1. Z Ovčárny až do Karlovy Studánky
První trasu jsem naplánoval jako půldenní, nakonec se však ukázalo, že by na ni i méně zdatnému běžci bohatě stačily i dvě hodiny. Vyběhl jsem u hotelu Ovčárna, po asfaltu a červené turistické značce jsem se vydal směrem na Praděd a po kilometru od rozcestníku po modré k chatě Barborka a vlastně až do Karlovy Studánky.
Trasa z Barborky do Karlovy Studánky má zhruba šest a půl kilometru a neustále klesá. Je celkem technicky náročná, musíte zdolávat spadlé kmeny, kameny a kořeny. Vede nad turisticky hojně navštěvovaným údolím Bílé Opavy a nabízí nádherné výhledy, ale o víkendech, svátcích a přes hlavní letní sezónu můžete mít problémy s davy turistů.
Zhruba kilometr pod chatou Barborka je ještě jeden rozcestník, který vás navede na žlutou značku, poté vás provede skrz údolí Bílé Opavy a opět vás vrátí na modrou značku kousek nad Karlovou Studánkou. Jenže pozor, tato trasa není pro běh vůbec vhodná.
V lázeňském městečku Karlova Studánka si můžete odpočinout, dát si vodu z minerálního pramene a pokračovat zpět. Stejnou trasu přitom absolvovat nemusíte, vybrat si můžete hned ze dvou variant.
Z Karlovy Studánky můžete vyběhnout po zelené po lesních pěšinách a nakonec dát dva a půl kilometru z Hvězdy na Ovčárnu po asfaltové cestě. Já zvolil druhou možnost a proběhl jsem Karlovou Studánkou po červené turistické značce k motorestu Hvězda. Na tomto úseku mě překvapilo celkem prudké stoupání, které na mě čekalo asi posledních pět set metrů před křižovatkou u motorestu.
Ale skutečná lahůdka přišla až poté, pět a půl kilometru dlouhé stoupání po asfaltové cestě. To je jak fyzicky, tak psychicky celkem náročný úsek. Cesta neustále stoupá a různě se klikatí. Velkou vzpruhou pro mě bylo, když jsem předběhl dva cyklisty. Cestu jsem zakončil nahoře na točně, kde bylo citelně chladněji než dole ve městě. Celkem měla trasa asi čtrnáct kilometrů, takže sprcha a pivo byly zaslouženou odměnou.
2. Z Ovčárny k Motorestu Skřítek
Druhá trasa se částečně shodovala se závěrečnou částí Jesenického půlmaratónu. Z Ovčárny jsem po červené značce vystoupal kolem známých Petrových kamenů na druhý nejvyšší vrchol Jeseníků Vysokou holi. Stoupání mi nepřišlo až tak náročné, problémy mi dělaly jen kameny na stezce. Na vrchol jsem vyběhl celkem zpocený, bylo třeba se přiobléknout, jelikož jsem pokračoval za silného větru horským hřebenem po červené až na Jelení studánku. Cesta spíše klesala a nabízela výhledy do okolí, na horní nádrž Dlouhé Stráně, vrcholy Keprník či Šerák.
Z Jelení studánky jsem se vydal po zelené značce dále po hřebenu k Motorestu Skřítek. Na chvíli jsem se zastavil na vrcholu Pecny a u skalisek zvaných Ztracené kameny. Od Pecnů začalo relativně náročné tříkilometrové prudké klesání, počáteční kamenitá stezka se postupně změnila v lesní stezku, posledních 500 metrů k motorestu vede po rozpadávající se asfaltové cestě.
Po občerstvení jsem se vydal zpět na Ovčárnu. Pakliže měla první část cesty dvanáct kilometrů a klesala, zpátky mě čekalo kilometrů sedmnáct a stoupání. Vybíhám zpátky po zelené značce, vede souběžně se žlutou značkou, po níž budu směřovat dále. Po 500 metrech po rovince následuje celkem prudké stoupání na rozcestník Pod ztracenými kameny, kde se napojím na žlutou směr Alfrédka (bývalá horská chata, která vyhořela). Tento šestikilometrový úsek vede po lesní cestě se štěrkovým povrchem a v zásadě po vrstevnici.
Od Alfrédky mě čekají tři kilometry po červené značce zpět k Jelení studánce. Je to příjemná trasa, až na posledním kilometru skrývá prudší stoupání. U Jelení studánky se můžete opláchnout, pokračovat budete po červené na Vysokou holi a na Ovčárnu. Metry, které jsem si ráno seběhl, samozřejmě musím zpátky vystoupat, celou cestu mám však nádherný výhled na Praděd. Před Vysokou holí servíruje trať tři prudší, ale ne dlouhá stoupání, samotný závěr představuje seběh dolů na Ovčárnu.
Celá trasa má zhruba 29 kilometrů a je nutné se na ni vybavit tekutinami, protože na ní jsou jen tři místa, kde se dá občerstvit: Jelení studánka, Motorest Skřítek a bufet na Alfrédce, ten jsem však při žádné své návštěvě nenašel otevřený. Trasa byla celkem náročná, ale sauna a dobré pivo únavu zahnaly.
3. Z Ovčárny na Červenohorské sedlo
Třetí trasu znám jen jako chodec, na mou běžeckou premiéru teprve čeká. Vede z Ovčárny po asfaltové silnici přes chatu Švýcárna a dál po červené turistické značce po lesní cestě a podvalech přes Malý Jezerník na Červenohorské sedlo.
Zpátky se budu držet modré značky, poběžím po lesní cestě po vrstevnici až na rozcestník Kamzík, kde se napojím na zelenou značku, která mě souběžně s červenou dovede přes Švýcárnu zpět až k hotelu na Ovčárně. Můžete si udělat asi kilometrovou odbočku po asfaltové cestě a zaběhnout si na Praděd. Celkem má cesta 22 kilometrů a částečně se kryje s trasou Jesenického maratonu.
