Děti a zdraví
Po štíhlé až vyzáblé postavě touží stále mladší děti. A nejen dívky, přibývá i hubnoucích chlapců. Často doslova za každou cenu. Mentální anorexie a hladovění totiž mohou i zabíjet.
Sotva deseti či jedenáctiletá dívka se prohlíží v zrcadle a s obavami pozoruje nepatrný náznak zaoblujícího se boku. Vhlavě se jí rozezní poplašný alarm - časopisy pro dívky jsou plné fotek hubených modelek a zpěvaček, máma stále mluví o nějaké dietě. Kdo nikdy neslyšel, že tloušťka je nezdravá a nepěkná? Tak úplně nenápadně může začít příběh další anorektičky. Dívky, která povýší snahu zhubnout nade vše, a ztratí tak postupně kontakt s realitou, přichází o přátele, o zdraví a někdy i o život. Ke spuštění jízdy po nebezpečné spirále stačí nějaká zdánlivě banální poznámka. Třeba ta, kterou matka nebo otec v dobrém pronesou při pohledu na dospívající dceru, jejíž postava se mění z dětské na ženskou. "Pro takového adolescenta stačí posměch spolužáků na téma tloušťky," varuje psycholožka Jana Kocourková z dětské psychiatrie v pražském Motole. Tato klinika se věnuje právě dětem, které trpí anorexií nebo naopak bulimií.
Rozvrácený metabolismus
Jde to skoro ruku v ruce - v médiích přibývá hubených modelek a hereček, v nemocnicích přibývá nemocných dětí a dospívajících dívek, které doplatily na svou touhu po abnormální štíhlosti. "V osmdesátých letech jsme měli maximálně dva tři případy anorexie na oddělení, dnes je z padesáti lůžek polovina obsazena dětmi s poruchou příjmu potravy," říká primář motolské psychiatrie Jiří Koutek. Navíc se průměrný věk dětí, které se potýkají s anorexií, stále snižuje. Anorexie přitom zdaleka neznamená jen to, že dívka je nadmíru hubená a skoro nejí. "Často vidíme případy naprostého vyčerpání a kolapsů z podvýživy. Někteří postižení se úplně přestanou hýbat, protože jim přestanou pracovat svaly. Mívají ochromenou imunitu," líčí specialista na výživu z pražské Thomayerovy nemocnice Pavel Kohout. Anorektičkám hrozí kromě ztráty menstruace naprostý rozvrat metabolismu a srdeční arytmie, které už přímo ohrožují jejich život. Šest procent postižených skutečně umírá. Sotva třetina těch, kdo zápolí s anorexií, se zcela vyléčí. Riziko, že anorektik spáchá sebevraždu, je až dvěstěkrát vyšší než u ostatní populace. Navíc anorexie často přechází v bulimii. Lidí trpících poruchami příjmů potravy není přitom málo šest procent populace.
Hladovění jako droga
Pacienti vnímají svoje tělo zkresleně a nevidí, jak ohrožují svoje zdraví. Hubnou za každou cenu. Odmítání jídla je pro ně jakousi drogou. "Člověk ztrácí reálný pohled a nezabývá se ničím než jak nejíst a neztloustnout," vysvětluje psycholožka Kocourková. Vyzáblé dívky podle ní cítí obrovskou úzkost, že přiberou, a když se najedí, mají pocit, že je vše ztraceno. Anorektičky jinak bývají atraktivní, cílevědomé dívky, které baží po úspěchu, často se věnují modelingu, studují vysoké školy. Byť vyhládlé, často nadále cvičí. Bulimičky už jsou trochu jiné mají méně sklonů k perfekcionismu a také bývají chaotičtější.
Už i chlapci
Mentální anorexií trpí většinou dívky, ale přibývá i nemocných chlapců. V Česku připadá na třicet nemocných dívek jeden chlapec, v západní Evropě už je poměr deset ku jedné. Hodně přitom záleží na všímavosti okolí. Mnohdy si totiž i rodiče podle internisty Pavla Kohouta odmítají přiznat, že jejich dítě může trpět anorexií nebo bulimií. K psychiatrovi je proto nevezmou, takže stav dítěte se zhoršuje a potomek pak skončí rovnou na interním, nebo dokonce na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Kdy by měli rodiče zpozornět? "Pokud dítě odmítá jíst a hubne, nebo když mizí hodně jídla z lednice, ale dítě nepřibírá," radí Kocourková. Rodiče často obávají, že jim lékaři potomkovu anorexii nebo bulimii vyčtou. Jenže, jak říká Kocourková, podobně jako při drogové závislosti je mnohdy těžké dítě uhlídat. Při podezření na anorexii či bulimii je nutná konzultace s lékařem, u dětí a dospívajících bývá první volbou praktický lékař. V nemocnici většinou dívky a chlapci zůstávají do doby, než přiberou na svou optimální váhu. Pomáhá jim mimo jiné psychoterapie a na míru sestavený jídelníček.
***
Anorexie a bulimie: varující příznaky a léčba
* podezřelé je, když dítě nebo adolescent hubne, odmítá jídlo, nebo se naopak přejídá a zvrací
* poruchy příjmu potravy často provází lhaní, anorektici tvrdí, že jedí, bulimici naopak odmítají tvrzení, že se přejídají, a utrácejí za jídlo veškeré peníze
* dívky se vymlouvají například na to, že hubnout musí kvůli nabídce práce v modelingu a podobně
* chlapci i dívky trpící anorexií to často přehánějí s cvičením
* při podezření na poruchu příjmu potravy je třeba začít s léčbou co nejdříve, než se problém přemění v závislost
* důležité je přesvědčit nemocného o tom, že potřebuje odbornou pomoc, bez toho se léčba nepovede
* nemocní potřebují i psychoterapii, vhodná je i rodinná terapie
Anorexie, nebo bulimie?
Mentální anorexie - postižení lidé se snaží zabránit ztloustnutí. Většinou však vůbec hubnout nepotřebují. Postižení, většinou dívky, odmítají jídlo, později se skutečně vyvíjí nechutenství, někdy naopak může přejít v bulimii. Pacientky bývají hodně aktivní, ale zároveň neurotické, mají sklony ke lhaní. Léčí se na psychiatrii, někdy je třeba i umělá výživa.
Bulimie - nezvladatelná chuť k jídlu. Nemocný člověk se opakovaně přejídá, protože jeho touha jíst je příliš silná. Jelikož se zároveň snaží netloustnout, jídlo vzápětí vyzvrátí. Může také užívat projímadla.
Po štíhlé až vyzáblé postavě touží stále mladší děti. A nejen dívky, přibývá i hubnoucích chlapců. Často doslova za každou cenu. Mentální anorexie a hladovění totiž mohou i zabíjet.
Sotva deseti či jedenáctiletá dívka se prohlíží v zrcadle a s obavami pozoruje nepatrný náznak zaoblujícího se boku. Vhlavě se jí rozezní poplašný alarm - časopisy pro dívky jsou plné fotek hubených modelek a zpěvaček, máma stále mluví o nějaké dietě. Kdo nikdy neslyšel, že tloušťka je nezdravá a nepěkná? Tak úplně nenápadně může začít příběh další anorektičky. Dívky, která povýší snahu zhubnout nade vše, a ztratí tak postupně kontakt s realitou, přichází o přátele, o zdraví a někdy i o život. Ke spuštění jízdy po nebezpečné spirále stačí nějaká zdánlivě banální poznámka. Třeba ta, kterou matka nebo otec v dobrém pronesou při pohledu na dospívající dceru, jejíž postava se mění z dětské na ženskou. "Pro takového adolescenta stačí posměch spolužáků na téma tloušťky," varuje psycholožka Jana Kocourková z dětské psychiatrie v pražském Motole. Tato klinika se věnuje právě dětem, které trpí anorexií nebo naopak bulimií.
Rozvrácený metabolismus
Jde to skoro ruku v ruce - v médiích přibývá hubených modelek a hereček, v nemocnicích přibývá nemocných dětí a dospívajících dívek, které doplatily na svou touhu po abnormální štíhlosti. "V osmdesátých letech jsme měli maximálně dva tři případy anorexie na oddělení, dnes je z padesáti lůžek polovina obsazena dětmi s poruchou příjmu potravy," říká primář motolské psychiatrie Jiří Koutek. Navíc se průměrný věk dětí, které se potýkají s anorexií, stále snižuje. Anorexie přitom zdaleka neznamená jen to, že dívka je nadmíru hubená a skoro nejí. "Často vidíme případy naprostého vyčerpání a kolapsů z podvýživy. Někteří postižení se úplně přestanou hýbat, protože jim přestanou pracovat svaly. Mívají ochromenou imunitu," líčí specialista na výživu z pražské Thomayerovy nemocnice Pavel Kohout. Anorektičkám hrozí kromě ztráty menstruace naprostý rozvrat metabolismu a srdeční arytmie, které už přímo ohrožují jejich život. Šest procent postižených skutečně umírá. Sotva třetina těch, kdo zápolí s anorexií, se zcela vyléčí. Riziko, že anorektik spáchá sebevraždu, je až dvěstěkrát vyšší než u ostatní populace. Navíc anorexie často přechází v bulimii. Lidí trpících poruchami příjmů potravy není přitom málo šest procent populace.
Hladovění jako droga
Pacienti vnímají svoje tělo zkresleně a nevidí, jak ohrožují svoje zdraví. Hubnou za každou cenu. Odmítání jídla je pro ně jakousi drogou. "Člověk ztrácí reálný pohled a nezabývá se ničím než jak nejíst a neztloustnout," vysvětluje psycholožka Kocourková. Vyzáblé dívky podle ní cítí obrovskou úzkost, že přiberou, a když se najedí, mají pocit, že je vše ztraceno. Anorektičky jinak bývají atraktivní, cílevědomé dívky, které baží po úspěchu, často se věnují modelingu, studují vysoké školy. Byť vyhládlé, často nadále cvičí. Bulimičky už jsou trochu jiné mají méně sklonů k perfekcionismu a také bývají chaotičtější.
Už i chlapci
Mentální anorexií trpí většinou dívky, ale přibývá i nemocných chlapců. V Česku připadá na třicet nemocných dívek jeden chlapec, v západní Evropě už je poměr deset ku jedné. Hodně přitom záleží na všímavosti okolí. Mnohdy si totiž i rodiče podle internisty Pavla Kohouta odmítají přiznat, že jejich dítě může trpět anorexií nebo bulimií. K psychiatrovi je proto nevezmou, takže stav dítěte se zhoršuje a potomek pak skončí rovnou na interním, nebo dokonce na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Kdy by měli rodiče zpozornět? "Pokud dítě odmítá jíst a hubne, nebo když mizí hodně jídla z lednice, ale dítě nepřibírá," radí Kocourková. Rodiče často obávají, že jim lékaři potomkovu anorexii nebo bulimii vyčtou. Jenže, jak říká Kocourková, podobně jako při drogové závislosti je mnohdy těžké dítě uhlídat. Při podezření na anorexii či bulimii je nutná konzultace s lékařem, u dětí a dospívajících bývá první volbou praktický lékař. V nemocnici většinou dívky a chlapci zůstávají do doby, než přiberou na svou optimální váhu. Pomáhá jim mimo jiné psychoterapie a na míru sestavený jídelníček.
***
Anorexie a bulimie: varující příznaky a léčba
* podezřelé je, když dítě nebo adolescent hubne, odmítá jídlo, nebo se naopak přejídá a zvrací
* poruchy příjmu potravy často provází lhaní, anorektici tvrdí, že jedí, bulimici naopak odmítají tvrzení, že se přejídají, a utrácejí za jídlo veškeré peníze
* dívky se vymlouvají například na to, že hubnout musí kvůli nabídce práce v modelingu a podobně
* chlapci i dívky trpící anorexií to často přehánějí s cvičením
* při podezření na poruchu příjmu potravy je třeba začít s léčbou co nejdříve, než se problém přemění v závislost
* důležité je přesvědčit nemocného o tom, že potřebuje odbornou pomoc, bez toho se léčba nepovede
* nemocní potřebují i psychoterapii, vhodná je i rodinná terapie
Anorexie, nebo bulimie?
Mentální anorexie - postižení lidé se snaží zabránit ztloustnutí. Většinou však vůbec hubnout nepotřebují. Postižení, většinou dívky, odmítají jídlo, později se skutečně vyvíjí nechutenství, někdy naopak může přejít v bulimii. Pacientky bývají hodně aktivní, ale zároveň neurotické, mají sklony ke lhaní. Léčí se na psychiatrii, někdy je třeba i umělá výživa.
Bulimie - nezvladatelná chuť k jídlu. Nemocný člověk se opakovaně přejídá, protože jeho touha jíst je příliš silná. Jelikož se zároveň snaží netloustnout, jídlo vzápětí vyzvrátí. Může také užívat projímadla.
