Na hrubý pytel hrubá záplata
"Na posměchu je rafinované, že se proti němu nemůžete bránit přímo," varuje ve své knize Umění slovní sebeobrany doktor Matthias Nölke. Zareagujete-li na samotný obsah posměšné poznámky slušně s žádostí, aby ji dotyčný vzal zpět, sklidíte maximálně další úšklebky. Daleko lépe pochodíte s jednou z následujících technik.
1. VRÁCENÍ ÚTOKU
Pokud z vás někdo udělá svou poznámkou blbce, oplaťte mu to. Stačí jednoduše předpokládat, že dotyčný má právě ten problém, kterým vás chce urazit.
Jak na to:
Kolegyně se rozčiluje nad vaší chybou ve výpočtu: "Tobě snad vyoperovali mozek!" Suše opáčíte: "Proč se ptáš? Potřebuješ ho?"
Známá se vyjadřuje k vašemu koníčku: "Ženy, co hrají fotbal, jsou mužatky." Odpovězte jen: "Jak to, že ho tedy nehrajete?"
"Taky byste mohla někdy použít deodorant," uráží vás kolegyně poté, co jste doběhla zpocená na schůzi kvůli dopravní zácpě. "To byste tu pak ale smrděla sama," můžete jí drsně odvětit.
2. REAKCE OKLIKOU
Ne vždy můžete vrátit stejnou urážkou, jakou na vás posměváček zaútočí. Například poznamená-li vaše anorektická kolegyně, že "tlustoprdky jsou nechutné", a vy skutečně vážíte poněkud více, nezbude vám než jí to vrátit oklikou.
Jak na to:
"Podle mě jsou tlustí lidé nechutní," poznamená anorektická úřednice za zády své prostorově výraznější kolegyně. "Kdyby to bylo skutečně pravda, tak vy byste byla pěkná tlustoprdka," zní trefná odpověď objemnější kolegyně.
"Proč jsou ženy věnující se kariéře vždycky tak ošklivé," ptá se posměvačný kolega své právě povýšené kolegyně. "Kdyby to byla skutečně pravda, tak vy byste byl děvče krev a mlíko," opáčí ona pohotově.
3. ÚTOK PROTIKLADEM
Dalším způsobem, jak rychle a pohotově odrazit urážku, je vybrat si z ní nějaký prvek a vytvořit k němu protiklad. Není vždy důležité kontrovat pravým opakem, hlavní je použít taková slova, aby se dotyčného dotkla.
Jak na to:
"Chováte se jako potvora," říká Zuzana své kolegyni Lence. "Na rozdíl od vás, vy potvora jste," nenechá se Lenka urážet.
Michal napadá naštvaně kolegu Mirka: "Jsi úplný blb." Mirek opáčí: "Zato ty jsi to nedotáhl ani na polovičního."
4. ZPOŽDĚNÁ REAKCE
Oplatit někomu jen tím samým je většinou málo efektivní. Uděláte-li ale před svou odpovědí významnou pauzu, může být z takové obyčejné oplátky i velmi účinná zbraň. Nejdříve však musíte útok zkritizovat, zpochybnit, nebo se od něj distancovat.
Jak na to:
Spěcháte s vozíkem kolem nevraživé důchodkyně, která se hned rozčiluje: "Co tady lítáte jako splašená koza!" Zamyslíte se: "Já nevěděla, že kozy umí létat." A dodáte: "Až na vás, samozřejmě."
Kolega strhá pohrdlivě inovativní návrh nové členky týmu: "Akorát se snaží dělat důležitou." Ta mu sebevědomě odpoví: "Já ze sebe důležitou nedělám, já důležitá jsem." A po chvíli dodá: "Na rozdíl od vás."
Na šéfa raději opatrně
Výše popsané ofenzivní techniky si s útočníkem neberou žádné servítky. I proto není zrovna ideální použít je třeba proti vlastnímu šéfovi nebo důležitému klientovi. Pro tyto případy existují i jiné reakce, které si s úšklebky a zesměšňováním poradí stejně dobře.
1. IGNORUJTE POSMĚCH
Chce-li vás někdo znejistět nejapnou poznámkou uprostřed důležité prezentace, a vy jste už i tak pořádně nervózní, je jednoduše nejlepší jeho provokaci přejít. Dělejte, jako byste posměšek neslyšeli a pokračujte suverénně dál.
Jak na to:
Jana se přihlásí na poradě o slovo, což šéf komentuje: "To zase uslyšíme něco světoborného." Jana podpásovou poznámku bez mrknutí oka přejde a raději se soustředí na svůj příspěvek.
2. VEZMĚTE JE DOSLOVA
Vzít posměšnou poznámku doslova, je skvělý způsob, jak sebrat útočníkovi vítr z plachet, aniž byste museli hned oplácet. Pochopíte-li jeho ironické rýpnutí, jako by to myslel skutečně, zkazíte mu legraci a odejdete bez ztráty cti.
Jak na to:
Poté, co Jana dokončí svůj příspěvek, se nechá šéf slyšet: "To zas bylo jednou opravdu výborné." Jana odpoví: "Děkuji. Jsem ráda, že se vám to líbilo."
3. ZASTAVTE POSMĚVÁČKY
Došla vám trpělivost a už nechcete posměch ani ignorovat ani si hrát na blbečka, co nepochopil? Zkuste pro změnu útok rázně zastavit tím, že oznámíte, co si přejete. To se často setká s vyhýbavou poznámkou posměváčka, že se k tomu stavíte špatně. Trvejte si ale dál na svém a vyzvěte dotyčného k vyslovení konkrétní kritiky. Pokud se totiž za posměchem přeci jen nějaká skrývá, bude se vám s ní čelem bojovat daleko jednodušeji, než jen s nekonkrétními zesměšňujícími komentáři.
Jak na to:
Na šéfovu posměšnou reakci "To zas bylo jednou opravdu výborná prezentace" odpoví Jana tentokrát jinak: "Chci, abyste přestal mluvit tímto posměšným tónem."
"Ale Jano, snad se nám tu hned neurazíte," pokračuje posměšně šéf. "Jen vás žádám, abyste místo posměšných poznámek předložil konkrétní kritiku," stojí si na svém Jana.
Přesto, že po posměšné poznámce následuje mnohdy smích, nemá to s humorem co dělat. I drobné, zdánlivě neškodné úsměšky, pokud se opakují často, mohou trápit. A proto je třeba se posměchu bránit, ať už tvrdě, nebo jemně.
Zpracováno podle knihy Umění slovní sebeobrany, Matthias Nöllke, Grada.
