Odborná věda zná takzvanou postraumatickou stresovou poruchu, která může vést až k sebevražedným pokusům. "Je to vlastně odpověď organismu na vypjatý zážitek a existují dvě varianty. Akutní posttraumatická porucha se vyvine během velmi krátké doby u člověka, který je průměrně vnímavý. Aktivně se zúčastnil například zachraňování lidí a teprve potom se zhroutí.
Tito lidé jsou jakoby omámení, trpí pocitem, že špatně vnímají a mají zúženou pozornost. V některých případech dochází i k panickým útěkům, postižení prožívají panickou úzkost. K tomuto stavu dojde během několika okamžiků, bezprostředně po stresujícím zážitku. Pokud tyto stavy přetvávají, je třeba urychleně poskytnout terapii a léčbu," konstatoval Cimický.
Velmi nebezpečná je podle jeho vyjádření i druhá varianta postraumatické stresové poruchy. "Je to vlastně opožděná reakce na událost, kterou člověk sledoval a která třeba ohrozila jeho blízké. Většinou napadá osoby s pedantními sklony, nebo přecitlivělé lidi," řekl.
Podobné stavy například existují u narkomanů, jde o takzvaný flashback. "Všechno se uklidní, ale najednou lidem zážitek znovu vyskočí z vědomí a prožívají jej zase. Prožívají pak stavy otupělosti, bojí se svého okolí a trpí pocitem vykořeněnosti. Prožívají opravdu strašlivá muka. Například se bojí jít do města nebo v tomto případě pod vysokou budovu," vysvětlil psychiatr.
Psychika narušená tragédií nezměrného rozsahu může začas ovlivnit větší počty lidí. "Tento stav může vyvolat i agresivní a panické reakce v masovějších měřítcích. Lidé budou cítit zášť vůči spekulativním viníkům, nebo naopak budou vztahovat vinu i na svou osobu. V některých případech může docházet i k sebevražedným pokusům," řekl Cimický.