Jako dobrovolník pomáháte ve svém volnu, bez nároku na odměnu a vaší jedinou motivací je to, že chcete být užiteční. Vaším ziskem nebudou naskakující tisíce na bankovním účtu, ale dobrý pocit, nové zkušenosti a známí. I proto se hodí dobrovolnictví pro nezaměstnané či důchodce.
Než sedět doma a čekat, kdy konečně seženete práci podle svého gusta, nebo si zoufat, že už jste nepotřební, můžete na pár hodin týdně pomáhat někde, kde budou za každou další ruku vděční.
Dobrovolní hasiči i skauti
Podle průzkumu Národního dobrovolnického centra Hestia a Univerzity Karlovy se dobrovolnictví v Česku věnuje 30 % lidí starších patnácti let, v průměru odpracují 11 hodin měsíčně a dobrovolníky jsou déle než tři roky.
Dalších osm procent je dobrovolníky "na vlastní triko", tedy pomáhají bez zaštítění nějakou neziskovou organizací. Asi nejznámější a nejrozšířenější jsou dobrovolní hasiči, další stovky pomocníků sdružují ochránci životního prostředí a humanitární organizace, Skaut a Junák, sportovní kluby, církve, dobrovolníci jsou také myslivci, sběratelé, ochotníci...
Nejdůležitější je první krokJestli tápete, jak začít, navedeme vás, jak si najít dobrovolnickou činnost, která vás bude bavit. INTERNET: VELETRH "NEZISKOVEK": |
Jestli je vám dobrovolnictví sympatické, ale pořád přemýšlíte, kde byste ve svém přeplněném programu našli čas, jsou pro vás řešením jednorázové aktivity - uspořádejte dětský den, zlikvidujte černou skládku v okolí, postavte dětský tábor a nebo se přihlaste na likvidaci škod po přírodních katastrofách.
Za sirotky do Afriky
"Hodně se setkávám s mladými lidmi, kteří chtějí vycestovat za dětmi do Afriky, protože viděli nějaký hezký film a mají představu spořádaných dětí, jak sedí v bílém oblečku v lavici. Realita je však jiná," říká šéfka českého UNICEF Pavla Gomba. "Nebo si tam odjedou vyřešit nějaký osobní problém, jenže ten je tam pak dvakrát tak horší. I proto máme docela přísné požadavky na výběr dobrovolníků."
S tím souhlasí i čtyřiadvacetiletá studentka žurnalistiky Pavla Krystýnová, která v loňském létě strávila sedm týdnů v Ghaně. "Musíte tam pomáhat lidem s jejich existenčními problémy, vydat ze sebe to nejlepší, a ne řešit svoje trable," říká. Sama se dobrovolnictví začala věnovat už na gymnáziu, doučovala romskou holčičku. Poté vyjela s partou do Zakarpatské Ukrajiny, kluci stavěli nový kostel, holky na hřbitově likvidovaly vzrostlý plevel.
"Nejtěžší je pro mě si udržet odstup od osudů těch lidí, zvlášť pak u dětí. Pro mě je dobrovolnictví životní postoj, kvůli kterému ale nemusíte jezdit přes půl zeměkoule. Pomoct můžete i staré paní s nákupem, takže počítám, že až jednou budu mít rodinu a práci, tak se už třeba do Afriky nedostanu, ale najdu si jiný způsob, jak být užitečná," říká přesvědčivě rodačka z Moravy.
Největší zájem je o děti
Abyste mohli odjet pomáhat sirotkům do Ghany, nemůžete mít doma dvě malé děti, splácet hypotéku a chodit do práce. Navíc, proč někam jezdit, když je dost míst u nás, kde za vaši pomoc budou vděční.
Na začátku své dobrovolnické kariéry si pořádně promyslete, kolik času můžete věnovat a jak by vás bavilo pomáhat. Třeba jste učitelka na mateřské dovolené a můžete své zkušenosti zužitkovat doučováním dítěte z dětského domova. Nebo spíš než své schopnosti byste rádi nabídli fyzickou práci.
"Pamatuji si, jak na sraz dobrovolníků po povodních přijel pán, který pracoval jako právník," vypráví Josef Koláček z ADRA. "Když jsme mu nabídli, že by mohl pomoct lidem poradenstvím, odpověděl, že by raději pracoval s lopatou. Udělal kus dobré práce."
"Objekt" své pomoci nemusíte hledat ani nijak daleko, i sousedská výpomoc je totiž forma dobrovolnictví. Třeba vedle vás žije babička, které by se hodilo, že jí donesete nákup, udělá jí radost, když si s ní vypijete kafe. Nebo naopak vy jste v důchodu a v domě máte mladou rodinu, která má babičky a dědy na druhé straně republiky, a bude tak vděčná za občasné hlídání dětí, aby se rodiče mohli věnovat své práci.
"Největší zájem je o dobrovolnické programy mezi dětmi. Stalo se nám jednou, že na vypsané školení na dětském oddělení nemocnice přišlo osmdesát zájemců. Na druhou stranu se ukazuje, že dlouhodobě dobrovolníky víc naplňují programy mezi seniory," říká Michal Čančík, vedoucí Dobrovolnického centra ADRA ve Frýdku Místku.
A zatímco muži spíše volí jednorázovou manuální pomoc, k práci v nemocnicích nebo pečovatelských domech tíhnou zase ženy, často ve věku čtyřiceti padesáti let, tedy v době, kdy jim odejdou děti z domova a ony si připadají "nevyužité" a mají potřebu se dál o někoho starat.
Dobrovolník sobec?
V Česku je v posledních letech na vzestupu takzvané firemní dobrovolnictví. Daná společnost dá placené volno svým zaměstnancům a ti se ve vybrané dny věnují práci pro neziskovou organizaci, jde o velké bankovní a telekomunikační společnosti, stejně jako firmy o pár lidech. Za prvé to samozřejmě dobře zní, když se můžete pochlubit touhle aktivitou, za druhé je to i změna pro samotné zaměstnance, zkusí si jinou práci, cítí se prospěšní.
A právě o tenhle pocit jde. Chcete pomoci, když i tak bohulibá věc, jakou je dobrovolnictví, má v sobě kousek sobeckosti. Podle některých myslitelů totiž člověk potřebuje mít pocit, že dělá něco dobrého, a hlavně ve skrytu duše tak trochu doufá, že stejně jako on pomáhá teď, bylo by jednou pomoženo i jemu v nesnázích. Pro některé lidi je dobrovolnictví životním programem, bez kterého nedovedou být.
