Zatímco před maturitou jste dokázali do hlavy dostat učivo za čtyři roky, kolem čtyřicítky nenakoupíte bez seznamu, aniž byste něco zapomněli. „Po šedesátce jsem občas zapomněla i to, proč jsem se do obchodu vůbec vypravila,“ směje se daňová poradkyně Magda Čedková, která se nedávno přihlásila na kurz trénování paměti. Začala se totiž obávat, co s jejím intelektem provede stárnutí.
Čtěte v magazínu Rodina DNESSpeciál pro seniory „Aktivně po šedesátce“ s radami, jak se udržet v tělesné i duševní kondici, rozhovory se seniory, kteří to v důchodu nevzdali, a s tipy na výlety najdete už tento pátek v magazínu MF DNES Rodina DNES.  |
„Vidím na své dvaaosmdesátileté matce, jak rezignovala, jakmile přestala namáhat mozek. Ještě v pětasedmdesáti chodila na brigády a bystře reagovala na všechno kolem sebe. Pak se smířila se životem důchodkyně a dneska už ani nečte, protože neudrží pozornost,“ říká Magda Čedková.
Paměť stárne stejně jako jiné tzv. kognitivní funkce, tedy třeba koncentrace nebo rychlost myšlení. Člověk se postupem času stává zapomnětlivějším a hůř si vybavuje některé věci.
„Zapomínání je také ochranou před zaplavením informacemi. Nemůžeme si prostě pamatovat vše,“ podotýká lékařka Iva Holmerová, ředitelka gerontologického centra, která se dlouhodobě věnuje pacientům s Alzheimerovou chorobou.
Nejlépe zapamatovatelné jsou pro člověka informace, které považuje za důležité, rozumí jim a umí si je představit. A také události, k nimž se přidává nějaký výrazný emoční signál. Proto si vybavíte vzpomínku na dětství, když uslyšíte oblíbenou hudbu z té doby nebo ucítíte charakteristickou vůni, která se váže k nějakému prožitku. Přirozený pokles schopnosti učit se, který nastává s věkem, může člověk kompenzovat tím, že zůstává co nejdéle duševně i fyzicky aktivní.
„Špatnou zprávou pro některé může být, že namáhat se musí celý život,“ podotýká Zbyněk Dohnal, organizátor tréninků paměťových technik.
