Tři lžíce otrub proti výchlipkám

- V detektiva by se musel proměnit ten, kdo by chtěl v Japonsku najít pacienta se střevním onemocněním, jemuž se říká vychlípenina neboli divertikl. Děti Japonců, kteří se přestěhovali do Spojených států, jsou na tom ovšem už stejně jako rodilí Američané či obyvatelé jakékoli jiné civilizované země: tady trápí divertikl třetinu lidí, kteří se přehoupli přes šedesátku.

"Degenerace tlustého střeva začíná už v mládí. Není úplně jasné, proč divertikly vznikají, každopádně na tom má velký podíl strava vyspělého světa, která obsahuje minimum nestravitelných zbytků, tedy vlákniny," říká profesor František Antoš, přednosta chirurgické kliniky pražské Nemocnice Bulovka.
Právě vláknina udržuje určitý objem stolice, jenž potom tlusté střevo posouvá směrem ke konečníku. Je-li však objem vylučovaných zbytků po strávení potravy příliš malý, střevní stěna se musí stahovat mnohem intenzivněji, aby s ním vůbec pohnula, čímž postupně sílí. Následkem toho se stane, že střevní sliznice na některých místech vyhřezává mezi svalovými vlákny ven. Je to vlastně podobný efekt, jako když se v dlani zmáčkne plastelína a ona začne protékat mezi prsty.
"Výchlipky vznikají třeba i několik desítek let. Člověk o nich neví, dokud se nepřihlásí zdravotními potížemi, jako jsou bolesti břicha, zácpa, nadýmání... Stolice, která se v nich hromadí, totiž dráždí sliznici a vyvolává záněty," vysvětluje profesor Antoš. "Jindy může divertikl poškodit mechanický podnět. Takto toto onemocnění poprvé popsali lékaři v 18. století - tehdy se nějakému pacientovi dostala do střevní výchlipky kost a propíchla ji."
Protržení divertiklu je nejtěžší komplikací, neboť vylije-li se člověku střevní obsah do dutiny břišní, je jeho život bezprostředně ohrožen. A právě to se letos na jaře stalo v Rakousku prezidentovi Václavu Havlovi.
Před tímto nebezpečím naštěstí většinou přichází buď varující zánět, který se léčí pomocí antibiotik, klidu a diety, nebo krvácení výchlipky, jež leckdy samo záhy ustane nebo je lékaři zastaví operativně.
Opakováním těchto potíží stejně jako jejich vyloučení obvykle pomůže jedině radikální změna jídelníčku.
"Každý by měl denně sníst takové množství vlákniny, které odpovídá 30 gramům otrub, což jsou tři polévkové lžíce," konstatuje lékař. "Otruby je možné jíst syrové, opražené nebo je přimíchat do jakéhokoliv jídla. Komu nechutnají, může je nahradit jinými potravinami s vysokým obsahem vlákniny, ale to už není tak jednoduché. Stejné množství obsahuje totiž třeba kilo a půl syrové zeleniny."

Vlákninové počty
Nejvíc vlákniny
- otruby, švestkový kompot, hrách, fazole, kukuřice, banány, celozrnný chléb, neloupaná rýže, datle, fíky, sušené ovoce, listová zelenina, pečené brambory
Středně vlákniny
- ořechy, zelená zelenina, jablka, pomeranče, celer, tmavý chléb
Málo vlákniny
- rajčata, ovesné vločky, vařené brambory, grapefruity, okurky, loupaná rýže, salát, bílý chleba