřadu návrh na výmaz poznámky o vedení exekuce. Na místě Vašeho přítele bych podal žalobu na vypořádání SJM (pokud jsou již pravomocně rozvedeni) a trval na vypořádání poloviny hodnoty domu (včetně jeho zákonného příslušenství) určenou znaleckým posudkem (nejobvykleji znalec přizvaný soudem a placený samozřejmě oběma účastníky nejprve zálohově a pak s doplatkem) od které bude odečteno vše, co Váš přítel za manželku zaplatil, aniž by dle shora citovaného rozhodnutí musel.

Vydědění lze de facto provést dvěma způsoby: potomka (neopominutelného dědice) lze vydědit pouze kvalifikovaným způsobem – sepsáním listiny o vydědění, každou jinou osobu tím, že ji zůstavitel neuvede v závěti (takto lze de facto vydědit i manžela či manželku). O vydědění v pravém slova smyslu jde však pouze v prvně uvedeném případě. Tak jako je závěť jednostranným úkonem zůstavitele, ve kterém tato osoba určuje, kdo bude jejím dědicem po její smrti, tak listina o vydědění je rovněž jednostranným úkonem zůstavitele, kterou naopak zůstavitel určuje, kdo z jeho potomků a z jakého důvodu dědit nebude. Listina o vydědění musí splňovat stejné náležitosti jako závěť a navíc musí vždy obsahovat i důvod vydědění. Může být tedy sepsána vlastní rukou, nebo zřízena v jiné písemné podobě a zůstavitelem za účasti dvou svědků podepsána. Může být zřízena i ve zpřísněné allografní podobě – za účasti tří svědků, pokud neumí či nemůže zůstavitel číst či psát. Pro listinu o vydědění je možné též použití notářského zápisu. V listině o vydědění musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. Listina o vydědění se zruší tím, že se zničí listina, na níž je napsána. Může být sepsána jak vedle závěti, tak i v případě, že závěť sama sepsána není. Jestliže totiž nebude vůbec sepsána závěť, přichází na řadu zákonná dědická posloupnost a jako první v řadě jsou potomci. A právě potomků jediných se vydědění může týkat. Jestliže je sepsána závěť, pak potomci se považují za neopominutelné dědice, kdy nezletilým potomkům se musí dostat tolik, kolik by jim příslušelo ze zákona a zletilým potomkům alespoň polovina jejich zákonného podílu. Pokud závěť tomuto odporuje, je celá (či její část) neplatná. Vydědění je pak cestou, jak se zůstavitel může problémům s neopomenutelnými dědici vyhnout. Vy jako zůstavitel můžete vydědit dceru jako svého potomka pouze z důvodů, které předkládá občanský zákoník. Těmito důvody jsou : 1) neposkytnutí zůstaviteli v rozporu s dobrými mravy potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, 2) potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl – zde se ale musí zkoumat, zda potomek vůbec měl možnost zájem projevit, zda o takový zájem vůbec zůstavitel stál, zda mu sám nebránil; jestliže mu byl nezájem ze strany potomků lhostejný, pak tento důvod použít nelze, 3)potomek byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku – může jí i o trest podmíněný; důležité je též vědět, že potomek, který je mladší 15 let sice svým jednáním může naplnit znaky trestného činu, ale trestný čin to nebude, neboť není trestně odpovědný, 4) potomek trvale vede nezřízený život – např. nadměrně požívá alkoholické nápoje či jiné omamné látky, hraje hazardní hry, ve kterých utrácí značné finanční prostředky apod. Pokud to v listině o vydědění výslovně stanovíte, vztahují se důsledky vydědění i na potomky vlastních dětí (tedy vnoučata, pravnoučata,…). Není možné tzv. podmíněné vydědění – typu „jestliže se do mé smrti dopustí jednání, které zakládá důvod k vydědění, tak jej vyděďuji“. ------------------------------------------------------------- Stručný vzor listiny o vydědění Já, níže podepsaná ………………………, pořizuji po zralé úvaze tuto listinu o vydědění: Čl. I. Má dcera …………………, narozena ……… vede od......doposud nezřízený život, který spočívá v......... Dále o mne jako o svoji matku absolutně nejeví jakýkoli zájem i když jsem jí opakovaně žádala o pomoc. Z těchto důvodů ji vyděďuji, přičemž toto vydědění se nevztahuje / nezvtahuje na její potomky. V ………… dne ………….. Podpisy: ……………………… (zůstavitel) ……………………… ……………………… (1. svědek) (2. svědek) Každopádně doporučuji nechat sepsat listinu o vydědění notářem. Vyhnete se jakýmkoli formálním chybám.

S volbou advokáta jste za těchto okolností udělal samozřejmě dobře. Doporučuji, abyste se podíval na stránku www.cak.cz a na horní lince využil odkat "seznam advokátů". Do vyhledávacího formuláře zadejte "sídlo" Brno a do "právního zaměření" rodinné právo apod. Po odkliknutí Vám bude nabídnut seznam všech advokátů/advokátek, které poskytují v Brně advokátní služby takto specializované. Pokud se budete věnovat dítěti po celou dobu, o čemž nepochybuji, není problém, abyste s dítětem strávil jedenkrát v měsíci 4-5 dní souvisle. Musíte ale mít takovouto úpravu styku s nezletilým v rozsudku, aby byla tzv.vykonatelá v případě, pokud by toto Vaše právo matka v budoucnu porušila. Vaše šance je, s ohledem na věk dítěte, sice menší, ale každopádně existuje.

Veškeré Vámi uváděné kroky ze strany soc.pracovnice jsou samozřejmě protiprávní. Nedokáži z Vašeho dotazu vůbec odhadnout z jakého důvodu tyto informace soc.pracovnice žádá. Lékař bez Vašeho souhlasu koneckonců nesmí žádné informace o Vašem zdravotním stavu poskytovat. Není mi známo, z jakého důvodu Vám ACORUS doporučoval, abyste údaje o svém zdravotním stavu komukoli poskytovala. Abyste předešla jakýmkoli podobným krokům kontaktujte svého lékaře a výslovně mu sdělte, že pokud poskytne bez Vašeho vědomí jakékoli informace o Vašem zdravotním stavu, budete nucena se obrátit se stížností na Lékařskou komoru. Dokonce i Policie ČR v případě, kdy postupuje dle trestního řádu, je nucena vyžádat si předem Váš souhlas k tomu, aby lékař poskytl informace o Vašem zdravotním stavu.

Vaše možnot obrany je následující : S ohledem na délku společného soužití můžete tvrdit, že s Vámi na počátku Vašeho vztahu uzavřel ústně nájemní smlouvu s tím, že se budete podílet, společně s ním, na nákladech bytu. Nájem bytu Vám v tomto případě může vypovědět pouze s přivolením soudu. Pronajímatel může vypovědět nájem bez přivolení soudu pouze v těchto případech: a) jestliže nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí, přes písemnou výstrahu hrubě porušují dobré mravy v domě; b) jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo nedoplnil peněžní prostředky na účtu podle § 686a odst. 3 Obč.Z. c) má-li nájemce dva nebo více bytů, vyjma případů, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt; d) neužívá-li nájemce byt bez vážných důvodů nebo byt bez vážných důvodů užívá jen občas; e) jde-li o byt zvláštního určení nebo o byt v domě zvláštního určení a nájemce není zdravotně postižená osoba. Vyhodit Vás či Vaši dceru z bytu v žádném případě nemůže. Dle mého názoru je si této okolnosti velmi dobře vědom. Kdyby dům prodal, musí nový vlastník respektovat právní vztahy nájemníků, které v domě panovaly předtím, nežli dům koupil. Jinými slovy, nový vlastník vstupuje ze zákona do stejných práv a povinností které měl Váš partner.

Na takto závažné rozhodnutí mám příliš málo informací. Nijak se odpovědi nevyhýbám, ale v tomto případě si vůbec nedovolím cokoli doporučit. Je to příliš závažná věc a takováto situace vyžaduje minimálně hodinový rozhovor. Nikoli pár řádek. Být na Vašem místě, uvažoval bych o následujícím postupu : 1) Nesouhlasit s rozvodem, řízení o rozvod prodlužovat. 2) Podat žalobu o výživné dcery a manželky. Obě řízení jsou samostatná. 3) Pokusit se sehnat k rekonstrukci bytu v domě rodičů manžela jakékoli dokumenty za účelem výpočtu částky, která byla ze společného jmění manželů vynaložena. Vím, že v tomto ohledu jsou šance malé. 4) I když má oficiální příjem 30.000,-Kč měsíčně, musí na vyžádání soudu předložit peněžní deník a účetnictví, aby soud posoudil, proč má takovýto příjem. Z jednotlivých měsíčních položek, které manžel Vaší dcery hradí, že jeho píjem není 30.000,-Kč, ale např. 50.000,-Kč. Ne všechny položky soud totiž musí uznat jako položky daňové a hlavně, mnoho položek může posoudit jako položky, kterými se jeho faktický příjem zvyšuje. Často se používá přizvání znalce z oboru účetnictví, provádí se daňová kontrola, výpisy z účtů apod. Žádnbého podnikatele jistě nepotěší jakákoli kontrola z finančního úřadu...... Významnou skutečností je i existence podílů v obchodních společnostech (zkontroujte na www.justice.cz podle vyhledávání v obchodním rejstříku dle jmen osob), zda je povinným plátcem DPH (obrat za rok více nežli 1,mil. Kč.) apod. Ze všech těchto důvodů bych s jeho návrhem velmi pravděpodobně nesouhlasil. Dvojnásobek bych bral jako minimum pro další vyjednávání.

Přiznám se, že jakékoli přesné výpočty odmítám. Takovýto typ otázek je velmi obousečný a vždy ve výsledku velmi relativní. Máte na mysli výživné na Vás či na dítě??? Předpokládám, že na dítě. Nejde pouze o jakýsi výpočet. U soudu se zjišťuje majetkové poměry otce, co si kupuje, kde žije, jaké má dovolené, jaké má nemovitosti, podíly ve společnotech atd....... Mzda je jen jedna proměnná v někdy velmi složité rovnici zjišťování majetkové situace jakékoli fyzické osoby. Proměnných je velmi mnoho a výsledek výše výživného u soudu (i při příjmu 20.000,-Kč) může být nakonec v rozmezí 2.000,-Kč - 30.000,-Kč. Pokud má otec čistý příjem 20.000,-Kč a na nic jiného nepřispívá, nemá žádné další vyživovací povinnosti apod., může se pohybovat výše výživného do 5.000,-Kč.

Vzdálenost 65 km není vzdáleností, kterou by soud mohl považovat za "okolí bydliště" či za region, který se vztahuje k bydlišti Vašeho partnera. Soud nutit Vašeho partnera chodit do takto vzdálené práce samozřejmě nemůže. Je důležité u soudu prokázat aktivitu v hledání práce a samozřejmě být případně na ÚP hlášen.

Pokud jím tvrzené movité věci ke dni zániku manželství již neexistovaly (netvořily sumu tzv.společného jmění manželů)není co vypořádávat. Z tohoto důvodu, ve vztahu k těmto movitým věcem, on po Vás není oprávněn požadovat jakékoli vypořádání. Knihy,lednici,myčku a toustovač ocení znalec ke dni zániku manželství (pokud se nedohodnete). Pokud budete tvrdit, že i tyto 4 movité věci ke dni zániku manželství neexistovaly a Vy sama jste s nimi nedisponovala, nemá téměř šanci u soudu prokázat opak. Půjčky, které jste uzavřela v průběhu manželství a které jste použila na pořízení společných věcí, jsou společným závazkem Vás obou a Váš bývalý partner je povinen uhradit společně s Vámi. Dotyční věřitelé by měli být vyslechnuti jako svědci. I když jste spolu nebydleli, byli jste manželé a Vy jste stále splácela společné půjčky, je bohužel zcela irelevantní, že jste je splácela Vy sama a on nikoli. Bohužel. Taková je dikce zákona. Jelikož jste od 4/06 rozvedeni, pak cokoli od tohoto data Váš bývalý manžel koupí, je jeho výlučným vlastnictvím. Toto zde uvádím hlavně ve vztahu k Vámi zmiňovanému bytu.

Vážený pane Marku, konrétní odpověď na Vaši otázku neexistuje, neboť neexistují žádné zákonné tabulky na výpočty tohoto druhu a každé rozhodnutí v takovéto věci se může lišit u každého soudu a každého soudce. Je mi jasné, že namítnete, že takovýto postup je minimálně "zvláštní", ale je to mnohaletým reálným faktem. Upřímně, neumím na Vaši otázku odpovědět číslem, ale dle mého názoru je ve Váš prospěch nejen samotný zákon o životním minimu (110/2006 Sb. ve znění novely č.218/2007 Sb.), ale i skutečnost, že máte právo na důstojnou životní úroveň. K případné argumentaci u soudu (pokud nějaký opět matka zahájí) využijte následující znění § 279 odstavce 1 občanského soudního řádu, který se vztahuje na exekuce a ze kterého vychází při výpočtu max.částky, kterou lze strhnout ze mzdy. Poměrně dobře by Vám mohl posloužit jako "návodná" argumentace při ústním řízení : § 279 (1) Z čisté mzdy, která zbývá po odečtení základní částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách, lze srazit k vydobytí pohledávky oprávněného jen jednu třetinu. Pro přednostní pohledávky uvedené v odstavci 2 se srážejí dvě třetiny. Přednostní pohledávky se uspokojují nejprve z druhé třetiny a teprve, nestačí-li tato třetina k jejich úhradě, uspokojují se spolu s ostatními pohledávkami z první třetiny. Dle mého výpočtu, kdy jsem použil čistou mzdu 28.500,-Kč, životní minimum jednotlivce 1.700,-Kč, dvě vyživované osoby, činí 1/3 zbytku mzdy částku 8.865,-Kč a částka dle § 279/1 o.s.ř. 2.550,-Kč. Jinými slovy, již nyní "není kde brát" a výživné by Vám zvyšováno být skutečně nemělo.

S ohledem na skutečnost, že velmi pravděpodobně nemáte Vaši společnou nemovitost reálně rozdělenu, tedy, že nemáte "úředně" (velmi se omlouvám za tento termín, ale málokterý ho tak v tuto chvíli vystihuje), nemůžete pronajmout konkrétní polovinu nemovitosti, ale její ideální polovinu bez bližšího určení. Na Vámi vznesený dotaz je jednoduchá odpověď, kterou dává například nález Ústavního soudu 33 Odo 1694/2005 (Právní úkon týkající se hospodaření se společnou věcí, který učinil jeden z rovnodílných podílových spoluvlastníků, aniž dal druhému spoluvlastníku možnost se k zamýšlenému úkonu vyjádřit, nebo přes výslovný nesouhlas druhého spoluvlastníka, je úkonem absolutně neplatným pro rozpor se zákonem.). Rozhodování podílových spoluvlastníků o tom, komu bude pronajata část společné nemovitosti, jejíž účelové určení zůstalo nezměněno, nelze považovat za tzv. důležitou změnu společné věci ve smyslu § 139 odst. 3 obč. zákoníku. Hospodařením se společnou věcí ve smyslu § 139 odst. 2 obč. zákoníku je totiž také určení nájemce bytu ve společném domě. V tomto případě, pokud se nedohodnete, musí se někdo z Vás obrátit na soud buď se žalobou na vypořádání podílového spoluvlastnictví nebo na určení, kdo bude nájemcem společné věci. Vámi navrhovaný postup je v praxi často používán, ale práva nájemce nejsou příliš chráněna a druhý spoluvlastník by musel podat žalobu na vyklizení "předmětného nájemce" či zároveň na určení neplatnosti nájemcí smlouvy. Variant je mnoho a samozřejmě byste velmi znepříjemnila život druhému spoluvlastníku, pokud on v nemovitosti žije a Vy nikoli. V případě potřeby mne, prosím, kontaktujte na 224 819 075.

Z opatrnosti si vyžádejte jeho úředně ověřený souhlas s tím, že konrétní bytová jednotka bude ve Vašem výlučném vlastnictví. Dle mého názoru je však rozhodující skutečnost, že rozvod proběhl v 1/01 a Vy nyní PO ROZVODU nabýváte teprve vlastnictví. Z tohoto zákonného důvodu netvoří předmětný byt súplečné jmění manželů. Vám by měla k zápisu Vaše výlučného vlastnického práva k bytu v současnosti postačovat pouze dohoda s družstvem a samotný návrh družstva (podepsaný i Vámi) do katastru.

Vaše manželka má právo požadovat výživné po rozvodu max.tři roky. Podmínkou je samozřejmě skutečnost, že její návrh bude oprávněný. Podmínkou však je, aby se bývalá manželka nebyla schopna sama živit !! Pak teprve může žádat od Vás, jako bývalého manžela, aby jste jí přispíval na přiměřenou! výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Není teda vůbec autoamtické, že by jí bylo výživné přiznáno. Níže příklad z judikatury : Jestliže rozvedený manžel pracuje, dosahuje z výkonu své pracovní činnosti mzdu, z níž je objektivně schopen uspokojovat své životní potřeby (slovy zákona o rodině: "sám se živit"), není tím splněn obligatorní předpoklad pro určení výživného ve smyslu ust. § 92 odst. 1 zák. o rodině (Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5.10. 2005).

Pokud se Váš manžel nemíní s Vámi dohodnout, nechte to na soudu a návrhu opatrovnice, která bude zastupovat Vaše dítě před soudem. Aby Váš manžel měl více důvodů přemýšlet, podejte návrh na výživné manželky a po rozvodu podejte návrh na výživné rozvedené manželky. Běžte na jakýkoli katastrální úřad a vyžádejte si dle jeho rodného čísla výpis z centrální evidence nemovitosí, abyste měla jistotu že nic nevlastní. Pokud cokoli vlastní, sdělte to soudu. To samé platí pro vlastnictví podílu v obchodní společnosti apod. Jím nabízená částka ve výši 4.000,-Kč je samozřejmě nízká.

Pokud manžel neplatí výživné, podejte tr.oznámení. Neplacení výživného je tr.čin. Policie by si ho již měla sama vyhledat. Pokud dluží na výživném, podejte též návrh na exekuci. Exekutor si již příslušného zaměstnavatele vyhledá, případně zjistí, zda pobírá jakékoli soc.dávky, existenci účtů, nemovitostí apod. Volte samozřejmě tzv.soukromého exekutora - nikoli soudního vykonavatele. Jejich seznam je na http://www.exekutorskakomora.cz/exekutori.php

Váš partner má vyživovací povinnost do té doby co nebude schopna se sama živit. Pokud nebude jeho dcera dále studovat, musí si hledat práci anebo být evidována na úřadu práce... Aby ale automaticky bez jakéhokoli přičinění dcera Vašeho přítele "seděla" doma a očekávala pouze výživné je samozřejmě nesmysl. Maturita je zcela vedlejší. Důležité je to, zda jde o zletilou osobu, která je či není se schopna se samostatně živit. Pokud u maturity neuspějě a bude se muset připravit na opravnou zkoušku, měla by vyvinout alespoň minimální aktivitu k hledání práce či brigády. Důležité je též to, že výživné si zletilý musí vymáhat sám.

Vaše dohoda je velmi obvyklá a soudy se s ní setkávají opravdu velmi často. Dohodu raději sepište písemně. I kdybyste takovouto dohodu realizovali i bez písemné dohody již nyní, nebyl by to pro Vás v budoucnu žádný problém. Soud a ani jiný orgán Vás nijak nepostihne a ani na Vás nebude nahlížet jako na osobu, která si neplní své zákonné povinnosti dané pravomocným rozhodnutím. Další variantou je např.uzavření stavebního spoření ve prospěch dítěte. Nejvhodnější by bylo dceři zřídit účet, který by byl i v bance evidován jako účet ve prospěch nezletilého. Takovéto služby mají již dlouho např. v Raiffeisen bank, a.s. apod.

Na všechny Vaše otázky je odpověď ano. 1) Tím, že Vám připsíval na nájemné, mohla jste Vy hradit další náklady dětí. Tímto jeho rozhodnutím se životní podmínky Vás i Vašich dětí zhoršily. 2) Pokud nejsou nároky Vašich dětí již nyní vyšší, pak od 9/2008 jistě budou. 3) Otec má povinnost podílet se, spolu s Vámi, na všech nákladech dětí. Návrh na zvýšení výživného podejte nejpozději v 9/2008.

O této situaci okamžitě informujte příslušný odbor OSPOD. Též OSPOD informujte o důvodech, proč míníte omezit otce ve styku s dětmi. Pokud tyto důvody vysvětlíte předem, omezíte jakékoli pozdější spekuace otce. Pokud nebudete děti vydávat otci za této situace, je to pochopitelné a soc.obor by měl být na Vaší straně. Otec může podat návrh na změnu úpravy styku s oběma dětmi. Otec má hlevní povinnost platit výživné a samozřejmě se řádně starat o své děti. I kdybyste odmítla "dávat" nezletilé do péče otce za této situace a navíc by otec neplatil výživné, okamžitě podejte návrh na výkon rozhodnutí. Výživné jsou peníze pro děti a nikoli pro Vás.